3 Tdo 39/2002
Datum rozhodnutí: 27.03.2002
Dotčené předpisy:




3 Tdo 39/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2002 o dovolání podaném obviněným Ing. J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 31 To 481/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 767/2000 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 6. 2001, sp. zn. 5 T 767/2000 byl obviněný Ing. J. Š. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že v L. v době od 19. 8. 1999 do 12. 6. 2000 úmyslně ničím nepřispěl na výživu svého syna M. Š., studenta Vysoké školy, ačkoli mu tuto povinnost ukládá zákon o rodině. Za to byl odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž výkon uloženého trestu mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obviněný včas napadl odvoláním. Z podnětu podaného řádného opravného prostředku přezkoumal napadený rozsudek i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soud odvolací. Ten svým usnesením ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 31 To 481/2001 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

S odkazem na dodržení lhůty stanovené pro dovolání v § 265e odst. 1, 2 tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřuje proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. Obviněný opírá podané dovolání o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a je přesvědčen, že se nemohl dopustit jednání, které je mu kladeno za vinu. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení § 265k odst. 1 tr. řádu rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 481/2001 ze dne 6. 12. 2001 zrušil a přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Dovolání, jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. řádu). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.

V projednávaném případě bylo rozhodnutí odvolacího soudu (pravomocné dnem 6. 12. 2001) doručeno obviněnému 16. 1. 2002, tedy již za účinnosti citované novely trestního řádu. Zbývalo tedy posoudit, zda by uvedená skutečnost mohla mít vliv z hlediska běhu lhůty pro dovolání, když podle ustanovení § 265e odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

Podle názoru Nejvyššího soudu není tato konstatovaná skutečnost právně relevantní pro závěr o přípustnosti dovolání, a to především proto, že již zmiňovaná přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením § 265e odst. 1, 2 tr. řádu. Nejvyšší soud má za to, že opačný výklad této otázky by ve svých důsledcích znamenal porušení rovnosti práv, neboť by pak mohli být favorizováni i ti obvinění, kteří se i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí. Nelze přehlédnout ani hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

S přihlédnutím k výše uvedeným důvodům, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případech, že takové rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněného Ing. J. Š. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání. Proto v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. řádu) rozhodl tak, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítá, neboť není přípustné.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych