3 Tdo 385/2007
Datum rozhodnutí: 25.04.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 385/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2007 o dovolání podaném M. J. a M. W., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 55 To 528/2006 ze dne 24. 10. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 174/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 174/2005 ze dne 24. 5. 2006 byl každý z dovolatelů uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl každý z dovolatelů odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byli shodně zařazeni do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podali M. J. i M. W. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem sp. zn. 55 To 528/2006 ze dne 24. 10. 2006 tak, že napadený rozsudek z podnětu odvolání M. J. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil ohledně jeho osoby v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. jej uznal vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a uložil mu souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání M. W. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podali M. J. i M. W. dovolání, a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označili shodně ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku M. J. uvedl, že zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně kvalifikován. To proto, že bylo prokázáno, že v kritické době zasunul svůj pohlavní úd do pochvy poškozené jenom částečně a je tak otázkou, zda se za těchto okolností jednalo o dokonanou soulož nebo pouze o pokus o ni. Uvedl, že v dané chvíli nebyl schopen erekce, poškozené se takto nejvýše dotýkal a zůstává tak pochybností, zda se takto jednalo o spojení pohlavních orgánů ve smyslu soulože. Protože dle jeho názoru o dokonanou soulož nešlo a jeho jednání tak zůstalo pouze ve stadiu pokusu k ní, byla tak zachována možnost zániku trestnosti jeho jednání ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Touto skutečností se odvolací soud nezabýval a pokud by respektoval zásadu in dubio pro reo měl by takto dospět k závěru, že dovolatel se sice o pohlavní styk s poškozenou pokusil, ovšem posléze od svého jednání upustil a začal ji oblékat. Takto dobrovolně upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání předmětného trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu, a proto zanikla v daném případě trestnost pokusu k trestnému činu znásilnění podle § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Dodal, že jeho jednání a jednání W. nemělo být posuzováno jako společné, neboť každý z nich jednal samostatně. Proto také navrhl, aby dovolací soud citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci zrušil a současně mu věc vrátil k dalšímu řízení .

M. W. v důvodech podaného dovolání poukázal na to, že znalecký posudek stran stavu, ve kterém se poškozená v kritické chvíli nacházela (stuporozní stav), je ovlivněn subjektivním postojem znalce, který měl k dispozici pouze pořízený videozáznam a pochybení soudů spatřuje v tom, že nebylo zjištěno, kdy se do takového stavu poškozená dostala. Poukázal na to, že poškozená dala k sexuálním praktikám svůj předchozí souhlas a nebyl si tedy vědom toho, že je ve stavu bezbrannosti a nebyl schopen rozeznat, kdy takový okamžik vůbec nastal. Za těchto okolností tedy chybí subjektivní stránka trestného činu znásilnění, když on sám takto neměl úmysl se v tomto směru protiprávního jednání dopustit. Podstatným zůstává, že nebylo soudy zjištěno, zda rozpoznal, či alespoň mohl rozpoznat, že poškozená již není schopna své jednání ovlivnit. Navrhl proto, aby dovolací soud citované rozsudky soudů prvního i druhého stupně zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí ve věci .

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který v něm k dovolání podaném M. J. uvedl, že skutek byl správně posouzen jako spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť oba jednali po vzájemné dohodě a v bezprostřední časové souvislosti (nejprve znásilnil poškozenou W. a dovolatel skutek natáčel videokamerou a potom se oba ve svých rolích vystřídali), přičemž každý z nich svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. Podle učiněných skutkových zjištění je zřejmé, že dovolatel se o soulož s poškozenou opakovaně pokoušel, ale v důsledku jeho nedostatečné erekce se mu podařilo vniknout částečně pouze jednou. Za tohoto stavu se ve smyslu stávající judikatury již ovšem jedná o dokonanou soulož. Ani teoreticky tak nepřicházelo v úvahu jeho jednání posoudit jako pouhý pokus podle § 8 odst. 1 tr. zák., a pokud dovolatel za daných okolností od svého dalšího jednání upustil, učinil tak pouze v důsledku nedostatečné erekce, což nepochybně postrádá znak dobrovolnosti. K dovolání podanému M. W. státní zástupce uvedl, že ten v jeho rámci namítá pouze soudy vadné hodnocení provedených důkazů a tak ve skutečnosti napadá soudy učiněná skutková zjištění. Relevantní námitkou je ta, v rámci které dovolatel poukázal na nedostatek jeho úmyslu poškozenou znásilnit s tím, že si nebyl vědom její bezbrannosti. I tato námitka však napadá hodnocení provedených důkazů (pořízené videonahrávky, ze které je patrno, že poškozená hluboce spí a nereaguje na žádné podněty). Přitom je nepodstatné, kdy se poškozená do takového stavu dostala, protože se tak nepochybně stalo před spácháním předmětného skutku a rovněž dovolatelem uváděný souhlas poškozené odporuje soudy učiněným skutkovým zjištěním. Proto státní zástupce navrhl, aby obě takto podaná dovolání byla podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, v případě M. W. potom alternativně navrhl podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm.b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Uplatněný dovolací důvod v posuzované věci a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu druhého stupně M. J. namítl, že nešlo o spolupachatelství se spoluobviněným a dále, že v jeho případě se pouze o soulož pokusil a od tohoto pokusu dobrovolně upustil ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Těmto jeho námitkám však nekorespondují ve věci učiněná skutková zjištění. Z nich totiž jednoznačně plyne, že předmětného trestného činu se dopustil po vzájemné domluvě se spoluobviněným (včetně toho, že své počínání zachytí na videozáznam což se i stalo) a s poškozenou, která byla v hlubokém (stuporózním) spánku také popsaným způsobem jednali. Dovolatel přitom nepochybně, alespoň zčásti spojil svůj pohlavní orgán s pohlavním orgánem poškozené a ve svém dalším jednání v tomto směru nepokračoval jenom pro vlastní potíže s erekcí. Jeho jednání je takto správně právně kvalifikováno jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., když donutil jiného k souloži za zneužití bezbrannosti poškozené, když i krátkodobé spojení pohlavních orgánů je za daných okolností nutno považovat za soulož. Úvahy dovolatele o pouhém pokusu k tomuto trestnému činu nejsou na místě, když k jeho výraznější aktivitě v tomto směru nedošlo jenom pro nedostatek jeho erekce, když jenom z tohoto důvodu od dalšího jednání ve vztahu k poškozené upustil a nemohlo tak jít o jím namítaný zánik trestnosti pokusu předmětného trestného činu z hlediska ustanovení § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Popsané námitky dovolatele jsou sice právně relevantní, avšak s ohledem na uvedené jsou současně zjevně neopodstatněné.

Stran dovolání podaného M. W. je na místě uvést, že ty ve své většině směřují vůči soudy vadnému hodnocení učiněných skutkových zjištění, když v tomto směru je zjevné, že ta byla učiněna co do svého rozsahu i obsahu způsobem, který umožnil soudům přijmout jim odpovídající rozhodnutí. Za právně relevantní lze považovat pouze námitku dovolatele v tom směru, že jeho jednání postrádalo úmysl, když si nebyl vědom popisované bezbrannosti poškozené a nenaplnil tak subjektivní stránku předmětného trestného činu. Z učiněných skutkových zjištění (zejména z pořízeného videozáznamu, ale i z výpovědí poškozené) však jednoznačně plyne, že poškozená v kritické době hluboce spala, nereagovala (a tedy ani nesouhlasila s pohlavním stykem). Je přitom nepochybné, že poškozená upadla do stuporózního spánku zjevně již před spácháním označeného skutku. I takto právně relevantně uplatněná námitka je potom s ohledem na uvedené zjevně neopodstatněná.

Na základě všech shora popsaných úvah se lze shodnout se závěry zejména soudu druhého stupně, když lze mít za to, že při nepochybně shledaných skutkových zjištěních byl skutek popsaný ve výroku citovaného rozsudku soudu druhého stupně v souladu se zákonem právně kvalifikován, když ten také své závěry zákonu odpovídajícím způsobem vyjádřil i v důvodech přijatého (citovaného) rozhodnutí.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka