3 Tdo 517/2007
Datum rozhodnutí: 10.05.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 517/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2007 o dovolání podaném M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 359/2006 ze dne 5. 10. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 57/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 2 T 57/2005 ze dne 2. 6. 2006, byl dovolatel uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu všech funkcí v nadacích a obecně prospěšných společnostech na dobu pěti let.

V předmětné věci podal M. B. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 359/2006 ze dne 5. 10. 2006 tak, že podané odvolání jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. B. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětné úvěrové smlouvy uzavírala jako zmocněný zástupce prodejce (H. C. F. a. s.) D. Ž., když dovolatel nebo jiný prodejce při uzavírání úvěrových smluv zastupovali pouze tuto společnost a nikoli konkrétní žadatele o úvěr a nemohli stát na straně žadatele o úvěr nebo jeho jménem smlouvu uzavírat. D. Ž. byla zplnomocněnou osobou a také v pracovní smlouvě byla zavázána, že za společnost A. H., spol. s r. o. bude vyřizovat veškeré objednávání zboží, jeho výdej a komunikaci se společnostmi Q. a H. C. F. a. s. Oba soudy však přes uvedené dopěly k závěru o jeho vině na základě toho, že byl smlouvou o zastoupení v souvislosti s uzavíráním úvěrových smluv uzavřenou se společností H. C. F. a. s. zmocněn k zastoupení této společnosti při uzavírání úvěrových smluv a v této smlouvě se zavázal, že pokud použije k plnění předmětu smluv třetích osob, odpovídá zastoupenému za jejich jednání, jako by tato jednání činil sám. Namítl, že i kdyby měl nést dle citované smlouvy o zastoupení jakoukoliv odpovědnost za prodejce, kteří sjednali úvěrové smlouvy, pak by se jednalo pouze o odpovědnost v rovině občanskoprávní. Poukázal na svou odpovědnost vůči věřiteli pouze v mezích smlouvy o zastoupení, když takováto odpovědnost nedosahuje hranic trestněprávních, neboť není smlouvou o úvěru, ale jedná se o smlouvu o zastoupení v režimu obchodního zákoníku, když on sám není žadatelem o úvěr, přičemž zastupuje stranu, která má úvěr poskytnout. Přitom speciální skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu je omezena pouze na smlouvy úvěrové a nikoli smlouvy jiného druhu. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud dle § 265k tr. ř. v celém rozsahu zrušil citované usnesení Městského soudu v Praze, stejně jako jemu předcházející (citovaný) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3. Požádal také, aby dle ustanovení § 265h tr. ř. předseda senátu soudu prvního stupně předložil dovolacímu soudu ještě před rozhodnutím o podaném dovolání návrh k rozhodnutí o odložení výkonu napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí dovolacího soudu ve věci samé.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. To proto, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že i když předmětné smlouvy vyhotovila (fyzicky) svědkyně D. Ž., učinila tak s tím, že dovolatel přinejmenším věděl o nepravdivosti údajů ve smlouvách obsažených. On byl také smluvním zástupcem společnosti H. C. F. a. s., zatímco D. Ž. předmětné smlouvy vyhotovila toliko jako zaměstnankyně jeho firmy, nikoliv jako zástupkyně společnosti H. C. F. a. s. Přitom podle stávající judikatury (usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 6 Tdo 545/2004) se trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. může dopustit kterýkoliv z účastníků úvěrové smlouvy, tedy (jak i v předmětné věci) i osoba jednající za společnost H. C. F. a. s. Jednání dovolatele, jak je popsáno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, naplnilo skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Odlišný závěr by přicházel v úvahu pouze tehdy, jestliže by dovolatel o nepravdivosti údajů v předmětných úvěrových smlouvách nevěděl a sám by byl takto (jako zástupce společnosti H. C. F. a. s. uveden v omyl. Taková skutková zjištění však v posuzované věci učiněna nebyla. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby podané dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Je na místě zdůraznit, že dovolatel vady rozhodnutí soudů obou stupňů spatřoval v okolnostech, které podle jeho názoru naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je přitom dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítl, že to nebyl on kdo by při uzavírání předmětných úvěrových smluv vystupoval jako zmocněný zástupce (prodejce) společnosti H. C. F. a. s., ale že tímto kdo takto vystupoval byla D. Ž. Dodal ovšem, že i kdyby měl podle smlouvy o zastoupení (kterou uzavřel se společností H. C. F. a. s.) nést jakoukoli odpovědnost za prodejce, kteří sjednávali úvěrové smlouvy, pak by se jednalo pouze o odpovědnost v rovině občanskoprávní. Takto vznesené námitky však neodpovídají soudy učiněným skutkovým zjištěním, když z těchto jednoznačně plyne, že smluvním zástupcem společnosti H. C. F. a. s. byl pouze dovolatel, přičemž D. Ž. předmětné smlouvy vyhotovila pouze (technicky) jako zaměstnankyně firmy dovolatele a nikoliv jako zástupce společnosti H. C. F. a. s. Neobstojí ani jeho námitka, že při uzavírání úvěrových smluv prodejce vystupuje v pozici věřitele (jedná jeho jménem) a případná trestní odpovědnost přicházející v úvahu při sjednávání úvěrové smlouvy, kdy může uvádět nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje o podmínkách plnění úvěrové smlouvy nebo může zamlčet některé podstatné údaje ze všeobecných úvěrových podmínek, směřuje výhradně vůči žadateli o úvěr. Podle ustálené judikatury poukazuje dovolací soud (souladně s vyjádřením státního zástupce) na to, že trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. se může dopustit kterýkoliv z účastníků úvěrové smlouvy, v posuzované věci tedy i dovolatel, jako osoba jednající za společnost H. C. F. a. s. Námitka v tomto směru je takto zjevně neopodstatněná, když lze pouze dodat, že z učiněných skutkových zjištění nelze z hlediska jejich rozsahu i obsahu dovodit, že by dovolatel o nepravdivosti údajů obsažených v předmětných úvěrových smlouvách nevěděl a sám by tak byl (jako zástupce společnosti H. C. F. a. s. uveden) v omyl.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené potom dovolací soud ani nerozhodoval o odložení výkonu napadeného rozhodnutí, když ostatně ani předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh (§ 265h odst. 3 tr. ř.) neučinil.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka