3 Tdo 468/2005
Datum rozhodnutí: 15.06.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 468/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2005 dovolání obviněného Š. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 3 To 554/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 187/99, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Š. B. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 3 T 187/99, byl obviněný Š. B. uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona, a byl odsouzen podle § 215 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 2 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 135/2000 ze dne 11. 1. 2002, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.



Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené ve výroku uvedeného rozsudku.

Tento rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal jak obviněný, tak i Okresní státní zástupce v Ostravě odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 554/2004 z podnětu obou odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém jeho rozsahu a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že obviněného Š. B. uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona, a uložil mu podle § 221 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody R. b. p. v O., z. z. p. částku ve výši 675,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obviněný dne 19. 3. 1998 kolem 16.00 17.00 hodin nejdříve slovně a poté fyzicky napadl v úmyslu potrestat svého nezletilého syna Š. tak, že jej udeřil nejméně třikráte otevřenou rukou do obličeje a hlavy a poté třikráte otevřenou rukou po zádech a způsobil mu tak zhmoždění čela, projevující se mírným bolestivým otokem, zhmožděním levého ramene s mírným otokem, bolestivým na pohmat, bez podstatné poruchy kloubů s následnou dobou léčení v délce nejméně 10 dnů.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 256e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá výrok o vině z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvádí, že skutková zjištění odvolacího soudu ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví nejsou podložena důkazy a jsou nesprávně právně hodnocena. Poukazuje na obsah znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví a na výpověď svědkyně P. B. a vyslovuje názor, že závěr odvolacího soudu o jeho vině není provedenými důkazy dostatečně podložen a rovněž tvrdí, že skutek se nestal a proto i jeho právní hodnocení odvolacím soudem není správné. Dle názoru dovolatele není prokázána subjektivní ani objektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství ke dni neveřejného zasedání Nejvyššího soudu České republiky nevyužilo možnosti podat své vyjádření k projednávanému dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu /v textu dovolání zjevným omylem uveden odkaz na neexistující § 265 b) písm. g) tr. řádu/ je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky proti skutkovým zjištěním, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Š. B. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. června 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h