3 Tdo 406/2005
Datum rozhodnutí: 13.04.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 406/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2005 o dovolání podaném MUDr. M. F., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 288/2004 ze dne 18. 8. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 4 T 139/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 4 T 139/2001 ze dne 10. 3. 2004 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustila skutkem, který je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody, který jí byl podmíněně odložen a současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podala MUDr. M. F. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 8 To 288/2004 ze dne 18. 8. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala MUDr. M. F. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že se necítí vinnou předmětným trestným činem, když v řízení před soudy nedošlo k řádnému objasnění skutkového stavu, jehož konstatování soudy vedlo posléze až k jejímu odsouzení. Uvedla, že příslušnou zálohu od poškozeného užila v rámci svého soukromého podnikání a šlo o peníze, které nepoužila pro svou potřebu, ale na určité přípravné a nezbytné práce v souvislosti s ošetřením pacienta (poškozeného),když konečné práce nemohla provést pro (obstrukční) jednání poškozeného, který ji také žádné peněžní prostředky jinak neposkytl. Za dané situace nebylo možné provést vyúčtování přijaté zálohy, když sama se domnívá,že jí byla způsobena škoda tím, že neobdržela úhradu za veškeré práce a úkony, které poskytla poškozenému pro zajištění nezbytné a nutné péče, jako přípravu na další úkony. Pro pochybnosti ve věci má za to, že nenaplnila svým jednáním ani objektivní stránku skutkové podstaty předmětného trestného činu a stejně tak ani jeho materiální znaky, když nebylo ani prokázáno, že by poškozeným poskytnutou zálohu užila ve svůj prospěch a měla tak úmysl ji zpronevěřit. Provedené dokazování tak bylo založeno na základě jiného věcného i formálního náhledu, s odklonem od skutečné podstaty věci . Proto také navrhla, aby dovolací soud citované usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v daných souvislostech je třeba poukázat na to,že nalézací soud při definování předmětného skutku stanovil počátek protiprávního stavu,kdy poskytnutá záloha v celkové výši 8.000,-Kč nabyla charakteru cizí věci, nikoli k datu jejího převzetí dovolatelkou,ale až ke dni 19. 5. 2000, kdy se tato dozvěděla,že poškozený,jako její pacient změnil ošetřujícího zubního lékaře a požádal o vrácení poskytnuté zálohy. Tím dnem zanikla možnost splnění smluvního závazku ze strany dovolatelky a nastoupila její povinnost vrátit či vyúčtovat poškozenému zálohu, kterou jí poskytl na zhotovení fixní zubní protézy. Zmíněnou zálohu tak nebylo možné nadále považovat za součást podnikatelského majetku dovolatelky, když ve vztahu k ní nabyly předané prostředky v částce 8.000,-Kč opět povahy cizí věci. V souladu se závěry odvolacího soudu má potom i státní zástupce za to, že dovolatelka vzhledem k tomu,že nevykonala ve prospěch poškozeného žádné práce, jež by měly být hrazeny z poskytnuté zálohy (všechny by totiž za standartní situace hradila zdravotní pojišťovna) a takto si byla vědoma protiprávnosti svého počínání, jednala v úmyslu předmětný trestný čin spáchat. Vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout,že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím,který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Část dovolacích argumentů v posuzované věci však směřuje i do právního posouzení skutku popsaného v rozhodnutí nalézacího soudu. Dovolatelka totiž namítla, že předmětný čin byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., když její postup v souvislosti s přijatou zálohou nemohl založit její trestní odpovědnost ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení pro absenci formálních, subjektivních i objektivních znaků,resp.že zjištěný skutkový stav neskýtá podklad pro právní úvahy o tom, že by se dopustila tohoto trestného činu. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o námitky právně relevantní. Podle § 248 odst. 1 tr. zák. se trestného činu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Tento trestný čin, jehož objektem je především vlastnictví věci a předmětem útoku cizí věc, je úmyslným trestným činem. Právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Přisvojením si cizí věci se rozumí takové jednání pachatele, kdy naloží s věcí v rozporu s účelem, k němuž mu byla poskytnuta a to způsobem mařícím základní účel svěření a přitom sobě či jinému obstará z věci nikoli přechodný prospěch. Jinak řečeno, pachatel si přisvojí cizí věc, jestliže si vytvoří možnost trvalé dispozice s ní a současně vyloučí oprávněnou osobu z výkonu jejích práv, ať již vlastnického nebo od něj odvozeného. V této souvislosti popis předmětného skutku, který je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně i s přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v důvodech rozhodnutí soudů, odpovídá všem znakům skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. Nelze totiž přehlédnout, že záloha poskytnutá dovolatelce poškozeným byla nepochybně určena na provedení protetických (a nikoli jiných) prací a bylo také prokázáno, že příslušné (sjednané) protetické práce dovolatelkou provedeny nebyly. Z dokazování provedeného před soudy také jednoznačně vyplynulo, že práce na chrupu poškozeného provedené dovolatelkou byly práce přípravné (nezbytné), které měla tato účtovat příslušným způsobem zdravotní pojišťovně, u které byl poškozený (také na její žádost) registrován. Tak se však nestalo, ač v takovém postupu dovolatelce nic nebránilo. Z provedeného dokazování je rovněž nepochybné, že dovolatelka věděla ke konkrétnímu datu, že poškozený již nadále není jejím pacientem (přestoupil k jiném zubnímu lékaři) a že po ní požadoval vrácení zálohy, kterou jí poskytl na provedení protetické práce. Ani s ohledem na uvedenou skutečnost však dovolatelka neučinila žádné kroky k vrácení zmíněné zálohy ani k případnému vyúčtování pacientovi provedených výkonů. V této fázi lze souhlasit se závěry soudů, že v té chvíli se již nejednalo o prostředky (zálohu), se kterou mohla volně nakládat v rámci svého soukromého podnikání (činnosti zubní lékařky). Její jednání tak bylo v souladu se zákonem soudy kvalifikováno jako úmyslné z hlediska shledaného trestného činu zpronevěry. Stejně tak naplnila i znaky objektivní stránky posuzovaného trestného činu, neboť v rozhodnutích soudů popsaným způsobem jednala, způsobila následek a mezi jejím jednáním a jí způsobeným následkem (škodou) je příčinný vztah. Stran námitek absence materiálních znaků předmětného trestného činu (bez bližší argumentace dovolatelky) lze pouze stručně konstatovat, že popsaný skutek je nepochybně trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. i z hledisek vymezených ustanovením § 3 tr. zák.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka