3 Tdo 440/2013
Datum rozhodnutí: 15.05.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř.



3 Tdo 440/2013-80
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2013 o dovolání, které podal obviněný R. Š. , nar., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 9 To 12/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 2 T 48/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu s e dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2 T 48/2011, byl obviněný R. Š. v bodech III/A/ 1) 4) a III/B 1) 3) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /), a to na podkladě skutkového zjištění, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku.

Tímtéž rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestech obviněných Z. W., T. H. a A. C.

O odvoláních obviněných Z. W., R. Š. a Okresního státního zástupce v Sokolově podaného v neprospěch obou obviněných, proti předmětnému rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 9 To 12/2013 , jímž k odvolání obviněného Z. W. a okresního státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2 T 48/2011, ve výroku o uložených trestech ohledně tohoto obviněného a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Z. W. odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věcí a jiné majetkové hodnoty specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 2. 2011, sp. zn. 6 T 93/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

K odvolání obviněného R. Š. odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), odst 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2 T 48/2011, ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině pod bodem B/ a dále ve výrocích o trestech a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným, že:
B/
ačkoliv neměl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami dle ust. § 4 a ust. § 8 zák. č. 167/1998 Sb. v platném znění, distribuoval níže uvedeným osobám psychotropní látku zvanou pervitin (tj. hydrochlorid metamfetaminu), která je uvedena v Příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 3. 2007, č. j. 1 T 186/2006-278, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 8 To 174/2007 odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem a tento trest vykonal dne 20. 12. 2008,

III/B/l)
dne 12. 11. 2010 v době po 20:12 hodin na přesně nezjištěném místě lokalizovaném buňkami mobilního operátora Telefónica 02 č. - buňka věž Kraslice, okr. Sokolov, po předchozí telefonické domluvě prostřednictvím krátké textové zprávy (SMS) tak uz je to v pohodě ale prid dozadu kbrane a tam me p rozvon" a jo a vem mi 7 filmu",
téhož dne po 20:14 hodin prodal psychotropní látku zvanou pervitin (tj. hydrochlorid metamfetaminu), což představuje dle odborného vyjádření pervitin v množství nejméně 0,7 g v hodnotě 700,- Kč přesně nezjištěné formy, barvy a obalu osobě používající mobilní telefonní stanici operátora Vodafone č., ztotožněné jako P. Š., nar.,

III/B/2)
dne 16. 11. 2010 v době po 12:43 hodin na přesně nezjištěném místě lokalizovaném buňkami mobilního operátora Telefónica 02 č. - buňka věž K., okr. S., po předchozí telefonické domluvě prostřednictvím krátké textové zprávy (SMS) můžeš mi připravit za dvě a hodit mi to a dále po předchozí telefonické domluvě prostřednictvím krátké textové zprávy (SMS) hodis mi to ven jsme tady s malym.dik , téhož dne po 12:45 hodin prodal psychotropní látku zvanou pervitin (tj. hydrochlorid metamfetaminu), což představuje dle odborného vyjádření pervitin v množství nejméně 0,2 g v hodnotě 200,- Kč přesně nezjištěné formy, barvy a obalu osobě používající mobilní telefonní stanici operátora Vodafone č., ztotožněné jako A. J., nar.,

čímž v bodech III/B/1) a III/B/2) spolu s jednáním uvedeným pod bodem III/A/1) - 4) spáchal pokračující zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 , 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. písm. a), b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí ve výroku specifikovaných.

Naproti tomu byl obviněný R. Š. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zástupce v Sokolově ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. ZT 544/2010, pokud jde o jednání pod bodem III/B/3), podle kterého měl dne 16. 11. 2010 v době po 23:14 hodin na přesně nezjištěném místě lokalizovaném buňkami mobilního operátora Telefónica 02 č. - buňka věž K., okr. S., po předchozí telefonické domluvě prostřednictvím krátké textové zprávy (SMS) cus kde si mas este plast jestli jo tak nech klidne tri a telefonního hovoru četl si zprávu a no jo jo ale já nevím jestli mám tolik a dále po předchozí telefonické domluvě prostřednictvím krátké textové zprávy (SMS) za jak dlouho budes doma nebo muzu prij jenom se najim a du a jasny tak honem , dne 17. 11. 2011 po 00:26 hodin prodal psychotropní látku zvanou pervitin (tj. hydrochlorid metamfetaminu), což představuje dle odborného vyjádření pervitin v množství nejméně 0,3 g v hodnotě 300,-Kč přesně nezjištěné formy, barvy a obalu přesně neustanovené osobě používající mobilní telefonní stanici operátora Vodafone č. , čímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Odvolání Okresního státního zástupce v Sokolově proti témuž rozsudku ohledně obviněného R. Š. bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný R. Š. následně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že napadá výroky o vině a trestu, a zejména i nepřiměřeně dlouhou dobu svého trestního stíhání. Konstatoval, že soudy obou stupňů za usvědčující důkazy a základ svého rozhodnutí přijaly zejména výpovědi svědků L. B., R. K. a M. H.. Vytkl, že se nevypořádaly s tím, že nejméně R. K. a M. H. měli s policisty uzavřené nějaké dohody, že L. B. a R. K. své výpovědi měnili, odvolávali a zase opakovali, přičemž tvrdili, že byli k výpovědím nuceni. Svědek M. H. soudu potvrdil, že pervitin opatřoval i pro jiné osoby. Podle mínění obviněného jeho případná trestná činnost nijak nesouvisí s případnou trestnou činností Z. W. a T. H., a proto vedení společného trestního řízení označil za účelové. Od 2. 12. 2010 do 7. 2. 2013 byl ve vazbě, přestože proti jeho osobě vypovídaly pouze tři osoby a měly jej usvědčovat i minimální záznamy telekomunikačního provozu. Konstatoval, že obžaloba byla podána u okresního soudu již dne 9. 6. 2011 a podle jeho názoru během dvou nebo tří hlavních líčení mohla být jeho věc skončena, neboť rozsáhlé dokazování bylo vedeno toliko ve vztahu k ostatním obžalovaným. Pokud by mu byl uložen trest odnětí svobody ve stejné výměře, mohl být po vykonání jeho poloviny ev. již propuštěn na svobodu a neúměrně dlouhým trestním stíháním tak mohl být poškozen.

Rovněž vznesl námitku existence extrémního nesouladu mezi opatřenými skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením. Konstatoval, že s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkových zjištění rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, jestliže to je odůvodněno tzv. extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Existence tohoto rozporu je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho mínění právní závěry okresního i krajského soudu nelze ani výkladem dovodit ze skutkových zjištění učiněných zejména soudem prvního stupně, o kterých i podle odvolacího soudu nevznikají důvodné pochybnosti. V návaznosti na to namítl, že z napadeného rozsudku, ani rozsudku soudu prvního stupně však není dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě v předmětné věci vycházely po zhodnocení jednotlivých důkazů soudy, že skutková zjištění jsou shodná, než jaká měla být na základě tohoto dokazování učiněna. Vytkl, že se soudy obou stupňů přesvědčivým a jednoznačným způsobem, který nevyvolává pochybnosti, s hodnocením provedených důkazů nevypořádaly.

Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a Krajskému soudu v Plzni přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout .

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření státní zástupkyni činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta zaslala dovolacímu soudu přípis, ve kterém konstatovala, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání a vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek nepovažuje za potřebné se k tomuto dovolání věcně vyjadřovat. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.

Obviněný R. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání R. Š. je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy ( k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

V posuzované věci obviněný R. Š. zpochybňoval výlučně hodnotící úvahy soudů obou stupňů při hodnocení důkazů. Jeho námitky tak nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.

Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že neexistuje ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy.

Pokud obviněný v rámci dovolacích námitek poukazuje na to, že soudy nebyla jeho vina prokázána a argumentuje tím, že pochybily, pokud jej uznaly vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že tyto oprávněně vycházely při zjišťování skutkového stavu věci z procesně bezvadných a v zásadě shodných svědeckých výpovědí svědků. Skutečnost, že obviněný R. Š. nejméně v jednom případě v bytě spoluobviněného T. H. pervitin vyrobil [bod III/A 2) ] byla prokázána výpovědí svědka L. B., když z distribuce pervitinu byl usvědčován výpovědí téhož svědka, jakož i svědků R. K. a M. H. [bod III/A/1), 3), 4) ], přičemž z těchto vyplynula naprostá nevěrohodnost tvrzení obviněného. Výpovědi těchto svědků, které vzaly soudy za podklad svého rozhodnutí, jsou podrobné, popisné a nejsou v rozporu s dalšími důkazy, když soudy vycházely z toho, co tito svědci vypovídali i ohledně dat, kdy k trestné činnosti došlo. Záznamy telekomunikačního provozu v případech uvedených pod body III/B/1) 2) výroku rozsudku potvrdily prodej pervitinu P. Š. [bod III/B/1) ] a A. J. [bod III/B/2) ]. Nutno dodat, že výpovědi těchto svědků nebyly v rámci hodnocení důkazů osamoceny, ale byly podpořeny dalšími důkazy, když s těmito korespondovaly i další, zejména listinné důkazy, z nichž lze poukázat především na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, protokol o domovní prohlídce s fotodokumentací, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, stejně jako textové záznamy telekomunikačního provozu na CD.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním soudu druhého stupně o uložení trestu, ale dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. i v té jeho části, kde vznesl námitku proti uloženému trestu a nepřiměřené délce trestního stíhání. Tyto výhrady sice nemohou svým obsahem naplnit uplatněné dovolací důvody, Nejvyšší soud však považuje za potřebné uvést níže popsané skutečnosti.

Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod platí, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům . V čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu .

Ze spisového materiálu vyplývá, že trestní stíhání bylo vedeno proti čtyřem obviněným, když v případě obviněného R. Š. došlo k zahájení trestního stíhání dne 2. 12. 2010, obžaloba byla podána dne 9. 6. 2011, rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen dne 22. 11. 2012 a rozhodnutí odvolacího soudu bylo učiněno dne 7. 2. 2013. V daném případě se jednalo o obtížnější trestní věc, a to nejen s ohledem na počet obviněných, ale i na charakter a rozsah trestné činnosti, která jim byla kladena za vinu včetně složitosti důkazní situace. Pokud se dále uváží i požadavky vyplývající z ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku), tak je potřebné konstatovat, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků (tj. ve čtvrtině zákonné trestní sazby), jak byl obviněnému, který byl ohrožen sazbou od dvou do deseti roků odnětí svobody uložen, nevybočuje ze zákonem stanovených hledisek ohledně druhu, výměry a účelu trestu (tj. ochrany společnosti před trestnými činy a jejich pachateli, při zohlednění požadavku na individuální a generální prevenci), a to i se zřetelem na v dovolání vytýkanou délku trestního řízení a osobní poměry pachatele.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného R. Š. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. května 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka

Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký