3 Tdo 432/2009
Datum rozhodnutí: 06.05.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 432/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2009 o dovolání podaném M. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 432/2008 ze dne 10. 12. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 167/2007, takto:

Podle § 265k odst. 1 trestního řádu s e usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 432/2008 ze dne 10. 12. 2008 a rozsudek Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 167/2007 ze dne 20. 8. 2008 zrušují.

Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Jičíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Jičíně sp. zn. 1 T 167/2007 ze dne 20. 8. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když skutkový stav popsaný pod bodem 1) citovaného rozsudku zní tak, že dne 3. 5. 2006 prostřednictvím internetového obchodu přijal objednávku od společnosti s. r. o. S. se sídlem v B., na 2 kusy mobilních telefonních přístrojů Sony Ericsson P990i, jejichž cena ve výši 40.457,60 Kč byla uhrazena dne 10. 5. 2006, na účet spol. N. M. s tím, že mobilní telefony objednal až v srpnu 2006, a přestože byly dodány následující den po objednání, tyto telefony společnosti S., s. r. o. nedodal a přes opakované urgence ve dnech 28. 8. 2006 a 30. 8. 2006 ujišťoval odběratele o tom, že zboží jim již bylo zasláno, a uvedenou finanční částku vrátil až dne 5. 4. 2007 po podání trestního oznámení a pod bodem 2) citovaného rozsudku je skutkový stav popsán tak, že v srpnu 2006 nabídl jednateli Č. M., spol. s r.o. se sídlem K., D., K. P. ke koupi jeden kus mobilního telefonu přístroje Sony Ericsson P990i v hodnotě 20.330,- Kč a po poukázání této částky dne 22. 8. 2006 objednané zboží nedodal, přestože tyto telefony byly dodávány následující den po objednání a částku ve výši 20.333,- nahradil až 21. 6. 2007 a tímto jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 60.790,60. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu obchodní a zprostředkovatelské činnosti prostřednictvím internetového obchodu na dobu dvaceti měsíců.

O odvolání M. P. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 12 To 432/2008 ze dne 10. 12. 2008 tak, že jej dle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému usnesení podal M. P. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že napadenému usnesení vytýká v prvé řadě formální nedostatky. Z popisu obou skutků je pouze patrné, že si poškození u dovolatele měli ve dvou případech objednat zboží, a že dovolatel je nedodal řádně a včas. Takto popsané jednání potom nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu. Názor soudu, podle kterého se má jednat o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., nemá v popisu žádného ze skutků oporu. Dále pouze z použití slovního spojení celková škoda je zřejmé, že soud z nějakého důvodu škody údajně způsobené dvěma skutky dovolatele sčítal. Není však uvedeno z jakého důvodu tak činil ve výroku rozsudku naprosto absentuje úvaha, že se jedná o pokračování v trestném činu. Proč jsou škody sčítány není vysvětleno ani v odůvodnění rozsudku. Dovolatel namítl, že soud prvního stupně v jeho případě postupoval svévolně, protože jej postihl za skutky, které nejsou jako trestné činy popsány. Dovolatel brojí i proti názoru odvolacího soudu, podle kterého sice ve výroku rozsudku soudu prvního stupně není dostatečně rozveden podvodný úmysl dovolatele, avšak vada popisu skutku je napravena dostatečným odůvodněním. Soudy nemohou vady výroku napravit v jeho odůvodnění, určující pro vznik práv a povinností je výrok rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění. Další námitka dovolatele se týká skutečnosti, že podle něj nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kdy je nezbytné zjištění, že pachatel jiného úmyslně uvedl v omyl proto, aby se na jeho úkor obohatil a způsobil škodu nikoli malou. Dále se dovolatel zabývá jednotlivými znaky skutkové podstaty trestného činu. Znak, kdy pachatel uvede jiného úmyslně v omyl, měl být naplněn tím, že dovolatel na svých domovských stránkách internetového obchodu uváděl nepravdivé dodací lhůty. Aby se jednalo o trestný čin podvodu, musel by tento úmysl být přítomen u dovolatele již v okamžiku, kdy přijímal od poškozených objednávky. Dovolatel má za to, že tento jeho úmysl nebyl orgány činnými v trestním řízení prokázán a je pouze dovozován z toho, že plnil se zpožděním nebo, že byl v prodlení s vrácením peněz poté, co bylo odstoupeno od smlouvy. Soudy tak vycházely pouze z chování dovolatele po objednání zboží poškozenými. Toto jednání však není součástí popisu skutku a nemůže mít vliv na právní kvalifikaci. Pouze na straně 10. rozsudku Okresního soudu v Jičíně soud dovozuje, že podvodný úmysl měl spočívat v tom, že nabízel v konkrétních lhůtách zboží, které neměl k dispozici a tyto lhůty nedodržel. Toto nedodržení bylo způsobeno průtahy na straně dodavatele, který nezajistil dostatečné množství telefonů pro tuzemský trh. Data dovolatel opsal z internetových stránek dodavatelů, se kterými již delší dobu obchodoval a neměl důvod jim nevěřit. Tato data byla dodavateli opakovaně posouvána. Podle mínění dovolatele není ani samotná skutečnost, že neměl zboží skladem, dokladem jeho podvodného úmyslu. Dovolatel připouští, že jim zvolený způsob obchodu skýtá jistá rizika, avšak již v řízení před soudem uvedl, že stejným způsobem postupoval i u jiných typů zboží a nikdy neměl s dodáním zboží zákazníkům problémy. Ačkoli soud má za prokázanou špatnou platební schopnost dovolatele, tento ji za prokázanou nemá, protože tato otázka nebyla v průběhu celého řízení řešena, rozhodně nebyla prokázána v okamžicích, kdy byly učiněny objednávky a i kdyby existovala, nedokládá údajný podvodný úmysl dovolatele. Dovolatel dále namítá, že soudu předložil dostatek podkladů svědčících o tom, že uvedení předmětného typu mobilního telefonu na český trh bylo odkládáno. Ani jeden soud se však tímto nezabýval a tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Co se týče úvahy, že měl jednat tak, aby se obohatil ke škodě cizího majetku, pokládá za nutné definovat, co je to obohacení ke škodě cizího majetku. K takovému obohacení dojde, pokud někdo nabude finanční prostředky bez právního důvodu, obohacení je tedy v tomto smyslu nezákonné rozmnožení majetku na úkor druhého. Dovolatel se samozřejmě snažil obohatit, protože je podnikatel a podnikání je za účelem dosažení zisku, ale nechtěl tak učinit ke škodě jiného. Pokud jde o způsobení škody na cizím majetku a to nikoli malé, poukázal na to, že předmětnou částku poškozeným uhradil a tedy jim v konečném důsledku žádnou škodu nezpůsobil. Dovolatel má za to, že již samotná skutečnost, že v obou případech dospěl s poškozenými k řešení celé situace vylučuje existenci jeho podvodného úmyslu. Z výše uvedeného tedy plyne, že se v konečném důsledku nijak neobohatil a nevznikla žádná škoda. Dále také musí být mezi úmyslem pachatele uvést poškozeného v omyl, omylem poškozeného, majetkovou dispozicí, kterou poškozený provedl, jeho škodou a obohacením pachatele příčinná souvislost. Tedy je důležité hned na začátku zkoumat, je-li přítomen omyl osoby, která činí majetkovou dispozici právě z důvodu úmyslného jednání pachatele. V dovolatelově případě chybí prvotní uvedení v omyl, tedy takové, které by zapříčinilo onu majetkovou dispozici poškozených. Nebylo prokázáno, zda-li zde byl přítomen úmysl podvést poškozené již před uzavřením smlouvy nebo jestli byla nemožnost plnění závazku až následná, tedy taková, která vznikla z důvodů, které dovolatel předem neplánoval. K tomu dovolatel poukazuje na nález Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud) č. ÚS 58/20002-n. Je tedy nutné shrnout, že dovolatel nenaplnil formální znaky předmětného trestného činu, neboť nebylo prokázáno, že svým jednáním naplnil subjektivní stránku trestného činu, tedy že úmyslným jednáním uvedl jiného v omyl, aby se následně protiprávně obohatil a zároveň absentovala příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Nenaplnil ani materiální stránku předmětného trestného činu, protože se ve věci jednalo o pouhý spor soukromoprávní a Ústavní soud opakovaně dovodil, že trestněprávní způsob řešení těchto druhů sporů by měl být až posledním prostředkem (ultima ratio). Dovolatel tak má zato, že je zde dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl takto: Usnesení Krajského soudu ze dne 10. 12. 2008, č. j. 12 To 432/2008-203, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 8. 2008, č. j. 1 T 167/2007-170, se zrušují v plném rozsahu. Okresnímu soudu v Jičíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Podle něj lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit argumentaci dovolatele týkající se popisu obou skutků a toho, že takto popsané skutky nenaplňují skutkovou podstatu žádného trestného činu. Dovolatel se tedy nedomáhá zjištění jiných skutkových okolností, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů, nýbrž odlišného právního posouzení svého jednání tak, jak je uvedeno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Státní zástupce shledal takto uplatněnou námitku jako opodstatněnou. O nesprávné právní posouzení se jedná tehdy, neodpovídá-li popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku beze zbytku formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřené v právní větě výroku rozsudku. Při hodnocení opodstatněnosti dovolání je tedy nutné si ujasnit, zda mezi skutkovou částí výroku o vině a tzv. právní větou výroku je takový vztah, že každému ze zákonných znaků trestného činu odpovídá nějaká konkrétní skutková okolnost. Skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. vyžaduje, aby pachatel měl podvodný úmysl již v době, kdy začne naplňovat objektivní stránku tohoto trestného činu. Pokud podvodný úmysl získá až dodatečně, trestného činu podvodu se nedopustí, ačkoli výsledek a subjektivní vztah pachatele k němu je stejný. Ze skutkové věty pravomocného rozsudku soudu prvního stupně, však podle názoru státního zástupce nevyplývá, že dovolatel již v době, kdy přijímal objednávku od společnosti S, s. r. o., se sídlem v B., respektive v okamžiku, kdy nabídl jednateli firmy Č. M. spol. s r.o., se sídlem v K., jiný mobilní telefon stejné typové řady, jednal v úmyslu mobilní telefony nedodat vůbec nebo nedodat je ve smluvené lhůtě či alespoň s vědomím, že telefony nebude moci ve smluvených lhůtách dodat, a že tedy tímto způsobem postupoval v úmyslu vylákat od poškozených finanční prostředky tvořící kupní cenu zboží a způsobit tak poškozeným škodu a současně se na jejich úkor obohatit. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, že dovolatel uváděl své zákazníky v omyl, což vylučuje existenci příčinné souvislosti. Způsob, jakým se soud druhého stupně vypořádal s faktem, že ze skutkové věty pravomocného výroku o vině soudu prvního stupně nelze dovodit podvodný úmysl, nelze považovat za odpovídající zákonu. Současně státní zástupce uvedl, že ani ze skutkových okolností uvedených v odůvodněních příslušných meritorních rozhodnutí nevyplývá, že by dovolatel již v okamžiku přijetí objednávek, takto činil alespoň s vědomím, že mobilní telefony nebude moci ve stanovených lhůtách dodat. Státní zástupce navíc připomíná, že při trestněprávním posuzování jednání, které má z občanskoprávního pohledu podobu sporu o naplnění podmínek kupní smlouvy, nutno věc primárně nahlížet z pohledu práva občanského a zvažovat, zda jsou dány podmínky pro nasazení krajního právního prostředku trestního práva. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 To 432/2008, ze dne 10. 12. 2008 a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud shledal argumentaci dovolatele týkající se nesprávného hmotně právního posouzení jím spáchaného skutku jako důvodnou. Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Soud prvního stupně při popisu skutku nepostupuje zcela podle ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., jestliže neuvede, v čem spočívá objektivní a subjektivní stránka trestného činu (skutková věta tedy neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu), jímž byl obviněný uznán vinným. Popis skutku tak neodpovídá ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu 5 Tdo 426/2006). Popis skutku, zejména způsob jeho spáchání, musí být uveden tak, aby jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jestliže je znakem objektivní stránky způsob provedení činu, je nutno jej popsat skutkově, nikoliv právně (rozhodnutí Nejvyššího soudu 5 Tdo 1328/2008). Soud prvního stupně při popisu skutku posouzeného jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. nepostupoval v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. ř., když neuvedl, v čem spočívá objektivní stránka předmětného trestného činu a stejně tak jeho subjektivní stránka. Popis skutku tak neodpovídá ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Právem na soudní a jinou právní ochranu se zabýval též Ústavní soud České republiky, který ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04, vyslovil, že neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces je právo obžalovaného na úplné projednání věci soudem. Takovým projednáním podle Ústavního soudu není případ, v němž ve výroku o vině neobsahuje skutková věta úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Pokud ve výroku odsuzujícího rozsudku chybí vyjádření některého znaku skutkové podstaty trestného činu, není možné jeho existenci dovozovat pouze z odůvodnění rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003, nebo nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 182/04). Ze skutkové věty, tak jak je uvedena v rozsudku Okresního soudu v Jičíně skutečně nevyplývá podvodný úmysl dovolatele v době přijímání objednávek a tento podvodný úmysl nelze dovodit, ani z odůvodnění tohoto rozhodnutí, i když jak bylo výše uvedeno, ani toto by nemohlo zhojit tuto vadu předmětného rozhodnutí. Nelze totiž přehlédnout, že dovolatelovy obchodní praktiky nejsou zcela standardní, ovšem tím, jak jsou popsány ve výrokové části rozsudku Okresního soudu v Jičíně, nedošlo k naplnění všech znaků trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. I podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 897/2005 má být ochrana závazkových vztahů v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve v případě, kdy jsou tyto neúčinné a porušení občanskoprávního vztahu naplňuje znaky určité skutkové podstaty trestného činu, včetně jeho materiální stránky, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost (ultima ratio). V právním státě je nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy.



Co se týká dovolatelovy argumentace, že nedošlo ke způsobení škody, protože celou finanční částku po podání trestního oznámení poškozeným vrátil, není tato právně relevantní, neboť jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003, došlo-li podvodným vylákáním peněz od poškozeného již k dokonání trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., pak je způsobenou škodou celá tato peněžitá částka, bez ohledu na to, zda pachatel později poškozenému vylákané peníze (nebo jejich část) vrátí. Vrácení peněz je třeba považovat jen za náhradu způsobené škody nebo její části, což může mít význam při rozhodování o trestu a náhradě škody. Skutečnost, že došlo k vrácení peněz nemá tedy vliv na rozhodnutí o vině trestným činem podvodu a dovolateli nelze dát za pravdu, že v konečném důsledku nedošlo v tomto směru ke způsobení škody.

Z výše řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn nejen právně relevantně, ale i důvodně. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání M. P. podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 432/2008 ze dne 10. 12. 2008 a rozsudek Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 167/2007 ze dne 20. 8. 2008 zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Jičíně pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V tomto směru se bude muset znovu důsledně zabývat argumentací vedenou dovolatelem v rámci jeho obhajoby s ohledem na dosud učiněná skutková zjištění (která případně doplní) a těm také přiměřit své další rozhodnutí ve věci tak, aby učiněné právní závěry s nimi korespondovaly. Při novém rozhodování je přitom soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch M. P., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. května 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka