3 Tdo 448/2005
Datum rozhodnutí: 04.05.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 448/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 dovolání obviněného M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 5 To 265/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 315/2003, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. H. se podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 3 T 315/2003, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, za který byl podle § 155 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 1 roku.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 2. 10. 2003, v době kolem 06.35 hodin, v B. na ulici R. byl zastaven hlídkou Policie ČR, nadstrážmistrem O. K., když řídil motorové vozidlo značky ford Escort 1,8 D, bílé barvy, a následně byl hlídkou vyzván k předložení dokladů, nepředložil však doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem, nasedl do vozidla, nastartoval a nerespektoval pokyn nstržm. O. K. k zastavení vozidla, rozjel se a předním nárazníkem narazil do levého kolene nstržm. O. K., který byl nucen z dráhy vozidla uskočit.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2004 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 265/2004 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, ve kterém podrobně popisuje skutkový děj, resp. vlastní verzi skutkového děje, poukazuje na některé rozpory v předchozím řízení, vytýká údajné nesprávnosti při získávání a provádění důkazů a jejich hodnocení; vyslovuje i názor o vykonstruování trestného činu, stěžuje si na postup policistů a orgánů činných v trestním řízení vůbec. Neuvádí žádný ze zákonných dovolacích důvodů ani odkaz na některé z ustanovení § 265b tr. řádu. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky jednak odložil vykonatelnost rozsudku soudu 1. stupně spočívající v zákazu řízení motorových vozidel (k této žádosti ovšem není k dovolání připojen návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 265h odst. 3 tr. řádu), jednak aby zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, aniž by současně navrhoval další postup ve věci.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obsah dovolání se týká výlučně hodnocení důkazů, napadá tedy skutková zjištění soudu a jako takový tedy neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání obsahuje potřebné náležitosti dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu. Protože podané dovolání tyto náležitosti nesplňuje, zejména v něm zcela chybí uvedení některého z dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 tr. řádu včetně zákonného odkazu na tento dovolací důvod (popř. více dovolacích důvodů) a odůvodnění dovolání ani neobsahuje argumentaci, ze které by bylo možno usoudit, jaký dovolací důvod má obviněný na mysli, vrátil Nejvyšší soud přípisem ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 3 Tdo 6/2005 dovolání bez věcného vyřízení soudu prvního stupně k odpovídajícímu řízení podle § 265h odst. 1 tr. řádu.



Po opětovném předložení dovolání společně se spisem Nejvyšší soud zjistil, že přípisem předsedy senátu Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2005 byl obviněný prostřednictvím svého obhájce vyzván k odpovídajícímu doplnění dovolání, a to ve lhůtě 2 týdnů. Opakovaně byl k témuž vyzván přípisem předsedy senátu Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2005. Až na základě těchto výzev bylo dne 17. 3. 2005 tedy jak po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. řádu, tak po uplynutí lhůty dvou týdnů podle § 265h odst. 1 tr. řádu - doručeno Městskému soudu v Brně doplnění dovolání, kde obviněný prostřednictvím svého obhájce upřesňuje, že dovolání podává z dovolacích důvodů dle ust. § 265b odst. 1 písm. e) a l) tr. řádu. Existenci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu spatřuje v tom, že byl stíhán pro skutek, který se nestal. Existenci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spatřuje v tom, že bylo zamítnuto jeho odvolání a v předchozím řízení byl dán dovolací důvod uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Současně tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny, § 1 tr. řádu, § 2 odst. 1, 4 a 5 tr. řádu.

Ani po tomto doplnění nemohl Nejvyšší soud dospět k závěru, že jde o dovolání splňující obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. řádu. Dle uvedeného ustanovení tr. řádu musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá.

Z obsahu podaného dovolání je patrné, že v něm zcela chybí uvedení některého nebo některých ze zákonných dovolacích důvodů a jakákoli argumentace odpovídající tomuto či těmto dovolacím důvodům; nekonkrétně je uveden i návrh, jak má dovolací soud rozhodnout.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že dovolatel je povinen uvést ve svém podání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen. Právě v označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, je třeba spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky dovolatel zároveň vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci.

Přehlédnout nelze ani skutečnost, že podáním ze dne 16. 3. 2005 obviněný sice prostřednictvím svého obhájce dovolání doplnil v tom směru, že se odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. e) a l) tr. řádu, k tomuto však došlo až po dvouměsíční lhůtě k podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. řádu i po dvoutýdenní lhůtě podle § 265h odst. 1 tr. řádu.

Především je třeba zdůraznit, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jenž musí mít přesně stanovené obsahové náležitosti a který může obviněný podat jen prostřednictvím obhájce jako osoby práva znalé, z přesně vymezených kvalifikovaných důvodů, ve lhůtě dvou měsíců a na určeném místě. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Dvouměsíční lhůta je dostatečně dlouhá nejen k tomu, aby osoby oprávněné zvážily své rozhodnutí podat dovolání a posoudily důvody pro jeho podání, ale poskytuje i potřebný časový prostor pro nutnou součinnost obhájce a obviněného při vlastním vypracování dovolání a splnění jeho obsahových náležitostí. Vzhledem k tomu, že jde o zcela specifický mimořádný opravný prostředek, který se podává proti již pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, nelze období, v němž by mohlo být takové rozhodnutí ještě zpochybněno, dále prodlužovat. I proto zákon stanovil, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné (§ 265e odst. 4 tr. ř.).

Lhůta dvou měsíců (§ 265e odst. 1 tr. ř.) je lhůtou procesní, o jejímž počátku, běhu, skončení a zachování platí ustanovení § 60 tr. ř. Provést změny podaného dovolání je dovolatel oprávněn pouze v intencích ustanovení § 265f odst. 2 tr. ř.; rozsah (který se týká toho, kolik výroků a v kterých směrech dovolatel napadá, resp. zda napadá určitý výrok celý nebo jen jeho část) může zúžit nebo rozšířit, stávající důvod dovolání nebo některý z nich je oprávněn nahradit jiným důvodem nebo doplnit dovolání novým, dosud neuvedeným důvodem. Takové změny však může provést jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty, neboť případné změny provedené po této lhůtě jsou již právně neúčinné a dovolací soud k nim nemůže a nesmí přihlížet.

Stejný charakter má i lhůta dvou týdnů (§ 265h odst. 1 tr. ř.), u níž sice není vyloučeno její navrácení obviněnému, resp. jeho obhájci (z důležitých důvodů podle obecného ustanovení § 61 tr. ř.), která je však i lhůtou propadnou, neboť po jejím marném uplynutí doplnění obsahu dovolání již není možné.

Jelikož obhájce obviněného v žádné z obou uvedených lhůt neodstranil vady podaného dovolání, není možno postupovat jinak, než dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší soud považuje kromě toho za vhodné uvést, že i kdyby podané dovolání splňovalo potřebné formální náležitosti, muselo by být s ohledem na jeho obsah odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť námitky obviněného směřují proti skutkovým zjištěním soudu, která v řízení o dovolání nelze přezkoumávat, aniž by se Nejvyšší soud v rozporu se zákonem stavěl do pozice soudu třetí instance. Právě z důvodu předcházení výše uvedených zjevných vad dovolání trestní řád vyžaduje, aby dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce, a to z důvodu zajištění určité profesionality a znalosti příslušných procesních ustanovení zákona.

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Protože Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání postrádá náležitosti dle § 265f odst. 1 tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. H. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. května 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h