3 Tdo 537/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 537/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2009 o dovolání podaném M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 23/2009 ze dne 29. 1. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 118/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově, sp. zn. 104 T 118/2008 ze dne 18. 12. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a dále trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 42 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. zák. byla V. z. p. České republiky odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.



O odvolání M. H. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 23/2009 ze dne 29. 1. 2009 tak, že jej dle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. H. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že podle § 234 odst. 1 tr. zák. se trestného činu loupeže dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Z této definice tedy vyplývá, že podstatou tohoto trestného činu je zmocnění se cizí věci, a to násilím nebo pohrůžkou násilí. Dovolatelův útok vůči poškozené nebyl veden úmyslem zmocnit se cizí věci, nýbrž byl reakcí na její výkřik, kdy volala o pomoc, aniž by jí bylo v té době ubližováno. Poškozená peníze dovolateli sama dala, aby opustil její byt. Obecné soudy však daly za pravdu poškozené, aniž by její tvrzení bylo podpořeno dalšími důkazy, protože žádný ze svědků neuvedl, že by slyšel dovolatele po poškozené požadovat peníze. Výpovědi poškozené v uvedené věci tak zůstaly osamocené, přičemž dovolatel je názoru, že vzhledem k závažnosti obvinění měl soud při rozhodování o vině vycházet z pečlivěji zjištěných okolností případu. S ohledem na výše uvedené má dovolatel za to, že Okresní soud v Karviné pobočka v Havířově a Krajský soud v Ostravě měl při rozhodování o vině vycházet z důkazů, o nichž by nebylo žádných pochyb a měl tedy dospět k závěru, že se dovolatel nedopustil trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., nýbrž pouze trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. U trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. ani u trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., z jehož spáchání byl dovolatel rovněž uznán vinným, se nejedná o zvlášť závažnou úmyslnou trestnou činnost ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 tr. zák. a dovolatelovo jednání tak nelze právně kvalifikovat jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty z hlediska ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil podle § 265k trestního řádu usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 29. 1. 2009, č. j. 5 To 23/2009-149, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Okresního soudu Karviné pobočka v Havířově ze dne 18. 12. 2008, č. j. 104 T 118/2008-127, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.

K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že v případě dovolání podaného z důvodu zakotveného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno, aby Nejvyšší soud vycházel z učiněných skutkových zjištění a v návaznosti na ně hodnotil správnost hmotně právního posouzení věci soudy. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a nemůže být třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu první instance, který je z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popřípadě do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými. V rámci dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále třeba zdůraznit, že tento dovolací důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. ve vztahu k jiné právní kvalifikaci, která měla být použita. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy znamená, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedených důkazů apod. Dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. Přípustné jsou pouze právní námitky, skutkové námitky jsou nepřípustné. Dovolatel svým dovoláním pouze předkládá dovolacímu soudu k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je odlišná od skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy obou stupňů a v rozporu s hmotně právní povahou dovolacího důvodu tak tvrdí, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a domáhá se, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro dovolatele příznivějším způsobem. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání M. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v 265b tr. ř., přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Námitky dovolatele ohledně toho, jak postupovaly soudy při zjišťování skutkového stavu, z jakých svědectví vycházely a proč uvěřily výpovědi poškozené A. M., pod deklarovaný dovolací důvod nespadají. Oba soudy ve svých rozhodnutích jasně a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, proč uvěřily výpovědi poškozené, naopak proč výpověď dovolatele považovaly za nevěrohodnou. Skutková zjištění soudů jsou správná a úplná a mají oporu v provedených důkazech. Jednání dovolatele tak z uvedeného hlediska bylo právně posouzeno v souladu se zákonem jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst. 1 tr. zák. (s příslušným odpovídajícím odůvodněním existence všech zákonem stanovených podmínek zvlášť nebezpečné recidivy) i jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák.

Námitky dovolatele tak ve svém celku spočívají pouze na zpochybňování správnosti postupu soudů při zjišťování skutkového stavu. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal. Nelze tak akceptovat jeho námitky, že zjištěný skutkový stav měl soudy vést k jiné právní kvalifikaci popsaného skutku.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm.b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka