3 Tdo 405/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 405/2011 -19 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch obviněného Ing. R. N., proti výroku o trestu zákazu činnosti z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci sp. zn. 55 To 257/2008 ze dne 28. 8. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 200/2007, takto:

Podle § 265 l odst. 2 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, přikazuje doplnit neúplný výrok v rozsudku sp. zn. 55 To 257/2008 ze dne 28. 8. 2009, o stanovení výměry již uloženého trestu zákazu činnosti.

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 1 T 200/2007 ze dne 24. 4. 2008 byl Ing. R. N. uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 150.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání deseti měsíců pro případ, že by uvedený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce v orgánech samosprávných územních celků a jiných orgánech státní správy spojených s rozhodovací pravomocí na dobu pěti let.

V předmětné věci podal Ing. R. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem sp. zn. 55 To 257/2008 ze dne 23. 9. 2008 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Ing. R. N. uznal vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výroku svého (citovaného) rozhodnutí. Za uvedený trestný čin jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem, když mu uložil i peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody na šest měsíců. Konečně mu uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s rozhodovací pravomocí v orgánech obcí a vyšších územních samosprávných celků na dobu pěti let.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání ve prospěch obviněného nejvyšší státní zástupkyně, a to do výroku o trestu zákazu činnosti. Nejvyšší soud České republiky potom následně v dovolacím řízení podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku týkajícím se uloženého trestu zákazu činnosti a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž dovolání podané Ing. R. N. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Dále nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že pokyn Nejvyššího soudu označený odvolací soud realizoval rozsudkem sp. zn. 55 T 257/2008 ze dne 28. 8. 2009, v rámci kterého uložil obviněnému Ing. R. N. podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí vedoucího pracovníka samosprávných územních celků a jiných orgánů státní správy spojených s rozhodovací pravomocí založených jmenováním, pracovní či jinou smlouvou, přičemž přesto, že při ukládání zmíněného trestu citoval i ustanovení § 49 odst. 1 tr. zák., ve kterém se mimo jiné stanoví, že soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, nestanovil žádnou dobu, po kterou obviněnému zakazuje označenou (specifikovanou) činnost. Proto také zmíněný odvolací soud pochybil, když v rozporu s citovaným ustanovením neurčil dobu, po kterou má obviněný takto uložený trest zákazu činnosti vykonávat. To s tím, že zákon neumožňuje uložení takového druhu trestu na dobu neurčitou, takže napadeným výrokem byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Současně je takový výrok i neúplný, neboť v něm není obsažena ta část, v níž by byla určena doba, po kterou má obviněný označenou činnost zakázánu. Obviněnému Ing. N. tak byl uložen zmíněný trest jednak ve výměře, která je mimo sazbu stanovenou v trestním zákoně, jednak je předmětný výrok o trestu zákazu činnosti neúplný a napadené rozhodnutí tedy trpí vadou zakládající dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. Proto navrhla, aby dovolací soud podle § 265 l odst. 2 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, přikázal doplnit neúplný výrok o trestu zákazu činnosti v rozsudku sp. zn. 55 To 257/2008 ze dne 28. 8. 2009.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl shledán vinným. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Oba zmíněné dovolací důvody přitom ve vztahu k napadenému (citovanému) rozhodnutí odvolacího soudu uplatnila dovolatelka nejenom právně relevantně, ale současně i důvodně. Lze takto souhlasit s její argumentací pokud tvrdí, že pokud je ukládán trest zákazu činnosti, musí být v příslušném výroku nejenom přesně popsáno (specifikováno) o zákaz jaké činnosti se jedná, ale současně musí být v takovém výroku stanovena doba, po kterou má obviněný trest zákazu činnosti vykonávat. Takovýto trest nelze přitom uložit na dobu neurčitou, ale naopak, taková doba musí být v příslušném výroku přesně stanovena, a to nejenom odkazem na ustanovení § 49 odst. 1 tr. zák., na které odvolací soud v předmětném výroku odkázal, ale i výslovně stanovenou dobou, po kterou musí obviněný příslušný trest zákazu činnosti také vykonat. Napadeným výrokem tak byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti mimo trestní sazbu stanovenou zákonem, když právě v ustanovení § 49 odst. 1 tr. zák. je stanoveno také to, že soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let a tedy nemůže takový trest uložit na dobu neurčitou. Přitom současně je předmětný výrok o trestu zákazu činnosti neúplný, neboť v něm není obsažena již zmíněná část, v rámci které by byla určena doba, po kterou má obviněný stanovenou činnost zakázánu.

Podle § 265 l odst. 2 tr. ř. záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí, nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil. S ohledem na povahu zjištěné vady tak není zapotřebí, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil. Za podmínek § 265 l odst. 2 tr. ř. proto rozhodl tak, že Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, přikázal, aby v rozsudku sp. zn. 55 To 257/2008 ze dne 28. 8. 2009 doplnil neúplný výrok týkající se uloženého (specifikovaného) trestu činnosti.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, bude takto muset provést řízení, v němž rozhodne o neúplném (označeném) výroku. Vzhledem k ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. je tento soud vázán právním názorem, jenž k posuzování relevantních hmotně právních a procesních otázek ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. dubna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka