3 Tdo 408/2007
Datum rozhodnutí: 03.05.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 408/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. května 2007 o dovoláních podaných L. K., a J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 381/2006 ze dne 30. 11. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 43/2006, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 381/2006 ze dne 30. 11. 2006 a rozsudek Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 43/2006 ze dne 15. 8. 2006.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 256l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Blansku p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 43/2006 ze dne 15. 8. 2006 byli L. K. a J. M. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), který měli spáchat skutkem spočívajícím v tom, že

dne 13. 7. 2005 v době kolem 9.00 hodin, kdy ve V. O. na ulici Z. na vrátnici střediska firmy VOS Z. a. s., odkryli šachtu montážního vstupu k váze z důvodu nutnosti provedení opravy vážních mechanismů, přičemž hloubka této jámy je 2 m, po jejím odkrytí nedostatečně zajistili vstup, a to tím způsobem, že před vstup na vrátnici umístili kovový stojan na kola, na který připevnili nápis Mimo provoz a Kaput a v důsledku tohoto jednání došlo téhož dne v době kolem 12,15 hodin k pádu M. K., bytem V. O., D., dovnitř šachty a následně k jeho zraněním, která spočívala ve zlomenině levé lopatky kyčelní, levé poloviny kosti křížové, zlomenině jamky levého kyčelního kloubu s drobnou schodkovitou deformací kolem 2 mm, zlomenině levé kosti sedací a kompresivní zlomenině přední horní hrany těla Th 12, tedy ke zraněním, která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako zranění těžká, když obžalovaní L. K. a J. M. svým jednáním nedodrželi právní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byli řádně seznámeni a neřídili se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele, čímž hrubým způsobem porušili ust. § 135 odst. 4 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb. Za tento trestný čin byl každému z obviněných uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč a pro případ, že tento trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán potom náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podali L. K. i J. M. (stejně jako poškozený M. K.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 381/2006 ze dne 30. 11. 2006 tak, že odvolání obviněných podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, jako nedůvodná a jako opožděně podané zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. i odvolání poškozeného.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali L. K. i J. M. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označili shodně ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku L. K. uvedl, že soudy nevzaly vůbec v úvahu protiprávní jednání poškozeného. V této souvislosti poukázal na to, že předmětná vrátnice se nachází uvnitř uzavřeného areálu střediska firmy VOS Z. a. s. ve V. O. a na její zdi je ve výšce cca 180 cm umístěna vedle vchodových dveří červená zákazová značka s textem Nepovolaným vstup zakázán a je zřetelná. Do vrátnice tak neměl nikdo, kromě osob v ní pracujících vstupovat. Tuto skutečnost poškozený nerespektoval, a i když na vrátnici nepracoval, přesto do ní vstoupil. Porušení tohoto zákazu (právní povinnosti) je v přímé příčinné souvislosti se vznikem jeho zranění. Poukázal i na to, že soudy se nevypořádaly s jeho námitkou spočívající v tom, že předtím než poškozený do prostoru váhy vstoupil, musel odsunout mechanické zabezpečení kritického místa (stojan na kola s nápisem Mimo provoz ), když tato zábrana stála po celou dobu opravy před vchodem a zabraňovala projití dveřmi vrátnice. Ani na tuto skutečnost poškozený nereagoval, nevěnoval jí potřebnou pozornost, zábranu odstrčil a vzniklým průchodem vešel do místnosti, když sám uvedl, že do šachty spadl hned při prvním kroku. Ačkoli mu bylo zřejmé, že v místnosti se něco děje, takto nezachoval ani obvyklou míru obezřetnosti a pozornosti a to i s ohledem na to, že prostředí váhy znal, protože dříve v označené firmě pracoval. Dovolatel poukázal i na to, že odvolací soud nevěnoval pozornost ani tomu, že vstup pro zaměstnance firmy byl z druhé strany vážního domku a vstup, kterým do něj vešel poškozený, nebyl zaměstnanci vůbec užíván. Dovolatel proto důvodně předpokládal respektování zmíněné zákazové značky s textem Nepovolaným vstup zakázán , přesto však ještě místo zajistil mechanickou zábranou. Za těchto okolností, které také plynou z učiněných skutkových zjištění, má dovolatel za to, že se označeného trestného činu nedopustil, protože jeho jednání nebylo v příčinné souvislosti s následkem (zraněním poškozeného) a způsob, jakým zabezpečil montážní vážní jámy, nelze označit jako porušení jakékoliv jemu uložené důležité povinnosti plynoucí z jeho zaměstnání nebo uloženou mu zákonem. V této souvislosti poukázal na zprávu O. i. p. p. J. a Z. k. a na to, že v souladu se závěry této zprávy provedl zabezpečení šachty popsaným technickým prostředkem, když do šachty vedly kabely, poklop tak nebylo možno uzavřít, bylo nutné do ní často slézat. V této souvislosti poukázal i na to, že zvolené technické zabezpečení pokládal za dostatečné, proto také žádal o výslech svědka, který vyhotovil zmíněnou zprávu a kdy dovolatel má za to, že tento svědek neznal přesně všechny okolnosti případu (zejména potom existenci uvedené zákazové značky). Jeho návrh však byl odvolacím soudem zamítnut a k této námitce ani žádné stanovisko nezaujal. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně v jeho bodě I zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V důvodech svého mimořádného opravného prostředku potom J. M. užil totožnou argumentaci jako L. K., včetně návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.

K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že námitky vznesené dovolateli odpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu a je na místě jim také přisvědčit. To proto, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že v budově, v níž se nachází vážní šachta, jsou dvě místnosti, a to místnost vlastní váhy a vrátnice, kde v místnosti váhy je vlastní vážní mechanismus umístěn ve vážní šachtě. Přitom povinností osoby vstupující do objektu je nahlásit se na vrátnici, což také vyplývá ze zřetelně umístěné cedule Nepovolaným vstup zakázán , kolem které poškozený prošel. Přitom dovolatelům je kladeno za vinu hrubé porušení ustanovení § 135 odst. 4 písm. c) tehdy platného zákoníku práce, jímž byla zaměstnanci uložena mj. povinnost dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci a dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele. Poukázal dále i na to, že z odůvodnění citovaného rozsudku soudu prvního stupně plyne, že dovolatelům je kladeno za vinu porušení nařízení vlády č. 101/2005 Sb. ze dne 26. 1. 2005 o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. Podle bodu 3.3.6. Přílohy k tomuto vládnímu nařízení musí být všechny otvory nebo nebezpečné prohlubně v podlahách zakryty nebo ohrazeny. Poklopy nebo kryty musí mít nosnost odpovídající nosnosti okolní podlahy a musí být osazeny tak, aby se nemohly samovolně odsunout nebo uvolnit, a musí být zapuštěny do stejné úrovně s okolní podlahou. Ve vztahu k L. K. pak soud vycházel z ustanovení § 137 tehdy platného zákoníku práce, podle něhož ustanovení části druhé, hlavy páté, pojednávající o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, platí přiměřeně pro fyzickou osobu, která podniká podle zvláštního předpisu a nikoho nezaměstnává. Dále státní zástupce zmínil to, že v obecné rovině je možno k dovolacím námitkám uvést, že příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je nezbytným (obligatorním) znakem tzv. objektivní stránky trestného činu, přičemž samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem ovšem zakládá trestní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním. Jednání pachatele má přitom povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby, jelikož každé jednání, bez něhož by následek nenastal, současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti). Je důležité, aby konkrétní jednání pachatele byl pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Pokud přitom jde o porušení důležité povinnosti uložené podle zákona, musí soud zjistit, že mezi porušením takové povinnosti a následkem je příčinná souvislost. Pro správné posouzení otázky zavinění pachatele ve vztahu ke vzniklému následku je vždy nutné zkoumat, jaký podíl na vzniklém následku má jednání obviněného a zda v této souvislosti se na něm nepodílí i další skutečnosti, které byly na jednání obviněného nezávislé. Pokud při vzniku následku předpokládaného v ustanovení § 224 odst. 2 tr. zák. spolupůsobilo více příčin, je třeba každou z nich hodnotit pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost. Dále uvedl, že pro naplnění kvalifikačního znaku skutkové podstaty uvedeného trestného činu je nutné zkoumat, zda je možné ho užít s ohledem na ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. S ohledem na uvedené se závěr soudu spočívající v tom, že obvinění porušili důležitou povinnost uloženou jim podle zákona, jeví jako nepřiléhavý. V této souvislosti je zjevné, že to byl L. K., který byl k příslušné opravě sjednán jako zhotovitel díla a také to byl on, kdo zodpovídal za vlastní výkon práce a za bezpečnost na pracovišti, když z učiněných skutkových zjištění plyne, že J. M. mu byl jako pracovník firmy, která si práce objednala, fakticky pouze nápomocen. Ten také kontroloval na vrátnici vážní zařízení, které vyhodnocuje hmotnost zátěže, přičemž L. K. se nacházel u vážní šachty, kde zajišťoval popojíždění zátěže k váze a seřizoval zařízení umístěné v šachtě. Takto z postavení J. M. nelze dovodit, že to byl on, kdo byl odpovědný za zabezpečení pracoviště (odkryté vážní šachty) a již vůbec tak nelze dovodit, že by svým jednáním porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a takové porušení by současně bylo v příčinné souvislosti se zraněním poškozeného. Při posouzení jednání L. K. je v naznačených souvislostech podstatné, zda ze skutečnosti, že u vstupu do budovy byla zřetelně umístěna cedule Nepovolaným vstup zakázán a dále z toho, zda před vchodem byl umístěn kovový stojan na kola s nápisem Mimo provoz a zda lze z těchto skutečností dovodit dostatečné zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve vážní šachtě v rozhodné době. K soudy spatřovanému porušení důležité povinnosti uložené podle zákona spočívající v porušení citované Přílohy k nařízení vlády č. 101/2005 Sb., je třeba poznamenat, že povinnost zakrýt nebo ohradit všechny otvory nebo nebezpečné prohlubně v podlahách, se nepochybně vztahuje na otvory a nebezpečné prohlubně trvalého rázu a nikoli na mimořádné události, jako je oprava prováděná ve vážní šachtě, do které musel L. K. vstoupit i opakovaně v průběhu 10 minut. Nelze tak po něm logicky požadovat, aby po každém vystoupení z vážní šachty tuto zakryl poklopem o rozměrech 0,6 krát 1,4 m či ji bezprostředně ohradil. Přitom se závěry soudů, že popsané zabezpečení šachty (umístění kovového stojanu spolu s existencí uvedeného nápisu na vrátnici) nebylo dostatečné, nelze souhlasit, neboť s ohledem na charakter prováděné práce se dovolateli učiněná bezpečnostní opatření jeví jako dostačující. To i s ohledem na výpověď samotného poškozeného, který ceduli umístěné na kovovém stojanu s nápisem Mimo provoz nevěnoval pozornost, vstoupil do budovy, jejíž uspořádání jako bývalý zaměstnanec dobře znal, a namísto návštěvy vrátnice a ohlášení důvodu svého příchodu, pokračoval v chůzi do místnosti, ve které je umístěna vážní šachta. Podstatné je to, že poškozený také uvedl, že do budovy vstoupil za slunného dne a bezprostředně po vstupu neměl ideální rozhled, přesto nesledoval situaci před sebou a místo toho se rozhlížel kdo tam sedí , přičemž přehlédl odkrytou vážní šachtu a spadl do ní. Přitom se pohyboval v areálu firmy, které již nebyl zaměstnancem (nevěděl proto ani o prováděné několikadenní opravě vážních mechanismů a rutinně se v objektu pohyboval), a takto (s ohledem na učiněná skutková zjištění) bylo jeho počínání nedisciplinované, když lze přisvědčit argumentaci dovolatelů, že totiž poškozený nezachoval ani obvyklou míru obezřetnosti a pozornosti, navíc za situace, kdy prostředí váhy znal. S ohledem na uvedené se pak takové chování poškozeného na místě činu v rozhodné době jeví jako nejdůležitější příčinou a z trestněprávního pohledu jako jedinou (relevantní) na vzniku škodlivého následku. Skutková věta výroku soudu prvního stupně a ani ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů tak neodpovídá právnímu závěru ve vztahu k oběma dovolatelům o porušení důležité povinnosti z hlediska právní kvalifikace předmětného skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., když ve věci dosud učiněná skutková zjištění nenasvědčují ani právnímu závěru pro kvalifikaci skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl, aby dovolací soud citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Brně i Okresního soudu v Blansku zrušil, stejně jako také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále přikázal Okresnímu soudu v Blansku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jenom a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolateli namítána, přičemž druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který také dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku odkazují. Z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu nutno připomenout, že dovolací soud musí při svých úvahách vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku příslušného rozsudku a současně je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v odpovídající skutkové podstatě trestného činu, právě s ohledem na učiněná skutková zjištění. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude jednak popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé (v jehož rámci je formulován soudem zjištěný skutkový stav věci), jednak i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.

V posuzované věci (z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) takto dovolací soud považoval za právně relevantní tu část dovolání, v níž dovolatelé shodně namítli, že skutkový stav věci, a to ani v podobě, jak byl soudy zjištěn a formulován ve výroku o vině, nedovoloval dospět k právnímu závěru, že dovolatelé svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Takového trestného činu se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Přitom jednání dovolatelů soudy kvalifikovaly jako porušení důležité povinnosti uložené jim podle zákona (hrubé porušení ustanovení § 135 odst. 4 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb.) a vyplývající z jejich zaměstnání. Takto (kategoricky) soudy vyjádřený závěr však jednoznačně z učiněných skutkových zjištění nevyplývá.

V tomto směru je na místě souhlasit se stanoviskem státního zástupce v rámci jeho vyjádření podaného k podaným dovoláním, kdy stručně je na místě poukázat na umístění vážního mechanismu, na uváděnou zřetelnou existenci nápisu Nepovolaným vstup zakázán , na samotný způsob realizace prováděné opravy, a to i v souvislosti s nařízením vlády č. 101/2005 Sb. o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. S ohledem na uvedené se potom dovolací námitka vztahující se k tzv. objektivní stránce trestného činu jeví jako důvodná. Její nezbytnou částí (obligatorním znakem) je totiž příčinný vztah mezi učiněným jednáním a způsobeným následkem, když totiž samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem ovšem zakládá trestní odpovědnost pachatele jen tehdy, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním. Přitom jednání pachatele má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby, protože každé jednání (bez něhož by následek nenastal), současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku, a proto je důležité, aby konkrétní jednání pachatele bylo pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou. V tomto směru se dovolací soud shoduje se závěry obsaženými ve vyjádření státního zástupce (k podaným dovoláním), stejně jako s tím, že pokud při vzniku následku předpokládaného v ustanovení § 224 odst. 2 tr. zák. spolupůsobilo více příčin, je na místě posoudit každou z nich pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost.

Přitom je nutné poukázat i na rozdílné postavení obou dovolatelů, kdy L. K. prováděl opravu (sjednán jako zhotovitel díla a takto odpovědný za realizaci práce a s ní spojenou bezpečností na pracovišti), přičemž J. M. mu byl pouze nápomocen. Z uvedeného nelze potom dovodit v uvedeném směru odpovědnost J. M. za zabezpečení pracoviště, tím méně to, že by svým jednáním porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a zjištění soudů, že takové porušení by bylo v příčinné souvislosti se zraněním poškozeného. Souhrnně potom z učiněných skutkových zjištění plyne, že u příslušného vstupu do budovy byla zřetelně umístěna cedule Nepovolaným vstup zakázán a před vchod byl umístěn kovový stojan na kola s nápisem Mimo provoz . Za těchto okolností se tak podstatným jeví to, zda z uvedených skutečností lze dospět k závěru, že uvedené místo bylo dostatečně (z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve vážní šachtě) zajištěno. V této souvislosti je nutno opakovaně poukázat na charakter práce prováděné odvolateli, když L. K. musel opakovaně i v průběhu 10 minut vstupovat do šachty a její zakrytí i odkrytí při každém jednotlivém vystoupení nelze takto vztáhnout na porušení bodu 3.3.6. Přílohy k citovanému nařízení vlády a současně takto dospět k porušení důležité povinnosti uložené podle zákona, když takové ustanovení zjevně dopadá na otvory trvalého rázu.

Za daných okolností takto nelze přehlédnout počínání poškozeného, který nevěnoval pozornost nápisu Mimo provoz ( Kaput ) umístěnému na kovovém stojanu na kola, nápisu na vrátnici Nepovolaným vstup zakázán s přihlédnutím k tomu, že již byl pouze bývalým zaměstnancem firmy, přičemž uspořádání předmětné budovy dobře znal, na vrátnici svůj příchod neohlásil a bez ohledu na uvedené vstoupil bez náležitého rozhlédnutí do budovy, nesledoval situaci před sebou a jak sám uvedl, rozhlížel se kdo tam sedí a následně upadl do odkryté šachty. Takto lze souhlasit s námitkami dovolatelů v tom, že poškozený se pohyboval v areálu firmy, jejímž zaměstnancem již nebyl (nevěděl o prováděné opravě a pohyboval se v objektu rutinně), přičemž zjevně nezachoval obvyklou míru obezřetnosti a pozornosti, navíc za stavu, kdy prostředí váhy znal. Z uvedeného tak za daného stavu věci plyne, že popsané chování poškozeného v kritické době a na uvedeném místě se jeví jako nejdůležitější příčinou (a z hlediska trestněprávního) jako jedinou relevantní příčinou jeho zranění (vzniku škodlivého následku). Závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě výroku nalézacího soudu i v odůvodnění obou citovaných rozhodnutí za daných okolností nekorespondují s přijatými právními závěry ve vztahu k oběma dovolatelům, když za takto daného stavu věci je předčasný závěr soudů, že porušili důležitou povinnost vyplývající z jejich zaměstnání a uloženou jim podle zákona z hlediska právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., když sporným se jeví i kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.

Takto je zřejmé, že rozhodnutí soudů obou stupňů je zatíženo dovolateli vytýkanými vadami, když popis skutku v rozhodnutí soudu prvního stupně ani soudy dosud učiněná skutková zjištění nedovolují spolehlivý závěr o tom, že dovolatelé svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V uvedeném směru lze proto námitkám dovolatelů přisvědčit, když ani dovolací soud v rámci své přezkumné činnosti shledané vady nezjistil. Obě soudy přijatá (citovaná) rozhodnutí jsou tak zatížena vadami předpokládanými v důvodech dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě).

Protože Nejvyšší soud shledal podaná dovolání podle hledisek ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. v relevantně uplatněné části důvodnými, postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. tak, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 381/2006 ze dne 30. 11. 2006 a zároveň rozsudek Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 43/2006 ze dne 15. 8. 2006 v celém rozsahu zrušil, neboť vzhledem ke zjištěným vadám týkajícím se viny dovolatelů nemohou tato rozhodnutí obstát v žádném z učiněných výroků. Dále podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Blansku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání, když je současně zjevné, že zjištěné vady nelze odstranit v zasedání veřejném.

Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, který se jí bude znovu zabývat v intencích právního názoru Nejvyššího soudu, zejména v tom směru, zda lze u každého z dovolatelů dovodit, že naplnili všechny znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a zda je naplnili i tím, že porušili důležitou povinnost vyplývající z jejich zaměstnání a uloženou jim podle zákona, když vezmou v úvahu i jejich rozdílné postavení při provádění popsané práce (činnosti). Úvahy v uvedeném směru založí na příslušných skutkových zjištěních učiněných i v rámci doplněného dokazování, a to zejména podrobného zjištění role jednotlivých dovolatelů při prováděné opravě a počínání poškozeného v kritické době i z toho hlediska, že v rozhodné době nebyl zaměstnancem firmy, v jejímž objektu se pohyboval, a zjištění, jakým způsobem se takto měl chovat ve vztahu k přístupu do příslušného objektu a případně respektovat příslušná označení, to vše s ohledem na obvyklou obezřetnost, jakou lze v takovém případě požadovat. Pokud soud ve věci znovu rozhodne rozsudkem, potom v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. v jeho odůvodnění náležitě vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a jaké skutkové a právní závěry na jejich základě dovodil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný § 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka