3 Tdo 385/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 385/2005

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 dovolání obviněného M. Ž. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 4 To 856/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 161/2003, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. Ž. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 8. 2004, sp. zn. 18 T 161/2003, byl obviněný M. Ž. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zákona, jímž byl uznán vinným a odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2004 č.j. 2 T 7/2004-47, který mu byl doručen dne 26. 1. 2004 a nabyl právní moci dne 5. 2. 2004, a za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, trestný čin porušování domovní dvobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zákona, krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona, poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona a trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zákona, jimiž byl uznán vinným a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Písku z 1. 6. 2004 č.j. 5 T 507/2003-606, pravomocným dne 22. 6. 2004, byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody na 3,5 roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2003 č.j. 2 T 7/2004-47 a výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku z 1. 6. 2004 č.j. 5 T 507/2003-606, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Uvedený rozsudek dále obsahuje výrok o náhradě škody.



Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění R. K., K. D. a M. Ž. společným jednáním dne 23. 6. 2003 kolem 02.30 hodin jako hosté B. baru v ulici K. ve V., okres S., využili situace, kdy se kromě barmanky poškozené A. V. nikdo další v prostoru baru nenacházel, a obžalovaný R. K. k barmance přistoupil a poté ji uchopil za ruku, přitáhl ji k sobě a druhou rukou jí přikryl ústa a vyzval ji, aby byla zticha, že se jí nic nestane, když současně v té době obžalovaná K. D. s dalším obžalovaným, pravděpodobně M. Ž., přešli za barový pult, kde vzali z neuzamčeného trezoru z kasírtašky a dále z kelímku na bankovky a mince finanční částku představující tržbu ve výši 13.562,- Kč ku škodě poškozeného I. S. a z batohu poškozené A. V. vzali 2 ks bankovek v celkové hodnotě 2.000,- Kč a 2 kusy mobilních telefonů, a to zn. Nokia 3510 v hodnotě 7.000,- Kč, který v té době měla poškozená v zástavě od M. F., jemuž jako protihodnotu vyplatila částku 3.000,- Kč, a zn. Panasonic v hodnotě 200,- Kč, čímž výše uvedené poškozené způsobili celkovou škodu ve výši 5.200,- Kč, přičemž po celou tuto dobu obžalovaný R. K. svým jednáním bránil poškozené V., aby učinila jakékoliv opatření, přičemž na místě činu byl ještě přítomen obviněný J. V., který se na uvedeném jednání zbylých obžalovaných pravděpodobně podílel tím, že vyhlížel opakovaně ze dveří baru na ulici, čímž hlídal, když jeho trestní stíhání bylo z důvodu jeho smrti usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 1. 2004 č.j. 18 T 174/2003-92 zastaveno.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali všichni obvinění odvolání, kterými se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým usnesením ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 4 To 856/2004 zamítl pod § 256 tr. řádu odvolání obviněných M. Ž. a R. K. a usnesením ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 4 To 1005/2004 zamítl podle § 256 i odvolání obviněné K. D.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný M. Ž. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích s výslovným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že jednáním soudu prvního i druhého stupně, které si svůj postup značně zjednodušily a tím i ulehčily, došlo k porušení procesních práv dovolatele garantovaných Ústavou a Listinou základních práv a svobod (neuvádí bližší specifikaci těchto procesních práv). Současně vznáší námitku proti právní kvalifikaci skutku, když vyslovuje názor, že jeho jednání mělo být posouzeno z hlediska ustanovení § 251 tr. zákona, popřípadě z hlediska § 247 odst. 1 tr. zákona.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že z formulace dovolání je dle jeho názoru zřejmé, že argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Zvláště upozorňuje na tvrzení dovolatelele, že nesprávné právní posouzení skutku vychází z nedostatečného skutkového zjištění soudu prvního stupně . Protože v řízení o dovolání není přezkum předchozích skutkových zjištění přípustný a neodpovídá žádnému ze zákonných důvodů dovolání, podává návrh, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání odpovídá tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu jen v té části, ve které dovolatel vytýká údajně vadnou právní kvalifikaci skutku, resp. kde tvrdí, že jeho jednání mělo být posuzováno ve smyslu § 251, popřípadě § 247 odst. 1 tr. zákona. Věcným přezkoumáním této námitky dovolatele však dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitkám obviněného v tomto ohledu nelze přisvědčit. Právní posouzení skutku soudem prvního i druhého stupně jako spolupachatelství k trestnému činu loupeže podle § 9 odst. 2 k § 234 odst. 1 tr. zákona je nutno považovat za správné a odpovídající učiněným skutkovým zjištěním. Při irelevantnosti a nepřezkoumatelnosti námitek dovolatele právě proti těmto skutkovým zjištěním, Nejvyšší soud neshledal důvod k tomu, aby zjištěný skutek byl posuzován z hlediska naplnění jiného trestného činu, než který je uveden ve výroku odsuzujícího rozsudku. Výše uvedený názor obviněného o nesprávné právní kvalifikaci ostatně není v obsahu dovolání nikterak vysvětlen a obviněný neuvádí žádnou argumentaci, o co tento názor opírá, pokud však nejde pouze o zpochybnění skutkových zjištění soudu. Za této situace proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v této jediné části dovolání, která odpovídá použitému dovolacímu důvodu, jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo ve své přezkoumatelné části shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání M. Ž. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. dubna 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h