3 Tdo 373/2011
Datum rozhodnutí: 06.04.2011
Dotčené předpisy: § 43 odst. 3 tr. ř., § 228 odst. 1 tr. ř.




3 Tdo 373/2011 -101 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. dubna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 9 To 79/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 9/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 47 T 9/2008, byly u obviněného J. Š. podle § 37a trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen tr. zák. /) zrušeny výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 5 To 392/2008, jakož i další výroky mající v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a dále výrok o trestu a o náhradě škody. Obviněný byl uznán vinným pod body I) 1 41 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pod body II) 1 - 3 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body III) 1 5 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body IV) 1 6 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a pod bodem V) trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.; a to na skutkovém základě podrobně popsaném ve skutkových větách výroku o vině. Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody jednotlivým v rozsudku uvedeným poškozeným tam specifikované peněžní částky. Někteří poškození byli se zbytkem svého nároku odkázáni podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních obviněného a státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který je podal v neprospěch obviněného do výroku o trestu napadeného rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 9 To 79/2010, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu obou odvolání napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod body I) a III), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených Compuco, a. s., VIKO Plzeň, s. r. o., MIPE, s. r. o., C.S. Interiér, s. r. o., E-PRO, s. r. o., Patio EUROPE, s. r. o., Z. B., P. Computers, s. r. o., VDI Meta, Maxwell, s. r. o., DATART INTERNATIONAL, a. s., COMES, s. r. o., RenoCart, s. r. o. , Reba International, s. r. o . , Advantage Consulting, s. r. o. , C. a Z. G., Ing. L. a J. M., Ing. O. T., Ing. S. M.-S., Ing. E. R., Mgr. L. Ř., L. S., Ing. Z. T., Bc. T. V. a Ing. V. K.

Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. poté znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (bod II. napadeného rozsudku), trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (bod IV. napadeného rozsudku) a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (bod V. napadeného rozsudku) se podle § 45 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /) zrušuje výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 5 To 392/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 6 Tdo 886/2009, celý výrok o trestu a o náhradě škody, jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Obviněného nově uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za jednání specifikované ve výrokové části rozsudku pod body A/ 1) 14) a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. za jednání specifikované pod body B/ 1) 5).

Za výše uvedenou trestnou činnost a dále za dva trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (bod II. a bod IV. napadeného rozsudku), trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (bod V. napadeného rozsudku), a dále za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, soud obviněnému uložil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu zároveň uložil povinnost nahradit škodu v rozsudku uvedeným poškozeným, mimo jiné i společnosti Advantage Consulting, s. r. o., B., P., ve výši 940.000,- Kč, a společnosti RenoCart, s. r. o., B., M., ve výši 711.564,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli někteří poškození, mj. i společnost RenoCart, s. r. o., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Pro jednání (skutky) popsané v části C/ 1) 27), kterým se obviněný měl podle obžaloby dopustit trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., soud výrokem podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněného z důvodu uvedeného v ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 20. 10. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání , kterým napadl výrok o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozeným společnostem Advantage Cosulting, s. r. o., a RenoCart, s. r. o. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že již Městský soud v Praze rozhodující v předmětné trestní věci jako soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud mu uložil povinnost poškozeným Advantage Consulting, s. r. o., a RenoCart, s. r. o., uhradit škodu v rozsudku uvedené výši, neboť výrok o náhradě škody je v rozporu s ustanoveními § 228 odst. 1 tr. ř. a § 43 odst. 3 tr. ř. Poukázal na to, že výrok o náhradě škody ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. může soud učinit pouze tehdy, pokud byl příslušný nárok poškozeným včas a řádně uplatněn. Procesně relevantní návrh je přitom podle § 43 odst. 3 tr. ř. nutno učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování.

Obvodní soud pro Prahu 4 v souvisejícím rozsudku ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti Advantage Consulting, s. r. o. , podle dovolatele správně neučinil, neboť tato společnost se s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení včas a řádně nepřipojila. Pokud jde o poškozenou společnost RenoCart, s. r. o. , tato byla předmětným rozsudkem podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že jí byla některá kancelářská technika vrácena a dokazování ohledně vzniklé majetkové újmy by bylo třeba částečně doplnit. V rámci své navazující argumentace pak dovolatel Městskému soudu v Praze, který svým rozsudkem ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 47 T 9/2008, k posledně uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 rozhodoval za podmínek § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. o společném souhrnném trestu, vytkl, že sice rozhodl správně ve výrocích o vině a trestu (které proto zpochybňovány nejsou), avšak při adhezním rozhodování oproti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, nesprávně přiznal oběma výše uvedeným poškozeným subjektům nárok na náhradu škodu ve výši uvedené v rozsudku, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny již výše konstatované zákonné podmínky podle § 228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř.

Téhož pochybení se pak podle dovolatele dopustil i Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně, který z podnětu odvolání částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině, zrušil výroky o trestu a o náhradě škody, m. j. též ohledně dvou výše jmenovaných poškozených subjektů, avšak ve svém novém rozhodnutí důvodnosti jejich nároků znovu přisvědčil a povinnost k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil stejně jako již předtím soud prvního stupně. V odůvodnění svého rozhodnutí pak uvedl, že byly splněny podmínky pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody, protože byla způsobena v příčinné souvislosti s trestným činem, kterým byl obviněný uznán vinným, má povahu majetkové škody, uplatněný nárok má oporu v příslušných hmotně právních předpisech, jeho výše byla v trestním řízení dostatečně prokázána a není zde jiná překážka, která by bránila o uplatněném nároku na náhradu škody rozhodnout. Tato překážka však podle přesvědčení dovolatele (z již konstatovaných důvodů) existovala.

Na uvedeném základě pak dovolatel dospěl k závěru, že v nyní posuzovaném případě byly výroky rozhodnutí soudů obou stupňů o jeho povinnosti nahradit škodu poškozeným společnostem Advantage Consulting, s. r. o., a RenoCart, s. r. o., zatíženy vadou spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyhověl jeho dovolání a podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 9 To 79/2010, v napadené části, jakož i všechna další rozhodnutí na jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265m tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem, jímž poškozené Advantage Consulting, s. r. o., a RenoCart, s. r. o., odkáže s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Uvedla, že výroky adhezní povahy obecně lze napadat za použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. alinea druhá, tedy ve spojení s námitkou jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V daném případě však obviněný tento důvod dovolání nepodložil žádnými výtkami poukazujícími na porušení hmotně právního předpisu, který měly soudy na otázku náhrady škody nesprávně aplikovat. Napadeným rozhodnutím vytýkal výlučně nesprávnost procesního postupu, tzn. vadu, která měla být založena na namítaném nedodržení souvisejících ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř. a § 228 tr. ř. V odůvodnění svého dovolání tedy ve skutečnosti neuvedl nic, co by korespondovalo s uplatněným dovolacím důvodem. Ten může být naplněn jen porušením hmotného práva.

Za předpokladu, že by výše rekapitulované výtky dovolatele o nesplněných podmínkách adhezního způsobu rozhodování podle § 228 odst. 1 tr. ř. byly obsahem trestního spisu skutečně potvrzeny, byla by podle státní zástupkyně náprava takto zjištěných pochybení přípustná pouze na podkladě řízení o stížnosti pro porušení zákona, nikoliv však v rámci řízení o dovolání.

Státní zástupkyně proto své písemné vyjádření uzavřela návrhem, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. Š. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí aby za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, než jsou uvedena v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Obviněný J. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tzn. nikoliv z hlediska procesních předpisů. Za rozhodnutí spočívající na jiném nesprávném hmotně právním posouzení je možno považovat i chybný výrok o náhradě škody, má-li základ v nesprávné aplikaci hmotně právních předpisů občanského či obchodního práva (srov. rozhodnutí publikované ve Svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod T 413 bod 3/, C.H. BECK Praha 2001).

Posuzovaná věc je specifická tím, že dovolatel s odkazem na výše uvedený hmotně právní dovolací důvod namítl nesprávnost aplikace procesní normy (trestního řádu) při postupu soudu, jenž předcházel části výroku o náhradě škody, kterou trestnou činností způsobil společnostem Advantage Consulting, s. r. o., a RenoCart, s. r. o. Předmětná vada měla podle dovolatele spočívat konkrétně v tom, že nebylo respektováno ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř. a poté ani ustanovení § 228 tr. ř. Napadenému výroku však zároveň nevytkl jakékoliv pochybení při užití norem hmotného práva v rámci rozhodování o škodě, ačkoliv právě taková vada má ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. povahu příčiny , jejímž procesním důsledkem je vadný výrok o povinnosti k náhradě škody (§ 228 odst. 1 tr. ř.). Jestliže dovolatel spatřoval pochybení soudů výlučně ve skutečnosti, že podle jeho názoru byla porušena procesní ustanovení, podle nichž se rozhoduje v adhezním řízení, je zřejmé, že jeho námitky dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodně právní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného J. Š. dospěl k závěru, že jeho dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. dubna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler