3 Tdo 511/2005
Datum rozhodnutí: 18.05.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 511/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. května 2005 o dovolání podaném S. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 7 To 568/2004 ze dne 21. 12. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 2/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 6 T 2/2004 ze dne 15. 9. 2004 byl dovolatel uznán pod bodem 1) citovaného rozsudku vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2) citovaného rozsudku znovu trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., když uvedených trestných činů se dopustil dvěma skutky, které jsou popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal S. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 7 To 568/2004 ze dne 21. 12. 2004 tak, že z podnětu odvolání S. P. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod jeho bodem 2), jakož i celý výrok o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř., při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) jej odsoudil k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetijedna měsíců a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále potom podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu jejího zrušení (skutek uvedený v napadeném rozsudku pod bodem 2/) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal S. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku stran užitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. polemizuje s tím, že jeho jednání popsané pod bodem 1) citovaného rozsudku soudu prvního stupně nemělo být právně kvalifikováno jako trestný čin podle § 197a odst. 1 tr. zák. To proto, že intenzita předmětného vyhrožování zjištěná soudem nedosáhla takové úrovně, aby založila materiální podmínku trestnosti. Nebyl tak dosažen takový stupeň společenské nebezpečnosti jednání dovolatele, aby již šlo o trestný čin. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. poukázal dovolatel na to, že procesně správným způsobem mu nebyl doručen rozsudek soudu prvního stupně, na což upozornil v průběhu veřejného zasedání vedeného před odvolacím soudem, v jehož rámci bylo projednáno jím podané odvolání. Bylo pouze soudem konstatováno, že na zásilce obsahující předmětný rozsudek byla vyznačena poznámka, že adresát odmítl písemnost převzít, přičemž však v rozporu s ustanovením § 64a odst. 1, 2 tr. ř. nebyl vyznačen důvod odepření písemnosti a nebylo uvedeno ani poučení, že adresát musí být doručovatelem upozorněn na to, že uzná-li předseda senátu, který písemnost odeslal, že její přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se taková písemnost za doručenou dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno. Poukázal v tomto směru na příslušnou judikaturu i právní teorii, podle kterých se má v takovém případě za to, že uvedený dovolací důvod je naplněn ve chvíli, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem bez věcného přezkoumání a procesní strana takto byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Takový výklad dovolatel považuje za restriktivní s tím, že zákonnou (procesní) podmínkou před rozhodnutím odvolacího soudu je i řádné doručení rozsudku, jehož přezkum je předmětem řízení před vyšší instancí. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil, stejně jako citovaný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by dovolací soud neshledal důvodnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aby takto potom podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil pouze citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). K uplatněným námitkám podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že na podkladě takto uplatněného dovolacího důvodu, lze při splnění podmínek v něm uvedených napadnout rozhodnutí, kterým byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek. V posuzované věci však odvolací soud shledal podané odvolání částečně důvodným a činil rozhodnutí podle § 259 odst. 1, 3 tr. ř. S ohledem na to, že odvolací soud ve věci rozhodoval rozsudkem tak uplatněný dovolací důvod nepřichází v úvahu a nelze tak k němu v rámci rozhodování o dovolání vůbec přihlížet. Bez další argumentace má potom státní zástupce za to, že uplatněnou námitku nelze ani obsahově pod uvedený dovolací důvod podřadit. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce poukázal na to, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty trestného činu zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. se tak uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě nedosáhne úrovně odpovídající dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost a nebude tak odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím obdobným případům. V této souvislosti poukázal státní zástupce na to, že dovolatel se trestného činu podle § 197a odst. 1 tr. zák. v předmětné věci dopustil výraznými verbálními pohrůžkami umocněnými pohrůžkou zbraní (vidlemi) ve smyslu § 89 odst. 5 tr. zák., a proto stupeň nebezpečnosti činu pro společnost za daného stavu byl vysoký a nelze tak dovodit úvahy o jeho nepatrnosti z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. S ohledem na uvedené pak navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, když k námitkám uplatněným podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze vůbec přihlížet.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je podmíněn přítomností vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o první alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu, v jehož rámci se zabýval i otázkou ve věci provedených důkazů a rozhodl rozsudkem, když rozhodl v jeho části i tak, že vyhověl odvolání podaném obviněným. V části, ve které podanému odvolání nevyhověl, potom poukázal i na správnost hodnocení provedení jednotlivých důkazů, v příslušné části i na nadbytečnost důkazů dále navrhovaných a na tomto základě učinil správné skutkové a jim odpovídající právní závěry. Výtky dovolatele za těchto okolností tak směřovaly nikoliv vůči absenci přezkumu podle § 254 tr. ř., ale vůči namítanému vadnému postupu odvolacího soudu. Dovolatelem uplatněné námitky proto prvé alternativě důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neodpovídají. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou dovolatelem v této souvislosti uplatněné námitky zjevně neopodstatněné. To proto, že při nepochybně shledaných skutkových zjištěních bylo jednoznačně soudy konstatováno, že způsob jednání dovolatele v rámci skutku, pro který byl nakonec odsouzen, byl soudy správně kvalifikován jako předmětný trestný čin. V této souvislosti lze pro stručnost odkázat na shora uvedené vyjádření státního zástupce a argumentaci v něm uvedenou, která také odpovídá ustálené judikatuře (např. i rozhodnutí R 43/1996). V dané věci tak zejména intenzita jednání dovolatele při posuzování rozhodného skutku znemožnila soudům úvahy o případném nepatrném stupni společenské nebezpečnosti takového činu pro společnost a to z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. Pouze jako obiter diktum lze dodat, že z důvodů uplatněných dovolatelem v rámci podaného odvolání jasně plyne, že s obsahem rozsudku soudu prvého stupně byl seznámen, když z důvodů uplatněných v podaném odvolání ani z konaného veřejného zasedání před soudem druhého stupně neplyne, že by zmíněnou námitku stran doručení předmětného rozsudku vůbec uplatnil tak, aby na ni soudy mohly reagovat. Nelze než za těchto okolností uzavřít než, že (ani s ohledem na již uvedené) nebyl reálně zasažen v namítaném (svém) procesním právu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka