3 Tdo 499/2005
Datum rozhodnutí: 04.05.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 499/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 o dovolání obviněné M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 9 To 98/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 7/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 17 T 7/2003, byla obviněná M. P. uznána vinou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že obviněná jako jednatelka a jediný společník společnosti C., s.r.o. se sídlem P. V. s úmyslem převzít zboží a nezaplatit kupní cenu

1) na základě objednávky ze dne 19. 9. 2001 odebrala od společnosti A. N. B., a.s, ve dnech 20. a 21. 9. 2001 v N. B. jednolůžkové přikrývky v celkovém množství 284 ks a fakturu vystavenou na odebrané zboží dne 20. 9. 2001 se splatností dne 4. 10. 2001 neuhradila a způsobila tak dodavateli společnosti A. N. B., a.s., zastoupené JUDr. I. O., škodu ve výši 80.430,- Kč;

2) na základě kupní smlouvy ze dne 22. 11. 2001 a následných objednávek odebrala společnosti P., s.r.o. se sídlem v P. zastoupené jednatelem Ing. F. B., ze skladů v T., okr. Pl., S., okr. T. a P. pohonné hmoty, a to

a) dne 13. 12. 2001 v ceně 621.997,90 Kč na fakturu ze dne 14. 12. 2001 splatnou dne 21. 12. 2001,

b) dne 14. 12. 2001 v ceně 624.764,- Kč na fakturu ze dne 14. 12. 2001 splatnou dne 21. 12. 2001,

c) dne 15. 12. 2001 v ceně 1.303.220,40 Kč na fakturu ze dne 17. 12. 2001 splatnou dne 24. 12. 2001,

d) dne 17. 12. 2001 v ceně 1.099.130,30 Kč na fakturu ze dne 18. 12. 2001 splatnou dne 25. 12. 2001,

e) dne 18. 12. 2001 v ceně 1.427.479,20 Kč na fakturu ze dne 19. 12. 2001 splatnou dne 26. 12. 2001,

f) dne 19. 12. 2001 v ceně 576.645,50 Kč na fakturu ze dne 20. 12. 2001 splatnou dne 27. 12. 2001,

g) dne 21. 12. 2001 v ceně 863.063,10 Kč na fakturu ze dne 27. 12. 2001 splatnou dne 31. 12. 2001,

h) dne 22. 12. 2001 v ceně 841.621,80 Kč na fakturu ze dne 27. 12. 2001 splatnou dne 31. 12. 2001,

a v úmyslu vyvolat u dodavatele nepravdivou představu o svojí solventnosti proplácet vystavené faktury dne 12. 12. 2001 poukázala na účet platbu ve výši 635.473,60 Kč a dne 17. 12. 2001 v sídle společnosti P., s.r.o. provedla úhradu v hotovosti ve výši 600.000,- Kč, zbývající vyfakturované ceny odebraného zboží neuhradila, přestože inkasovala v hotovosti finanční prostředky za pohonné hmoty, které obratem prodala a způsobila tak společnosti P., s.r.o. škodu ve výši 6.122.448,60 Kč;

3) na základě objednávky ze dne 18. 12. 2001 objednala u společnosti D., s.r.o., se sídlem K. n. V. zastoupené jednatelem V. M. přepravu pohonných hmot ze skladu společnosti P., s.r.o. v P. do Pl. a po provedení přepravy, kdy byla vystavena faktura dne 19. 12. 2001 se splatností téhož dne, cenu přepravy ve výši 22.753,- Kč neuhradila a způsobil tak uvedené společnosti škodu ve výši 22.753,- Kč;

celkově tak dodavatelským společnostem způsobila škodu v celkové výši 6.225.631,60 Kč.

Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dobu 6 (šest) let, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikat ve firmě, jejímž předmětem podnikání je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu 5 (pěti) let. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. soud dále rozhodl o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Týmž rozsudkem byla obviněná podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., jehož se měla dopustit skutkem popsaným pod bodem 4) obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, sp. zn. KZv 22/2002.

O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 9 To 98/2004, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 27. 10. 2004 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu, jímž byl zamítnut její řádný opravný prostředek (odvolání), podala obviněná následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že po celou dobu trestního řízení byl vydírána skupinou skutečných viníků a měla oprávněný strach nejen o svůj život, ale i o život členů rodiny (dovolatelka je matkou 4 nezletilých dětí). V uvedené souvislosti poukázala dovolatelka rovněž na to, že jí bylo slíbeno, že nebude potrestána trestem odnětí svobody, pokud bude vypovídat podle návodu. Když se jí posléze podařilo zabezpečit svoji rodinu, rozhodla se vypovídat, což skutečně učinila dne 3. 11. 2004 do protokolu sepsaném na Okresním státním zastupitelství v Českých Budějovicích, který je přílohou dovolání, včetně výpovědi a dokazování v trestní věci . Z obsahu těchto dokumentů je podle dovolatelky nepochybné, že trestný čin, za který byla odsouzena, nespáchala.

Obviněná podané dovolání doplnila podáním ze dne 21. 3. 2005, v němž poukázala na obsah některých důkazů, jež podle ní svědčí v její prospěch, a dále na to, že se soud dostatečně nevypořádal s rozpory ve svědeckých výpovědích (především svědků H. a Ing. F. B.).

Vzhledem k výše namítaným skutečnostem obviněná v závěru dovolání navrhla, aby dovolací soud podle § 265 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 98/2004 ze dne 27. 10. 2004 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 7/2003 807 ze dne 11. 5. 2004, zrušil, a věc z důvodů uvedených shora přikázal k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze nijak odstranit, a to soudu I. stupně.

K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ), která poukázala na obsah ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a připomněla, že v rámci v něm uvedeného dovolacího důvodu lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky, která má význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je podle státní zástupkyně možno namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ačkoli nešlo o žádný trestný čin, popř. šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Pro posouzení právní kvalifikace je přitom rozhodující především popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. V tomto směru však dovolatelka neuplatnila ve svém dovolání žádnou právně relevantní námitku. Podle názoru státní zástupkyně nezvolila dovolatelka v návaznosti na namítaný stav věci adekvátní mimořádný opravný prostředek, neboť dovolání nepřihlíží k nově navrhovaným důkazům ani k novým, byť prokázaným skutečnostem. Je to mimořádný opravný prostředek, který je vázán na stabilizovaný skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, popřípadě doplněný v řízení před soudem druhého stupně. Podle státní zástupkyně by uvedenou situaci bylo možné řešit v rámci obnovy řízení. S ohledem na konstatované důvody proto státní zástupkyně ve svém vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.



Obviněná M. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl mj. zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatelka nenamítla rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřela jednak o nesouhlas se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy a jednak o namítané nové skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování (viz protokol a vyjádření obviněné na č. l. 891 až 895 spisu). Podle tvrzení dovolatelky totiž existoval zcela jiný skutkový stav věci, který by závěr o její vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. nedovoloval, neboť ve skutečnosti tento trestný čin nespáchala.

Z napadeného usnesení odvolacího soudu (str. 4 až 7) i z rozsudku soudu prvního stupně (str. 4 až 19, 23, 24) však vyplývá, že oba soudy v posuzovaném případě vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatelky učinit a na těch následně založily právní posouzení skutku jako pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Své skutkové a právní závěry pak oba soudy v rozsahu požadovaném ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. ve svých rozhodnutích přesvědčivě vyložily a odůvodnily.

Poněvadž dovolatelka se v projednávané věci podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, znamená to, že dovolání ve skutečnosti uplatnila na procesním a nikoli hmotně právním základě. Její námitky tedy dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Tento závěr platí pro obě části podaného dovolání, aniž by Nejvyšší soud v dané věci přisuzoval podstatnější význam též skutečnosti, že doplňující části dovolání by bylo možno vytknout nesoulad s ustanovením § 265f odst. 2 tr. ř. a § 265h odst. 1 tr. ř.

Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je třeba poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněné M. P. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř. ).

V Brně dne 4. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler