3 Tdo 409/2011
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 263 odst. 4 tr. ř.




3 Tdo 409/2011 -21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 o dovolání podaném obviněným P. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 To 513/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 130/2010, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 To 513/2010, zrušuje .

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. D. nebere do vazby.

IV. Návrh předsedkyně senátu Okresního soudu v Prostějově na přerušení výkonu pravomocného rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř. se vzhledem k výroku pod bodem I/ zamítá .

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 2 T 130/2010, v trestní věci obviněných J. O. a P. D. byl obviněný P. D. uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /) a pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jichž se měl dopustit přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 9 T 189/2005, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2007, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, a tento trest vykonal dne 31. 12. 2008. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu pak byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně se spoluobviněným J. O. škodu způsobenou v rozsudku specifikovaným poškozeným.

O odvolání obviněného P. D. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 To 513/2010, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného zrušil ve výroku o trestu. Za podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl tak, že se obviněný za pokračující přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 2. 2010, č. j. 1 T 337/2009-132, odsuzuje podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Blansku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 1. 12. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušených výrocích právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. D. následně dovoláním , přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně poukázal na to, že se v době konání odvolacího řízení nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a to ode dne 6. 10. 2010 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 337/2009, takže u něj byly dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Přes tuto skutečnost v řízení o odvolání obhájce neměl, neboť si ho nezvolil a ani mu nebyl ustanoven, a nebyly tak splněny podmínky pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu. Ten přesto podaný řádný opravný prostředek projednal a rozhodl o něm, čímž zatížil své rozhodnutí vadou předpokládanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. pak spatřuje dovolatel v tom, že byl zkrácen v právu na osobní účast u veřejného zasedání, k němuž nebyl řádně předvolán a k němuž se nemohl dostavit právě z důvodu výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci. V této souvislosti zdůraznil, že odvolacím soudem konstatované vyrozumění o termínu konání veřejného zasedání vyvěšením na úřední desce bylo v jeho případě procesně neúčinné, neboť takový postup je v rozporu s ustanovením § 263 odst. 4 tr. ř., podle kterého v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Nic takového ovšem prohlásit nemohl, protože o termínu konání veřejného zasedání nevěděl, neboť mu to ve výkonu trestu ve Věznici oznámeno nebylo.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky uznal, že dovolání je důvodné, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 To 513/2010, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že dovoláním (ani jeho částí) není vlastní přípis obviněného doručený soudu prvního stupně dne 25. 1. 2011. Podle § 265d odst. 2 věty druhé tr. ř. se podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. O tom byl obviněný (dovolatel) na str. 4 napadeného rozhodnutí rádně poučen (§ 125 odst. 3 tr. ř.).

K formálně bezchybnému dovolání (tj. vypracovanému obhájcem) se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který uvedl, že pro případ pravdivosti tvrzení obviněného o jeho nástupu do výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci dne 6. 10. 2010 jsou jeho námitky nepochybně důvodné. Tím, že proběhlo projednání odvolání v nepřítomnosti jak samotného obviněného, tak jeho obhájce, byly podle státního zástupce naplněny oba deklarované důvody dovolání. Jestliže se v rozhodnutí soudu druhého stupně uvádí, že obviněný byl včas a řádně o konání veřejného zasedání vyrozuměn, je tento údaj nepodložený, protože pokud se obviněný v rozhodné době nacházel ve výkonu trestu (či ve vazbě), je vyrozumění o úkonu trestního řízení formou vyvěšení na úřední desce nepochybně neúčinné. Z napadeného rozhodnutí není zároveň zřejmé, že by po pobytu obviněného krajský soud pátral či prověřoval, zda se případně nenachází v některé věznici, ačkoliv o tom vzhledem k existenci předešle pravomocně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody bylo třeba uvažovat a zvolit tomu odpovídající postup. Krajský soud měla vést k obezřetnosti i skutečnost, že také projednání věci před soudem prvního stupně proběhlo za neúčasti obviněného (dovolatele). Protože dovolateli lze podle státního zástupce přisvědčit, že se veřejné zasedání o jeho odvolání v předmětné trestní věci konalo v rozporu s požadavky zákona, konkrétně § 263 odst. 4 tr. ř., je zřejmé, že napadené rozhodnutí nemůže obstát.

Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu dovolání obviněného P. D. zrušil podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 To 513/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V této souvislosti poukázal na nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 193/2011 řešící identickou vadu jiného rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Obviněný P. D. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., per analogiam.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je pak naplněn tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Jinými slovy, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného za okolností, při jejichž existenci to zákon nedovoluje.

Z výše uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného jsou z hlediska jím uplatněných důvodů dovolání právně relevantní .

Nejvyšší soud na základě postupu podle § 265o odst. 2 tr. ř. (dotazem na Centrální evidenci vězňů) ověřil, že dovolatel se skutečně ode dne 6. 10. 2010 až do 6. 1. 2011 nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v trestní věci Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 1 T 337/2009. V době konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nyní posuzované trestní věci (tj. dne 1. 12. 2010) vykonával uložený trest ve Věznici.

Ve světle tohoto zjištění pak Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí jeho dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. Podle § 265i odst. 3 tr. ř. proto přezkoumal zákonnost rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody je důvodem nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 263 odst. 3 tr. ř. musí mít obžalovaný při veřejném zasedání odvolacího soudu obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení, přičemž hlavní líčení nelze podle § 202 odst. 4 věty druhé konat bez přítomnosti obhájce právě v případech nutné obhajoby (§ 36 tr. ř.).

V nepřítomnosti obžalovaného, který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, lze podle § 263 odst. 4 tr. ř. veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.

To znamená, že obviněný (dovolatel) měl mít ode dne 6. 10. 2010, kdy nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem v jiné trestní věci, obhájce . Toho si však ke dni 1. 12. 2010 nezvolil a nebyl mu ani ustanoven. Odvolací soud zároveň výše uvedený důvod nutné obhajoby u obviněného sám nezjistil, přestože to bylo v jeho možnostech. V důsledku toho nebyl obviněný (dovolatel) obhájcem právně zastoupen při veřejném zasedání o odvolání, ačkoliv to v jeho případě zákon vyžadoval. Stejně tak nebylo možno konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, neboť z předloženého spisu nevyplývá, že by se jakýmkoli relevantním způsobem své osobní účasti při něm vzdal (§ 263 odst. 4 tr. ř.).

Pokud tedy Krajský soud v Brně projednal ve veřejném zasedání dne 1. 12. 2010 řádný opravný prostředek obviněného v jeho nepřítomnosti a zároveň bez účasti jím zvoleného či ustanoveného obhájce, a rozhodl o něm, zatížil své rozhodnutí i jemu předcházející procesní postup vadami předpokládanými v důvodech dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 To 513/2010, a podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy se Krajský soud v Brně bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného a rozhodnout o něm při respektování ustanovení trestního řádu týkajících se nutné obhajoby a o osobní účasti obžalovaného při veřejném zasedání. V novém řízení bude povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Zejména jde o to, aby se před konáním veřejného zasedání důsledněji zabýval tím, zda u obviněného jsou či nejsou dány důvody nutné obhajoby podle § 36 tr. ř., a pokud ano, zda je v řízení zastoupen obhájcem. V tomto směru je nutno učinit pochybnosti nevzbuzující zjištění. Veřejné zasedání bude odvolací soud konat bez účasti obviněného či jeho obhájce pouze za předpokladu, že pro takový postup budou jednoznačně splněny zákonné podmínky. Dospěje-li k závěru o možnosti konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, své rozhodnutí v tomto směru řádně v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. či § 134 odst. 2 tr. ř. odůvodní.

Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Dotazem (učiněným v den rozhodnutí) na Centrální evidenci vězňů v Praze bylo zjištěno, že obviněný P. D. (dovolatel) vykonával od 6. 10. 2010 trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 2. 2010, sp. zn. 1 T 337/2009. Výrok o tomto trestu byl následně zrušen dovoláním napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 130/2010, a to ke dni 1. 12. 2011. K výkonu souhrnného trestu uloženého mu Krajským soudem v Brně v nyní posuzované trestní věci byl obviněný převeden dne 6. 1. 2011 . Protože výrok o trestu z tohoto rozsudku, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného (dovolatele) pozbyly z výše uvedených důvodů (tj. zrušením) právní moci a tedy i vykonatelnosti, nelze již v dalším výkonu tohoto (souhrnného) trestu pokračovat.

Jestliže Nejvyšší soud nepřistoupil k vzetí obviněného (dovolatele) do vazby podle § 265 l odst. 4 tr. ř., stalo se tak proto, že - jak bylo dále zjištěno postupem podle § 265o odst. 2 tr. ř. - obviněný dosud nevykonal celý nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku původně mu uložený rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 2. 2010, sp. zn. 1 T 337/2009. Tento rozsudek se právě v důsledku nynějšího zrušení (dovoláním napadeného) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 To 513/2010, stal ve zrušeném výroku o trestu znovu pravomocným. Je tedy zřejmé, že účelu vazby z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. c) tr. ř. je v daném případně možno dosáhnout omezením dovolatele na svobodě právě výkonem výše uvedeného trestu.

Podle § 265h odst. 3 tr. ř. dospěje-li předseda senátu soudu prvního stupně na podkladě dovolání a obsahu spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o jeho návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů.

Návrh předsedkyně senátu Okresního soudu v Prostějově na přerušení výkonu dovoláním napadeného rozsudku podle § 265h odst. 3 tr. ř. byl spolu s dovoláním obviněného a procesním spisem předložen Nejvyššímu soudu dne 24. 3. 2011. Protože Nejvyšší soud dnešního dne (tj. v průběhu shora uvedené čtrnáctidenní lhůty) o dovolání rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení, kdy zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 To 513/2010, takže trest, který jím byl uložen, pozbyl vykonatelnosti, stal se návrh předsedkyně senátu soudu prvního stupně na přerušení výkonu tohoto (nyní již zrušeného) rozhodnutí v dané fázi řízení bezpředmětným. Nejvyšší soud proto podaný návrh zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). Proti výroku ad 4/ usnesení není přípustná stížnost (§ 141 odst. 2 tr. ř.).

V Brně dne 30. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler