3 Tdo 389/2013
Datum rozhodnutí: 24.04.2013
Dotčené předpisy: § 10 odst. 1 tr. zák.



3 Tdo 389/2013 -20
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2013 o dovoláních podaných obviněnými M. S ., a M. S ., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 7 To 231/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 74/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :
V rámci odsuzující části rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 17 T 74/2009, v trestní věci obviněných M. B., M. S. a M. S. , byli obvinění M. S. a M. S. uznáni vinnými organizátorstvím podle § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen tr. zák. /) k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že obžalovaní M. S. a M. S. jako jednatelé společnosti JATPEK, s. r. o., se sídlem L., společně ve Z., D. a jinde v blíže neupřesněné době, zejména od září 2007 do 1. 10. 2007, projednávali s Ing. F. S., jednatelem společnosti INTRAMO Z., s. r. o, se sídlem Z., N. S., podmínky odprodeje zařízení prodejny masa a uzenin v D., představující soubor movitých věcí za dohodnutou kupní cenu 350.000,- Kč s tím, že úhrada za tyto věci bude provedena zápočtem po splnění smluvních podmínek. Souběžně bylo vedeno jednání s NORMA, k. s., INTRAMO Z., spol. s r. o., a jednateli JATPEK, s. r. o., o skončení podnájmu k objektu prodejny v D., který byl sjednán smlouvou o podnájmu nebytových prostor ze dne 18. 12. 2006, přičemž dle následně uzavřené smlouvy jsou řešeny závazky firmy JATPEK, s. r. o., do 27. 9. 2007, přičemž součástí kupní smlouvy k zařízení prodejny masa a uzenin v D. je řešen dluh, jenž měl vzniknout do 27. 9. 2007. Jednáním mezi jednateli JATPEK, s. r. o., a zástupcem INTRAMO Z., spol. s r. o., byly alespoň částečně řešeny jejich dluhy vůči INTRAMO Z., spol. s r. o., kdy opakovaně výslovně prohlašovali, že se jedná o majetek společnosti JATPEK, s. r. o., nesdělili, že mají jednat o odkupu daného majetku, ačkoli věděli, že tento movitý majetek byl ve vlastnictví poškozené PRIMA GROUP, a. s. v likvidaci, se sídlem P., H., zastoupeným správcem konkursní podstaty JUDr. Horskou, advokát, se sídlem B., V., se kterou nejprve projednávali podmínky možného odkoupení, a to za cenu 142.800,- Kč, přičemž nepodepsali jim doručený návrh kupní smlouvy dne 7. 9. 2007, vypracovaný správkyní konkurzní podstaty, nezaplatili sjednanou kupní cenu, záměrně ji neinformovali o záměru převést obchodní podíly na obžalovaného B., rovněž jí nesdělili případné důvody nezaplacení. Současně řešili odprodej svých obchodních podílů a převod funkce jednatele společnosti na obžalovaného M. B., na kterého dne 1. 10. 2007 převedli funkci jednatele společnosti a následně dne 4. 10. 2007 své obchodní podíly a kterému jako následnému statutárnímu zástupci sdělili, že má již předjednanou kupní smlouvu s INTRAMO Z., spol. s r. o. Obžalovaný B. dne 5. 10. 2007 předmětnou smlouvu, jakož i dohodu o skončení podnájmu, sjednaného smlouvou o podnájmu nebytových prostor ze dne 18. 12. 2006, podepsal, přestože věděl, že se nachází ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku OS Teplice, č. j. 23 T 86/2006 ze dne 14. 6. 2006 a nesplňuje tedy podmínky pro výkon funkce jednatele a současně musel vědět, že se nejedná o majetek společnosti JATPEK, neboť společnost přebíral dne 1. 10. 2007 před zasedáním valné hromady a jednal o vstupu do společnosti se spoluobžalovanými S. a S. již od konce prázdnin 2007, zaměstnancům ve firmě nebyly minimálně měsíc zaplaceny řádně mzdy, které po něm požadovali, společnost měla více závazků než pohledávek a závazky nebyla schopna po dobu více jak šesti měsíců řádně hradit, byla vedena evidence majetku ve vlastnictví JATPEK, s. r. o., se kterou měl možnost se seznámit, čímž na majetku společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, se sídlem P., H., měli způsobit škodu ve výši 142.800,- Kč . Za tuto trestnou činnost byli oba obvinění podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jejichž výkon jim byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále byl každému z nich podle § 53 odst. 2 písm. a) tr. zák. za použití § 54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře dvacet tisíc Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud u obou náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců.

Naproti tomu byli obvinění M. S. a M. S. podle § 226 písm. e) tr. ř. zproštěni obžaloby stran skutků, v nichž obžaloba spatřovala spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., neboť trestnost činu zanikla účinnou lítostí podle § 147a tr. zák.

O odvoláních obou obviněných i odvolání obviněného M. B. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 7 To 37/2010, jímž podle § 256 tr. ř. všechna odvolání zamítl jako nedůvodná. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 3. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Na základě dovolání obviněných M. S. a M. S. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) usnesením ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 982/2010, podle § 265k odst. 1 tr. ř. ohledně těchto obviněných zrušil předmětné usnesení Krajského soudu v Brně a v odsuzující části i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve zrušujícím usnesení podrobně rozvedl, jaké vady a pochybení v dovoláními napadených rozhodnutích soudů obou stupňů zjistil. Ze skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely, předně nebylo možno dovodit, že by v důsledku úmyslného jednání dovolatelů existovala příčinná souvislost mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností), obohacením pachatele nebo jiné osoby, škodou na cizím majetku a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu (resp. učiněnou s uvedenou neznalostí) a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí a škodou na cizím majetku. Stejně tak nebylo možno zřetelně dovodit úmysl dovolatelů směřující k účasti ve formě organizátorství na konkrétním úmyslném trestném činu, který podle rozsudečného výroku soudu prvního stupně spáchal obviněný M. B. Vyplývalo z nich toliko to, že dovolatelé při převodu svých obchodních podílů ze společnosti JATPEK, s. r. o., ke kterému došlo dne 4. 10. 2007, sdělili obviněnému M. B., že je zde předjednaná kupní smlouva se společností INTRAMO Z., spol. s r. o. Taková formulace bez dalšího pojem zosnování trestného činu nevystihovala. Proto Nejvyšší soud soudu prvního stupně uložil, aby se z těchto hledisek věcí zabýval znovu a vytýkané vady odstranil (k tomu v podrobnostech viz str. 9 dole - 12 citovaného zrušujícího usnesení). Šlo především o to, aby soud k vyřešení otázky, zda obvinění M. S. a M. S. jako účastníci na trestném činu zosnovali či řídili trestnou činnost obviněného M. B. jako hlavního pachatele, dále aby před svým novým rozhodnutím doplnil dokazování se zaměřením na to, v jakém rozsahu dovolatelé M. B. informovali o svých v rozsudku popsaných aktivitách ve vztahu ke společnosti INTRAMO Z., spol. s r. o., a poškozené společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, které předcházely převedení obchodních podílů ze společnosti JATPEK, s. r. o., na jeho osobu. Zaměřit se bylo nutno také na otázku, zda v době po převedení svých obchodních podílů dovolatelé vyvíjeli vůči obviněnému M. B. jakoukoli aktivitu směřující ke konečnému podpisu smlouvy se společností INTRAMO Z., spol. s r. o., nebo naopak zůstalo bez dalšího u prostého sdělení, že je smlouva již předjednaná, a obviněný M. B. ji pak podepsal jenom z vlastního popudu. K výše naznačeným skutečnostem měl soud znovu vyslechnout oba dovolatele a především obviněného M. B., popř. podle potřeby provést důkazy další, a to i k návrhu stran. Za předpokladu, že by soud po doplnění skutkových zjištění dospěl k závěru, že inkriminované jednání lze u obviněných M. S. a M. S. právně posoudit jako účastenství (zde organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a/ tr. zák.) na trestném činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., měl skutek ve výroku rozsudku tomu odpovídajícím způsobem popsat (upřesnit), aby zahrnoval všechny nezbytné zákonné znaky zjištěné formy účastenství. Dosavadní popis skutku ve výroku rozsudku použité právní kvalifikaci zjevně neodpovídal. K posuzování relevantních právních otázek vyslovil Nejvyšší soud zároveň závazný právní názor (§ 265s odst. 1 tr. ř.)

Okresní soud ve Znojmě ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 17 T 74/2009, jímž po doplnění dokazování obviněné M. S. a M. S. uznal nově vinnými návodem podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na částečně pozměněném skutkovém základě oproti svému předcházejícímu rozsudku ve věci, a sice že obžalovaní M. S. a M. S. jako jednatelé společnosti JATPEK, s. r. o., se sídlem L., společně ve Z., D. a jinde v blíže neupřesněné době, zejména od září 2007 do 1. 10. 2007, projednávali s Ing. F. S., jednatelem společnosti INTRAMO Z., s. r. o, se sídlem Z., N. S., podmínky odprodeje zařízení prodejny masa a uzenin v D., představující soubor movitých věcí za dohodnutou kupní cenu 350.000,- Kč s tím, že úhrada za tyto věci bude provedena zápočtem po splnění smluvních podmínek. Souběžně bylo vedeno jednání s NORMA, k. s., INTRAMO Z., spol. s r. o., a jednateli JATPEK, s. r. o., o skončení podnájmu k objektu prodejny v D., který byl sjednán smlouvou o podnájmu nebytových prostor ze dne 18. 12. 2006, přičemž dle následně uzavřené smlouvy jsou řešeny závazky firmy JATPEK, s. r. o., do 27. 9. 2007. Součástí kupní smlouvy k zařízení prodejny masa a uzenin v D. byl řešen dluh, jenž měl vzniknout do 27. 9. 2007, tedy obsah smlouvy byl připraven před 1. 10. 2007. Jednáním mezi jednateli JATPEK, s. r. o., a zástupcem INTRAMO Z., spol. s r. o., byly alespoň částečně řešeny jejich dluhy vůči INTRAMO Z., spol. s r. o., kdy opakovaně výslovně prohlašovali, že se jedná o majetek společnosti JATPEK, s. r. o., nesdělili, že mají jednat o odkupu daného majetku, ačkoli věděli, že tento movitý majetek byl ve vlastnictví poškozené PRIMA GROUP, a. s. v likvidaci, se sídlem P., H., zastoupeným správcem konkursní podstaty JUDr. Horskou, advokát, se sídlem B., V., se kterou nejprve projednávali podmínky možného odkoupení, a to za cenu 142.800,- Kč, přičemž nepodepsali jim doručený návrh kupní smlouvy dne 7. 9. 2007, vypracovaný správkyní konkurzní podstaty, nezaplatili sjednanou kupní cenu, záměrně ji neinformovali o záměru převést obchodní podíly na odsouzeného M. B., který byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 17 T 74/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 7 To 37/2010, již uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Rovněž jí nesdělili případné důvody nezaplacení. Současně řešili odprodej svých obchodních podílů a převod funkce jednatele společnosti na M. B., na kterého dne 1. 10. 2007 převedli funkci jednatele společnosti a následně dne 4. 10. 2007 své obchodní podíly a kterému jako následnému statutárnímu zástupci sdělili, že má již předjednanou kupní smlouvu s INTRAMO Z., spol. s r. o., že věci jsou již předány, že je potřeba smlouvu podepsat, čímž u již odsouzeného M. B. s vědomím výše uvedeného i s vědomím skutečnosti, že se převádí vlastnické právo k věci, které nebylo ve vlastnictví převodce, vyvolali rozhodnutí podepsat smlouvu dne 5. 10. 2007, jakož i dohodu o skončení nájmu, sjednaného smlouvou o podnájmu nebytových prostor ze dne 18. 12. 2006. M. B. věděl, že se nachází ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku OS Teplice, sp. zn. 23 T 86/2006, ze dne 14. 6. 2006 a nesplňuje tedy podmínky pro výkon funkce jednatele a současně musel vědět, že se nejedná o majetek společnosti JATPEK, neboť společnost přebíral dne 1. 10. 2007 před zasedáním valné hromady a jednal o vstupu do společnosti se spoluobžalovanými S. a S. již od konce prázdnin 2007, zaměstnancům ve firmě nebyly minimálně měsíc zaplaceny řádně mzdy, které po něm požadovali, společnost měla více závazků než pohledávek a závazky nebyla schopna po dobu více jak šesti měsíců řádně hradit, byla vedena evidence majetku ve vlastnictví JATPEK, s. r. o., se kterou měl možnost se seznámit, čímž na majetku společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, se sídlem P., H., měli způsobit škodu ve výši 142.800,- Kč . Za tuto trestnou činnost oba obviněné podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále každému z nich podle § 53 odst. 2 písm. a) tr. zák., za použití § 54 odst. 1 tr. zák., uložil peněžitý trest ve výměře dvacet tisíc Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil jim náhradní tresty odnětí svobody v trvání osmi měsíců. O nárocích poškozených INTRAMO Z., s. r. o., a JUDr. Horské jako správkyně konkursní podstaty společnosti PRIMA GROUP, a. s., na náhradu škody rozhodl výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř.

Rovněž proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně opět podle § 256 tr. ř. zamítl, a to usnesením ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 7 To 231/2012. Napadený rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 8. 2012 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Pro úplnost je třeba uvést, že usneseními ze dne 16. 1. 2013, č. j. 17 T 74/2009-754 (obv. M. S.) a č. j. 17 T 74/2009-755 (obv. M. S.), Okresní soud ve Znojmě podle § 368 tr. ř. ohledně každého z obviněných vyslovil, že je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a že podle čl. IV odst. 1 písm. b) této amnesie se mu promíjí trest odnětí svobody v délce dvanácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvou let, který mu byl v této trestní věci uložen rozsudkem soudu prvního stupně (viz shora). Předmětná usnesení nabyla právní moci dne 6. 3. 2013.

Rovněž posledně citované rozhodnutí odvolacího soudu obvinění M. S. a M. S. přesto napadli dovoláními formou společného podání , v němž uplatnili důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. a zároveň namítli porušení práva na spravedlivý proces, které mělo spočívat jednak v neodůvodněnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně a jednak v porušení principu volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obvinění (dovolatelé) namítli, že soud prvního stupně splnil povinnost uloženou mu Nejvyšším soudem ve zrušujícím usnesení ze dne 29. 6. 2011, č. j. 3 Tdo 982/2010-38, toliko formálně a nikoli v meritu věci. Znovu sice vyslechl oba dovolatele i M. B. (nyní již v procesním postavení svědka), avšak tyto výslechy nepřinesly žádná nová skutková zjištění oproti zjištěním učiněným již před vyhlášením rozsudku dne 1. 10. 2009. Z výpovědi svědka M. B. především nelze zjistit, kdo ho měl navést, co mu bylo řečeno a kdy a kde se tak mělo stát. Ve své výpovědi před soudem dne 14. 11. 2011 k dotazu, zda po 1. 10. 2007 mezi ním a obviněným M. S. probíhaly nějaké další kontakty, uvedl, že tyto byly velmi zřídkavé a proběhly telefonicky. Co bylo jejich podstatou, svědek již nevěděl. Tato výpověď zjevně nekoresponduje se zněním obžaloby, která byla proti dovolateli vznesena. Z žádných důkazů provedených v rámci hlavního líčení nelze dovodit, že by dovolatel naváděl M. B. k čemukoliv. Závěry soudu prvního stupně o jeho vině jsou zjevně vadné. Postup soudu je možno označit za zjevný exces z principu volného hodnocení důkazů.

Stejně tak se výslechem svědka M. B. nepodařilo odstranit pochybnosti o vině dovolatele M. S. Ten sice byl se svědkem B. v kontaktu, kdy ho uváděl do obrazu ohledně složitého stavu (především finančního a s tím spojených problémů) společnosti JATPEK, s. r. o., ale rozhodně ho nenaváděl ani nepřesvědčoval k uzavření smlouvy se společností INTRAMO Z., s. r. o. K tomu dovolatel neměl žádný důvod. Chyběl mu jakýkoliv motiv k jednání, které by zakládalo trestní odpovědnost, za stavu, kdy nebyl jednatelem a společníkem JATPEK, s. r. o., potažmo za situace, kdy se tato společnost nacházela v neutěšené finanční situaci. Soudy navíc řádně nezhodnotily otázku důvěryhodnosti výše uvedeného svědka, s přihlédnutím k rozporům v jeho postupných tvrzeních i jeho trestní minulosti.

Oba dovolatelé opětovně poukázali na to, že soudy obou stupňů se drží své původní teorie, že předjednání návrhů smluv je podvodným jednáním. Svá rozhodnutí založily na tom, že dovolatelé předjednali návrhy smluv na jedné straně s JUDr. Horskou a na straně druhé s INTRAMO Z., s. r. o., a v tomto spatřují návod k jednání M. B., jímž spáchal pokus trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. To je však podle dovolatelů zcela vadné právní hodnocení, neboť bylo prokázáno, že sice v tomto kontraktačním procesu vystupovali, avšak nedokončili jej. Zůstalo jen u nezávazných jednání. Proč a z jakého důvodu M. B. uzavřel smlouvu s INTRAMO Z., s. r. o., zda byl přesvědčován či zda se o předjednaném návrhu smlouvy dozvěděl a bez dalšího smlouvu uzavřel, nebylo v řízení vůbec prokázáno. Za této situace není a nebylo možno dovodit, že by v důsledku úmyslného jednání dovolatelů existovala příčinná souvislost mezi jejich jednáním a omylem INTRAMO, s. r. o., škodou na cizím majetku a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí a škodou na cizím majetku.

Proto dovolatelé navrhli, aby dovolací soud ve smyslu ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a sám podle ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl rozsudkem, kterým je zprostí obžaloby, anebo napadené rozhodnutí zruší a vrátí věc soudu prvního stupně nebo soudu odvolacímu, avšak za současného přikázání věci jinému senátu. Současně požádali o odklad výkonu napadeného rozhodnutí.

Opis dovolání obviněných byl předsedou senátu soudu prvního stupně (zde samosoudcem) za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 12. 12. 2012. Do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Nejvyšší soud připomíná, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Obvinění M. S. a M. S. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jich bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě, (§ 265e odst. 1 tr. ř., § 265f odst. 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že obě dovolání jsou u obou dovolatelů přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadají rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřují proti rozhodnutí, jímž odvolací soud zamítl řádné opravné prostředky (odvolání) obviněných proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byli oba uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které oba v dovolání odkazují.

Jak již Nejvyšší soud uvedl ve svém předcházejícím rozhodnutí ve věci, důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu opět nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal i posledně podaná odvolání obviněných ve veřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2012 a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovoláních rovněž odkazováno.

S ohledem na argumentaci dovolatelů obsaženou v nyní projednávaném mimořádném opravném prostředku je namístě znovu zopakovat, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá ryze procesní námitka nesprávného hodnocení ve věci provedených důkazů soudem prvního stupně (§ 2 odst. 6 tr. ř.), zejména opětovné výpovědi již odsouzeného M. B., jejíž věrohodnost dovolatelé zpochybňovali. Pouze jako obiter dictum k ní Nejvyšší soud podotýká, že soud prvního stupně se - v rozporu s tím, co dovolatelé namítají - v odůvodnění nového odsuzujícího rozsudku (viz str. 16 a 17 shora) s otázkou věrohodnosti jmenovaného svědka vypořádal dostatečně. Vzal v úvahu, že svědek nevypovídal zcela konstantně, ovšem pouze pokud šlo o jednání se správkyní konkursní podstaty společnosti PRIMA GROUP, a. s. v likvidaci, JUDr. Miloslavou Horskou. Jeho výpovědi vztahující se k jednáním vedených o smlouvě se společností INTRAMO Z., s. r. o., shledal za odpovídající dalším ve věci provedeným důkazům, zejména výpovědím svědků Ing. F. M. a E. M., a proto jim uvěřil.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnili obvinění právně relevantně toliko námitkou, že sice vystupovali v kontraktačním procesu se společností INTRAMO Z., s. r. o., na straně jedné, a souběžně s JUDr. Horskou na straně druhé, avšak tento kontraktační proces nedokončili; přičemž v pouhém předjednání příslušných smluv pak automaticky nelze spatřovat účastenství na následném podvodnému jednání odsouzeného M. B.

Nejvyšší soud jí však nepřiznal opodstatnění.

Předně je nutno konstatovat, že soud prvního stupně v novém hlavním líčení důsledně splnil všechny pokyny, které mu uložil Nejvyšší soud ve zrušujícím usnesení ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 982/2010. Znovu vyslechl oba dovolatele i již odsouzeného M. B. v procesním postavení svědka, nové důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vztahu k důkazům provedeným dříve a na str. 17/18 odůvodnění rozsudku dostatečně vysvětlil, proč ustoupil od svého původního právního závěru, že obvinění (dovolatelé) svým jednáním naplnili zákonné znaky organizátorství (§ 10 odst. 1 písm. a/ tr. zák.) trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaného již odsouzeným M. B. Přestože bylo na jedné straně zjištěno, že dovolatelé s ním byli v kontaktu i po převodu obchodních podílů ve společnosti JATPEK, soud nevzal za zcela spolehlivě prokázáno, že by jej kterýkoli z nich podrobnějším způsobem instruoval (řídil), jak a kdy by měl inkriminovanou smlouvu se společností INTRAMO Z., s. r. o., o prodeji zařízení prodejny masa a uzenin v D. podepsat.

Posun ve skutkových zjištěních po doplněném dokazování, který našel svůj odraz i v upraveném popisu skutku ve výroku o vině nového odsuzujícího rozsudku, nicméně soud vedl k právnímu posouzení jednání dovolatelů jako jiné formy účastenství na trestném činu podvodu spáchaného hlavním pachatelem M. B., a sice návodu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák.

Nad rámec teoretických východisek k posuzování forem trestné součinnosti podle § 10 tr. zák., která rozvedl ve svém předcházejícím rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud uvádí, že návodcem podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. byl ten, kdo úmyslně jiného navedl ke spáchání konkrétního trestného činu, tedy u něho úmyslně vzbudil rozhodnutí spáchat trestný čin, který musel dospět alespoň do stádia pokusu. Formy návodu trestní zákon blíže nevymezoval, a proto mohlo jít např. o příkaz, přemlouvání, poučení či o jinou formu vyvolání rozhodnutí pachatele dopustit se trestného činu.

Soudy obou stupňů při opětovném právním posouzení jednání dovolatelů vycházely ze skutkových zjištění, která lze stručně shrnout tak, že dovolatelé jako jednatelé společnosti JATPEK, s. r. o., v kritické době projednávali se svědkem Ing. F. S., jednatelem společnosti INTRAMO Z., s. r. o., podmínky odprodeje zařízení prodejny masa a uzenin v D., představující soubor movitých věcí za dohodnutou kupní cenu 350.000,- Kč. Současně probíhala s NORMA, k. s., INTRAMO Z., s. r. o., jednání o skončení podnájmu k objektu prodejny v D. Předmětem následně uzavřené smlouvy, jejíž obsah byl připraven již přede dnem 1. 10. 2007, bylo i řešení závazků (dluhů) firmy JATPEK, s. r. o., vůči INTRAMO Z., s. r. o., vzniklých ke dni 27. 9. 2007. INTRAMO Z., s. r. o., mělo sjednanou kupní cenu za zařízení prodejny uhradit zápočtem po splnění smluvních podmínek. Dovolatelé přitom věděli, že nabízejí k prodeji zařízení, které není ve vlastnictví firmy JATPEK, s. r. o., ale společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, zastoupené konkursní správkyní JUDr. Miloslavou Horskou. S ní pak souběžně vedli jednání o podmínkách možného odkupu předmětného zařízení, a to za cenu 142.800,- Kč. O paralelně probíhajících jednáních ani Ing. M. ani JUDr. Horskou neinformovali. Ve stejnou dobu řešili i odprodej svých obchodních podílů a převod funkce jednatele ve společnosti JATPEK, s. r. o., na již odsouzeného M. B. K převodu funkce došlo smlouvou ze dne 1. 10. 2007, k odprodeji obchodních podílů smlouvou ze dne 4. 10. 2007. Ani o těchto aktivitách JUDr. Horskou neinformovali a nesdělili jí ani důvody nezaplacení požadované kupní ceny za zařízení. M. B. po převodu jednatelské funkce a obchodních podílů sdělili, že má již předjednanou kupní smlouvu se společností INTRAMO Z. s. r. o., že věci jsou již předány a že je potřeba smlouvu toliko podepsat. Pro právní kvalifikaci jednání dovolatelů pak bylo významné i to, že M. B., který se nacházel ve zkušební době podmíněného odsouzení a nesplňoval tak podmínky pro výkon funkce jednatele, byl sám velmi dobře obeznámen se skutečností, že zařízení, které bylo předmětem smlouvy uzavírané dne 5. 10. 2007 se společností INTRAMO Z., s. r. o., není ve vlastnictví společnosti JATPEK, s. r. o. Smlouvu podepsal s tím, že mu bylo dovolateli vše předloženo jako hotová věc , zařízení již bylo předáno a jedná se tak v podstatě pouze o právní dovršení celého obchodu. Právě tímto počínáním v něm dovolatelé vzbudili rozhodnutí smlouvu podepsat. Vzhledem k tomu, že jednal se znalostí všech rozhodných skutkových okolností, si musel být současně vědom, že v konečném důsledku půjde o podvod. Příčinnou souvislost mezi úmyslným jednáním dovolatelů, inkriminovanou majetkovou dispozicí a z ní plynoucím obohacením pachatele (resp. jiného ) ke škodě na cizím majetku, pak soudy správně dovodily z aktivního vystupování dovolatelů v celé transakci (předjednání smluvních podmínek), bez kterého by se odsouzený M. B. jako čerstvý statutární zástupce společnosti JATPEK, s. r. o., k podpisu výše uvedené smlouvy zřejmě vůbec nedostal.

Za výše uvedených (tzn. soudy zjištěných) skutkových okolností lze uzavřít, že obvinění (dovolatelé) byli návodem podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., spáchanému hlavním pachatelem M. B., uznáni vinnými právem.

Protože dovolání obviněných M. S. a M. S. byla částečně opřena o argumentaci, kterou pod hmotně právní dovolací důvod podle § 265b tr. ř. písm. g) tr. ř. podřadit nelze, a v relevantně uplatněné části nebyla shledána opodstatněnými, nelze jim přiznat opodstatnění ani z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání.

Pokud jde o žádost, přesněji podnět dovolatelů k odložení výkonu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud (předseda senátu) neshledal důvody, aby v projednávané věci postupoval podle § 265o odst. 1 tr. ř. K podání procesně relevantního návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je pak za podmínek § 265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně (samosoudce), který však takový postup při předložení dovolání nezvolil.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. dubna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler