3 Tdo 387/2005
Datum rozhodnutí: 06.04.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 387/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2005 o dovolání podaném obviněným Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 14 To 214/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 10 T 171/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 3. 2004, sp. zn. 10 T 171/2003, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že dne 18. 7. 2003 kolem 07.30 hodin telefonicky na číslo telefonu a posléze i osobně kolem 08.45 hod. v T., na ulici T., na chodbě budovy Č. T. požadoval po JUDr. P. B. pod pohrůžkou předání kompromitujícího diktafonového záznamu jejich rozhovoru Policii ČR a pohrůžkou zabitím, okamžité zrušení dražby své čerpací stanice v obci O., okres P., kterou měl poškozený provést jako správce konkursní podstaty úpadce M. V., v níž obviněný vystupoval jako ručitel úpadce, a poškozený tudíž z obavy o svůj život a zdraví o celé záležitosti vyrozuměl Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, pobočka Tábor. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 235 odst. 1 tr. zák., § 53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce pěti týdnů.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, usnesením ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 14 To 214/2004, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 15. 7. 2004 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný Z. K. následně dovolání, kterým tato rozhodnutí napadl v celém rozsahu, tj. ve všech výrocích. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především zdůraznil, že se v žádném případě nedopustil skutku, kterým byl uznán vinným. Ačkoliv podle názoru dovolatele byly ve věci provedeny všechny dostupné důkazy, soudům vytkl, že tyto důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. řádně nevyhodnotily. Dovolatel poté podal vlastní rozbor důkazů provedených ve věci a na tomto základě namítl, že soudy obou stupňů zásadním způsobem pochybily v tom, když vzájemný spor či konflikt obou aktérů (dovolatele a poškozeného) posuzovaly tak, že situace obviněného (dovolatele) byla mnohem vážnější. Za stavu, kdy proti sobě stála jejich protichůdná tvrzení, se pak přiklonily k nesprávnému závěru, že provedené důkazy převažují misku vah v neprospěch obviněného (dovolatele). Toto jednostranné hodnocení provedených důkazů bylo podle dovolatele zapříčiněno tím, že se oba soudy nevypořádaly s jeho tvrzením, že poškozený JUDr. P. B. jako správce konkursní podstaty úpadce M. V. nevede konkursní řízení řádně. V uvedené souvislosti poukázal dovolatel na některé konkrétní skutečnosti, jež toto tvrzení podle něj dostatečným způsobem dokládají. Vzhledem k tomu, že se poškozený od dovolatele dozvěděl rovněž o existenci nahrávky jejich vzájemného rozhovoru o nekalostních praktikách poškozeného, zřejmě se zalekl a v trestním oznámení dovolatele předešel, avšak se smyšlenými skutečnostmi. Na druhé straně dovolatel sám neměl důvod poškozenému jakýmkoli způsobem vyhrožovat, neboť jednak měl k dispozici důkazní materiál proti jeho osobě a k údajným výhrůžkám neměl žádný důvod, protože byl s prodejem předmětné benzinové čerpací stanice srozuměn a chtěl pouze to, aby poškozený dodržel uzavřené dohody. S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud z podnětu dovolání napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal k novému projednání.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) a uvedl, že dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice namítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale ve skutečnosti soudům vytýká porušení procesních ustanovení (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Z odůvodnění dovolání je podle státního zástupce patrné, že dovolatel poukazuje především na to, že hodnocení důkazů oběma soudy je jednostranné, a že se soudy nevypořádaly ani s jediným jeho tvrzením. V rozporu se skutkovými závěry soudů obou stupňů pak dovolatel prosazuje vlastní verzi průběhu skutkového děje. Státní zástupce ve svém vyjádření podal výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že důvodem dovolání podle tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění samo o sobě. Dovolací soud se podle státního zástupce navíc nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Z toho vyplývá, že povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. V posuzovaném případě lze podle státního zástupce konstatovat, že dovolatel napadenému usnesení ani řízení, které předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, jež by zakládala uplatněný nebo některý jiný z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný Z. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení soudy učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů oběma soudy, které podle jeho názoru vůbec nevzaly v úvahu jím tvrzené skutečnosti a provedené důkazy hodnotily jednostranně a v konečném důsledku k jeho tíži. Soudům obou stupňů tedy vytkl v podstatě to, že pokud by respektovaly ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. o hodnocení důkazů, pak by musely zjistit skutkový stav věci, který by závěr o jeho vině trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. nedovoloval.

Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy v případě inkriminovaného skutku vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v § 134 odst. 2 a § 125 odst. 1 tr. ř. vyložena a odůvodněna na str. 2 usnesení odvolacího soudu a na str. 2, 3 rozsudku soudu prvního stupně), než jaká měly podle dovolatele učinit a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku jako trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.

Poněvadž dovolatel v projednávané věci poukázal v podstatě na to, že se oba soudy neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst.1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4). Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Z. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler