3 Tdo 441/2011
Datum rozhodnutí: 24.05.2011
Dotčené předpisy: § 259 tr. ř., § 263 odst. 7 tr. ř.




3 Tdo 441/2011 -24 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2011 o dovolání obviněného J. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 71/2010, takto:

I. Z podnětu dovolání obviněného J. V. se podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu

II. Podle § 265 1 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. V. bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 16 T 71/2010, byl obviněný J. V. uznán vinným jednáním pod body 1) a 2) rozsudku, kvalifikovaného jako pokračující přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen tr. zákoník ), pokračující přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dále jednáním pod bodem 2) rozsudku kvalifikovaného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že:

1) dne 15. 2. 2010 v době od 19:00 hod do dne 16. 2. 2010 v 9:30 hod. v P., B., v prostoru podzemních garáží se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla zn. Audi A6 allroad, 4B, r. výroby 2004, barva: černá metalíza, patřící majiteli společnosti GM Construction, s. r. o., a to tak, že nezjištěným předmětem poškodil kliku levých předních dveří a zamykací mechanismus vozidla, následně nezjištěným předmětem vylomil zámek řídící páky a pomocí doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel v úmyslu jej přechodně užívat, přičemž vozidlo bylo v 11:15 hod. dne 16. 2. 2010 za pomocí vyhledávacího systému nalezeno uživatelem vozidla M. G., ul. O., přičemž poškozením vozidla způsobil společnosti GM Construction, s. r. o., se sídlem P., N. S., škodu ve výši 30.863,- Kč i přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 T 58/2008, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2008 byl odsouzen mimo jiné i k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let ;

2) dne 9. 3. 2010 v době od 5:00 hod do 5:30 hod v P., ul. H., před domem, se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla zn. Volkswagen EOS IF, barva černá metalíza, patřící majiteli I. G. C. C., a to tak, že nezjištěným způsobem vnikl do vozidla, ve kterém poškodil spínací skříňku a za pomoci doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel v úmyslu jej přechodně užívat na benzínovou čerpací stanici Benzina u dálnice z P. ve směru M. B., kde vozidlo opustil, pokusil se o útěk a následně byl přes 20 hodin dne 19. 3. 2010 zadržen hlídkou Policie, přičemž majiteli I. G. C. C., způsobil poškozením vozidla škodu ve výši 2.192,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil i přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 T 58/2008, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2008, byl odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let, přičemž předmětné vozidlo řídil ve stavu vylučující způsobilost, který si přivodil sám požitím návykových látek, kdy hladina amfetaminu v jeho krvi byla minimálně 314 g/ml .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Současně byl poškozený M. G., podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 16 T 71/2010, podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 v zákonné lhůtě odvolání do výroku o vině i do výroku o trestu, a to v neprospěch obviněného. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010 , a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednáním pod bodem 1) a 2) rozsudku kvalifikovaného jednak jako pokračující zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jednak jako pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dále jednáním pod bodem 2) rozsudku kvalifikovaného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že:

1) dne 15. 2. 2009 v době od 19,00 hod do dne 16. 2. 2010 v 9,30 hod v P., B., v prostoru podzemních garáží se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla zn. Audi A6 Allroad 4B, r. výroby 2004, barva černá metalíza, patřící majiteli společnosti GM CONSTRUCTION, s. r. o., a to tak, že nezjištěným předmětem poškodil kliku levých předních dveří a zamykací mechanismus vozidla, následně nezjištěným předmětem vylomil zámek řadicí páky a pomocí doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel, přičemž vozidlo bylo v 11,15 hod dne 16. 2. 2010 za pomoci vyhledávácího systému nalezeno uživatelem vozidla M. G., ul. O., přičemž způsobil společnosti GM CONSTRUCTION, s. r. o., se sídlem P., N. S., škodu odcizením vozidla ve výši 258.000,- Kč a poškozením vozidla ve výši 30.863,- Kč, i přes to, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 T 58/2008, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2008, byl odsouzen mj. i za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců a k trestu zákazu činností, spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let ,

2) dne 19. 3. 2009 v době od 05,00 hod do 05,30 hod v P., ul. H., před domem, se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla zn. Volkswagen EOS IF, barva černá metalíza, patřící majiteli I. G. C. C., a to tak, že nezjištěným způsobem vnikl do vozidla, ve kterém poškodil spínací skříňku a za pomoci doma servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel na benzinovou čerpací stanicí Benzina u dálnice z P. ve směru M. B., kde vozidlo opustil, pokusil se o útěk a následně byl v 6,20 hod dne 19. 3. 2010 zadržen hlídkou policie, přičemž majiteli vozidla I. G. C. C., způsobil škodu odcizením vozidla ve výši 362.00,- Kč, a poškozením vozidla ve výši 2.192,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil i přes to, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 T 58/2008, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2008, byl odsouzen mj. i za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák. č. 140/ 1961 Sb. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let,

přičemž předmětné vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilosti, který si přivodil sám požitím návykových látek, kdy hladina amfetaminu v jeho krvi byla minimálně 314 g/ ml .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 (tří) let.

Poškozený M. G., byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. V. dovolání (č. l. 342 - 345), v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný uvedl, že odvolací soud se na rozdíl od soudu prvního stupně neztotožnil s právní kvalifikací jeho jednání podle § 207 tr. zákoníku, ale dovodil právní kvalifikaci podle § 205 tr. zákoníku, přičemž přihlédl údajně k tomu, že obviněný byl v minulosti vícekrát soudně trestán a uzavřel, že předmětná vozidla neužíval dále pouze proto, že zjistil nebo předpokládal, že majitelé vozidel již zjistili jejich odcizení. Obviněný namítl vnitřní nelogičnost a vykonstruovanost takto učiněných závěrů, kdy má za to, že tyto závěry jsou silně vytržené z celkového kontextu a vykazují silnou dávku spekulativnosti, a pro závěr o jeho vině zde chybí důkazní, racionální a vnitřně logický podklad. Dle obviněného je naprosto absurdní, aby ihned po odstavení vozidla kontaktoval jeho majitele, protože ho prostě neznal, stejně je zcela absurdní požadovat po pachateli tohoto trestného činu, aby věc vrátil na své místo. I z tohoto názoru je patrná jistá absurdita a určité nesepjetí s realitou, které se ve svém důsledku promítá do chybného uchopení skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci a potažmo trestného činu krádeže. Odvolací soud taktéž pochybil v názoru, že obviněný nestihl provést žádný úkon, který by nasvědčoval tomu, že by s vozidly nakládal jako s vlastními. Tento argument nepodepřel soud žádnými důkazy a jedná se proto toliko o domněnku. Zaujal-li odvolací soud tento závěr a na jeho základě podřadil zjištěnému skutkovému stavu odlišnou právní kvalifikaci oproti soudu prvního stupně, postupoval podle názoru obviněného naprosto nezákonně a bez opory v dokazování, poněvadž na základě identicky zjištěného skutkového stavu použil jinou právní kvalifikaci, aniž by pro to měl jakýkoli podklad, např. v odlišných skutkových zjištěních, či nových důkazech. Obviněný dále namítl, že při jediném veřejném zasedání o odvolání dne 21. 10. 2010 odvolací soud neprováděl žádné důkazy, ale pouze jej stručně vyslechl. Je tudíž zřejmé, že odvolací soud byl vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně, který správně dovodil, že z žádného důkazu se nedal zjistit úmysl obviněného zmocnit se uvedených vozidel natrvalo. Pokud ale odvolací soud dospěl k jiným závěrům než soud prvního stupně, musel za tímto účelem provést i příslušné důkazy, avšak v daném případě tomu tak nebylo. Tento postup je tak v příkrém rozporu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř. Obviněný má za to, že kromě spekulací se nenašel jediný důkaz svědčící o údajném úmyslu ponechat si vozidla natrvalo a naopak všechny indicie nasvědčují tomu, že se chtěl ve vozidlech pouze svézt. Je pak naprosto nelogické trvat si (z hlediska soudu) na tom, aby po odstavení vozidel tato zabezpečil či zavolal majitelům, aby si pro vozidla přijeli, neboť nelze zabezpečit již odcizené vozidlo.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010, ve výrocích o vině a trestu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a buď podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, jak rozhodl ve výrocích o vině a trestu Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 16 T 71/2010.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poté, co stručně popsal dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že výhrady dovolatele se jeví jako důvodné. Odvolací soud dospěl ke zcela odlišným závěrům jak skutkovým, tak právním, zejména pokud jde o posouzení subjektivní stránky charakterizující užívání či zmocnění se obou předmětných vozidel, aniž by si pro to vytvořil zákonem požadovaný důkazní podklad. Závěru o subjektivní stránce ohledně obou dílčích skutků dosáhl odvolací soud nikoli na podkladě nových důkazů, nýbrž cestou jejich odlišného, značně spekulativního hodnocení, které vedlo k právnímu posouzení, jež je v extrémním nesouladu s obsahem dostupných důkazů. Právní posouzení zjištěných skutků mimo jiné jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a současně jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku je samo o sobě vadné, neboť se jedná o dvě samostatné skutkové podstaty. Pokud by skutečně byl na straně obviněného prokázán úmysl obě vozidla si přisvojit, což však z provedených důkazů neplyne, pak by musel být takový čin kvalifikován zřejmě jako jednočinný souběh přečinu podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a zločinu podle § 205 odst. 2, 4 tr. zákoníku, ve stávající podobě je však právní posouzení v rozporu s ustanovením hmotného práva trestního.

S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010, zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

S ohledem na výše uvedené vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod. Současně shledal tyto námitky opodstatněnými, a to na základě následujícího:

Ze skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu se podává, že obviněný se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla ., a to tak, že nezjištěným předmětem poškodil kliku levých předních dveří a zamykací mechanismus vozidla, následně nezjištěným předmětem vylomil zámek řadicí páky a pomocí doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel , kdy vozidlo bylo následně za pomoci vyhledávácího systému nalezeno uživatelem vozidla. V druhém případě se obviněný zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla , a to tak, že nezjištěným způsobem vnikl do vozidla, ve kterém poškodil spínací skříňku a za pomoci doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel na benzinovou čerpací stanicí Benzina u dálnice z P. ve směru M. B., kde vozidlo opustil .

Nalézací soud dané jednání posoudil jako pokračující přečin užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku (a současně jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku), neboť obžalovaný se zmocnil vozidel v úmyslu je přechodně užívat (str. 4 rozsudku soudu prvního stupně).

Přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takové věci, které mu byly svěřeny, přechodně užívá.

Daný závěr nalézací soud odůvodnil tím, že obviněný se ke svému jednání doznal a hájil se tím, že vozidla chtěl pouze přechodně užívat a chtěl se s nimi toliko projet, kdy uvedl, že nebyl proveden jediný důkaz, který by usvědčoval obviněného z toho, že měl v úmyslu s vozidly nakládat jako s vlastními, že by se pokusil nějakým způsobem znemožnit nebo ztížit jejich identifikaci, pokusil se je prodat, nebo je rozebrat na náhradní díly. Soud proto jeho jednání nekvalifikoval jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

Odvolací soud však na pokladě stejného skutkového stavu došel k závěru, že jednání obviněného naplnilo znaky zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a současně spáchá čin vloupáním.

Podle odst. 2 § 205 tr. zákoníku se zločinu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc s tím, že se jí zmocní, a současně byl-li za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Podle odst. 4 písm. c) § 205 tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li takovým činem značnou škodu.

V rámci odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud uvedl, že nalézací soud provedl všechny důkazy, které jsou nutné k zjištění skutkového stavu, o nichž nejsou důvodné pochybnosti, a současně tak dospěl ke správným skutkovým zjištěním, kterým však nepodřadil odpovídající právní kvalifikaci. Odvolací soud konstatoval, že obviněný osobní automobil tov. zn. Audi odstavil tak, že jej odňal z dispozice majitele. Pokud by byla pravdivá jeho obhajoba, že automobil chtěl pouze přechodně užívat, pak by bylo na místě, aby automobil po takovém použití vrátil na místo, odkud s ním odjel, případně aby automobil po odstavení uzamkl a jeho majitele informoval, kde se automobil nachází . Navíc byl automobil odstaven v blízkosti bydliště obviněného. K druhému případu odvolací soud uvedl, že obviněný věděl, nebo alespoň předpokládal, že vozidlo, jehož se zmocnil, je zabezpečeno systémem Scherlog (správně Sherlog), obával se, že je zaměstnanci této firmy sledován, proto po spatření policejní hlídky vozidlo rychle odstavil u benzinové čerpací stanice a od vozidla utekl. Vozidlo tov. zn. Volkswagen tedy neodstavil proto, že by jej chtěl pouze přechodně užívat . Odvolací soud tak došel k závěru, že obviněný se zmocnil obou motorových vozidel v úmyslu trvale je odejmout z dispozice jejich majitelů (viz odůvodnění napadeného rozsudku str. 4 5).

Ustanovení odst. 3 § 259 tr. ř. je limitem pro vlastní meritorní rozhodování věci odvolacím soudem a stanoví tedy rozsah uplatnění apelačního principu, který v odvolacím řízení převažuje, a nezbytnou míru zachování prvků kasace. Odvolací soud by měl zpravidla rozhodnout ve věci sám, pokud nejde o doplňování skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, že by si vyžádalo obsáhlé a zároveň obtížně proveditelné dokazování a že by tím odvolací soud vlastně nahrazoval činnost soudu prvního stupně [§ 258 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nahradit činnost soudu prvního stupně nemůže odvolací soud ani tam, kde by šlo o zásadní procesní vady, které by nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Sám by měl odvolací soud rozhodnout rozsudkem tam, kde může nové rozhodnutí učinit na podkladě správně zjištěného skutkového stavu, popřípadě skutkového stavu, který byl na základě důkazů provedených přímo před odvolacím soudem doplněn nebo změněn . Respektuje se zde odlišné postavení soudů obou stupňů, přičemž těžištěm vytváření skutkového stavu zůstává i nadále soud prvního stupně, který má nesporně lepší podmínky pro provádění a hodnocení důkazů v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti. Výsledkem doplnění dokazování před odvolacím soudem může být buďto závěr o takových nedostatcích skutkových zjištění, že je nutno napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí (srov. R 2/2003), nebo častěji odstranění těchto nedostatků tak, aby se doplněná skutková zjištění mohla stát podkladem pro jiné, ale meritorní rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha C. H. Beck 2008, str. 2023 2024).

V projednávaném případě, přestože odvolací soud konstatoval, že skutkový stav byl nalézacím soudem zjištěn správně a současně dospěl ke správným skutkovým zjištěním (str. 4 5 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), dospěl přesto ke zcela odlišným skutkovým i právním závěrům, především ve vztahu k subjektivní stránce jednání obviněného, resp. posouzení, zda zde byl úmysl obviněného předmětná vozidla přechodně užívat či se jich zmocnit.

Úprava rozhodování odvolacího soudu výslovně stanoví, v jakých případech se odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Jde o limity, které odvolací soud jinak překročit nesmí. Odvolací soud nemůže sám rozhodnout rozsudkem, jestliže neprovede žádné důkazy a měnil by skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně jen na tom základě, že jinak hodnotí důkazy provedené v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Pokud by odvolací soud chtěl tyto důkazy hodnotit jinak a na základě odlišného hodnocení důkazů by chtěl změnit skutkový stav, musí rozhodující důkazy provést znovu .

V projednávaném případě odvolací soud zhodnotil nalézacím soudem provedené důkazy zcela odlišným způsobem, a to aniž by jakkoli dokazování doplňoval či znovu provedl důkazy. Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 21. 10. 2010 (č. l. 302 305) soud po přednesení zprávy o stavu věci, zjištění, že strany nemají žádné návrhy na doplnění dokazování, přistoupil k závěrečným návrhům stran.

Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že pro případ změny nebo doplnění skutkových zjištění může odvolací soud přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem . Při jejich hodnocení však musí navazovat na důkazy provedené před soudem prvního stupně v hlavním líčení, přičemž je vázán hodnocením těchto důkazů, tak jak to provedl soud prvního stupně, s výjimkou těch důkazů, které byly provedeny před odvolacím soudem.

Je třeba mít na paměti, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a obviněný by neměl být vystavován nejistotě ze změny svého postavení bez možnosti brojit proti novému rozhodnutí řádným opravným prostředkem. Navíc je zde odvolací soud limitován i tím, aby nečinil tzv. překvapivá rozhodnutí, jimiž by byl obviněný omezen v právu na obhajobu, pokud neměl dostatečnou možnost připravit se na podstatnou změnu skutkového stavu a právní kvalifikace (viz zejména nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. ÚS 109/1999-n a ÚS 109/2002-n).

Pokud tedy odvolací soud zjistí skutečnosti, které jen nedoplňují skutkový stav věci, ale podstatně ho mění, předmětnou věc vrátí soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to i v případě, kdy se sám pokusil skutková zjištění doplnit provedením důkazů ve veřejném zasedání (§ 263 odst. 6 tr. ř.). Pokud se odvolací soud neztotožní se skutkovými zjištěními rozsudku soudu prvního stupně, není oprávněn sám vytvářet skutkový stav věci a nahrazovat tak hlavní líčení, nýbrž může jen v odůvodnění svého rozhodnutí rozvést, proč jsou tato skutková zjištění vadná, v čem je třeba je doplnit, případně k jakým důkazům ještě přihlédnout. Jestliže však odvolací soud považuje rozsah dokazování za úplný, ale provedené důkazy sám hodnotí jinak než soud prvního stupně, jako je tomu v předmětné věci, nemůže rozhodnout rozsudkem bez toho, že by důkazy předtím zopakoval bezprostředně před odvolacím soudem .

Odvolací soud přitom musí zvážit, zda by to neodporovalo povaze odvolacího řízení a nepřekračovalo by to meze pravomocí odvolacího soudu, a proto v takových případech zpravidla musí postupovat podle § 259 odst. 1 tr. ř. Současně může soud prvního stupně toliko upozornit, ve kterých směrech má řízení doplnit nebo čím se znovu zabývat, nesmí mu tedy udělovat závazné pokyny ke způsobu hodnocení důkazů (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, str. 2024 2025).

Na základě výše uvedeného tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že závěr o vině obviněného z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze nemůže obstát. Je třeba souhlasit se závěry státního zástupce, že z pohledu obviněného se jedná o nepředvídatelné rozhodnutí, kterého bylo dosaženo způsobem obcházejícím zákon, resp. porušením podmínek v ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. Ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. říká, že z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl .

Navíc je třeba poukázat i na nesprávnou právní kvalifikaci jednání obviněného jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku a současně podřazení jeho jednání pod skutkovou podstatu upravenou v odst. 2 § 205 tr. zákoníku. Skutková podstata zločinu krádeže upravená v § 205 odst. 2 tr. zákoníku je samostatnou skutkovou podstatou, v rámci níž zákon přísněji postihuje pachatele, kteří se dopustili recidivy trestného činu krádeže, přičemž se vedle této recidivy, vázané na odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let před spácháním činu, nevyžaduje splnění žádné další podmínky.

IV.
Napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010, nemůže vzhledem k výše uvedenému obstát. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010, zrušil v celém rozsahu. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Dále Nejvyšší soud podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Věc se tak vrací do stadia řízení před odvolacím soudem. V tomto novém řízení se bude muset soud v intencích právního názoru Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.) věcí znovu zabývat, náležitým způsobem odůvodnit právní kvalifikaci jednání obviněného, doplnit či znovu provést důkazy a nově uložit trest.

Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a takto pozbyl v důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu z tohoto rozsudku a v příslušném výkonu trestu na dovolateli nelze pokračovat. Důvody, které vedly Nejvyšší soud ke zrušení napadeného rozhodnutí byly rozvedeny výše. Zde je namístě připomenout, že výrok dle § 265 l odst. 4 tr. ř., který je povinen dovolací soud za daného stavu učinit, je výrokem neoddělitelným, přičemž z hlediska tohoto rozhodnutí dovolatel žádné návrhy ani připomínky v rámci podaného dovolání neučinil. Nejvyšší soud proto následně rozhodl tak, že se J. V. bere do vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., protože z jeho jednání a dalších shora uvedených skutečností plyne důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, přičemž dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na jeho osobu, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Ostatně z těchto důvodů byl obviněný ve vazbě již v původním řízení.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. května 2011

Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata