3 Tdo 448/2009
Datum rozhodnutí: 06.05.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 448/2009

U s n e s e n í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. května 2009 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 23 To 494/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 15/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 32 T 15/2008, který soud vynesl v řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák.

Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že

v době od měsíce dubna 2004 do dne 8. 1. 2008 v Č. B., v P. ani jinde řádně nepřispíval na výživu a mařil vymáhání nároku na výživné svého syna nezl. J. M., ačkoli věděl, že mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině, a byla mu uložena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 2822/2000-39 ze dne 5. 12. 2000, který nabyl právní moci dne 6. 5. 2001 a kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 11 C 225/95-14 ze dne 3. 11. 1995 v částce 1.600,-- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky B. M., přičemž v době od měsíce dubna 2004 do měsíce září 2006 byla výživa nezletilého zajištěna vyplácením příspěvku na výživu v celkové výši 12.992,-- Kč, takže za uvedené období dluží matce dítěte na běžném výživném částku 55.608,-- Kč, když v roce 2004 uhradil matce výživné ve výši 5.000,-- Kč, a Magistrátu města Č. B. částku 12.992,-- Kč, přičemž bez poskytnutí příspěvku na výživu a dalších sociálních dávek vyplácených Magistrátem města Č. B. a Úřadem práce v Č. B., by s ohledem na poměry matky dítěte a rodiny nebyly zajištěny jejich základní životní potřeby.

Obviněnému byl podle § 213 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Odvolání podané obhájkyní obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 23 To 494/2008, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. I odvolací soud rozhodoval v rámci řízení proti uprchlému.

II.

Proti usnesení Krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), k), l) tr. ř.

V úvodu dovolání se rekapituluje průběh předchozího řízení včetně výhrad, které byly uplatněny v odvolacím řízení. Ve vztahu k podanému dovolání se uvádí, že toto se podává předně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dle názoru dovolatele mělo nesprávné posouzení jeho viny za následek uložení nesprávného trestu, na což navázalo nesprávné rozhodnutí o zamítnutí odvolání.

Dovolatel cituje skutkovou větu soudu prvního stupně a s odkazem na Metodický pokyn č. 10/2007 Ministerstva práce a sociálních věcí ČR namítá, že jeho dluh vůči Magistrátu města České Budějovice je promlčen, neboť uběhla roční promlčecí lhůta.

V dovolání dále navrhuje, aby soud doplnil dokazování tím, že se pokusí obeslat obviněného na některou z adres obsažených v trestním spise. Soudům dále vytýká, že v době rozhodování jim nebyly známy poměry obviněného. Vzhledem k tomu navrhuje, aby řízení bylo přerušeno, případně, aby byl obviněný obžaloby zproštěn při respektování zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. Dále cituje § 9 odst. 1 tr. ř. a uvádí, že pokud soud nemá potřebné informace o poměrech obžalovaného za dobu, pro kterou je pro neplnění vyživovací povinnosti obžalován, neměl by ve věci rozhodovat. Za situace, kdy obviněný je nezvěstný a nemohou být tudíž objasněny jeho majetkové a osobní poměry, když není jisté, zda je vůbec živ, nelze ani rozhodnout, zda se dopustil trestného činu zanedbání povinné výživy.

V dovolání se dále uvádí adresy, na kterých se obviněný v minulosti zdržoval nebo pracoval s tím, že by měly být opětovně prověřeny, případně vyslechnuti další svědci, od kterých by mohl být zjištěn možný pobyt obviněného.

V závěru dovolání se navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 23 To 494/2008, zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení nebo aby usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích změnil a zprostil obviněného J. M. obžaloby v celém rozsahu.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle § 265h odst. 2 tr. ř.

Ve svém vyjádření uvádí, že obviněný uplatňuje stejné argumenty, jaké použil v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Ty se však dle jejího názoru těmto námitkám dostatečně a odpovídajícím způsobem zaobíraly.

Námitku promlčení vyplývající z metodického pokynu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR nepovažuje pro trestně právní posouzení jednání obviněného za relevantní. Posouzení naplnění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. spočívá podle ní v tom, zda se obviněný vyhýbal plnění své zákonné povinnosti vyživovat jiného, nikoli v tom, zda posléze došlo k promlčení vzniklých pohledávek, které by vůči němu mohl uplatňovat Magistrát města České Budějovice. V této souvislosti zdůrazňuje, že promlčením právo nezaniká, pouze se stává naturální obligací, takže pokud by za této situace bylo plněno, nedošlo by na straně toho, komu bylo plněno, k bezdůvodnému obohacení.

Nejvyšší státní zástupkyně dále připomíná, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat nápravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Ve vztahu k vymezení vyživovací povinnosti obviněného vyzdvihuje, že orgány činné v trestním řízení nejsou vázány rozhodnutím jiného orgánu (s výjimkami uvedenými v ust. § 9 odst. 2 tr. ř.), tedy v daném případě soudy nebyly vázány při formování výroku o vině rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 6 Co 2822/2000. Nicméně zmíněný rozsudek bylo možné použít jako důkaz přispívající k objasnění věci ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že pokud se v dovolání uvádí adresy za účelem dalšího prověření možnosti eventuálního pobytu obviněného, je možné tato tvrzení uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že nebyly odpovídajícím způsobem vyhodnoceny podmínky řízení proti uprchlému uvedené v § 302 tr. ř. Nicméně podle nejvyšší státní zástupkyně všechny v dovolání uvedené adresy byly již při pátrání po obviněném prověřeny, avšak s negativním výsledkem. Proto považuje i tyto námitky za nedůvodné.

Další dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. h), k), l) tr. ř. jsou dle jejího názoru v dovolání pouze uvedeny, aniž by byly jakkoli blíže rozvedeny, proto ve vztahu k nim přezkum nelze provést.

Závěrem svého vyjádření navrhla, aby dovolání obviněného J. M. bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání svým obsahem skutečně naplňují některý z dovolacích důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., neboť to je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat ,,že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Pokud tedy dovolatel namítal, že v jeho trestní věci bylo vedeno řízení proti uprchlému, tj. řízení kompletně pobíhající v jeho nepřítomnosti, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky, neboť soudy neprověřily dostatečně možná místa jeho pobytu, lze takovou námitku podřadit pod tento dovolací důvod.

Řízení proti uprchlému lze v souladu s ust. § 302 tr. ř. konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. U obviněného J. M. se jednalo o prvou alternativu. Jak soudy opodstatněně konstatovaly, o své vyživovací povinnosti věděl, neboť byla deklarována i soudním rozhodnutím. Musel si být současně vědom, že mu při jejím bezdůvodném neplnění hrozí trestní stíhání, neboť byl již takto v minulosti v obdobné situaci stíhán. Z provedených důkazů (viz výpověď svědkyně B. M.) je zřejmé, že obviněný se již delší dobu zdržuje ve V. B., což potvrdilo i šetření na všech adresách v České republice, na nichž se zdržoval v minulosti, které vyznělo negativně. Pokud tedy za této situace dospěly soudy k závěru, že jsou splněny podmínky pro konání řízení proti obviněnému J. M. jako proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., shledává Nejvyšší soud takový postup dostatečně podložený a v souladu se zákonem. Nedošlo tedy k dovoláním tvrzenému porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, takže dovolání obviněného je tudíž v této části zjevně neopodstatněné.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. Dovolatel je prostřednictvím své obhájkyně relevantně naplnil dvěma námitkami a sice jednak, že vzhledem k absenci zjištění poměrů obviněného nelze spolehlivě určit, zda a v jaké výši jeho vyživovací povinnost trvá, jednak tvrzením o promlčení nároku z plnění, které matce nezletilého syna obviněného J. M. B. M. poskytl Magistrát města Č. B.

K prvé námitce Nejvyšší soud uvádí, že jednání obviněného mělo formu úmyslného vyhýbání se zákonné povinnosti vyživovat jiného, jak to bylo rozvedeno na str. 4 odůvodnění rozsudku okresního soudu. Soudy prvého i druhého stupně důvodně vyšly zejména z výpovědi svědkyně B. M., matky nezletilého. Ta uskutečnila s obviněným po jeho odjezdu do V. B. telefonický rozhovor, v jehož průběhu jí slíbil, že výživné bude splácet, tento slib však nesplnil. Obviněný svědkyni nesdělil nic v tom směru, že by mu v plnění vyživovací povinnosti bránily nějaké důvody, ty u něj nelze nalézt ani v době předchozí. Nejvyšší soud přitom ve shodě se soudem prvého a druhého stupně konstatoval, že výživné ve výši 1.600,-- Kč měsíčně se jeví zcela adekvátní kritériím stanoveným § 96 odst. 1 zákona o rodině, tj. odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům obviněného jako povinného.

Pokud se pak v dovolání namítá, že jeho dluh obviněného vůči Magistrátu města Č. B. je promlčen s odkazem na citaci Metodického pokynu č. 10/2007 Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Nejvyšší soud sdílí stanovisko odvolacího soudu, že tato okolnost je pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák. irelevantní. Znaky tohoto trestného činu obviněný naplnil tím, že se úmyslně vyhýbal plnění své zákonné povinnosti vyživovat jiného a tímto činem vydal oprávněnou osobu nebezpečí nouze. To, že Magistrátu města Č. B. rozhodl o podpoře nezletilého vyplácením zmíněného příspěvkem na jeho výživu dokládá, že nezletilý syn obviněného se octl v důsledku trestného činu obviněného v nebezpečí nouze, které udělení příspěvku předpokládá. To, zda nárok Magistrátu města Č. B. vymáhat celkovou částku příspěvku po obviněném je promlčen či není, nemá na jeho trestní odpovědnost žádný vliv.

I v tomto ohledu tedy shledal Nejvyšší soud dovolání zjevně neopodstatněným.

K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h), k), l) tr. ř.

Dovolání podle dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat v případě, že byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. předpokládá, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě alternativy. Jednak případ, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a jednak případ, kdy v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V dovolání se sice uvádí, že je podáváno ze všech shora uvedených dovolacích důvodů, ovšem v jeho textu se blíže konkretizují pouze dva dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a písm. g) tr. ř. Tím, že další uvedené dovolací důvody nebyly opřeny o žádné konkrétní námitky, nebyla jimi založena přezkumná povinnost dovolacího soudu a ten se jimi tudíž nemohl blíže zabývat.

IV.

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného J. M. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. května 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr