3 Tdo 513/2009
Datum rozhodnutí: 03.06.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 513/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. června 2009 o dovolání podaném M. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 484/2008 ze dne 10. 12. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 19 T 28/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 19 T 28/2008 ze dne 27. 8. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.



O odvolání M. T. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 484/2008 ze dne 10. 12. 2008 tak, že jej dle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal M. T. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v § 256b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že pokud jde o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., domnívá se, že hlavní líčení proběhlo nesprávně v jeho nepřítomnosti, a to přesto, že se vždy soudu řádně a včas omluvil, a to ze zdravotních důvodů. Nemohl se tak vyjádřit k provedeným důkazům a uplatnit svá práva obhajoby. Rovněž z odborného posudku na jeho zdravotní stav jednoznačně vyplývá, že obviněný nebyl schopen se hlavního líčení účastnit. Již soud prvního stupně dospěl k závěru, že není možné bez přítomnosti dovolatele spolehlivě věc rozhodnout, čímž nebyla splněna materiální podmínka konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného. Toto dle dovolatele vyplývá z předvolání obviněného k hlavnímu líčení, kde je výslovně uvedeno, že pro uplatnění obhajoby je důležité, aby se osobně dostavil. S ohledem na tuto větu obsaženou v předvolání tak dovolatel předpokládal, že pokud je dle soudu jeho účast tak důležitá, soud hlavní líčení odročí za předpokladu, že se omluví a svou omluvu doloží prokázáním svého zdravotního stavu. Tak se již i několikrát předtím stalo. Tím, jak soud postupoval, porušil jeho právo na spravedlivý proces tak, jak je definováno v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6.2004, sp. zn. II ÚS 102/203). Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje dovolatel proto, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, byl hmotně právně podřazen pod ustanovení § 250 odst. 1, 2 tr. zák., přesto, že zde chybí relevantní důkaz o naplnění subjektivní stránky označeného trestného činu, kdy v odůvodnění rozhodnutí soudu první instance je při hodnocení zavinění uvedeno to, že dovolatel byl v minulosti pro podobnou trestnou činnost potrestán. Při zachování zásady presumpce neviny tato skutečnost při dokazování zavinění nepostačí. Další podstatnou vadou rozhodnutí obou soudů je skutečnost, že nebyl správně zjištěn skutkový stav a skutek tak, jak je popsán, v odsuzujícím rozsudku nebyl dostatečně prokázán (k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9.2006, sp. zn. II ÚS 669/05). V první řadě nebylo prokázáno, že by dovolatel finanční prostředky od poškozených skutečně obdržel. Jediným důkazem o tom je výpověď L. S., kterou dovolatel zpochybňuje. Dále nebylo prokázáno, že by dovolatel s poškozenými uzavřel předmětné smlouvy o obstarání věci. Smlouvu s poškozeným A. evidentně podepsala svědkyně S. I přesto, že není prokázáno, že by dovolatel od poškozených obdržel peníze a uzavřel s nimi smlouvy o obstarání věci, soud prvního stupně tyto smlouvy považuje za naprosto nezvratitelné důkazy prokazující dovolatelovu vinu. Dalším nezvratitelným důkazem prokazujícím vinu dovolatele má být záznam komunikace mezi ním a poškozenou S. H. Dovolatel zpochybňuje důvěryhodnost takovéhoto důkazu, podle něj textové zprávy odesílané na mobilní telefon nemohou být považovány za věrohodný důkaz a odmítá autenticitu těchto zpráv. Z provedeného dokazování v řízení před obecnými soudy není možno dovodit závěr, že se dovolatel dopustil mu přisuzovaných jednání. Tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. I v případě, že by se skutek skutečně stal tak, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku, má dovolatel za to, že byl rozhodnutím soudu nesprávně hmotněprávně posouzen, čímž je dán dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V takovém případě by se totiž dle dovolatele nejednalo o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., ale o trestný čin zpronevěry dle § 248 tr. zák., neboť by šlo o případ, kdy si pachatel ponechal finanční prostředky, které mu byly svěřeny za účelem nákupu automobilu. Pochybením odvolacího soudu je rovněž skutečnost, že nejenže tento neprovedl dovolatelem navrhovaný důkaz výslechem svědka S., tj. dokazování v přiměřené a nutné míře nedoplnil, ale ani o návrhu na výslech svědka nerozhodl a své rozhodnutí neodůvodnil. Takový postup je v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho též v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a zakládá protiústavnost soudního rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV ÚS 802/02). Pokud se jedná o poslední uplatněný dovolací důvod, tedy důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., domnívá se dovolatel, že postupem uvedeným v argumentaci pro výše uvedené dva dovolací důvody bylo při rozhodování soudu druhé instance rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku - odvolání proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř., a to konkrétně v písm. d) a g). Proto tedy dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí na základě tohoto dovolání zrušil, dále zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a přikázal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále dovolatel navrhuje aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o tomto dovolání také rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo podáno toto dovolání, tedy výrok usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 484/2008-226 ze dne 10. 12. 2008 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 19 T 208/2008 ze dne 27. 8. 2007, které nabylo právní moci prostřednictvím napadeného rozhodnutí a jehož výkon byl již nařízen.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se do dne vydání tohoto rozhodnutí k podanému dovolání nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry neúplná (nedostatečná), že z nich nelze vyvodit při jakékoliv interpretaci adekvátní právní závěr (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Námitky dovolatele ohledně dokazování toho, zda finanční prostředky skutečně převzal, jestli bylo dostatečně prokázáno, kdo podepsal předmětné smlouvy a o autenticitě textových zpráv, spadají toliko do oblasti skutkových zjištění, brojí proti hodnocení důkazů soudy první a druhé instance a jako k takovým k nim nelze v rámci dovolání přihlížet. Skutkové námitky nespadají pod deklarovaný dovolací důvod. Nelze dát dovolateli za pravdu, že by chyběl relevantní důkaz týkající se naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu. Z provedeného dokazování zjevně plyne, že dovolatel úmyslně uváděl jiné v omyl ohledně toho, že jim je schopen obstarat automobil ze zahraničí a za tímto účelem se obohatil na jejich úkor, přestože nikdy neměl v úmyslu jim tento automobil dodat. Námitka dovolatele, že pokud by se skutek tak, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku, skutečně stal, měl by být hmotně právně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák. a nikoli jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (šlo by o případ, kdy by si dovolatel ponechal finanční prostředky, které mu byly svěřeny za účelem nákupu automobilu), sice spadá pod deklarovaný dovolací důvod, avšak je zjevně neopodstatněná. Z výpovědí svědků i listinných důkazů bylo prokázáno, že dovolatel nikdy neměl v úmyslu poškozeným předmětné automobily dodat a to již od samého počátku jeho jednání (přítomnost podvodného úmyslu). Přitom i nalézací soud postupoval v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. ř., když uvedl ve skutkové větě výroku svého rozhodnutí potřebné konkrétní skutkové okolnosti, v nichž po objektivní a subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a zároveň popsal skutek způsobem, který jej umožňuje spolehlivě odlišit od jiného. Tvrzení dovolatele, že soudy zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzeného trestného činu podvodu nebo, že vykazuje zákonné znaky trestného činu jiného neodpovídá právě učiněným skutkovým zjištěním. Mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právním posouzením věci na straně druhé tak nelze shledat rozpor. Argumentace dovolatele, že odvolací soud pochybil, protože neprovedl jím navrhovaný důkaz výslech svědka S. a ani o návrhu na výslech svědka nerozhodl a tím porušil dovolatelovo právo na spravedlivý proces, neobstojí též. Dovolatel byl totiž odvolacím soudem písemně vyzván, aby navrhl v rámci odvolacího řízení další důkazy a případný výslech svědků, dovolatel tak neučinil a neučinil tak ani v písemně podaném odvolání. Stran návrhu na doplnění dokazování (výslechem svědka S. a Š.) se zabýval již soud prvního stupně, který uvedl, že výslech označených svědků považuje za nadbytečný, neboť z provedených důkazů byl již dostatečně zjištěn skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci a odvolací soud se shodl s vedeným dokazováním (jeho rozsahem i hodnocením provedených důkazů) před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud shledal takto námitky (zčásti uplatněné v rámci takto deklarovaného dovolacího důvodu právně relevantně) jako zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolatel se domnívá, že tím, že bylo konáno hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, za podmínek, které jsou uvedeny výše, došlo k naplnění tohoto dovolacího důvodu. Dle ustanovení § 202 odst. 2, 3 a 4 tr. ř. se v nepřítomnosti obžalovaného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom byla obžalovanému obžaloba řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.). Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř. Okresní soud v Mladé Boleslavi při hlavním líčení dne 27. 8. 2008 vyhlásil usnesení, že podle § 202 odst. 2 tr. ř. bude jednáno v nepřítomnosti obžalovaného. Stalo se tak poté, co bylo hlavní líčení několikrát odročeno (konkrétně 19. 3. 2008, 22. 4. 2008, .naposledy 22. 7. 2008, vždy z důvodu nedoručení předvolání obviněnému nebo se obviněný z hlavního líčení omluvil). Předvolání k hlavnímu líčení převzal M. T. dne 29. 7. 2008, avšak až do doby konání hlavního líčení dne 27. 8. 2008 se soudu nijak nemluvil a neomluvil se ani dodatečně. Okresní soud měl tedy správně zato, že byly splněny všechny podmínky pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obžalovaného. Argument dovolatele, že v předvolání k hlavnímu líčení stojí, že pro uplatnění jeho obhajoby je důležité, aby se osobně dostavil, a z tohoto lze tedy dle dovolatele vyvodit, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že věc nelze spolehlivě rozhodnout bez přítomnosti obžalovaného při hlavním líčení, neobstojí. Jedná se pouze o upozornění účastníka řízení na jeho procesní práva, navíc v tom samém předvolání stojí, že jestliže se obžalovaný bez řádné a důvodné omluvy nedostaví, může soud za splnění podmínek § 202 odst. 2 tr. ř. provést hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. Neobstojí ani argument o špatném zdravotním posudku dovolatele, který měl dokazovat dovolatelovu neschopnost zúčastnit se hlavního líčení. Předmětný posudek pro účely trestního řízení byl vypracován 9. 5. 2007, znalkyně nevyloučila simulaci, ani chorobný původ dovolatelových obtíží, zároveň navrhla další odborná vyšetření, a pokud by do šesti měsíců žádné onemocnění nebylo prokázáno, doporučila předvedení M. T. i jeho výslech za účasti lékaře. Dovolatel žádná další odborná vyšetření nedoložil, z neúčasti na hlavních líčeních se omlouval vždy z jiných zdravotních důvodů. Nejvyšší soud navíc považuje za nutné zdůraznit, že potvrzení o pracovní neschopnosti se vystavuje především pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovně právní účely. Potvrzení lékaře tedy samo o sobě neprokazuje, že obviněný není schopen dostavit se k veřejnému zasedání soudu. K tomu, aby bylo možné považovat omluvu za řádnou, musela by obsahovat dostatečný podklad pro závěr, že zdravotní důvody skutečně znemožňují obviněnému účast na nařízeném úkonu, tj. v posuzovaném případě účast u hlavního líčení konaného u soudu I. stupně. Samotné předložení zmíněného potvrzení, jak již bylo uvedeno, dostatečným podkladem být nemůže, protože z něj není patrný charakter onemocnění obviněného ani druh a rozsah omezení, která z onemocnění nebo z jeho léčby pro obviněného vyplývala, a není v něm uvedena ani diagnóza onemocnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 804/2005 ze dne 29. 6. 2005). Námitky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacího důvodu pod § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou sice uplatněny právně relevantně, avšak jsou zjevně neopodstatněné.

Tím, že Nejvyšší soud neshledal námitky uplatněné v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. jako důvodné, nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ten je dán tehdy bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Ani jednu ze dvou alternativ tohoto dovolacího důvodu však nelze vztáhnout na posuzovaný případ, když byly splněny procesní podmínky pro takovéto rozhodnutí a v řízení mu předcházejícím nebyl dán žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu jsou tedy též zjevně neopodstatněné.

Vzhledem k uvedenému proto dovolací soud dále nerozhodoval o návrhu dovolatele na odložení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo podáno toto dovolání.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky. Vzhledem k uvedenému také dále nerozhodoval o návrhu dovolatele na odložení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo podáno toto dovolání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka