3 Tdo 371/2013
Datum rozhodnutí: 04.09.2013
Dotčené předpisy: § 212 odst. 6 písm. a) tr. zák.



3 Tdo 371/2013 -149

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2013 o dovoláních podaných obviněnými Doc. Ing. P. W., CSc., a Ing. H. W. , roz. U., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 34/2012 ze dne 16. 10. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 5/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 32 T 5/2010 ze dne 27. 1. 2012 byl Doc. Ing. P. W., CSc., uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a Ing. H. W. pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl Doc. Ing. P. W., CSc., odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, jakož i statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstev na dobu pěti let. Současně mu byl uložen i peněžitý trest ve výši jednoho milionu korun českých a pro případ, že by takto uložený peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Ing. H. W. byla za pomoc k označenému zločinu odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že výkon takto uloženého trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, jakož i statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstev na dobu tří let. Současně jí byl uložen peněžitý trest ve výši dvěstě tisíc korun českých a pro případ, že by takto uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, jí byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.

V předmětné věci podali Doc. Ing. P. W., CSc., Ing. H. W. i příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 4 To 34/2012 ze dne 16. 10. 2012 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušil v celém rozsahu a dále podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že Doc. Ing. P. W., Csc., uznal vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a Ing. H. W. uznal vinnou zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin Doc. Ing. P. W., CSc., odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodních společností a družstev na dobu osmi let. Současně mu uložil peněžitý trest 500 celých denních sazeb po 10.000,- Kč, což představuje celkem pět milionů korun českých a pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, mu stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Ing. H. W. potom za označený zločin odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který jí podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu. Dále jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodních společností a družstev na čtyři roky. Konečně jí uložil peněžitý trest, a to 200 celých denních sazeb po 5.000,- Kč, což představuje celkem jeden milion korun českých a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, jí stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Odvolání podaná Doc. Ing. P. W., CSc., a Ing. H. W. potom podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podali Doc. Ing. P. W., CSc., i Ing. H. W. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku Doc. Ing. P. W., CSc. (dále jen dovolatel) uvedl, že soudy nesprávně posoudily předmětné skutky, které také nepřípustně dotvořily, když postupovaly výběrem tezí vhodných k podpoře předem stanoveného tvrzení. Poukázal na konzistentnost své obhajoby a zmínil to, že je namístě zdůraznit zejména realitu vědeckého výzkumu (a tedy primárně svobodnou volbu řešitele ohledně svých spolupracovníků a subjektů, které na základě svého rozhodnutí osloví ke spolupráci) a nikoliv formalistické vykládání textu zákona v neprospěch dovolatele a dovozování jeho trestněprávní odpovědnosti tam, kde není, přičemž soudy nemají plný vhled do problematiky vysoce specializovaného vědeckého výzkumu. S ohledem na to, že vědecký výzkum je dlouhodobá činnost, je zcela běžné, že v průběhu řešení výzkumu se dospívá k potřebě zainteresování dalších osob nebo k rozhodnutí o nespolupráci s původně plánovanými osobami. Zákon přitom nekladl stran institucionálního zabezpečení žádné požadavky ohledně smluvního podchycení spolupráce s případnými osobami ještě před podáním žádosti. Předložil časové osy obou předmětných projektů, a to ad 1) vyhlášení veřejné soutěže Ministerstvem životního prostředí ČR dne 30. 6. 2004, ad 2) podání návrhu projektu dne 8. 9. 2004, ad 3) rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR o přijetí projektu č. j. 521/312/0 dne 4. 4. 2005, ad 4) podpis smlouvy o poskytnutí účelové podpory dne 19. 4. 2005 a ad 5) podpis dodatku č. 1 smlouvy o poskytnutí účelové podpory dne 9. 2. 2006 s tím, že je zřejmé, že jediným momentem způsobilým k považování za žádost o dotaci je podání návrhů projektů do veřejné soutěže dne 8. 9. 2004. Takto má především za to, že soudy nesprávně právně hodnotily jeho jednání, pokud jej shledaly vinným označeným zločinem, když postupovaly svévolně při hodnocení důkazů a nikoliv v souladu se zásadou in dubio pro reo, nepřípustně dotvářely skutkový stav a v konečném důsledku tak porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 39 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen Úmluva). Podle jeho přesvědčení není totiž zřejmé, v čem konkrétně spočívá skutek, který naplňuje skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu. Dotačním podvodem je totiž uvedení nepravdivých údajů, hrubě zkreslených údajů a zamlčení podstatných údajů až v žádosti o dotaci. Dovolatel v obou zmíněných projektech uvedl v části nazvané institucionální a personální zabezpečení, že na projektu budou spolupracovat vybraní pracovníci příslušných kateder (označil je stejně jako jména spolupracovníků) s tím, že jejich potřebnost se projeví v průběhu řešení. Tím měl na mysli to, že má v úmyslu s těmito osobami spolupracovat a potřeba takové spolupráce se ukáže až v průběhu řešení projektů. Větu, že na projektu budou spolupracovat (následuje výčet kateder a osob), nelze brát jako tezi, že se jedná o úmyslné poskytnutí nepravdivých údajů. Jde takto o údaje vyjadřující záměr, resp. údaje dobrovolné. Dovolatel přitom odkázal na expertní stanovisko Doc. JUDr. H., který v něm uvedl, že využití dalších osob jejich specifikace je na rozhodnutí žadatele a ten je nemusí znát, resp. může o jejich využití rozhodnout až v průběhu realizace projektu. Jde tak i o formaci dobrovolnou, která může podléhat v čase a v době plnění projektu změnám, což předvídali také v čl. 5, 8 v obou smlouvách . Z hlediska ust. § 9 odst. 8 zák. č. 130/2002 Sb. se tak nejedná o údaje způsobilé ohrozit právní subjektivitu příjemce, způsobilost či údaje, které by mohly ohrozit řešení projektu či výzkumného záměru, když za projekt odpovídá řešitel a způsobilost řešit projekt není ohrožena tím, že spolupracovníci (osoby principiálně zaměnitelné) jsou vyměněni, nahrazeni nebo se výzkumu neúčastní. Příslušným výkladem tak lze připustit, že dovolatel nemusel poskytovat označené údaje s úmyslem vylákat dotaci. Namítl, že spíše se jednalo o dobrovolně poskytnutou deklaraci zájmu o spolupráci s označenými osobami a jejich potřebnost se projeví v průběhu řešení projektu. Dále poukázal na to, zda vůbec existovaly nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, které uvedl v žádosti o dotaci a zda měl povinnost v žádosti (v dodatku) určité údaje uvést, když neexistuje žádný důkaz k uvedeným Smlouvám a dodatkům, jaké údaje měl povinně uvést a neuvedl či zatajil. Přitom se jednalo o formuláře Ministerstva, a tudíž potřebné informace byly uvedeny ve Smlouvách a Dodatcích, protože musely splňovat náležitosti zák. č. 130/2002 Sb. Není stanoveno, jaké údaje byl dovolatel povinen uvést, a proto nemohlo být ani shledáno, jaké údaje jsou způsobilé k pohnutce neposkytnout dotace. Soud si v tomto směru pomohl neurčitým tvrzením o závažných skutečnostech , které nadto datuje do doby po podání žádosti o dotace. Ty byly přiděleny rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 4. 4. 2005, přičemž smlouva či dodatek není žádost a soud nikde nespecifikuje, proč a jaké údaje měly být v žádosti uvedeny. Dále uvedl, že žádost o dotaci je jednostranným aktem a v uvedených případech byla na podkladě zák. č.130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, vyhlášena veřejná soutěž dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Zmíněná žádost (návrh) je aktem soukromého práva, přičemž Smlouva o poskytnutí účelové podpory je dvoustranným úkonem, kdy Ministerstvo životního prostředí vybralo nejvhodnější návrh s přidělením dotace. O vybrání projektů (poskytnutí dotace) a takto o způsobilosti uzavřít smlouvu jako nástroje k poskytnutí dotace bylo rozhodnuto uvedeným ministerstvem dne 4. 4. 2005. Soudy však za žádost o dotaci považují jak uzavření Smlouvy o poskytnutí účelové dotace, tak uzavření dodatku k existující smlouvě, kdy pouze Smlouva je instrument k proplacení finančních prostředků, které byly přiděleny jako dotace při posuzování návrhů projektů, kdy dodatky z této skutečnosti vycházejí a technicky upřesňují příslušné částky. Přitom soud povinnosti, které zákon váže k podání žádosti, aplikuje i na Smlouvu. Relevantním jednáním je to, které předchází podání žádosti a jakékoliv další z hlediska označené trestné činnosti přičítané dovolateli je již irelevantní. Nelze přitom zaměňovat povinnosti plynoucí z pravidel celé veřejné soutěže s povinnostmi plynoucími ze žádosti o dotaci. V důsledku uvedeného má za to, že jak Smlouvy o poskytování účelové dotace, tak dodatky k nim nejsou způsobilé být žádostí o dotaci, když údaje o institucionálním a personálním zajištění (argumentace soudu) obsahem dodatků nejsou. K výši způsobené (shledané) škody dovolatel uvedl, že jakoukoliv škodu nelze vázat na pouhé podepsání Dodatků, nýbrž na protiprávní čin, v jehož důsledku škoda vznikla. Uvedeným se soudy v potřebné míře nezabývaly, a to ani tím, že nevzaly v potaz (citovaná) rozhodnutí správce daně a jeho nadřízeného orgánu, a to označenými Platebními výměry spolu s rozhodnutím Ministerstva financí a Ústředního finančního a daňového ředitelství, kdy takto shledané finanční částky byly společností UT 2002 s. r. o., vráceny do státního rozpočtu České republiky. Poukázal dále i na to, že i v případě vzniku škody jednal nedbale i poškozený, který neprofesionálním postupem vznik škody umožnil a jemu tak nezabránil. Stran naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu uvedl, že soudem označený skutek není vázán pouze na žádost o poskytnutí dotace, ale i na další skutečnosti, přičemž soud chybně posoudil pravdivost nebo hrubé zkreslení či zamlčení oněch podstatných údajů z hlediska § 12 odst. 1 tr. zákoníku, a proto postupoval svévolně se snahou dotvořit skutek tak, aby jej mohl podřadit pod označený trestný čin (dotační podvod). Zmíněné další skutečnosti se přitom netýkají podané žádosti, přičemž informace uvedené v kolonce pro institucionální a personální zabezpečení projektů nejsou stěžejní, pouze deklarující zájem spolupracovat s tím, že pokud se tato potřeba naskytne, bude těmto osobám nabídnuta konkrétní práce. Stran podepsání Smluv o poskytnutí účelové podpory a Dodatků má dovolatel za to, že nejde o žádost o dotace, nýbrž o dvoustranné smlouvy upravující obchodní vztahy, přičemž pro jejich vznik byl podmínkou výběr projektů a přidělení dotace v rámci veřejné soutěže. Přitom případné porušení ustanovení § 9 odst. 8 zák. č. 130/2002 Sb. nezakládá rovinu trestního práva, když údaje o spolupracovnících nejsou způsobilé ovlivnit ani subjektivitu příjemce, ani způsobilost a řešení výzkumného záměru je v kompetenci řešitele. Právě dovolatel byl řešitelem obou projektů a bylo jeho volbou, které osoby se na nich budou podílet, přičemž neměl povinnost uzavřít s takovými osobami smluvní vztahy přede dnem podání žádosti do projektů.

V další části podaného dovolání dovolatel namítl, že pokud se vyskytly pochybnosti o korektnosti v žádosti předložených údajů, bylo namístě zkoumat, zda bylo nezbytné užít prostředky trestního práva, a to s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a z ní plynoucího principu ultima ratio. V předmětné věci šlo přitom o soukromoprávní vztah (mezi společností UT 2002, s. r. o., a Ministerstvem životního prostředí ČR) s tím, že o ochranu svých majetkových zájmů primárně dbají především samotné strany takového vztahu, když především úředníci označeného ministerstva neplnili své prevenční povinnosti. Dovolatel také namítl, že soudy bez bližšího v posuzované věci aplikovaly trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.), ačkoliv předmětný skutek se stal za účinnosti trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.), když trestní zákon nepostihoval v rámci samostatné skutkové podstaty jako trestný čin ve výroku příslušného rozhodnutí popsané jednání a není tedy možné dovodit, že by pozdější zákon byl pro dovolatele příznivější. Při hodnocení trestnosti činu nelze konstatovat jeho škodlivost, když nejsou ani naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu. Poukázal i na to, že příslušné ministerstvo ani neshledalo vznik škody s tím, že projekt byl řádně ukončen Smlouvou o využití výsledků výzkumu a vývoje ze dne 29. 6. 