3 Tdo 51/2016
Datum rozhodnutí: 10.02.2016
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 145 odst. 1 tr. zákoník, § 358 odst. 1 tr. zákoník



3 Tdo 51/2016 -23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2016 o dovolání podaném J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 3. 9. 2015, sp. zn. 6 To 237/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 176/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 2 T 176/2014 byl J. S. uznán vinným jednak zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin a přečin a dále za sbíhající se přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 12. 2014, č. j. 2 T 39/2014-414 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 31. 3. 2015, č. j. 6 To 72/2015-451, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šest a půl let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 12. 2014, č. j. 2 T 39/2014-414 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 31. 3. 2015, č. j. 6 To 72/2015-451, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

V předmětné věci podal J. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. 9. 2015, sp. zn. 6 To 237/2015 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti výše uvedenému usnesení podal J. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněný J. S. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že soud chybně vyhodnotil provedené svědecké výpovědi, kdy některým přisvědčil a jiné naopak označil za nevěrohodné. Z důvodu nesprávného hodnocení provedených důkazů pak došlo k chybnému posouzení skutku jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný rozporuje věrohodnost svědků M. O. a M. L., namítl změnu výpovědi soudního znalce prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc. a navrhl výslech Mgr. M. P. V dalším bodě svého dovolání poukázal na jeden z případů soudkyně rozhodující (v předmětné věci) ve druhém stupni a na případ, kdy sám měl být uhozen půllitrem po hlavě, a to s tím, že si výslovně přeje , aby v dovolání tyto případy byly uvedeny. Ke svému dovolání přiložil rovněž odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a odkázal na argumentaci v tomto uvedenou. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Kroměříži k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl sám a obviněného zprostil obžaloby. Rovněž zažádal, aby předseda senátu předložil spisy Nejvyššímu soudu k rozhodnutí s návrhem na přerušení výkonu trestu .

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 11. 12. 2015 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nejvyšší státní zástupce nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Přitom opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud dále považuje za nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.; rovněž srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí), dále nevěrohodnost některých svědeckých výpovědí (M. O., M. L., prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc.) a přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně ve svých rozhodnutích přitom podrobně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly u hlavního líčení provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. Soudy si přitom vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecných soudů. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily.

Obviněný přitom neuplatnil žádné právně relevantní námitky, kdy u kvalifikace jeho jednání jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku ani nerozporuje objektivní a subjektivní stránku předmětných skutkových podstat, nýbrž pouze poukazuje na chybně vyhodnocený proces dokazování.

Pokud obviněný odkazuje na jiné rozhodnutí předsedkyně senátu (která rozhodovala o podaném odvolání obviněného), a dále pak na případ, kdy měl on sám být praštěn sklenicí do hlavy, tak tyto okolnosti nikterak nesouvisí s projednávanou věcí.

Žádost obviněného o odklad výkonu rozhodnutí byla směrována výhradně soudu prvního stupně, který již však příslušný návrh na takový postup Nejvyššímu soudu v dikci § 265h odst. 3 tr. ř. nepodal.

S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání J. S. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 2. 2016

JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu