3 Tdo 457/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 457/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 o dovolání podaném R. F., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 271/2004 ze dne 12. 10. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 95/2003, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 95/2003 ze dne 13. 4. 2004 byl dovolatel uznán vinným pod bodem I) citovaného rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (stejně tak i spoluobviněný M. Š.) a pod bodem II) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.). Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích č. j. 1 T 142/2003-2157 ze dne 8. 10. 2003.

V předmětné věci podal R. F. odvolání toliko do výroku o trestu citovaného rozsudku a odvolání podal i M. Š. a to jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu citovaného rozsudku. O takto podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích a to tak, že odvolání podané R. F. podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl a z podnětu odvolání M. Š. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině i o trestu ohledně tohoto odvolatele a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že M. Š. podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal R. F. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se ke své trestné činnosti doznal, byl však nastrčenou osobou a bylo zneužito jeho důvěřivosti a neznalosti dané problematiky. Zpochybnil výpovědi spoluobviněného Š. a dále má za to, že jeho podíl viny (dovolatele) na posuzovaném případu je minimální s tím, že je sporné, zda v jeho případě vůbec došlo k naplnění materiální stránky soudy shledaného trestného činu, a pokud ano, tak jeho jednání mělo být posouzeno jako účastenství ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. citované rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a současně mu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že takto podané dovolání považuje za nepřípustné, neboť soud druhého stupně ve věci rozhodoval ve vztahu k dovolateli výlučně z podnětu odvolání podaného R. F., které směřovalo pouze do výroku o trestu. Výrok o jeho vině proto odvolacím soudem nebyl a ani nemohl být přezkoumán. Nyní podané dovolání tak směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, což odporuje ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř., proto také navrhl, aby podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.

Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je to, že bylo konáno řízení před soudem prvního stupně, ve věci také rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat pouze proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§ 265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Protože dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu odvolacího, znamená to, že dovolatel může svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle § 265 odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů nebo takovou vadu vzniklou postupem soudu prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl. Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 95/2003 dovolací soud zjistil, že v předmětné věci podal R. F. odvolání, které zaměřil výlučně do výroku o trestu, když namítal, že soud nalézací nedostatečně zohlednil polehčující okolnosti svědčící v jeho prospěch. Státní zástupce proti rozsudku odvolání nepodal a způsob jakým odvolací soud rozhodl o odvolání spoluobviněného Š. byl již popsán shora. Takto podané odvolání R. F. vymezilo podmínky budoucího odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání (uplatněnými námitkami). Jestliže odvolací soud nezamítne nebo neodmítne podané odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a důvodnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání i správnost postupu řízení, které jim předcházelo a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§ 258 odst. 2 tr. ř.), tedy i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by mohl odvolání podat.

Protože v předmětné věci podal obviněný odvolání pouze proti výroku o trestu, byla tím omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu výhradně na předmětný výrok. Z ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. sice vyplývá, že mají-li vytýkané vady původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který odvoláním napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Protože novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, byl u odvolání výrazně omezen revizní princip, je na místě ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. vykládat tak, že odvolací soud se dalším výrokem, který není odvoláním napaden zabývá jen tehdy, pokud v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vadu, která má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním. Bylo by ovšem vybočením z nově upraveného principu vázanosti soudu druhého stupně obsahem podaného odvolání, kdyby tento soud bez dalšího (přímo) přezkoumával související (navazující) výrok, jestliže nezjistí vadu ve výroku napadeném, která by takto svým původem oba výroky (o vině a trestu) spojovala. V dané věci však tomu tak není. Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích je zjevné, že namítané vady co do druhu a výše uloženého trestu neshledal, když se podrobně zabýval polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi na straně dovolatele v souvislosti s trestem, který mu byl uložen soudem prvního stupně a proto také jím podané odvolání do trestu podle § 256 tr. ř. zamítl.

Ve shora uvedených souvislostech je na místě připomenout i rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 660/02, v němž je s poukazem na zákon č. 265/2001 Sb. uvedeno, že tato novela trestního řádu výrazně zúžila revizní princip, čímž došlo k omezení rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu, který je v důsledku principu vymezeného přezkoumání ze strany odvolatele vázán vymezením rozsahu napadených výroků rozhodnutí a vůči němu vymezenými námitkami (výtkami). Uvedená změna rozsahu přezkoumání je u odvolání odůvodněna tím, že obviněný má právo sám zvolit rozsah a důvody přezkumu napadeného rozhodnutí. Ústavní soud zdůraznil, že v důsledku dispoziční zásady nemůže v rámci opravného řízení dojít k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný prostředek z vůle oprávněných osob. Proto není důvod k tomu, aby odvolací soud tato hlediska nerespektoval a bez ohledu na obsah podaného odvolání vždy přezkoumával celé rozhodnutí a jemu předcházející řízení, jak tomu bylo před účinností citované novely trestního řádu. Uvedené zásady mají samozřejmě svůj význam i z hlediska dovolání, jako mimořádného opravného prostředku, protože i z nich vyplývá, že dovolatel může napadat dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a jenom v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. r. tr.).

Jelikož v posuzované věci podal odvolání jen obviněný, je nutno vycházet z toho, že pouze on, jako oprávněná osoba svým procesním postupem vyvolal přezkumnou činnost odvolacího soudu a současně ji omezil výhradně na přezkoumání výroku o trestu. V takovém případě mohl dovolatel uplatnit své dovolací námitky pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které jeho uložení předcházelo. V dané věci však dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle § 265h odst. 1 tr. ř. ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Své dovolání opřel o důvody, které podřadil pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž jeho konkrétní námitky směřovaly pouze proti výroku o vině, když namítal nevěrohodnost výpovědí spoluobviněného, výpovědi dalších svědků ve svůj prospěch, minimalizoval míru své viny s úvahou o případné neexistenci materiální stránky trestných činů, jimiž byl shledán vinným s tím, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno pouze jako účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve vztahu k uvedeným trestným činům. Tyto námitky měl dovolatel možnost uplatnit na podkladě řádného opravného prostředku, když řízení o něm je ovládáno zásadou dispoziční. To však dovolatel neučinil, i když byl v trestním řízení, jako obviněný zastoupen obhájcem.

Pokud tedy dovolatel uplatnil v takto podaném dovolání výhrady pouze proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti takovému výroku nenapadl (a neučinil tak ani státní zástupce), dospěl dovolací soud z důvodů již shora uvedených k závěru, že takto podané dovolání není přípustné.

S poukazem na uvedené, tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako nepřípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka