3 Tdo 445/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 445/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 o dovolání podaném Z. Č., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 533/2008 ze dne 5. 11. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 80/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 17 T 80/2008 ze dne 9. 6. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dohledem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal Z. Č. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 533/2008 ze dne 5. 11. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Z. Č. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že zejména odvolací soud v rámci argumentace vedené v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že obě chodkyně (poškozené) přecházely v kritické době osvětlený přechod pro chodce a dovolatel jim nedal přednost, když se nevěnoval dostatečně dopravní situaci, opožděně reagoval a srazil je. Přitom namítl, že ze žádných ve věci učiněných skutkových zjištění nelze vyvodit, že poškozené vozovku překonávaly přes uvedený přechod a tedy způsobem, ke kterému dospěly soudy. Poukázal v tomto směru na znalecký posudek Ing. Š. předložený jím u veřejného zasedání před odvolacím soudem, ve kterém uvedený znalec uvedl, že z technického hlediska nelze stanovit, jakým způsobem chodkyně přes vozovku přecházely, když jejich pohyb v tomto směru nebyl prokázán ani svědecky. Poukázal také na to, že ve věci byly podány dva znalecké posudky, z nichž jeden (podaný Ing. Š.) vyznívá ve prospěch dovolatele a druhý (podaný Ing. P.) v jeho neprospěch. Přitom návrh dovolatele na vypracování revizního znaleckého posudku nebyl odvolacím soudem akceptován za stavu, kdy závěry posudku jednoho ze znalců jsou brány za relevantní, závěry druhého znalce jsou naopak bagatelizovány. S ohledem na uvedené pak nebyl respektován princip presumpce neviny, ze kterého je odvozován i princip in dubio pro reo, když vina (obecně) musí být bez rozumných pochybností prokázána. V této souvislosti potom poukázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu České republiky zabývající se principy týkající se důkazů, jako je důkaz opomenutý či deformovaný, vyvozující skutková zjištění, která v žádném smyslu z provedeného důkazu neplynou (nálezy Ústavního soudu České republiky pod sp. zn. III. ÚS 398/97, sp. zn. III. ÚS 369/04, ale i sp. zn. I. ÚS 429/03, sp. zn. I. ÚS 910/07, sp. zn. III. ÚS 299/06). Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek (správně usnesení) odvolacího soudu a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení a aby přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Dal též podnět k tomu, aby podle § 265h odst. 3 tr. ř. předseda senátu soudu prvního stupně navrhl dovolacímu soudu odložit výkon trestu odnětí svobody.

K podanému dovolání se písmeně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel spatřuje naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu v chybně zjištěném skutkovém stavu a předkládá vlastní hodnocení důkazů, odlišné od toho, jak je provedly soudy za současného dovození spoluviny poškozených. Takto vedené námitky však nekorespondují s jím zvoleným dovolacím důvodem. To proto, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připouští námitky stran nesprávného právního posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Jde takto o nápravu vad právních, nelze však připustit námitky skutkové. Takové by mohly mít význam pouze tehdy, pokud by bylo možné dospět k závěru, že mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy v předmětné věci byl dán extrémní nesoulad a ten by současně také důvodně namítl (v této souvislosti potom státní zástupce poněkud nekonzistentně dovolatele označil za M. P.). Uvedený extrémní nesoulad však v posuzované věci dán není. To i proto, že nalézací soud konfrontoval obsah znaleckého posudku podaného Ing. E. P. s obsahem odborného vyjádření Ing. J. Š., přičemž odvolací soud dokazování doplnil znaleckým posudkem Ing. Š. a teprve poté dospěl k závěru, že podané odvolání je nedůvodné. Proto také státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Přitom důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanovením hmotného práva.

V dané věci, z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch, případně obsah i rozsah vedeného dokazování a z něj odvozený skutkový děj neumožnil soudům dospět k závěru, že svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí vysvětlily proč daly víru znaleckému posudku podaného Ing. P., kdy stran úvah o místě, kde poškozené překonávaly v kritické době vozovku znalec poukázal na stavební uspořádání přechodu (s malou pravděpodobností, že by poškozené vozovku překonávaly v jiném místě) a také na polohu zachycených těl poškozených po vzniku předmětné dopravní nehody. Uvedený znalec také vysvětlil proč měl dovolatel na pohyb chodkyň (poškozených) reagovat s tím, že z technického hlediska nebyl důvod k tomu, aby dovolatel poškozené vůbec neviděl a tedy na ně reagovat nemohl. Stejně tak zejména nalézací soud poukázal na to, že označený přechod pro chodce byl osvětlen, poškozené přecházely zleva ve směru jízdy dovolatele a z učiněných skutkových zjištění také plyne, že musely překonat vzdálenost přes polovinu délky vozidla řízeného dovolatelem, když odvolací soud poukázal i na to, že šlo o širokou komunikaci a byly sraženy přední části vozidla dovolatele až v místě pravého světlometu jím řízeného vozidla. Konečně oba soudy s ohledem na charakter vedeného dokazování vysvětlily proč neakceptovaly návrh na doplnění ve věci vedeného dokazování opatřením revizního znaleckého posudku. Jenom pro úplnost je na místě uvést, že poukaz dovolatele na shora uvedená rozhodnutí Ústavního soudu není případný, protože právní závěry v nich uvedené nelze na posuzovanou věc vztáhnout. Nelze než uzavřít, že námitky vznesené dovolatelem ve svém celku takto nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Učiněná skutková zjištění, tak co do svého obsahu i rozsahu, umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na toto rozhodnutí i absenci návrhu ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně potom již dovolací soud o odložení výkonu trestu odnětí svobody uloženého dovolateli, nerozhodoval.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka