3 Tdo 392/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 392/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 o dovoláních, které podali obviněný M. J., a obviněný M. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 6 To 442/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 38/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 33 T 38/2008, byli obvinění M. J. a M. J. uznáni vinnými trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaným formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle zjištění obvodního soudu dopustili tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 12. 12. 2006 do 17. 12. 2007 na internetových stránkách nabízeli k prodeji rostlinu Salvia divinorum (šalvěj divotvorná) včetně extraktů z této rostliny s tím, že zde popisovali účinky a způsoby aplikace, kdy uvedená rostlina obsahuje látku salvinorin A, která má halucinogenní účinky, nepříznivě ovlivňuje psychiku člověka, jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti.

Za uvedený trestný čin byli oba obvinění odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. jim byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl let.



O odvolání obviněných rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 6 To 442/2008, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění M. J. a M. J. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože dovolání podali samostatně, jejich argumentace je zcela totožná.

V jejím rámci obvinění především citují ustanovení § 188a tr. zák. a § 89 odst. 10 tr. zák. a dovozují, že šalvěj divotvorná včetně extraktů může spadat ve smyslu definice popsané v druhém ze zmíněných ustanovení pouze pod pojem ostatní látky , avšak pouze za předpokladu, že by byla způsobilá nepříznivě ovlivnit psychiku člověka a jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální cítění, a dále za předpokladu, že by se jednalo o návykovou látku. Obvinění současně zdůrazňují, že šalvěj divotvorná ani v ní obsažená látka salvinorin A nejsou zařazeny na seznam omamných a psychotropních látek podle mezinárodních úmluv, tudíž nesdílejí závěr znalce, který salvinorin A označuje ve svém posudku za drogu. Následně obvinění odkazují na publikaci Šalvěj divotvorná , podle níž mimo jiné osoby, které mají listy šalvěje divotvorné k dispozici v neomezeném množství, užívají látku mimo rituály jen velice zřídka, a ještě nebylo nikdy popsáno, že by šalvěj divotvornou užívaly pravidelně. Z toho důvodu není doposud známo, zda-li je při každodenním užívání třeba zvyšovat dávky, nebo vzniká-li vůbec návyk na salvinorin A. Podle vyjádření obviněných je navíc salvinorin A kromě několika evropských států volně přístupný.

Obvinění dále namítají, že uvedením encyklopedických znalostí, tedy obecně známých skutečností, na internetu nebo jinde nelze naplnit skutkovou podstatu spočívající ve svádění jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a zneužívání takové látky šířit. Pokud by, jak dodávají obvinění, byl připuštěn tak extenzivní výklad trestního zákona, museli by být stíháni všichni, kdo o předmětné látce cokoli napsali. V neposlední řadě by rovněž museli být stíháni drogisté a další prodejci, kteří prodávají tzv. ostatní látky ve smyslu § 89 odst. 10 tr. zák. (např. ředidla, čistidla apod.), pokud by např. za účelem výprodeje takového zboží provedli jeho zlevnění. Došlo tedy podle mínění dovolatelů ze strany soudů k nesprávnému právnímu posouzení skutku a k extrémnímu nesouladu mezi jednáním (skutkem) a jeho právním posouzením.

S ohledem na výše uvedené pak dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 6 To 442/2008, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 33 T 38/2008, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl rozsudkem a obviněné zprostil obžaloby v celém rozsahu nebo podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněných se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Po rekapitulaci dovolacích důvodů k námitkám obou obviněných uvedl následující.



Soudy dříve činné ve věci v rámci skutkových zjištění konstatovaly, že obvinění provozovali internetový obchod a jeho prostřednictvím inzerovali (i popisem účinků aplikace), nabízeli a prodávali zejména sušené listy (resp. drť se zvýšeným obsahem účinné látky salvinorin A) šalvěje divotvorné. Soudy obou stupňů zásadně odmítly obhajobu obviněných, že zmíněné zboží prodávali pro botanické a vědecké účely a dovodily, že si oba obvinění byli vědomi skutečnosti, že jejich zákazníci budou produkt zejména konzumovat či jinak aplikovat, což popisem účinků (tzv. negativní reklamou) propagují. K účinné látce salvinorin A soudy uvedly, že ji lze zařadit mezi halucinogeny, resp. psychedelika, vyvolávající u zdravého člověka psychické a fyzické změny, způsobující poruchy vnímání a zasahující cítění, myšlení, pud sebezáchovy a nálady. Soudy dříve činné ve věci doplnily, že šalvěj divotvorná je uvedena v seznamu nebezpečných látek např. v D., B. a Š. a je pro své účinky srovnávána s LSD.

Trestného činu šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo kdo zneužívání takové látky šíří, spáchá-li takový čin veřejně přístupnou počítačovou sítí. Výklad pojmu návyková látka je proveden v ustanovení § 89 odst. 10 tr. zák., podle něhož se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

K právnímu posouzení věci je namístě především uvést, že pro výklad pojmu návyková látka je nutné zásadně užít definici popsanou v předchozím odstavci, tedy hodnotit, zda je konkrétní látka způsobilá nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti či sociální chování. Jak přitom zjevně vyplývá ze shora zmíněných skutkových zjištění, právě takovými účinky se salvinorin A vyznačuje. Popsané závěry přitom soudy činné dříve ve věci odpovídajícím způsobem dovodily z vyjádření znalce (když není rozhodné, zda znalec salvinorin A označoval jako drogu jedná se totiž o obecný pojem, kterému není přiřazena trestně právně relevantní definice). Tvrzení obviněných, opírající se o citaci z publikace Šalvěj divotvorná a popisující určité rituální praktiky, tudíž nemají významnější relevanci, a to včetně konstatování, že není doposud známo, zda na salvinorin A vzniká návyk. Jak totiž sami obvinění uvádějí v dovolání, vyvolání návyku není pojmovým znakem každé látky, spadající s ohledem na znění ustanovení § 89 odst. 10 tr. zák. mezi tzv. návykové látky (podpůrně zde lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 705/2005).

Současně bylo soudy obou stupňů zjištěno, že obvinění šalvěj divotvornou (resp. její listy a drť) prostřednictvím internetu nabízeli, přičemž poučením o způsobu aplikace a prodejem vyvolávali rozhodnutí o zneužití látky konzumenty, čímž současně možnosti ke zneužití látky rozšiřovali. Tím naplnili znaky svádění ke zneužití a jeho šíření ve smyslu § 188 odst. 1 písm. a) tr. zák.

V této souvislosti je přitom nutné zohlednit veškeré aspekty jednání obviněných, kteří zájemcům předkládali, jak návod na užití látky (nebo přesněji její zneužití), tak i popis účinků, za současné distribuce šalvěje divotvorné, resp. salvinorinu A. Nelze proto přirovnávat jejich jednání, jak se o to pokouší v dovolání obvinění, s uváděním encyklopedických skutečností, popřípadě s prodejem ředidel a čistidel v obchodě. Pouhý popis určitých faktů týkajících se šalvěje divotvorné (bez dalšího) např. v encyklopedii trestně právně relevantním jednáním s ohledem na již citovanou dikci ustanovení § 188a tr. zák. zjevně není, stejně jako prodej zboží (které jinak může být i návykovou látkou ve smyslu § 89 odst. 10 tr. zák.), ovšem ve vztahu k tomuto zboží běžným a řádným účelem, za absence jakéhokoli zdůraznění možnosti jeho zneužití (i ve formě tzv. negativní reklamy).

Je tak možné uzavřít, že oba obvinění společným jednáním sváděli jiného

ke zneužívání salvinorinu A, který je návykovou látkou, resp. jeho zneužívání šířili, a to prostřednictvím internetu, tedy se dopustili trestného činu šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Soudy dříve činné ve věci proto podle názoru státního zástupce postupovaly správně a v souladu se zákonem, pokud jednání obviněných posoudily právě tímto způsobem, tudíž dovolací argumentaci nelze v žádné části přisvědčit.

Za těchto okolností státní zástupce uzavřel, že dovolání obou obviněných jsou zjevně neopodstatněná a navrhl je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podané oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda uplatněné dovolací důvody v dané věci jsou těmi, které lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, když bez jejich existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03). V posuzovaném případě dovolatelé v zásadě nezpochybňovali skutková zjištění soudů, ale namítali jejich nesprávné právní posouzení. Proto Nejvyšší soud konstatoval, že uplatněné dovolací důvody nepostrádaly právní relevanci podle shora citovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nebylo jim však možno přiznat opodstatněnost a podanému dovolání vyhovět.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že sdílí argumentaci rozhodnutí soudů obou stupňů při posuzování právní kvalifikace zjištěného jednání obviněných, neboť je považuje za správnou a zákonu odpovídající. Oba obvinění nabízeli k prodeji a prodávali v dnes již zcela běžném internetovém obchodě rostlinu šalvěj divotvornou (její listy a obohacený drcený koncentrát), jejíž účinky na lidskou psychiku znali. Právě na vlastnostech této rostliny, popsaných na stránkách internetového obchodu, byly založeny podnikatelské aktivity dovolatelů. Tyto specifické vlastnosti pak byly současně důvodem, proč byla rostlina pro některé zákazníky atraktivní. Obvinění nabízeli k prodeji několikanásobně obohacený koncentrát, nikoli prodej rostliny pro vědecké a sběratelské účely, což podtrhuje i skutečnost, že jimi byla distribuována nejméně na dvou místech do pouliční obchodní sítě, tzv. trafik. Vědecké zkoumání látek je obvykle předmětem zájmu specializovaných odborných pracovišť, znalých problematiky věci, kterým není třeba představovat a nabízet tyto látky formou, jak to činili obvinění. Z jejich strany tedy rozhodně nešlo o pouhou prezentaci encyklopedických informací o látce, ale o kvalifikovanou nabídku, lákající na nákup. Především pro její velmi specifické a nikoli běžné spotřebitelské využití jí pak nelze srovnávat s drogistickým zbožím, jak to činili dovolatelé.

Zmíněné specifické vlastnosti rostliny šalvěje divotvorné (Salvia divinorum) byly podrobně objasněny především znaleckým posudkem odborně erudovaného, pro posouzení věci zcela kompetentního znalce. Jde o halucinogen, jehož užití může kvalitativně významně změnit psychiku člověka, trvale modifikovat jeho osobnost a vést až ke změně hodnotového systému. Jeho účinná látka Salvinorin A je způsobilá nepříznivě ovlivnit sociální chování, vyvolat trvalý psychotický stav. Účinek na psychiku může být extrémně silný. Jmenovaná účinná látka je velice blízká LSD.

Diethylamid kyseliny lysergové - LSD je psychedelická droga (droga je pojem obecný, zákonem nedefinovaný) mající velmi intenzivní účinky i při velice nízkých dávkách. Je uvedena v příloze č. 4 zák. 167/ 1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní. Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, je zvláštní zákon, jímž se ve smyslu § 195 odst. 1 tr. zák. stanoví, co se považuje za omamné látky, psychotropní látky, přípravky obsahující omamnou nebo psychotropní látku a za prekursory pro účely trestního zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1179/2005).

Podle § 89 odst. 10 tr. zák. se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Seznam omamných látek je uveden v přílohách č. 1-3 zák. č. 167/1998 Sb., a seznam psychotropních látek ovlivňujících psychiku člověka je uveden v přílohách č. 4-7 cit. zák. V tomto směru se za ostatní látky považují i takové, které jsou běžně užívány v domácnosti nebo v průmyslu (ředidla, čistidla apod.) za podmínky, že jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka a jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti nebo jeho sociální chování (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 705/2005). Nutno zdůraznit, že výčet látek v ustanovení § 89 odst. 10 tr. zák. je demonstrativní. Z hlediska trestně právní odpovědnosti však toto ustanovení jasně definuje pojem ostatní látky , aniž by tento termín podmiňovalo nutností vzniku návyku na aplikaci takových látek. I zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, zahrnuje látky, jejichž užívání nemusí vést k užívání pravidelně opakovanému, tedy návykovému. To se týká právě např. zmíněného LSD, které návyk nutně nezpůsobuje (viz odborné prameny a publikace Trestná činnost spojená se zneužíváním drog a formy jejího řešení, JUDr. A. S. a kol., vydal I. v. M. s. ČR, r. 2002). Je třeba v této souvislosti podotknout, že návyk ve smyslu nutkavé potřeby k užití různými formami si lze vytvořit k celé řadě nejrůznějších látek, ať již se škodlivými či neškodnými následky. Návyková látka je termín nedostatečně určitý. Nemůže však být pochyb, že shora uvedená zákonná úprava se vztahuje i na Salvinorin A, účinnou látku, kterou obsahuje rostlina šalvěj divotvorná (Salvia divinorum). Tato látka je velice blízká LSD (psychotropní látka, viz zák. č. 167/1998 Sb.), schopná nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Z toho lze dovodit, že zákonem užitý termín návyková látka ani zákonodárcem nemohl být míněn pouze v onom úzkém vymezení, označujícím látku, jejíž užití musí nutně vést k chorobnému devastujícímu návyku.

Právní kvalifikace společného jednání obviněných v rozhodnutí soudů obou stupňů trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. byla tedy shledána Nejvyšším soudem správnou a zákonnou, když bylo prokázáno, že oba obvinění veřejně přístupnou počítačovou sítí nabídkou prodeje a následným prodejem sváděli jiné ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a zneužívání takové látky šířili, to vše při vědomí a prezentaci vlastností této látky.

Nejvyšší soud proto dovolání, které podali obvinění M. J. a M. J., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr

Vypracoval:

JUDr. Pavel Šilhavecký