3 Tdo 432/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 432/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 o dovolání podaném V. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. n. S., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 441/2004 ze dne 19. 10. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 167/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 2 T 167/2004 ze dne 27. 7. 2004 byla dovolatelka uznána vinnou pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustila skutkem popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byl uložen trest propadnutí věci (kuchyňského nože) a dále jí bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.

V předmětné věci podala V. H. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 441/2004 ze dne 19. 10. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala V. H. dovolání a to včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že soudy se dostatečně nezabývaly tím, že podle ve věci podaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie je dovolatelka chronickou alkoholičkou a v této souvislosti nezjistily, zda se v kritické době opila svým vlastním zaviněním. Dále poukázala na to, že v konečném důsledku utrpěl poškozený pouze lehké zranění, když ani ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který byl ve věci podán, nelze usoudit na možnost zranění těžkého. V těchto souvislostech namítla, že nebyl prokázán ani její úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví poškozeného. Dodala, že sice v kritické chvíli k útoku použila kuchyňský nůž dlouhý 23 cm, přesto však nelze dospět k závěru, že by byla alespoň srozuměna s následky svého jednání předpokládanými zákonem a to ani eventuálně. Je takto přesvědčena, že její jednání mělo být (zejména i s ohledem na intenzitu útoku) právně kvalifikováno soudy jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Konečně poukázala na to, že její předchozí (citovaná) odsouzení soudy nemohla být považována za okolnost přitěžující (pro jejich zahlazení), což ostatně konstatoval odvolací soud, avšak přesto ani ten k této skutečnosti při úvaze o ukládání trestu nepřihlédl. S poukazem na uvedené pak navrhla, aby dovolací soud podle § 265k tr. ř. zrušil citované usnesení Městského soudu v Praze ve výroku o vině i trestu a současně podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně), která poukázala na to, že v dané věci je na místě souhlasit především se závěry vyjádřenými v rozsudku soudu prvního stupně, kdy ten správně poukázal na úmysl dovolatelky směřující nepochybně ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného a to s ohledem na použitý nůž i lokalizaci bodné rány, když útok vedený dovolatelkou směřoval na část těla poškozeného a sice na tu, kde jsou uloženy životně důležité orgány. Důrazněji vedená rána by nepochybně mohla ohrozit poškozeného na životě a že se tak nestalo, bylo pouze dílem náhody. Mezi spolehlivě zjištěným skutkovým stavem a právním posouzením jednání dovolatelky v předmětné věci nejsou takto extrémní rozpory. Za daného stavu věci má státní zástupkyně za to, že takto podané dovolání je zjevně neopodstatněné, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V těchto souvislostech dovolatelka polemizovala se závěry ve věci podaných znaleckých posudků a jejich hodnocení soudy. To s tím, zda si sama přivodila opilost (jako chronická alkoholička) a také s tím, zda jí vedený útok nožem vůbec byl s to přivodit i těžkou újmu na zdraví poškozenému. Pokud poukázala na absenci svého úmyslného jednání v dané věci dovozeného soudy a namítla, že její jednání mělo být posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., jde o námitky právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Z podaných znaleckých posudků z oboru zdravotnictví nepochybně plyne, že dovolatelka se v kritické době nenacházela ve stavu patické opilosti s tím, že k vymizení jejích rozpoznávacích a ovládacích schopností v kritické době nedošlo a za své počínání tak byla trestně právně odpovědná. Stejně tak je nepochybné, že dovolatelka vedla svůj útok na poškozeného kuchyňským nožem dlouhým 23 cm a to do míst, kde jsou v těle člověka uloženy životně důležité orgány. Z učiněných skutkových zjištění soudy pak jednoznačně vyplývá, že s ohledem na shora uvedené dovolatelka jednala uvedeným způsobem v kritické době minimálně v úmyslu nepřímém (§ 4 písm. b/ tr. zák.), když věděla, že může poškozeného těžce zranit a pro případ, že se tak stane, s tím byla srozuměna. Těžké zranění poškozený neutrpěl pouze náhodou a shodou okolností nezávislých na vůli dovolatelky. Ve vztahu k namítané absenci úmyslného zavinění pak dovolatelka poněkud nekonzistentně argumentuje tím, že v předmětné věci mělo být její jednání posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., který ovšem pro své naplnění rovněž vyžaduje jednání úmyslné. Tvrzení dovolatelky, že svým jednáním způsobila poškozenému pouze zranění lehké, neobstojí, protože nelze přehlédnout, že její jednání bylo kvalifikováno toliko jako pokus k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. Dovolací soud nemohl konečně přihlédnout ani k námitce stran druhu a výše trestu uloženého jí soudy, protože těchto skutečností se uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netýká.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka