3 Tdo 435/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 249 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 435/2011 -16 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání podaném J. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 527/2010 ze dne 19. 11. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 196/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1 T 196/2009 ze dne 27. 8. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 alinea 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Podle § 44 trestního zákoníku (dále jen trest. zák.) soud upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 17/2009 ze dne 27. 2. 2009, kterým mu byl za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal J. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 527/2010 ze dne 19. 11. 2010 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 alinea 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 17/2009 ze dne 27. 2. 2009.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že pronajímateli předmětného auta oznámil nemožnost jeho užívání bez zbytečného odkladu a jeho povinnost platit nájemné tak zanikla. Jeho tvrzení vyvrací pouze výpověď Ing. V. Poukázal na to, že odvolací soud nedostatečně posoudil nebezpečnost předmětného činu pro společnost a nesprávně hodnotil okolnosti, za kterých byl spáchán. Konečně poukázal i na to, že podpis na smlouvě o nájmu a pronájmu předmětného dopravního prostředku není jeho podpisem, jak plyne také ze znaleckého posudku Ing. Straky, a tak jsou dány důvodné pochybnosti o pravosti předmětné listiny. Odvolací soud tak měl aplikovat zásadu in dubio pro reo, shledat, že předmětný skutek není trestným činem, a to i s ohledem na to, že nenaplňuje kriteria nebezpečnosti činu pro společnost . Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ve smyslu § 265m odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu č. j. 9 To 527/2010-206 ze dne 19. 11. 2010 ve znění rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 1 T 196/2009-170 ze dne 27. 8. 2010 a rozhodl ve věci rozsudkem tak, že zprostí obžalovaného obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem .

Nejvyšší státní zastupitelství České republiky ve svém přípisu, který Nejvyšší soud obdržel dne 14. 3. 2011 uvedlo, že se k obsahu podaného dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že předmětný skutek není trestným činem, a to i pro absenci nebezpečnosti takového činu pro společnost. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědi poškozeného Ing. V., když poukázaly i na to, že jeho výpověď v zásadních rysech koresponduje i s výpovědí samotného dovolatele v tom směru, že není žádných pochybností o tom, že dovolateli byl poškozeným zapůjčen na základě nájemní smlouvy k užívání osobní automobil Seat Cordoba Vario do té doby, než bude opraven jeho vlastní automobil Seat Ibiza. Je též nepochybné, že dovolatel byl informován o dokončení opravy svého vozu a vyzván ke vrácení vozu zapůjčeného, což však po přesně specifikovanou dobu neučinil a způsobil tak označenou škodu. Na tom nic nemění ani v uvedeném směru uzavírané (doplňované) písemné smlouvy s námitkou jejich neplatnosti s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví (stran jejich podpisu dovolatelem), když i v tomto směru je namístě znovu odkázat na úvahy odvolacího soudu rozvedené v důvodech jeho (citovaného) rozhodnutí, ze kterých zjevně plyne, že předmětná smlouva o zapůjčení vozidla byla skutečně (reálně) uzavřena a povinnosti z ní plynoucí dovolatel neplnil a způsobil tak uvedenou škodu. Uvedené námitky jsou takto vztaženy výhradně k učiněným skutkovým zjištěním, přičemž ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro spolehlivý závěr spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení, a proto umožnila soudům přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé. Z pohledu samotného uplatněného dovolacího důvodu potom jsou takto vznesené námitky právně irelevantní. Naopak právně relevantně je vznesena námitka (bez uvedení bližších podrobností a s pouhým odkazem na okolnosti případu ) stran absence společenské nebezpečnosti předmětného činu (skutku) pro společnost, ta je však současně zjevně neopodstatněná. To proto, že dovolatel na cizím majetku způsobil škodu ve výši nejméně 30.523,- Kč neoprávněným užíváním cizí věci po delší dobu, při vědomí své povinnosti a zjevném záměru věc takto užívat i nadále.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. dubna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka