3 Tdo 452/2007
Datum rozhodnutí: 26.07.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 452/2007

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2007 dovolání F. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 3 To 926/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 226/2005, a rozhodl t a k t o :

Dovolání F. Č. se podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 8 T 226/2005 byl obviněný F. Č. uznán vinným jako organizátor trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona (dále jen tr. zák.), za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců a pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně ohledně obviněných F. Č., J. G. a R. H., že:

v přesně nezjištěné době na konci roku 2003 si obviněný F. Č. prostřednictvím spoluobviněného R. H. vytipoval spoluobviněného J. G., od něhož R. H. získal osobní údaje o jeho osobě, které následně obviněný Č. použil k vyplnění celkem tří smluv se společností S., spol. s r. o., o poskytování služeb radiotelekomunikační sítě T-M.C.R., a. s., poté jej vlastním vozem odvezl k podpisu těchto smluv, tyto smlouvy J. G. skutečně dne 21. 1. 2004 v O.-K. podepsal, záměrně uvedl bydliště, ve kterém se nezdržoval a na jejich základě mu po zaplacení volací jistiny ve výši 2.100,- Kč byly vydány celkem 3 ks mobilních telefonů zn. Nokia 3410 za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a tři ks SIM karet s telefonními čísly, kteréžto přístroje společně se smlouvami ihned odevzdal Č. a za toto své jednání od něj obdržel odměnu ve výši 1.500,- Kč, přičemž Č. si telefony ponechal, aktivoval je a používal pro svou potřebu a činil tak u SIM karty s telefonním číslem do 22. 6. 2004 a u SIM karet do 12. 3. 2004, kdy byly z těchto telefonních čísel zamezeny odchozí hovory a nadstandardní služby, přičemž nehradil služby spojené s používáním telefonů, čímž všichni obvinění způsobili společnosti S., s. r. o., se sídlem H., H. nám. č., škodu vylákáním přístrojů, nezaplacením hovorného a paušálů za používání v celkové výši 118.759,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal F. Č. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 4. 1. 2007 Krajský soud v Ostravě. Ten jej svým usnesením sp. zn. 3 To 926/2006 podle § 256 tr. ř. (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal F. Č. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že celá nesprávná právní kvalifikace skutku je založena pouze na jednom důkazu, a to výpovědi spoluobžalovaného J. G., osoby 12krát soudně trestané, kdy oba soudy zcela ignorovaly výpověď druhého spoluobžalovaného R. H., který vinu dovolatele naprosto vyvrací. Oba soudy se dle názoru dovolatele měly zabývat věrohodností výpovědí J. G., a to právě s ohledem na jeho bohatou trestní minulost, a také věrohodností výpovědí R. H. Poté měly dovodit, že se dovolatel žádného trestného činu nedopustil.

Jiné nesprávné hmotně právní posouzení skutku dovolatel spatřuje v uloženém trestu, kdy tento trest neodpovídá ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a nelze jej nazvat trestem přiměřeným. Vznáší i námitku nepřiměřenosti délky trestního řízení, která se měla odrazit i v rozhodnutí o trestu a v této souvislosti odkazuje i na závěr Nejvyššího soudu České republiky obsažený v rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 721/2006, podle kterého takovou námitku lze podřadit právě dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě, že dovolání spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dle názoru dovolatele Krajský soud v Ostravě tím, že nezohlednil nepřiměřenou délku řízení, tedy nepřihlédl k testu proporcionality obsaženého v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, vydal rozhodnutí, které spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, a to zejména s ohledem na § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce ). V prvé řadě upozorňuje, že prvá část podaného dovolání se vymyká zákonným dovolacím důvodům, neboť směřuje ryze do oblasti skutkových zjištění soudu, a pokud by se tedy dovolání omezovalo svým obsahem pouze na tyto námitky, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z hlediska zákonných dovolacích důvodů za relevantní považuje státní zástupce pouze ty námitky dovolatele, ve kterých uvádí, že jednak skutek, pro který byl odsouzen, nevykazuje znaky žádného trestného činu, jednak že soud nezohlednil při rozhodování o trestu délku trestního řízení. Tyto námitky dovolatele však současně považuje za zjevně neopodstatněné. Pokud jde o první z uvedených námitek, pak z obsahu vyjádření státního zástupce vyplývá, že vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním považuje přisouzenou právní kvalifikaci za správnou a námitky dovolatele za zjevně nedůvodné. Pokud pak jde o námitku týkající se vztahu délky řízení a přiměřenosti trestu, vyslovuje státní zástupce názor, že s ohledem na počátek, průběh a datum pravomocného ukončení trestního řízení v dané věci nedošlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z něhož vychází i nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 554/04. I námitky v této části tedy považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněné. Z těchto důvodů navrhl, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.

V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu pouze částečně. V rozporu s tímto (jakož i kterýmkoliv jiným) zákonným dovolacím důvodem jsou ty námitky dovolatele, kde polemizuje se samotnými skutkovými zjištěními soudu, resp. s provedeným hodnocením důkazů či hodnověrností svědeckých výpovědí. Nejvyšší soud má narozdíl od státního zástupce za to, že obdobného charakteru je i námitka dovolatele, že skutek, pro který byl odsouzen, nevykazuje znaky žádného trestného činu. Ze skutečnosti, že v rámci této námitky neuvádí dovolatel jediný argument týkající se právního posouzení, jakož i z kontextu, v němž je tato námitka uplatněna, jednoznačně vyplývá, že i toto své tvrzení (ač by jinak z ryze formálního hlediska odpovídalo uplatněnému dovolacímu důvodu) dovolatel opírá právě a pouze o zpochybnění skutkových zjištění soudu a teprve z něj vyvozuje, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání nevykazující znaky žádného trestného činu.

V této části nelze považovat obsah dovolání za relevantní, neboť dovolání jako zvláštní druh mimořádného opravného prostředku k revizi podobných námitek neslouží, učiněná skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná. Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo toliko na námitky tohoto druhu, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než z některého ze zákonem stanovených dovolacích důvodů a to při současném zjištění, že učiněná skutková zjištění jsou takového rozsahu a obsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní kvalifikaci předmětného skutku, když zároveň lze mít nepochybně za to, že mezi učiněnými skutkovými zjištěními a na jejich základě přijatými právními závěry nelze shledat extrémní nesoulad.

Nejvyšší soud se však přiklání k názoru státního zástupce, že jako relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu lze akceptovat námitku dovolatele týkající se vztahu délky trestního řízení a jejího promítnutí do rozhodnutí o trestu. Tuto námitku však z věcného hlediska považuje za zjevně neopodstatněnou.

Dovolatel spatřuje údajně nepřiměřenou délku trestního řízení v tom, že od skutkového děje po jeho odsouzení uplynula dle jeho názoru již poměrně dlouhá doba . Ze subjektivního hlediska, tedy z pozice obviněného, sice dovolací soud chápe, že tato doba se může jevit jako dlouhá. To ovšem ještě neznamená, že z tohoto důvodu je možno označit délku samotného trestního řízení za nepřiměřenou a takovou skutečnost pak významně zohlednit při rozhodování o trestu. Jak již Nejvyšší soud uvedl ve svém rozsudku sp. zn. 8 Tdo 721/2006 (na který ostatně i dovolatel sám odkazuje), pro užití proporcionality při výměře trestu nabídl i Ústavní soud České republiky určitá kriteria, když naznačil, že je třeba zkoumat jednak faktory významné pro posouzení délky řízení z hlediska prodlev způsobených orgány činnými v trestním řízení, závažnost trestního obvinění, rozsah a obtížnost předmětu řízení a v neposlední řadě i rozsah zátěže, jíž je vystaven obviněný v souvislosti s délkou trestního řízení, jednak faktory důležité pro posouzení účelu trestu tak, jak jej vymezuje ust. § 23 odst. 1 tr. zák.

Na základě studia spisu dovolací soud zjistil, že trestní stíhání dovolatele bylo zahájeno dne 29. 6. 2005, obžaloba byla podána dne 8. 11. 2005 a rozsudek Okresního soudu v Ostravě byl vynesen dne 30. 8. 2006. Vzhledem k těmto zjištěním je v dané trestní věci dovolací soud toho názoru, že s ohledem na výše uvedená kriteria se rozhodně nejednalo o nepřiměřenou délku trestního řízení, že toto trestní řízení netrpělo nedůvodnými prodlevami ze strany orgánů činných v trestním řízení a ani ve srovnání s obdobnými trestními případy se co do délky řízení nejednalo o nikterak výjimečný případ. Vycházeje ze stávající judikatury Evropského soudu pro lidská práva je Nejvyšší soud rovněž toho názoru, že délka řízení v této trestní věci nemůže být považována ani za narušení ochrany práva na přiměřenou délku řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že jak výše uvedeno Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání F. Č. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka