3 Tdo 461/2013
Datum rozhodnutí: 31.07.2013
Dotčené předpisy: čl. 247 odst. 3 písm. b) tr. zák., čl. 89 odst. 11 tr. zák.



3 Tdo 461/2013 -39

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2013 o dovolání, které podal obviněný J. A. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 To 262/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 14/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. A. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 104 T 14/2011 , byl obviněný J. A. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 dále jen ( tr. zák. ), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že v době od 1. 9. 1998 do 9. 6. 2008 v úmyslu sebe obohatit a způsobit tak škodu obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., v O. - L., okres K., v rodinném domě na ulici L. čp. užívaného obviněným a členy jeho rodiny, prostřednictvím neměrné odbočky vytvořené na připojení hlavního domovního elektrického vedení vodičů Al 10 mm, která byla vytvořena na místě před elektroměrovým rozvaděčem tak, že na hlavním přívodním elektrickém vedení byla ve všech třech fázích porušená izolace a byl zde prostřednictvím elektrosvorek (T odbočka) napojen neměřený kabel CYKY 4B x 4 mm, který byl sveden do sklepních prostor domu, kde byl zaústěn jističi 3 x 20A do domovního rozvodu elektřiny, což umožňovalo napájení neměřenou elektrickou energií celého objektu rodinného domu, přičemž uvedené napojení bylo provedeno nezjištěnou osobou, neoprávněně odebíral neměřenou elektrickou energii, čímž způsobil poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem D., T., IČ, škodu nejméně ve výši 538.923,- Kč .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků.

Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 104 T 14/2011, podal obviněný odvolání.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 To 262/2012 , a to tak, že odvolání obviněného J. A. zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 To 262/2012, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 944 - 949), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Usnesením Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 104 T 14/2011, bylo rozhodnuto, že obviněný je dle čl. IV. odst. 1 písm. b) účasten Amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, kdy mu byl prominut nevykonaný trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 4. 5. 2012, č. j. 104 T 14/2011-864, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 To 262/2012 (č. l. 926). Proti tomuto usnesení si podal obviněný stížnost (č. l. 929 930), kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 5 To 56/2013, zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podanou osobou neoprávněnou. V rámci podané stížnosti obviněný mimo jiného uvedl, že na projednání podaného dovolání trvá, resp. má zájem na tom, aby dovolací řízení proběhlo, neboť jeho prostřednictvím hodlá dosáhnout zrušení předchozích meritorních rozhodnutí, jimiž byla vyslovena vina vytýkaným trestným činem krádeže.

Obviněný je toho názoru, že se obecné soudy při provádění a posléze hodnocení důkazů dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu (nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04 ze dne 3. 2. 2005 a sp. zn. III. ÚS 2110/07 ze dne 28. 5. 2009). Namítá, že v průběhu dokazování nedošlo k prokázání rozhodných skutečností dle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť soud nezjistil a neobstaral skutková zjištění v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí a o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obviněný se proto domnívá, že z provedeného dokazování nebyl prokázán skutkový stav tak, jak soud uvádí, a proto nemohl na základě těchto zjištění konstatovat, že se dopustil trestného činu krádeže, tak jak jím byl uznán vinným. Předně se neztotožňuje s argumentací Krajského soudu v Ostravě o zákonnosti provedení tzv. prohlídky odběrného místa, která se uskutečnila dne 9. 6. 2008 v rodinném domě u manželů A., zejména se závěrem, že k vykazování z objektu došlo až v důsledku zjištění neoprávněně zřízené odbočky neměřené elektřiny . Uvedl, že videozáznam z tohoto zásahu byl pořízen bez jeho souhlasu a souhlasu jeho manželky, což lze dokázat jen samotným přehráním záznamu DVD nosiče z tohoto zákroku. Stejně tak byli pracovníci ČEZ vykazováni z domu svědkem L. A., kdy tito mu sdělili, že neodejdou, že budou provádět obnažování kabelů, dokud nezjistí neoprávněný odběr. Součastně je tento vyzýval, aby nenatáčeli na videokameru, na což vůbec nereagovali. Staré rodiče proto chránil tím způsobem, že pracovníkovi, který prováděl videonahrávku, vyrazil kameru z ruky a fyzicky jej chtěl vystrčit z domu ven, čemuž se pracovník ČEZ intenzivně bránil. Ve stejném směru vypovídala i svědkyně Mgr. M. C., kterážto uvedla, že vyzývala, aby pracovníci ČEZ dům opustili, aby ji nenatáčeli na kameru, když nebyla náležitě oděna a byla těhotná a krátce před porodem, na což pracovníci rovněž nijak nereagovali. Nejedná se navíc o osamocené tvrzení rodinných příslušníků, protože o těchto skutečnostech se zmiňují sami pracovníci ČEZ, kteří prováděli tzv. kontrolu odběrného místa. Obviněný dále poukazuje na to, že zákon č. 458/2000 Sb., tzv. energetický zákon (dále jen energetický zákon ) neobsahuje ustanovení zaručující pracovníkům ČEZu právo proti vůli konečného odběratele elektřiny a jeho rodinných příslušníků pohybovat se v domě, provádět fotodokumentaci spotřebičů a pořizovat jiné obrazové záznamy, neboť pracovníci distribuční společnosti žádné subjektivní oprávnění k překonání odporu majitele domu nemají. Obviněný je toho názoru, že mělo být postupováno podle § 158 tr. ř., kdy měly být zahájeny úkony trestního řízení a v součinnosti se službukonajícím státním zástupcem měl být v režimu neodkladných a neopakovatelných úkonů vydán příkaz k domovní prohlídce. Po vydání příkazu k domovní prohlídce, veškeré důkazy, které by byly následně v trestním řízení zjištěny a zajištěny, by mohly sloužit k prokázání či vyvrácení tvrzení obviněného. To se však v daném případě nestalo, když za stejnou lze dle jeho mínění považovat i situaci stran jeho tzv. doznání, které bylo učiněno pod nátlakem, jestliže mu ze strany pracovníků ČEZu bylo sděleno, že se musí přiznat k tomu, že zřídil neoprávněně odbočku a že jinak elektřinu do domu nedostane . Dále mu bylo sděleno, že když se navíc přizná k tomu, že to udělal, původně vyčíslenou částku 566.000,- Kč mu budou ochotni snížit o 200.000,- Kč, na což jim sdělil, že když to tak chtějí, aby si to tak napsali . Naštěstí si k tomuto jednání vzal svědky, a to svého syna L. A. a zejména pak svědka Mgr. J. O., což patrně udělal velice dobře, protože jinak by mu toto nikdo neuvěřil. Tento svědek pak vypovídal o tom, jakým způsobem bylo vedeno jednání se zástupci firmy ČEZ, a. s., v J. n. N., kdy za společnost ČEZ, a. s., jednal K. V., kdy přítomen byl i jeho svědek M. N. Mgr. J. O. uvedl, že padlo něco takového jako že ...nezaplatíte, nepůjde vám proud , a že tedy obnovení dodávky proudu bylo podmíněno jeho doznáním a uzavřením dohody nebo uhrazením škody. Obviněný pak podrobně popsal okolnosti svého vynuceného doznání, kdy bylo pro něho prioritou, aby byla obnovena dodávka elektrické energie, což se však doposud nestalo a dům se tak stal neobyvatelným. Není proto možné dovozovat, že by se efektivně a pro účely trestního řízení doznal. Je evidentní, že s pracovníky ČEZ, a. s., jednal ve svém domě pod psychickým nátlakem, což bylo dokázáno a s V. a N. jednal pod hrozbou, že pokud se nedozná, nebude s ním uzavřena dohoda o náhradě škody, která byla podmínkou obnovení dodávky elektrické energie. Obviněný se proto domnívá, že se v projednávané věci jedná o porušení zásady nemo tenetur se ipsum accusare , neboť v dané věci nebyl povinen tyto úkony ze strany pracovníků ČEZ, a. s., trpět. Jedná se o nezákonný důkaz, který byl proveden a z něhož obecné soudy vycházely při svém závěru o vině a pokud je zřejmé, že se jednalo o nezákonný důkaz, pak veškeré další důkazy navazující na tento nezákonný důkaz, jsou rovněž nezákonné a soud z nich nemůže docházet při hodnocení důkazů. Pokud pak soudní znalec vychází při vypracování znaleckého posudku z fotodokumentace, ze záznamu DVD, které byly předloženy pracovníky ČEZ, a. s., navíc bez vědomí osob na nich zachycených, jedná se taktéž o nezákonný důkaz, neboť znalec se vyjadřuje k něčemu, co bylo získáno nezákonně a znalecký posudek nelze užít jako důkaz, neboť nezákonnost tohoto důkazu znamená podstatnou vadu řízení. V této souvislosti pak poukazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1414/07, který (v jím řešeném případě) vyhodnotil videozáznam pořízený při porušení práva na ochranu osobních údajů jako absolutně neúčinný důkaz a tím i jako důkaz nepoužitelný s tím, že se soudy mají vypořádat se všemi námitkami obhajoby k okolnostem pořízení takového důkazu se vážícími, když obecné konstatování o použitelnosti tohoto důkazu bez náležité argumentace nemůže z hlediska dodržení práva na spravedlivý proces obstát.

Obviněný dále brojí proti výši vyčíslené škody, kdy uvádí, že důkazy, které byly provedeny, neumožňují učinit závěr o vzniku škody a o tom, že měl celý dům napojen na neoprávněný odběr elektřiny. Protože orgány činné v trestním řízení toto nezjistily, aplikovaly na výši způsobené škody vyhlášku - prováděcí předpis, dle kterého, pokud je neoprávněný odběr zjištěn, je odběratel povinen uhradit skutečně vzniklou škodu a nelze-li vzniklou škodu stanovit, je náhrada škody vypočtena způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, tedy tak, jak spočítal znalec Libor Mácha. Tento sice u hlavního líčení vysvětloval postup, nicméně uvedl, že neoprávněný odběr elektřiny se nedá zjistit ani vypočítat, a škodu proto vyčíslil dle vyhlášky účinné v době spáchání skutku. Dle prováděcího předpisu je nutno zjistit a nahradit skutečně vzniklou škodu a takto je ČEZ, a. s., povinna její výši, a v daném případě tuto povinnost mají orgány činné v trestním řízení, vyčíslit na základě změřených nebo prokazatelně jinak zjištěných údajů o neoprávněném odběru dodavatelem. Jak je tedy evidentní, orgány činné v trestním řízení nezjistily, zda neměřená odbočka byla připojena vůbec někdy v minulosti k elektrickým spotřebičům v domě, ke kterým, jakou tyto měly vatáž. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno připojení a odběr elektrické energie v hodnotě, která je významná z hlediska trestního práva, tudíž nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu a není důvod ani aplikovat prováděcí vyhlášku k Energetickému zákonu, která stanoví postup při vyčíslení škody vzniklé neoprávněným odběrem.

Obviněný dále soudům vytýkal nepřipuštění jím navrhovaného svědka I. V., revizního technika, který vypracoval odborné vyjádření, které bylo založeno do spisu, dle něhož v domě nebyly známky po jakémkoliv nelegálním kabelovém rozvodu a pokud by energie byla rozvedena po celém domě, musel by přívodní kabel být použit za jím popsaných speciálních technických podmínek, když prostory domovního rozvaděče a jeho technický stav tuto činnost zcela objektivně vylučovaly. V této návaznosti také uplatnil důkazní návrh na jeho výslech v postavení svědka. V uvedené souvislosti namítl, že takovým důkazem mohla být potvrzena či vyvrácena jeho obhajoba, že tzv. černý odběr elektrické energie byl v prostorách jeho domu technicky neuskutečnitelný. Současně obviněný poukázal na nedostatky metodiky výpočtu nelegálně odebraného množství elektrické energie při jeho dlouhodobém způsobu praktikování a tím i při nevýrazných rozdílech v evidované části skutečné spotřeby elektrické energie v domě. Z provedených důkazů vyplývá, že má stále stejný odběr elektrické energie. Škodu, která je důležitá pro právní kvalifikaci skutku, stanovil soud prováděcí vyhláškou v takové míře a v takové výši, že pokud by takovéto množství energie při spotřebě v jeho domácnosti odebíral, muselo by se tak dít po dobu 300 let.

Dále má obviněný za to, že soud nesprávně aplikoval ustanovení trestního zákona, pokud jej uznal vinným za dokonaný trestný čin. Ve skutkové větě rozsudku a následně i v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě je zřejmé, že byl odsouzen za možnost napojit dům na neměřenou odbočku. Ze zákonně provedených důkazů nevyplývá, že by bylo prokázáno, že takto učinil, a jednání tak mohlo být nanejvýš posouzeno jako příprava či pokus trestného činu. Poukázal dále na skutečnost, že odbočka byla zřizována v přesně neurčené době na žádost jeho manželky A. A. elektroinstalační firmou, nikoli však proto, aby touto odbočkou byl neoprávněně odbírán elektrický proud, nýbrž právě proto, aby bylo zřízeno nové odběrné místo. Ani on ani jeho manželka či dcera až do dne 9. 6. 2008 netušili, že by se mělo jednat o něco neoprávněného, když toto realizovali elektrikáři s řádně vystavenou fakturou za provedené práce.

Obviněný shrnul, že k trestnému činu krádeže je zapotřebí z hlediska subjektivní stránky - zavinění (v tomto konkrétním případě ve formě úmyslu) spočívající v úmyslu nejen připojit se neoprávněně na distribuční soustavu, ale také z této soustavy neoprávněně odebírat elektrickou energii, nicméně v celém trestním řízení nebylo připojení a ani aktivní odběr elektrické energie prokázány, a tudíž ani účinek trestného činu, tzn. vznik škody. Shora popsanými nezákonnými důkazy bylo prokázáno pouze vyvedení kabelu mimo měřenou část elektrorozvodů v domě, avšak nebylo prokázáno jakékoliv připojení ve smyslu odběru elektrické energie. O tomto svědčí celé provedené dokazování, jakož paradoxně i znění skutkové věty rozsudku, kde byl de facto odsouzen za to, že měl možnost takto neoprávněně proud odebírat. O tom, že neoprávněný odběr nebyl realizován, svědčí mj. i faktury, které do trestního spisu založila svědkyně A. A. a které se týkají odběrného místa na ulici L. v O. za období následující po tzv. zjištění neoprávněného odběru. Skutek je kvalifikován jako dokonaný trestný čin, ačkoliv bylo prokázáno, že obviněný tuto odbočku sám nezřídil. V době zřízení odbočky byl v lázních, odbočku zřídila jeho manželka spolu s dcerou. Dále nebylo prokázáno, že by někdy v minulosti byl připojen na tuto odbočku jakýkoliv spotřebič a tudíž nebylo prokázáno připojení a odběr mimo měřenou část elektrorozvodů v domě. Obviněný namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a následnými právními závěry soudu. Orgánům činným v trestním řízení se nepodařilo prokázat skutečnosti rozhodné pro právní posouzení skutku jako krádeže, kdy jeho doznání k něčemu, co neudělal, bylo vynucené okolnostmi. Pokud soudy poukazují na důkaz provedený v rámci nezákonné domovní prohlídky, následně výslechy svědků - pracovníků společnosti ČEZ Měření a následně i jeho doznání v J. n. N., jedná se o důkazy zatížené procesní vadou, což má za následek jejich absolutní neúčinnost. Pokud soud z těchto důkazů vychází, postupuje v rozporu s platným trestním řádem a dospívá na základě těchto nezákonných důkazů k nesprávnému právnímu posouzení skutku.

Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, a aby věc v tomto rozsahu vrátil zpět Okresnímu soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ).

Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že z dovolací argumentace nevyplývá, že by obsahovala námitky o chybějících znacích přisouzeného trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. tak, aby odpovídala obsahovému zaměření použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o nesprávném právním posouzení skutku. V souvislosti se zpochybňovaným skutkovým podkladem výroku o jeho vině je třeba dle státní zástupkyně odmítnout ten jeho názor, že by soudy při vyhodnocení provedeného dokazování vycházely z důkazů opatřených procesně nepřípustným způsobem, a tím i vyloučených z procesu zjišťování skutkového stavu věci. Jeho zásadně popíravá výpověď v postavení obviněného byla naprosto transparentním způsobem vyjádřena v úvodní části odůvodnění odsuzujícího rozsudku, aniž by její důkazní hodnota mohla být ovlivněna jeho údajným doznáním při jednání se zástupci společnosti ČEZ Distribuce, a. s., ze dne 30. 6. 2008, které nebylo a z hlediska trestního řádu ani nemohlo být považováno za procesně způsobilý důkaz. Ostatně nalézací soud se v uvedeném směru zcela jasně vyjádřil, když na straně druhé z téhož hlediska použitelnosti neshledal, že by pořízené nahrávky na CD nosičích o průběhu kontroly odběrního místa v prostorách dovolatelova domu ze dne 9. 6. 2008 byly použity jako důkaz ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř. bez předchozího respektu k zákonným pravidlům ochrany osobních údajů (§ 16 zák. č. 101/2000 Sb.), popř. na úkor zásahu do nedotknutelnosti dovolatelova obydlí (§ 25 odst. 4 písm. g/, § 49 odst. 6 zák. č. 458/2000 Sb. v akt. znění). Vyhodnocením střetu zájmu na ochraně jak osobní integrity, tak i soukromí dovolatele a jeho rodiny, vyznívajícím ve prospěch zájmu na řádném objasnění předmětné trestní věci, se nalézací soud zabýval velmi podrobným způsobem v rámci odůvodnění rozsudku, takže mu chybějící argumentaci ve smyslu poukazovaného nálezu Ústavního soudu ČR nelze s úspěchem vytýkat. V posuzovaném směru pak nelze opomenout ani výsledek přezkumné činnosti odvolacího soudu. Z hlediska celkové míry důkazní podloženosti výroku o dovolatelově vině je třeba zdůraznit, že soudy obou stupňů při prověřování jeho obhajoby vycházely nejen z výše zpochybněného dokazování, ale zejména také z tomu odpovídajících výpovědí tří pracovníků provozovatele distribuční soustavy, z jimi pořízené fotodokumentace, z výpovědi službukonajícího inspektora OO PČR v O., z výpovědí tří strážníků Městské policie tamtéž, ze znaleckého posudku Libora Máchy, jakož i ze svědectví na věci nezúčastněného právníka Mgr. J. O. a z důkazů dalších (zejména ze svědectví členů rodiny obviněného), které vyhodnotily způsobem předepsaným v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Na uvedeném podkladě pak přijaly ten podstatný skutkový závěr, že k neoprávněnému odběru elektřiny v dovolatelově domě docházelo prostřednictvím speciálního modu operandi v jejich rozhodnutí popsaného s tím, že umožňoval napojení celého objektu rodinného domu na neměřený zdroj elektrické energie a že jeho technické zázemí bylo důmyslně ukryto v úložných prostorách obytné části domu.

K neprovedení navrhovaného výslechu svědka I. V. pak státní zástupkyně uvedla, že k otázce vypovídací hodnoty takto navrženého dokazování se v kontextu s aktuálním důkazním stavem věci poněkud stručněji vyjádřil soud nalézací na č. l. 5 uprostřed svého rozsudku, když tato otázka následně byla z podnětu uplatněné odvolací argumentace podrobněji řešena až na úrovni druhostupňového soudu. Ten zdůraznil, že jmenovaný revizní technik svoje odborné vyjádření zpracovával až po uvedení elektroinstalace do legálního stavu v souladu se změnou osoby odběratele, a tedy vycházel z jiného objektivního stavu. Došlo-li k uvedené legalizaci odběrního místa již dne 15. 6. 2008, pak žádný ze soudů nemohl ve věci následně přibranému znalci z oboru ekonomika a energetika Liboru Máchovi vytýkat, že při zpracování svých odborných závěrů se namísto osobní návštěvy místa činu spokojil s pouhou dokumentací stavu již neexistujícího. Ve vztahu k metodice výpočtu nelegálně odebraného množství elektrické energie státní zástupkyně uvedla, že při jeho dlouhodobém způsobu praktikování a tím i při nevýrazných rozdílech v evidované části skutečné spotřeby elektrické energie v domě, soudy mohly plně akceptovat ten znalcův postup, který byl uskutečněn podle § 51 odst. 2 věta druhá energetického zákona ve smyslu tam odkazovaného prováděcího předpisu (§ 14 odst. 1 resp. odst. 2 - 5 vyhl. ERÚ č. 51/2006 Sb.) a tím také podmíněn nemožností stanovení reálně způsobené škody. Z uvedeného důvodu pak nebylo možno přihlížet k uplatněným výhradám, týkajícím se dílčích okolností (dlouhodobý pobyt v lázních, průměrná spotřeba domácnosti, wattáž elektrospotřebičů, souběžné využívání kotle na tuhá paliva apod.), ovlivňujících skutečnou výši způsobené škody a podléhajících odlišnému režimu jejího stanovení podle § 51 odst. 2 věta prvá energetického zákona.

Státní zástupkyně se neztotožnila ani s tvrzením obviněného o nesprávné aplikaci ustanovení trestního zákona, pokud byl uznán vinným dokonaným trestným činem, přestože byl podle skutkové věty výroku o vině uznán vinným za pouhou možnost napojit dům na odbočku neměřené elektřiny. Uvedla, že obviněný nevycházel důsledně z přisouzeného znění tzv. skutkové věty výroku o vině, jestliže podle ní byl uznán vinným, že vzhledem k tam popsanému technickému způsobu, umožňujícímu mu odběr neměřené energie, tuto neoprávněně odebíral a tím v návaznosti na tam vyčíslený škodlivý následek naplnil po stránce skutkové přisouzenou větu právní o tom, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a takovým činem způsobil značnou škodu. Za námitky, zcela vybočující nejen z rámce předmětného řízení o dovolání, ale míjející se se samotným předmětem výše označeného trestního řízení, vedeném o vytýkaném a později i přisouzeném skutku (realizovaném zcela mimo dohodnuté smluvní podmínky odběru), jsou pak ty, které tzv. řeší podmínky vyvození případné trestní odpovědnosti jeho manželky A. A., a to právě z toho titulu, že v textu smlouvy o odběru elektrické energie tato vystupuje v postavení odběratelské smluvní strany.

Státní zástupkyně dospěla k závěru, že obviněným uplatněné námitky nezakládají jak použitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o nesprávném právním posouzení skutku, popř. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tak ani žádný jiný z katalogu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř. a tedy ve vztahu k nim tak nejsou naplněny podmínky dovolacího přezkumu a to ani z již výše uvedeného výjimečného důvodu zásahu do skutkového stavu věci v dovolacím řízení. Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 To 262/2012, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. A. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Přestože obviněný uplatnil námitku, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným, tj. trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., zejména pak jeho subjektivní stránku ve znaku úmyslného zavinění spočívající v úmyslu nejen připojit se neoprávněně na distribuční soustavu, ale také z této soustavy neoprávněně odebírat elektrickou energii, kteroužto lze v obecné rovině pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, učinil tak obviněný způsobem neregulérním, když argumentace jím uvedená napadá konečná skutková zjištění učiněná ve věci a důkazní situaci jim předcházející. Zejména je namístě upozornit, že při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Předpokladem existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Obviněný však soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména pokud jde o jeho výpověď a dále výpovědi svědků jeho manželky A. A., dcery M. C., syna L. A., Mgr. J. O., K. V. a M. N., P. H. a S. K.; dále námitky stran znaleckého posudku na propočet škody Libora Máchy a neprovedení navrhovaného důkazu výslechem revizního technika I. V.), včetně způsobu jejich pořízení (nepoužitelnost záznamu DVD nosiče z prohlídky tzv. odběrného místa ze dne 9. 6. 2008 pro nezákonnost tohoto zákroku; námitka nedostatečných podkladů pro vypracování znaleckého posudku) a vadná skutková zjištění (kdy vedle obecné námitky nedostatečného rozsahu zjištění skutkového stavu obviněný zejména namítal, že se uvedeného skutku nedopustil, žádný neoprávněný odběr elektrické energie nebyl realizován a nebyl si vědom skutečnosti, že by se v domě nacházela k tomuto účelu zřízená přípojka), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že provádění a posléze hodnocení důkazů obecnými soudy byly v rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, kdy z provedeného dokazování nebyl prokázán skutkový stav tak, jak soud uvádí) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že se uvedeného skutku nedopustil, o zřízení neoprávněně vyvedeného kabelu mimo měřenou část elektrorozvodů v domě nevěděl, tuto odbočku sám nezřídil, jelikož byla zřízena jeho manželkou spolu s jejich dcerou v době, kdy on sám byl v lázních).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. A. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. K zásahu do skutkových zjištění soudů je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.

Obviněný námitku extrémního nesouladu vznesl s tím, že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo prokázat skutečnosti rozhodné pro právní posouzení skutku jako krádeže, kdy jeho doznání k něčemu, co neudělal, bylo vynucené okolnostmi, byly použity důkazy získané nezákonným postupem a zatížené procesními vadami.

Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Nejvyšší soud se tak ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že se okresní soud zásadně, formálně, správně a logicky vypořádal se všemi podstatnými okolnostmi významnými pro rozhodnutí o vině a trestu, přičemž uvedl, jaké důkazy provedl, jak je hodnotil a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Okresnímu soudu nelze vytýkat, že by některý významný důkaz nebo okolnost pominul, že by některý důkaz hodnotil v rozporu s jeho obsahem nebo z důkazu vyvodil závěry, které z nich logicky nevyplývají. Lze konstatovat, že skutková zjištění, která okresní soud učinil, jsou správná a úplná, neboť mají oporu ve výsledcích dokazování (str. 3 až 4 odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu).

K námitkám týkajícím se provedených důkazů Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Lze shrnout, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V judikatuře Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). O takový případ se však v projednávané věci nejedná.

Namítá-li pak obviněný, že nebyl připuštěn jím navrhovaný důkaz výslechem I. V., kterýžto dle jeho tvrzení byl s to osvětlit některé důležité skutečnosti, pak je třeba odkázat na odůvodnění nalézacího soudu na str. 5 rozsudku, kdy tento navrhovaný důkaz zamítl jako nadbytečný. Uvedené rozhodnutí odůvodnil tím, že pokud jde o I. V., pak odborné vyjádření vypracované dotyčným je součástí spisového materiálu, bylo u hlavního líčení konstatováno a na celkových závěrech soudu by výslech jmenovaného svědka nemohl nic měnit . Uvedené odborné vyjádření I. V., revizního technika elektrických zařízení, ze dne 15. 6. 2010 je součástí spisu (č. l. 708 až 709) a ve spisu je též na č. l. 718 až 719 založeno vyjádření poškozeného k tomuto odbornému vyjádření. Odvolací soud pak k totožné námitce obviněného uvedl, že zpracovatel neměl k dispozici veškeré podklady vyplývající z příslušného spisu. Zejména pak nebyl seznámen s kompletní dokumentací pořízenou při kontrole odběrného místa dne 9. 6. 2008 , kdy reagoval na námitky stran odborného vyjádření tím, že opětovně v rámci veřejného zasedání vyslechl znalce Libora Máchu, přičemž na podkladě této výpovědi dospěl k závěru, že námitky učiněné v tomto směru jsou zcela účelové, kdy navíc bylo vycházeno ze zcela odlišného objektivního stavu. Nalézací i odvolací soud tedy neprovedení obviněným navrhovaného důkazu odůvodnily zcela dostatečně.

Soudy se dále vyjádřily i k tzv. vynucenému doznání, na které opakovaně obviněný odkazoval. Zde je třeba zcela jednoznačně odmítnout dovolatelovu úvahu v tom smyslu, že by připuštění nezákonného odběru elektrické energie z jeho strany, ke kterému byl dle svých slov donucen výhrůžkami a zastrašováním ze strany pracovníků ČEZ Distribuce, a. s., během jednání ohledně náhrady škody dne 30. 6. 2008, mělo trestněprávní dopad. Již sám nalézací soud dané uvedl v rámci odůvodnění rozsudku na str. 5, kdy řekl, že tam učiněné doznání nemohlo být a ani nebylo hodnoceno jako doznání ve smyslu trestního řádu . Na uvedené doznání tedy nebylo soudy odkazováno, neboť se nejednalo o doznání z hlediska trestněprávního relevantní, jednalo se toliko o skutečnost uvedenou ve výpovědích některých svědků (Mgr. J. O., K. V.) a takto také bylo posuzováno.

Nejvyšší soud se konečně neztotožnil ani s opakovanou námitkou stran neoprávněně pořízených důkazů, resp. provedení šetření v domě obviněného dne 9. 6. 2008. S ohledem na skutečnost, že obviněný v rámci dovolání v podstatě opakuje námitky uplatněné jím v rámci řádného opravného prostředku, kterými se odvolací soud dostatečným a pečlivým způsobem zabýval, Nejvyšší soud v tomto bodě odkazuje na pečlivé odůvodnění odvolacího soudu, zejména pak na str. 5 až 6 odůvodnění napadeného usnesení, kde odvolací soud vyložil, z jakých důvodů danou námitku neshledal opodstatněnou a naopak shledal, že pracovníci ČEZ, a. s., v rámci provádění šetření nejednali mimo rámec oprávnění jim daných zákonem č. 458/2000 Sb., stejně jako na str. 4 až 5 rozsudku nalézacího soudu, který vyložil, na podkladě jakých úvah zmíněné záznamy jako důkaz použil, zejména pak s odkazem na možný střet zájmů na ochraně soukromí obviněného a jeho rodiny a řádném objasnění předmětné trestní věci. Je namístě uvést, že převážná část námitek na podporu tvrzení obviněného v tomto bodě spadá svým obsahem pod učiněná skutková zjištění.

Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozené společnosti, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

Pod uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s ohledem na argumentaci obviněného s jistou mírou benevolence podřadit námitku stran určení výše škody, resp. způsobu jejího určení.

Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Dle § 89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky od 50.000,- do 500.000,- Kč.

Nalézací soud při určení výše škody vycházel ze znaleckého posudku Libora Máchy, znalce z oboru ekonomika a energetika, odvětví ceny a odhady nákladů a cen v oblasti energetiky a vytápění (založeno na č. l. 133 až 139), jakož i jeho výpovědi před soudem. Znalec uvedl, že o tom, že se jednalo o neoprávněný odběr, nemá pochybnosti. Dále v rámci znaleckého posudku uvedl, že existují tři metodiky zjištění výše škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie za uvedené období, s tím, že metodiku dle ročních spotřeb nelze v dané věci uplatnit. Ve vztahu k metodice podle elektrospotřebičů pak poukázal na absenci údajů o watáži elektrospotřebičů z poskytnutého soupisu, tedy nedostatečnost podkladů. Současně uvedl, že pro možné paušální vyčíslení škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie je nutné vycházet z ustanovení § 14 odst. 4 vyhlášky č. 51/2006 Sb., kdy je cena elektrické energie v souladu s uvedenou vyhláškou oceněna pevnou cenou pro zúčtovací odchylky a ostatní regulované ceny. V rámci své výpovědi odůvodnil, proč tuto metodu použil, stejně jako proč nepoužil vyhlášku č. 297/2001 Sb. Nejvyšší soud se s úvahami a závěry nalézacího soudu stran určení výše škody, kdy bylo vycházeno ze znaleckého posudku, ztotožňuje a odkazuje na podrobné rozvedení námitky v rámci odůvodnění odvolacího soudu (str. 7 až 8 napadeného usnesení), kdy i tato námitka byla obviněným uplatněna v rámci řádného opravného prostředku.

Závěrem Nejvyšší soud ve vztahu k námitce nesprávné aplikace ustanovení trestního zákona, kdy měl obviněný za to, že byl nesprávně uznán vinným dokonaným trestným činem, přestože byl dle skutkové věty výroku o vině uznán vinným jen možností napojit svůj dům na odbočku neměřené elektřiny, uvádí, že obviněný se v této úvaze mýlí. Dle skutkové věty rozsudku byl obviněný uznán vinným na podkladě jednání, které spočívalo v tom, že v úmyslu obohatit sebe a způsobit tak škodu obchodní společnosti ČEZ distribuce, a. s., v rodinném domě užívaným obviněným a členy jeho rodiny, prostřednictvím neměřené odbočky, neoprávněně odebíral neměřenou elektrickou energii , čímž způsobil poškozené společnosti škodu .

S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, kdy současně právně relevantní námitky shledal neopodstatněnými, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo namítanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. A. odmítl .

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. července 2013

Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a