3 Tdo 558/2011
Datum rozhodnutí: 24.05.2011
Dotčené předpisy: § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák.




3 Tdo 558/2011 -12

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2011 o dovolání podaném V. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 655/2010 ze dne 29. 12. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 133/94, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 1. 1995 sp. zn. 3 T 133/94 bylo V. K. mimo jiné uloženo také ochranné psychiatrické léčení protitoxikomanické podle § 72 odst. 2 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.).

Usnesením téhož soudu ze dne 1. 12. 2010 bylo podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od. 1. 1. 2010, dále jen trest. zák.) s použitím § 353 odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) rozhodnuto o prodloužení uloženého ochranného léčení o další dva roky.

Proti citovanému rozhodnutí podala V. K. prostřednictvím svého obhájce stížnost, která byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2010 sp. zn. 6 To 655/2010.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala V. K. dovolání, prostřednictvím svého obhájce, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. j) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného prostředku zpochybnila průběh a způsob svého dosavadního léčení, jakožto i jeho délku. Závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 655/2010 ze dne 29. 12. 2010 zrušil.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. směřuje proti rozhodnutí o uložení ochranného opatření nikoliv proti usnesení o prodloužení již uloženého ochranného léčení s tím, že dovoláním je možno napadnout pouze taková soudní rozhodnutí, jež jsou výslovně uvedena v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. V tomto ustanovení je uvedeno, že rozhodnutím ve věci samé (§ 265a odst. 2 písm. e) tr. ř.) se rozumí usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření (tj. také ochranné léčení, o něž v této věci jde). To s tím, že dotčené usnesení odvolacího soudu takto není takovým rozhodnutím, proti němuž by bylo dovolání přípustné. Poukázal na skutečnost, že v úvahu by mohly připadnout jiné mimořádné opravné prostředky, např. stížnost pro porušení zákona dle § 266 a násl. tr. ř., nikoli však dovolání. Proto je rovněž dle státního zástupce právně irelevantním druhý důvod dovolání obsažený v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., uplatněný dovolatelkou v jeho druhé alternativě. Protože dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v dovolacím řízení nelze přezkoumávat, navrhla, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné. Současně souhlasila s tím, aby toto popřípadě jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v této věci jsou splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 citovaného ustanovení pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. S tím, že rozhodnutím ve věci samé je:
a) rozsudek jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření ,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž v dané věci byla zamítnuta stížnost V. K., která směřovala proti usnesení Okresního soudu v Klatovech, jímž bylo podle § 99 odst. 6 trest. zák. s použitím § 353 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení jí již uloženého ochranného léčení. O tom byla V. K. poučena již napadeným usnesením, kde je jasně deklarováno, že proti tomuto usnesení není žádný další opravný prostředek přípustný.

S poukazem na výše uvedené tedy nezbylo Nejvyššímu soudu než takovéto dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. května 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka