3 Tdo 425/2013
Datum rozhodnutí: 15.05.2013
Dotčené předpisy: § 205 odst. 2 tr. zákoník, § 205 odst. 3 tr. zákoník, § 234 odst. 1 tr. zákoník



3 Tdo 425/2013 -27
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2013 o dovolání podaném M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 437/2012 ze dne 24. 10. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 14/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 14/2012 ze dne 2. 8. 2012 byl dovolatel uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), spáchaný dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal M. T. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 437/2012 ze dne 24. 10. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. T. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trest, který mu byl soudy vyměřen, je nepřiměřený co do své výše s tím, že nesprávně zařazen pro jeho výkon do věznice s ostrahou. V tomto směru namítl, že soudy nevzaly v potaz (jako polehčující okolnost), že od posledního propuštění z výkonu trestu (dne 10. 10. 2012) se pokoušel vést řádný život, když si našel zaměstnání, které po devíti měsících (nikoli vlastní vinou) ztratil. Odvolací soud nesprávně právně posoudil skutkový stav právě ve vztahu k přitěžujícím okolnostem, které mu takto ve skutečnosti přičetl dvakrát. To s tím, že poukázal na jeho nezaměstnanost, přičemž tento fakt je přímým důsledkem jeho trestní minulosti a naopak nevzal v úvahu jeho snahu vést do budoucna řádný život. Skutkový stav byl takto soudy nesprávně právně hodnocen, a to ve vztahu k polehčujícím i přitěžujícím okolnostem. Stejně tak soudy nesprávně postupovaly stran jeho zařazení do příslušného typu věznice, když právě s ohledem na jeho snahu vést řádný život měl být zařazen do věznice s dozorem, která disponuje lepšími prostředky k jeho nápravě a umožnila by mu také ve větší míře uhradit způsobenou škodu prostřednictvím pracovní činnosti, kterou by v takovém typu věznice mohl vykonávat. S ohledem na uvedené potom navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Městského soudu v Brně a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K takto podanému dovolání příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky zaslal Nejvyššímu soudu přípis, v jehož rámci uvedl, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat, a současně vyslovil souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom námitky vůči druhu a výši uloženého trestu (případně zařazení do určitého typu věznice) lze (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) v dovolání, jako mimořádném opravném prostředku, úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a tedy pouze v tom případě, že byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení (postup) soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, a to i nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu z hlediska § 265b tr. ř. (v judikatuře srov. zejména R 22/2003 SbRt.). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.

V posuzované věci opřel dovolatel užitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o námitky spočívající v tom, že se před svým odsouzením pokoušel o řádný život výkonem řádného zaměstnání, o které bez své viny přišel, přičemž soudy akcentovaly na úkor okolností polehčujících v jeho prospěch, naopak okolnosti přitěžující a dospěly k závěru, který je vedl k uložení nepřiměřeně přísného trestu a nesprávnému výběru věznice pro jeho výkon. Přitom je nezbytné také připomenout, že dovolatel ani odvolacímu soudu nevytkl de facto žádná hmotně právní pochybení, se kterými zákon uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojuje. Uplatněné námitky tak svým obsahem zároveň neodpovídají ani žádnému jinému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., tedy ani dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na jehož podkladě lze napadnout výrok o trestu, avšak výlučně v zákonem přesně (taxativně) vymezených případech.

Konečně je třeba také připomenout, že dovolatel v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. je na jedné straně povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř., a na straně druhé také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů skutečně odpovídat těm, které jsou předpokládány v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se podané dovolání opírá o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a další).

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvod, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. května 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka