3 Tdo 556/2006
Datum rozhodnutí: 07.06.2006
Dotčené předpisy:




3 Tdo 556/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2006 dovolání obviněného M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 5 To 135/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 123/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. B. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byli obvinění M. B. a R. B. uznání vinnými trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona., za který byli oba odsouzeni podle § 250a odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona byl oběma výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona jim byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradili škodu ve výši 66.398,- Kč, kterou trestným činem způsobili.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jim byla stanovena povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozené Č. P., a.s., částku 66.398,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že oba obvinění dne 6. 9. 2004 v P., v pobočce pojišťovny Č., a.s., společně nahlásili škodní událost, a to dopravní nehodu, ke které mělo dojít dne 4. 9. 2002 okolo 11.30 hodin v P. tak, že vozidlo značky Opel Omega řízené M. B. mělo při couvání narazit do zaparkovaného vozidla značky Mercedes Benz E 280 majitele R. B. a toto poškodit, a současně uplatnili nárok na plnění z pojistné smlouvy, při kterém uvedli nepravdivý popis události, neboť dle znaleckého posudku ke shora uvedené dopravní nehodě nemohlo dojít takovým způsobem, jak obžalovaní popsali, pojistné plnění bylo poté vyplaceno na účet L. Š., přítelkyně obžalovaného B., a tímto svým jednáním způsobili poškozené společnosti Č. P., a.s., škodu ve výši 66.398,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný M. B. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2005 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 135/2005 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný B. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně ve spojení s výrokem o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že z usnesení Městského soudu v Praze vůbec nevyplývá, na jakém základě bylo jeho odvolání shledáno bezdůvodným, že odvolací soud pouze konstatuje, že soud prvého stupně hodnotil každý důkaz zvlášť a všechny ve svém souhrnu, aniž je jasné, na jakém základě k tomuto závěru odvolací soud dospěl. Dovolatel dále upozorňuje na konstatování odvolacího soudu, že v dnešní době je snad prakticky každý zkušeným řidičem a ví, že takové poškození, k jakému došlo u vozidla pana B., nemůže vzniknout při jednom kontaktu při couvání a vyslovuje názor, že mimo skutečnost, že se jedná o zcela nepodložené tvrzení a dedukci odvolacího soudu bez jakékoliv opory v důkazech či spisu celkově, se nabízí otázka, co vlastně odvolací soud v odvolacím řízení hodnotil. Dle názoru obviněného se odvolací soud nedokázal vypořádat s žádným argumentem uvedeným v odvolání, usnesení nenaplňuje znaky řádného rozhodnutí ve věci, neboť je nepřezkoumatelné.

Dovolání je proto dle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu podáváno zejména do rozsudku soudu prvního stupně, kde je uvedena alespoň základní argumentace, byť nesprávně hmotně hodnocená. V další části svého dovolání se pak obviněný věnuje skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, uvádí vlastní hodnocení obsahu a rozsahu provedených znaleckých posudků a zejména vznáší výhrady vůči znaleckému posudku vypracovanému znalcem S. B., který považuje za vadný a vytýká soudům obou stupňů, že základní nedostatky tohoto posudku nenapravily a řádně nezhodnotily, a naopak na základě tohoto posudku danou věc nesprávně právně posoudily. Soudu prvého stupně dovolatel vytýká i tendenční hodnocení posudku znalce Ing. J. T. a v souvislosti s tím vyslovuje pochybnosti o objektivitě soudu, přesahující hranice nestranného rozhodování. Vyslovuje nespokojenost i s tím, že byl zamítnut návrh obhajoby na vypracování revizního znaleckého posudku.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby, popřípadě aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Konstatuje, že výhrady obviněného neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, neboť dovolatel zaměňuje pojmy právního hodnocení skutku (resp. jiného hmotně právního hodnocení) na straně jedné a hodnocení důkazů na straně druhé, a tedy že dovolání napadá postup soudu při zjišťování skutkového stavu. Dále státní zástupce konstatuje, že z dovolání není patrno, v čem spatřuje dovolatel naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Dochází k závěru, že dovolání nebylo podáno v souladu s dovolacími důvody dle § 265b odst. 1 tr. řádu, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).



Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedené dovolací důvody byly obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněny ryze formálně, aniž by těmto dovolacím důvodům obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení. I když formálně se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná.

Pokud jde o odkaz dovolatele na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, pak ani tomuto dovolacímu důvodu obsah dovolání neodpovídá, neboť jednak s odkazem na tento dovolací důvod nejsou námitky dovolatele náležitě specifikovány, jednak (pokud snad měl dovolatel na mysli naplnění tohoto dovolacího důvodu ve vazbě na uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu) námitky skutkového charakteru, na nichž je dovolání založeno, nelze podřadit ani pod tento (stejně jako pod žádný jiný) dovolací důvod .

Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání M. B. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 7. června 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h