3 Tdo 402/2007
Datum rozhodnutí: 11.04.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 402/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2007 o dovolání podaném obviněným Mgr. P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 3 To 341/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 53/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 3 T 53/2006, byl obviněný Mgr. P. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se po skutkové stránce dopustil tím, že dne 15. 10. 2004 v advokátní kanceláři, na základě plné moci udělené mu poškozenou, R. P., dne 7. 7. 2004, k provádění všech právních úkonů ve prospěch zmocnitele ve věci prodeje domu proti JUDr. J. B., převzal od JUDr. J. B. částku 30.000,- Kč jako doplacení podílu poškozené z kupní ceny nemovitosti, a tuto částku poškozené dosud, přes opakované výzvy, nepředal a použil pro svoji potřebu. Podle § 248 odst. 2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost nahradit poškozené R. P. škodu ve výši 30.000,- Kč.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 3 To 341/2006, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 8. 2006 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, jímž zároveň napadl výrok o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel soudu prvního stupně vytkl, že nesprávně posoudil skutek kladený mu za vinu v obžalobě, neboť podle názoru dovolatele postupoval nezákonně při obstarání svědecké výpovědi svědkyně Z. P. Soud totiž postupoval tak, že uvedenou svědkyni dal hned napoprvé předvést orgány Policie ČR, ačkoliv se svědkyně soudu omluvila. Podle dovolatele pak byla jeho klíčová svědkyně při výslechu provedeném soudem na první pohled zcela rozrušena a nesoustředěna , což mělo vést k tomu, že podala svědeckou výpověď jednak zmatenou a jednak nepřesnou v dovolatelův neprospěch. Dovolatel zdůraznil existenci stížnosti svědkyně ze dne 9. 6. 2006 na postup soudu prvního stupně, v níž mimo jiné uvedla, že při výslechu byla v silném stresu a za těchto okolností mohla některou ze stran poškodit. Přesto v následném odvolacím řízení výše uvedenou vadu neodstranil ani soud druhého stupně.

Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal, že uplatněný dovolací důvod není dán, vyslovil dovolatel přesvědčení, že je přesto povinen věcí se zabývat na základě čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, neboť tato mezinárodní právní norma je součástí českého právního řádu a Nejvyšší soud v tomto smyslu (vedle trestního řádu) zavazuje. V závěru dovolání proto navrhl, obě napadená rozhodnutí zrušit z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení a dále na základě porušení práva na spravedlivý proces stanoveného v čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod ve znění pozdějších protokolů a věc přikázat k projednání v jiném složení senátu.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), podle něhož dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připouští obviněným namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Podle názoru státního zástupce lze zásah do skutkových zjištění v řízení o dovolání připustit jedině tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, jestliže zároveň dovolatel učiní tento nesoulad předmětem dovolání, tj. právně relevantně jej namítne. O takový případ se však podle státního zástupce v posuzované věci nejedná, neboť skutkový stav byl soudy spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Lze proto konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jím uplatněné námitky stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů.

Pokud dovolatel namítl porušení práva na spravedlivý proces a to předvedením svědkyně Z. P., která v důsledku tohoto úkonu měla vypovídat nepřesně a zmateně, poukázal státní zástupce na to, že stejnou námitkou se již zabýval odvolací soud a s jeho hodnocením se Nejvyšší státní zastupitelství plně ztotožňuje. K této otázce považoval státní zástupce za potřebné dodat, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 5. 2006 nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tvrzení dovolatele. Podle výpovědi svědkyně Z. P. jí o projednávané věci nebylo téměř nic známo, přičemž po ukončení jejího výslechu byl obviněný (dovolatel) předsedou senátu dotázán, zda má na svědkyni otázky či se chce jiným způsobem k obsahu její výpovědi vyjádřit. K tomuto dotazu pak uvedl, že na svědkyni nemá žádné otázky a nechce se k její výpovědi nijak vyjadřovat. Jestliže jak tvrdí dovolatel měla být svědkyně rozrušena a nesoustředěna a vypovídat zmateně, pak by podle státního zástupce na tuto skutečnost jistě reagoval obviněný, popř. obhájce ihned v průběhu hlavního líčení, navíc za situace, kdy mu bylo umožněno vyjádřit se k její výpovědi.

Státní zástupce své vyjádření uzavřel tak, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Protože námitky obviněného v daném případě nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod ani žádný jiný důvod dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas, aby dovolací soud učinil navrhované rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný Mgr. P. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení soudy učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřel výlučně o námitky vůči tomu, že pro něj důležitá svědkyně Z. P. byla k hlavnímu líčení předvedena, přičemž tento podle dovolatele bezdůvodný úkon měl svědkyni uvést do stavu rozrušení, v němž vypovídala zmateně, nepřesně a v dovolatelův neprospěch. Uvedenou skutečnost soudy obou stupňů přitom nijak nezohlednily. Přesvědčení, že dovolání podal právně relevantně, založil pak dovolatel především na názoru, že shora uvedeným postupem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou jsou české soudy vedle trestního řádu vázány.

Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (str. 1, 2) a rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména str. 3, 4) je přitom dostatečně zřejmé, že soudy svá skutková zjištění založily na rozboru všech ve věci provedených důkazů a tento postup se stal podkladem pro následné právní posouzení jednání (skutku) obviněného jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Své skutkové a právní závěry soudy současně v napadených rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu vyložily a odůvodnily. Pokud dovolatel namítl, že nedůvodné předvedení svědkyně Z. P. mělo vliv na kvalitu její výpovědi a v této souvislosti i negativní dopad na výsledek řízení, je třeba poznamenat, že s touto otázkou se ve svém rozhodnutí odvolací soud vypořádal (viz str. 2). Bez významu zde není ani to, že v hlavním líčení konaném soudem prvního stupně dne 22. 5. 2006 nebyly obviněným ani jeho obhájcem vzneseny žádné námitky poukazující na rozrušení svědkyně (resp. na jeho možný vliv na učiněnou výpověď), obviněný (dovolatel) ani jeho obhájce neměli ke svědkyni žádné dotazy, přičemž obviněný nevyužil ani možnosti se k výpovědi svědkyně vyjádřit, přestože jim využití těchto práv předseda senátu umožnil (viz str. 3 protokolu o hlavním líčení na č. l. 74 spisu). Na to konečně ve svém vyjádření k dovolání výstižně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

K dovolání obviněného je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 6 a zejména podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněným tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§ 258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.

Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde a dovolatel takový extrémní nesoulad konečně ani nenamítal.

Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Mgr. P. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler