3 Tdo 418/2007
0
Dotčené předpisy:




3 Tdo 418/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a Mgr. Josefa Hendrycha projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2007 dovolání podané M. J., a K. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 86/2006 ze dne 13. 12. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 3/2005, a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 86/2006 ze dne 13. 12. 2006 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 3/2005 ze dne 18. 5. 2005 z r u š u j í.

II. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se současně zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265m odst. 1 trestního řádu se ve věci rozhoduje tak, že obvinění M. J. a K. B.

s e u z n á v a j í v i n n ý m i , ž e

poté, co obviněnému M. J. byla A. Ž. se sídlem v Ž., D. K., v lednu 2004 vypovězena smlouva o pronájmu autokempu v P., s určením povinnosti do konce dubna 2004 objekt vyklidit a po bezvýsledné snaze pronájem obnovit, dne 1. 4. 2004 v L., v úmyslu zmocnit se majetku uvedeného občanského sdružení, v rozporu s jeho stanovami zinscenovali fiktivní mimořádnou členskou schůzi, které se kromě M. J. nikdo nezúčastnil, kde provedli změny, které vedly ke změně stanov, k nahrazení předsedy sdružení J. Ch. K. B., přičemž tyto změny byly dne 9. 4. 2004 potvrzeny Ministerstvem vnitra ČR, uvedli tak uvedené občanské sdružení a Ministerstvo vnitra ČR v omyl ve snaze ke škodě cizího majetku sebe obohatit a způsobit tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, když poté dne 5. 5. 2004 v D. Č. uzavřeli kupní smlouvu mezi A. Ž., zastoupeným K. B. jako prodávajícím a manželi M. J. a L. J. jako kupujícími, jejímž předmětem byly nemovitosti blíže specifikované v této kupní smlouvě evidované Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí na listu vlastnictví pro katastrální území P. u K. n. O., obec P., na listu vlastnictví pro katastrální území a obec N. a na listu vlastnictví pro katastrální území a obec Ž., vše za dohodnutou kupní cenu 7.500.000 Kč, když hodnota nemovitosti zjištěná v soudním řízení činila 8.079.950 Kč, s tím, že takto sjednanou kupní cenu byl obviněný M. J. připraven a schopen zaplatit dle předem sjednaného splátkového kalendáře, když měl již připraveno 500.000 Kč pro účely první splátky, a takto sjednanou cenu měl v úmyslu splácet dále rovněž z výtěžku plynoucího z provozování autokempu a dalších zdrojů (bankovní úvěr), přičemž návrh K. B. a M. a L. J. ze dne 19. 5. 2004 na zahájení řízení o provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, podaný u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, byl z podnětu občanského sdružení zamítnut rozhodnutím sp. zn. V-2705/2004-611/4 dne 16. 8. 2004 a snaha obžalovaných způsobit popsaným jednáním na majetku A. Ž. škodu ve výši 8.079.950 Kč tak byla zmařena,

t e d y společným jednáním se dopustili jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatili tím, že uvedou někoho v omyl a zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu, avšak k dokonání trestného činu nedošlo,

č í m ž s p á ch a l i

trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, ukončený ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 trestního zákona.

a o d s u z u j í s e z a t o

obviněný M. J.

podle § 250 odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří roků.

Podle § 60a odst. 1 trestního zákona a § 58 odst. 1 trestního zákona se vyslovuje nad obviněným J. d o h l e d .

Podle § 60a odst. 2 trestního zákona se mu výkon takto uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu pěti let.

obviněný K. B.

podle § 250 odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.

Podle § 58 odst. 1 trestního zákona a § 59 odst. 1 trestního zákona se mu výkon takto uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu pěti let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 3/2005 ze dne 18. 5. 2005 byli M. J. a K. B. uznáni vinnými trestným činem podvodu ukončeným ve stádiu pokusu podle § 250 odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a § 8 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl M. J. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za užití § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s dohledem, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou dle § 60a odst. 2 tr. zák. v trvání pěti let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 30.000 Kč, a pro případ, že by tento trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, mu byl dle § 54 odst. 3 tr. zák. uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Obviněný K. B. byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen za použití § 58 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl dle § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků.

Podle skutkových zjištění soudu se dovolatelé dopustili shora uvedeného trestného činu tím, že dne 1. 4. 2004 v L., v úmyslu zmocnit se majetku A. Ž., se sídlem v Ž., D. K., v rozporu s jeho stanovami zinscenovali fiktivní mimořádnou členskou schůzi, které se kromě M. J. nikdo nezúčastnil, kde provedli změny, které vedly ke změně stanov, k nahrazení předsedy sdružení J. Ch. K. B., přičemž tyto změny byly dne 9. 4. 2004 potvrzeny Ministerstvem vnitra ČR, a poté dne 5. 5. 2004 v D. Č. uzavřeli kupní smlouvu mezi A. Ž., zastoupeným K. B. jako prodávajícím a manžely M. a L. J. jako kupujícími, jejímž předmětem byly nemovitosti blíže specifikované v této kupní smlouvě evidované Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí na listu vlastnictví pro katastrální území P. u K. n. O., obec P., na listu vlastnictví pro katastrální území a obec N. a na listu vlastnictví pro katastrální území a obec Ž., vše za dohodnutou kupní cenu 7.500.000 Kč, když hodnota nemovitostí činila 8.079.950 Kč, s nevýhodnými platebními podmínkami, přičemž nic z kupní ceny uhrazeno nebylo, návrh K. B. a M. a L. J. ze dne 19. 5. 2004 na zahájení řízení o provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podaný u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí byl zamítnut jeho rozhodnutím sp. zn. V-2705/2004-611/4 dne 16. 8. 2004.

Proti citovanému rozsudku podali M. J., K. B. i krajský státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 63/2005 ze dne 12. 10. 2005 tak, že z podnětu odvolání krajského státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ohledně obou obžalovaných v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že oba uznal vinnými trestným činem podvodu ukončeným ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Za uvedený trestný čin oba odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon je zařadil do věznice s dozorem. Odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podali M. J. a K. B. dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp. zn. 3 Tdo 1079/2006 ze dne 11. 10. 2006 tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. jej zrušil, a dále zrušil dle § 265k odst. 2 tr. ř. také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V opakovaném odvolacím řízení rozhodl Vrchní soud v Praze o odvoláních krajského státního zástupce v Hradci Králové a obou obviněných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 9 T 3/2005 tak, že z podnětu odvolání příslušného krajského státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. ohledně obou obviněných v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že po provedených změnách výroku o vině (dle pokynů dovolacího soudu) obžalované uznal vinnými pokusem trestného činu podvodu ukončeným ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin oba odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků (u obviněného M. J.) a tří roků (u obviněného K. B.), pro jehož výkon oba zařadil dle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Odvolání obou obviněných proti témuž rozsudku pak podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 86/2006 ze dne 13. 12. 2006 podali oba obvinění dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce, včas a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označili ten, který je stanoven v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V důvodech takto podaného mimořádného opravného prostředku namítli, že ani z pozměněné původní skutkové věty napadeného rozsudku nevyplývá snaha obžalovaných sebe či jiného na úkor cizího majetku konkrétním jednáním obohatit a zároveň též není z popisu skutku zřejmý úmysl obviněných způsobit občanskému sdružení škodu včetně její výše. Proto není možné jejich jednání kvalifikovat jako pokus trestného činu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. I když skutková věta po zrušení původního rozsudku dovolacím soudem byla změněna, nesouhlasí s konstatováním v ní obsaženém, že předmětné nemovitosti měly hodnotu 8.079.950,- Kč, dohodnutá kupní cena zněla na 7.500.000 Kč, přičemž mělo jít o nevýhodné splátky, když se v ní již neuvádí, jaká konkrétní škoda jakým konkrétním jednáním měla být způsobena. Nesouhlasí tak s obecným konstatováním o existenci jejich snahy způsobit určitým jednáním konkrétní škodu, když navíc z popisu skutku vyplývá, že jejich jednáním nemohla být nikdy způsobena škoda ve výši 8.079.950 Kč. Připouštějí, že ze skutkových zjištění lze dovozovat to, že M. J. majetek chtěl získat, ale již z nich neplyne, že za takto nabytý majetek nechtěl kupní cenu ve výši 7.500.000 Kč (jež nijak zásadně nevybočuje z mezí ceny obvyklé) vůbec uhradit. V rámci opakovaného odvolacího řízení tak nebyla vyvrácena od počátku konstantní obhajoba M. J., že měl v úmyslu kupní cenu ve výši 7.500.000 Kč zaplatit. Navíc ze strany obžaloby nebyl k tomuto v rámci opakovaného odvolacího řízení předložen jediný důkaz, a to i přes naznačený právní názor dovolacího soudu, a v tomto smyslu nedoplnil dokazování ani sám soud odvolací. Před soudem nebylo dále vyvráceno to, že první splátka nebyla M. J. zaplacena jen proto, že došlo ke zmaření zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nebylo ovšem prokázáno ani to, že K. B. o tomto záměru M. J. od počátku věděl, resp. že byl s neuhrazením kupní ceny alespoň srozuměn. V této souvislosti upozornili na to, že M. J. již poměrně dlouho před uzavřením kupní smlouvy vyvíjel činnost, která je i cílem občanského sdružení, ze které, a částečně i formou úvěru poskytnutého třetím subjektem, chtěl také získat finanční prostředky na úhradu zbytku kupní ceny. Nedostatečná skutková zjištění ohledně subjektivní stránky trestného činu tak mají za následek nesprávnou právní kvalifikaci skutku a nemohou být ani podkladem pro závěry o vině a trestu.

Na základě řečeného dovozují, že nejsou splněny ani podmínky pro aplikaci ust. § 88 odst. 1 tr. zák., neboť lze důvodně pochybovat o tom, že pokus trestného činu mohl vůbec subjektivně z hlediska obou dovolatelů směřovat ke způsobení škody, která by překročila hranici značné škody v takové míře, aby odůvodňovala aplikaci ust. § 88 odst. 1 tr. zák. Dovolatelé totiž stanovili kupní cenu v kupní smlouvě na základě jimi sjednaného nezávislého znaleckého posudku, a tato se od kupní ceny dodatečně zjištěné v trestním řízení liší toliko o 579.950,- Kč (blíží se tak dolní hranici značné škody). Údajná škoda zřejmě dovozovaná soudy z hodnoty nemovitostí je tedy v daném případě právě takovou okolností, která v konkrétním případě nezvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu natolik, aby jednání dovolatelů mohlo být kvalifikováno jako pokus trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Vzhledem k řečenému tak mají za to, že trest je zejména s ohledem na dosavadní bezúhonnost obviněného J. a celkový podíl K. B. na skutku nepřiměřeně přísný a nesplňuje kritéria uvedená v ust. § 23 a § 31 tr. zák. Na základě uvedeného navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 9 To 86/2006 a aby podle ust. § 265l tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, když svým přípisem založeným na č. l. 681 souhlasili s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

K dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř., dále jen státní zástupce ). V něm poukázal na to, že pro argumentaci dovolatelů je příznačné, že namítají nedostatek subjektivní stránky pouze ve vztahu k té dílčí fázi skutkového děje, která se týká sepsání kupní smlouvy, jejího obsahu a vkladu do katastru nemovitostí, příp. hypotetického splácení kupní ceny nemovitostí. Zcela abstrahují od předešlé, velmi podstatné součásti skutku, kterou jsou okolnosti charakterizující podvodné usurpování rozhodovací pravomoci v občanském sdružení A. Ž. ve prospěch obviněného K. B. (fiktivní mimořádnou členskou schůzí automotoklubu dne 1. 4. 2004) a následující uzavření kupní smlouvy ve prospěch obviněného M. J. v rozporu s pravou vůlí členské základny automotoklubu. Právě toto jednání charakterizuje podvodnou povahu jednání obviněných, neboť směřovalo k obmyslné realizaci takového právního úkonu, který byl v rozporu se skutečnou vůlí těch, kteří měli právo o takovém úkonu rozhodnout. Jednáním obviněných byl automotoklubu prodej nemovitostí de facto vnucen a držitel nemovitostí by tímto způsobem byl proti své vůli připraven o část svého vlastnictví, které se nechtěl zbavit. Za nesprávný považuje rovněž názor dovolatelů, že škodou, která automotoklubu z jejich jednání hrozila, byl rozdíl mezi zjištěnou a sjednanou cenou převáděných nemovitostí. Protože tohoto převodu bylo dosaženo proti vůli vlastníka nemovitosti, tj. cestou trestného jednání, nelze sjednanou kupní cenu (ani pro případ, kdy by byla uhrazena, což se nestalo) ve smyslu § 89 odst. 11 a 12 tr. zák. odečítat od hodnoty předmětných nemovitostí, neboť by v případě úhrady mohla plnit pouze roli náhrady škody způsobené trestným činem; za škodu spáchanou trestným činem je tudíž v souladu s dosavadní právní teorií a praxí nutno považovat objektivně zjištěnou hodnotu nemovitostí ke dni jejich převodu (resp. pokusu o zápis smlouvy do katastru nemovitostí). Navzdory této skutečnosti lze souhlasit s právním posouzením skutku pouze dle odstavce 3 písm. b) § 250 tr. zák., neboť je možno s ohledem na specifika případu a stadium trestné činnosti tímto způsobem vyhodnotit stupeň společenské nebezpečnosti z hlediska ust. § 88 odst. 1 tr. zák. V dalším odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž je srozumitelně vysvětlena podvodná povaha jednání obou obviněných. Proto se domnívá, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Považuje proto dovolání obviněných za nedůvodné a navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby toto popř. jiné rozhodnutí bylo učiněno za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě nutno zdůraznit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a důvody, pro které jej lze podat, jsou taxativně vymezeny ustanovením § 265b tr. ř. Dovolateli uplatněný dovolací důvod označený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí vystavěno, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Co se týče námitek obou dovolatelů spočívajících v tom, že z učiněných skutkových zjištění neplyne jejich snaha se na úkor cizího majetku obohatit a současně způsobit škodu (a nevyjádření těchto skutečností v tzv. skutkové větě), nelze s nimi souhlasit. Naopak je namístě uvést, že jejich podvodné jednání tak, jak bylo popsáno v namítané skutkové větě příslušného rozhodnutí odvolacího soudu vyplynulo nepochybně z učiněných skutkových zjištění, v rámci kterých byl prokázán jejich úmysl zmocnit se majetku označeného občanského sdružení právě inscenováním fiktivní mimořádné členské schůze a následně provedené změny stanov a změny personální byly určovány snahou získat označené nemovitosti a tedy sebe obohatit a na cizím majetku způsobit značnou škodu. V uvedeném směru tak nelze vytknout citovanému rozhodnutí odvolacího soudu jím zvolenou právní kvalifikaci předmětného skutku, pokud tento dospěl k závěru, že dovolatelé svým jednáním naplnili všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Další argumentace dovolatelů (stran efektivní náhrady škody) je nezbavuje popsané trestní odpovědnosti a takto volená obhajoba je z uvedeného pohledu skutečně nerozhodná, nelze ji však přehlédnout v rámci dalších námitek spojených s úvahami o společenské nebezpečnosti předmětného činu pro společnost. Pokud by tedy námitky dovolatelů směřovaly pouze vůči shora uvedeným skutečnostem, nezbylo by dovolacímu soudu než je odmítnout.

Protože však Nejvyšší soud neshledal důvod pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. jako celku, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že v části týkající se výměry uložených trestů, zejména z hlediska společenské nebezpečnosti předmětného trestného činu (pokusu k němu), a to i z hlediska namítaných ustanovení § 23 tr. zák. a § 31 tr. zák. (§ 3 odst. 4 tr. zák.), je podané dovolání důvodné.

V projednávaném případě nutno vyjít zejména ze skutkových zjištění, k nimž soudy obou stupňů, a to i v opakovaném odvolacím řízení, dospěly. Z nich se jednoznačně podává, že dovolatelé nezákonným (podvodným) jednáním sledovali cíl spočívající v nabytí označeného majetku občanského sdružení AMK Ž. proti jeho vůli a takto se obohatit na jeho úkor a způsobit mu označenou škodu. Z učiněných skutkových zjištění však plyne, že celkové jednání M. J. (jeho motiv) v daném případě, a to i vzhledem ke skutečnosti, že na předmětných nemovitostech již několik let provozoval činnost, jež je i cílem AMK Ž. (přičemž touto aktivitou přispěl i ke zvýšení jejich hodnoty), směřovalo jen a pouze k tomu, aby v takové činnosti mohl pokračovat i nadále. Jeho jednání bylo tedy vedeno toliko úpornou snahou dané nemovitosti nabýt, o což se také popsaným způsobem ve spolupráci s K. B. pokusil. Tuto jeho snahu (uhradit kupní cenu a nabýt tak předmětné nemovitosti) nevyvracejí ani ve věci učiněná skutková zjištění. Nebylo např. vyvráceno to, že jmenovaný měl připravené prostředky na úhradu první splátky, či že činil kroky k získání úvěru, z něhož by část kupní ceny financoval. Nebylo ani vyvráceno, že v dané chvíli šlo o osobu disponující dlouhodobě dostatečnými finančními prostředky, neboť ze spisu vyplývá, že jeho finanční poměry byly poměrně dobré (viz přiznání k dani z příjmů právnických osob a smlouvy o půjčkách vztahujících se k jeho společnosti N. T., s. r. o. - č. l. 575 an.). Lze tedy dovozovat, že se nejednalo o osobu nemajetnou s tím, že by nebyl schopen v poměrně krátké době způsobenou škodu uhradit. Tyto úvahy je však nutné vést výlučně ve vztahu k námitce obou dovolatelů (s uvedenými skutečnostmi byl seznámen i K. B.) stran společenské nebezpečnosti jejich jednání a v souvislosti s tím i jim uloženými tresty, když je namístě je vnímat jako relevantní snahu, co nejdříve a nejefektivněji uhradit způsobenou škodu. V tomto směru je namístě připomenout ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák., podle kterého je stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Okolnosti určující stupeň nebezpečnosti činu pro společnost mají zejména význam pro určení druhu a výměry trestu. Při určování stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost nelze přihlížet pouze k okolnostem, které zakládají znaky trestného činu, kterým byli dovolatelé shledáni vinnými, nýbrž i k okolnostem, které sice nejsou nutné k naplnění znaků trestného činu, ale které charakterizují spáchaný skutek a jeho pachatele a mají vliv na konkrétní společenskou nebezpečnost. Její stupeň je nutno v každém individuálním případě stanovit odpovědně až po důsledném zhodnocení všech hledisek uvedených v § 3 odst. 4 tr. zák. V těchto souvislostech je namístě opakovaně uvést, že nepochybnou snahou M. J. (za spolupráce K. B.) bylo to, aby nadále mohl provozovat předmětné nemovitosti, a když se v tomto směru nedohodl o jejich vlastnictví, pokusil se je získat již popsaným podvodným způsobem. Nelze však současně ani mít za nepochybně prokázané, že by se oba dovolatelé pokusili obohatit popsaným způsobem bez dalšího, ale nelze mít za vyvrácenou ani jejich snahu, byť v rámci úhrady způsobené škody, tuto v podstatné míře, pokud možno co nejrychleji uhradit. Nelze přitom ani přehlédnout, že popsané jednání dovolatelů zůstalo ve fázi pokusu, který byl zjevně proveden způsobem, jež pouze obtížně (za minimální či nulové pozornosti zúčastněných) mohl vést k jeho dokončení. Stejně tak je namístě připomenout pohnutku činu, ale také osobu dovolatelů, když to byl především M. J., který byl iniciátorem a vůdčí osobností popsaného skutku, zároveň mu však také svědčí dosud řádný a slušný život. K. B. byl sice v minulosti soudně trestán, na straně druhé však jeho spolupráce v posuzované věci byla výlučně určována M. J. Z hlediska ustanovení § 31 tr. zák. je takto nutno při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédnout mimo již zmíněný stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost také k možnostem nápravy a poměrům pachatele, jakož i u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo (mělo přispět) ke spáchání trestného činu a u pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo, když v těchto souvislostech příslušné skutečnosti dovolací soud zmínil již shora. K nim je na místě ještě dodat i to, že ve věci vedeným dokazováním nebyla ani vyvrácena existence kroků, které M. J. podnikal k získání úvěru, z něhož by část kupní ceny předmětných nemovitostí hradil, znovu s tím, že takto zjevně jednal ve snaze způsobenou škodu co nejdříve uhradit při své úporné snaze pokračovat v činnosti, kterou na označených nemovitostech již několik let provozoval. Přitom cenu uvedenou v kupní smlouvě dovolatelé stanovili na základě znaleckého posudku, který si nechali nezávisle zpracovat. Souhrn uvedených skutečností tak neumožňuje závěr, že by k uhrazení podstatné části způsobené škody dovolateli nikdy nedošlo. Konečně nelze přehlédnout ani kroky, které oba dovolatelé činili předtím, než k uzavření předmětné kupní smlouvy došlo. Ty sice již popsaným způsobem odporovaly zákonu, nicméně je namístě zmínit i to, že o svolání mimořádné členské schůze, na níž byl zvolen (protiprávně) předsedou sdružení K. B., oba dovolatelé informovali tehdejší představenstvo sdružení, jehož členové tak měli možnost se schůze zúčastnit a vyjádřit svůj nesouhlas s kroky oběma dovolateli podniknutými, popř. poté učinit příslušná opatření vůči Ministerstvu vnitra České republiky. Takto je na místě uzavřít, že ve shora uvedeném směru jsou dovolací námitky i v rámci užitého dovolacího důvodu nejenom právně relevantní, ale i důvodné.

Proto také dovolací soud, s poukazem na skutečnosti, které již vyjádřil shora, dospěl k závěru, že odvolacím soudem stanovený druh trestu a jeho výměra neodpovídá hlediskům uvedeným v ustanovení § 3 odst. 4 tr.zák ale ani ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. resp. § 31 tr. zák. To zejména s ohledem na stupeň nebezpečnosti předmětného trestného činu (jeho pokusu) pro společnost, charakterem samotného pokusu o něj i dalších skutečností, které se na tento konkrétní případ váží a jak se o nich již dovolací soud zmínil. S poukazem na uvedené skutečnosti potom Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit podle § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu, přičemž podle § 265k odst. 2 věta druhá zrušil pak též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Přitom za podmínek uvedených v § 265m odst. 1 tr. ř. může Nejvyšší soud poté, co zruší napadené rozhodnutí také sám ve věci rozhodnout rozsudkem. Takové rozhodnutí je možno učinit na základě skutkového stavu, který byl v rámci napadeného rozhodnutí zjištěn. V případě obou dovolatelů byl potom skutkový stav v napadených rozhodnutích zjištěn v rozsahu nezbytném pro meritorní rozhodnutí, když případné doplnění dokazování se již nejeví jako účelné a nezbytné. Proto také Nejvyšší soud za podmínek uvedených v § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám rozsudkem, kdy po upřesnění tzv. skutkové věty shledal oba dovolatele vinnými pokusem k trestnému činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. s tím, že z důvodů již shora popsaných M. J. uložil podle § 250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří roků za současně uloženého dohledu, když výkon takto uloženého trestu mu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. K. B. potom s ohledem na uvedené uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let, když výkon takto uloženého trestu mu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let, když takto uložené tresty vyjadřují odpovídajícím způsobem právě onen stupeň nebezpečnosti jejich jednání pro společnost.

Protože Nejvyšší soud za souhlasu obviněných i nejvyšší státní zástupkyně rozhodl o podaných dovoláních v neveřejném zasedání způsobem předpokládaným v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., kdy v daném případě rozhodl rozsudkem, bude tento rozsudek v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 tr. ř. následně vyhlášen předsedou senátu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka