3 Tdo 543/2007
Datum rozhodnutí: 23.05.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 543/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. května 2007 dovolání obviněného Š. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 67 To 110/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 45/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Š. D. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 2 T 45/2004, byl obviněný Š. D. uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona, krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zákona, a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona.

Za tyto trestné činy byl podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona a § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

1)

dne 6. 11. 2003 okolo 02.50 hodin, odmítl zaplatit řidičce taxislužby poškozené H. H., částku 2.427,- Kč, ohrožoval ji nožem tím způsobem, že po její výzvě k zaplacení vytáhl z kapsy otevírací kapesní nůž, kterým jí mířil do oblasti prsou, zdůrazňoval, že nic nezaplatí a poté s nožem v ruce vozidlo opustil, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 1994, sp. zn. 4 T 44/94 uznán vinným spácháním trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 4 let nepodmíněně, dále pak Obvodním soudem pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 18. 3. 1996 pod sp. zn. 4 T 44/94 byl uznán vinným spácháním trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně, přičemž tento trest byl ukládán jakou souhrnný ve vztahu k předchozímu odsouzení a trest vykonal dne 31. 5. 2002;

2)

poté co dne 18. 11. 2003 okolo 01.00 hodin v herně požadoval po poškozeném P. N., drogy, kdy se poškozený posadil na sedadlo spolujezdce vedle obžalovaného D. do osobního motorového vozidla zn. VAZ, červené barvy, nezjištěné registrační značky, nejdříve požadoval po poškozeném mobilní telefon zn. Nokia blíže nezjištěného typu a výrobního čísla, načež mu tento telefon vytrhl z ruky a uložil do palubní desky a poté si ho ponechal;

3)

poté, kdy dne 18. 11. 2003 po 01.00 hodin s poškozeným P. N., bezúspěšně sháněli drogy, jej uchopil za bundu na rameni, natlačil ho opět do osobního motorového vozidla zn. VAZ červené barvy na místo spolujezdce, kdy odjeli na P., kde jej násilím dotlačil do bytu v 1. patře a zde jej opakovanými údery pěstí do hlavy, zad a žeber přinutil, aby se svlékl do naha, neustále po něm požadoval drogy, které nenašel a donutil ho tak k vydání pánských hodinek zn. Omega v hodnotě 700,- Kč, načež mu odcizil tašku, ledvinku s doklady ze zastavárny, náhradním dokladem totožnosti a krabičku cigaret zn. Reddog v hodnotě 30,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 1994, sp. zn. 4 T 44/94 uznán vinným spácháním trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 4 let nepodmíněně, dále pak Obvodním soudem pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 18. 3. 1996 pod sp. zn. 4 T 44/94 byl uznán vinným spácháním trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně, přičemž tento trest byl ukládán jako souhrnný ve vztahu k předchozímu odsouzení a trest vykonal dne 31. 5. 2002.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2006 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 67 To 110/2006 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 dovolání, kterým napadá rozhodnutí soudů obou stupňů a doslova uvádí, že tak činí ze všech zákonných důvodů .



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyjadřuje zejména nesouhlas se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, popírá, že by se trestné činnosti dopustil, napadá rozsah dokazování a vyslovuje názor, že při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení trestního řádu, když nebyly provedeny jím navrhované důkazy. V dalším odkazuje na obsah svého odvolání. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku, stejně jako již v rámci svého odvolání, omezuje výhradně na zpochybnění skutkových zjištění soudu, zejména hodnocení důkazů. Protože takový obsah dovolání není v souladu s žádným ze zákonných dovolacích důvodů, navrhuje odmítnutí podaného dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

V posuzovaném případě je z podaného dovolání zjevné, že sice bylo formálně odkázáno na zákonné dovolací důvody (a dovolání tedy nelze odmítnout pro nedostatek náležitostí), bylo tak ovšem učiněno formou, svědčící o naprosté nekvalifikovanosti takto uvedeného odkazu.

Nejvyšší soud je toho názoru, že žádnému ze zákonných dovolacích důvodů podané dovolání neodpovídá, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by odpovídala některému z těchto důvodů, a zejména která by odpovídala povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolatel se omezuje pouze na zpochybnění skutkových zjištění soudu, toto i ve svém dovolání výslovně uvádí, vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů a rozsahem provedeného dokazování. Se zákonnými dovolacími důvody však tento druh námitek zjevně nekoresponduje, dovolání jako mimořádný opravný prostředek není k revizi skutkových zjištění určeno, dovolací soud není soudem řádné třetí instance a dovolání nemá povahu druhého odvolání (z tohoto důvodu ostatně ani nelze akceptovat odkaz dovolatele na obsah předchozího odvolání).

Za tohoto stavu věci Nejvyššímu soud nezbývá než konstatovat, že podané dovolání je zcela mimo kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu.



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Š. D. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 23. května 2007

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h