2009 a jeho výsledkem je užitný vzor vydaný Úřadem průmyslového vlastnictví a tím je škodlivost činu vyloučena. Projekt byl sice ukončen odstoupením od smlouvy ze dne 20. 12. 2007 a následně smluvní strany zjistily (čl. 4 odst. 2 Smlouvy o narovnání ze dne 26. 1. 2009), že nebyly naplněny důvody pro odstoupení od Smlouvy ze dne 19. 4. 2005 a své vztahy napravily. Závěrem dovolatel svou argumentaci shrnul s tím, že ad 1) skutky popsané soudy nejsou odděleny z časového hlediska ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu dotačního podvodu údajně spáchaného dovolatelem, kdy zákon uvádí, že se tak děje při podání žádosti o dotaci a jde tak o tzv. předčasně dokonaný trestný čin, který je spáchán okamžikem předložení nepravdivých údajů, hrubě zkreslených údajů nebo zamlčujíce podstatné údaje při žádosti o poskytnutí dotace, ad 2) dovolatel jako jednatel a společník společnosti UT 2002, s. r. o., podepsal ohledně předmětných projektů příslušné Smlouvy o poskytnutí účelové dotace a označené dodatky k nim, které nepředstavují žádost , ale pouhou úpravu soukromoprávních vztahů mezi příjemcem a poskytovatelem dotace, ad 3) ani uvedené Žádosti ze dne 8. 9. 2004, Smlouvy ze dne 19. 4. 2005, resp. 15. 4. 2005 a Dodatky ze dne 9. 2. 2006 a 14. 2. 2006 neobsahují žádné nepravdivé informace, když dovolatel neměl povinnost jakékoliv údaje nad rámec těch, které jsou uvedeny ve formulářových standardizovaných smlouvách Ministerstva životního prostředí ČR uvádět před uzavřením Smluv a Dodatků, ad 4) v případě uvedení osob, pro které se řešitel nakonec nerozhodl, či které se rozhodly nespolupracovat, se jedná o běžnou praxi, protože potřeba smluvních spolupracovníků se ukazuje teprve v průběhu řešení projektu a nemohlo tak jít takto o údaje nepravdivé či hrubě zkreslené, ad 5) na přímý úmysl dovolatele nezákonně vylákat finanční prostředky nelze usuzovat z toho, že podal žádost o dotaci s tím, že v ní byly uvedeny i osoby, se kterými později nespolupracoval, a ad 6) pokud někde bylo shledáno pochybení, je namístě poukázat na to, že všechny soukromoprávní a správní konsekvence projektu byly vyřešeny, není namístě na popsaný skutek aplikovat trestní právo jako prostředek ultima ratio. Dovolatel uzavřel s tím, že s ohledem na uvedené se zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku nedopustil, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil .

Dovolatelka Ing. H. W. ve svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že neobstojí tvrzení soudu, že jednala v úmyslu přímém a tedy věděla, že páchá dotační podvod a chtěla tak činit. To proto, že nebylo nade vší pochybnost zjištěno, že jako manažerka byla informována o podvodném jednání Doc. Ing. W. a takto uzavřela Dodatek č. 2 ke Smlouvě o poskytnutí účelové podpory k projektu, když samotný Dodatek č. 2 nelze označit za žádost. Její povědomost o tom, že Doc. W. údajně při podávání žádosti úmyslně předkládal nepravdivé a hrubě zkreslené informace a ty zatajoval, je pouze v rovině domněnky, kdy soud takto svévolně dotváří skutkový stav a následně jej (vadně) hodnotí. Chybí tak zjevně subjektivní stránka skutkové podstaty označeného trestného činu. Dále poukázala na to, že je nutné odlišit žádost o dotaci, která se podává Ministerstvu životního prostředí ČR ve veřejné soutěži (jako akt soukromého práva na podkladě zmocnění ve správním aktu) od Smlouvy o poskytnutí účelové podpory (následný akt soukromého práva, dvoustranný úkon). O vybrání projektu a přidělení dotace bylo již rozhodnuto označeným ministerstvem a v dodatcích se pak řešily parametry finančních prostředků. Právě z časového hlediska je tak jediné relevantní jednání dovolatelky do podání žádosti . Dále co se týče Dodatku č. 2, tak údaje o institucionálním a personálním zajištění označeného projektu jeho obsahem nejsou a ve zmíněném Dodatku není ani žádný projev vůle s odkazem na přílohu, který by ji činil součástí smlouvy. Ke způsobení značné škody dovolatelka uvedla, že pouze podepsala formální dodatek předpokládaný ve Smlouvě o poskytnutí účelové podpory ze dne 15. 4. 2005, který přepokládal čerpání částky dotace na rok 2007 stran uvedeného projektu. V soudem popsaném skutku v rámci jeho (citovaného) rozhodnutí potom nelze shledat naplnění objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty označeného trestného činu. Dovolatelce totiž nelze přičítat úmysl spočívající v předkládání nepravdivých či hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů ve snaze vylákat z rozpočtu České republiky finanční prostředky, neboť se nejednalo o žádost a dodatek byl formulář označeného ministerstva, dovolatelka žádné nepravdivé ani hrubě zkreslené údaje neuvedla, protože jde o pouhý rozpis finančních částek tak, jak měly být dle původní Smlouvy upřesněny. K odbornému zajištění projektu uvedla, že to je zcela v kompetenci ředitele projektu (Doc. W.) a domněnka, že se podílela na podání žádosti o dotaci, je nepřijatelná poukazem na to, že uplatnila svou mzdu atd. jako manažerka. Stran jejího podílu na podpisu Smlouvy o poskytnutí účelové podpory a jejího Dodatku č. 1 má za to, že se nejedná o žádost o dotace (s následnou argumentací, která je totožná s argumentací již shora zmíněnou v souvislosti s dovoláním Doc. W.). Pro stručnost a nadbytečné opakování stejné argumentace je namístě odkázat na tvrzení dovolatele Doc. W. uvedené shora, a to stran ustanovení § 12 odst. 2 tr. ř. v rámci zásady subsidiarity trestní represe při právním hodnocení předmětného skutku i plnění prevenční povinnosti ze strany označeného ministerstva. Ze stejných důvodů je třeba odkázat i na tvrzení, že se v zásadě jednalo o soukromoprávní vztah, který soudy nesprávně posunuly na úroveň již trestně právní. V závěru podaného dovolání potom poukázala na to, že dotační podvod, jako tzv. předčasně dokonaný trestný čin, lze spáchat v rámci podání žádosti o dotaci, když ona sama pouze podepsala jako jednatelka společnosti UT 2002, s. r. o., Dodatek č. 2 ke Smlouvě o poskytnutí účelové podpory ze dne 15. 4. 2005 a tedy soukromoprávní upřesnění částky na rok 2007, přičemž uvedený Dodatek neobsahuje žádné nepravdivé informace. Dále uvedla, že pokud byly v žádosti ohledně institucionálního a personálního zajištění uvedeny osoby, pro které se nakonec řešitel nerozhodl, jde o běžnou praxi. Na přímý úmysl dovolatelky spáchat dotační podvod nelze usuzovat z prosté skutečnosti, že jako projektová manažerka uplatňovala výplatu a hotové výdaje na základě pracovní smlouvy, když podepsání Dodatku č. 2 nepředstavuje žádost o dotaci. Přitom všechny soukromoprávní a správní konsekvence projektu byly vyřešeny, absentuje také zákonem vyžadovaná škodlivost jejího jednání. Označeného trestného činu se tak nedopustila, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil .

K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolání podanému Doc. Ing. P. W., CSc., uvedla, že ten (jsa uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a/ tr. zákoníku) vidí problém v tom, že popis jemu přisouzeného skutku obsahuje i jednání, které je nezpůsobilé k posouzení podle uvedeného ustanovení trestního zákoníku. Namítl, že soud jeho jednání popsal široce, a to i s ohledem na to, že dotačním podvodem je uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů a zamlčení podstatných údajů v žádosti o dotaci. Pokud poukázal na to, že žádost o dotaci má povahu jednostranného právního úkonu na rozdíl od Smlouvy o poskytnutí účelové podpory, jakož i jejich Dodatků, které jsou dvoustrannými právními úkony s tím, že jde o nesouměřitelné pojmy, pak takový odkaz z hlediska jemu přisouzené právní kvalifikace trestného činu dotačního podvodu ztrácí na své právní relevanci. To proto, že dovolatel přehlédl, že byl uznán vinným trestným činem dotačního podvodu ve smyslu § 212 tr. zákoníku nejen v jeho základní skutkové podstatě, ale také za existence přitěžující okolnosti způsobení škody velkého rozsahu z hlediska § 212 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Proto je také popis označeného skutkového děje zaměřen na podrobné vylíčení skutkových okolností, za kterých k uvedenému (kvalifikovanému) trestnému následku došlo (případně z popsané části jeho způsobení hrozilo). Proto také obsahuje výčet všech právních úkonů uskutečněných mezi úspěšným žadatelem o poskytnutí dotace a jejím poskytovatelem, tedy těch, které byly nezbytné k tomu, aby právě na jejich podkladě mohly být finanční prostředky na dotovaný účel vyplaceny. Připomněla, že stejnou námitkou se zabýval i odvolací soud, který odmítl její důvodnost s poukazem na sofistikovanou povahu předmětné trestné činnosti i na celou řadu dílčích kroků nezbytných k její realizaci tak, aby v něm po stránce skutkové byly vyjádřeny všechny znaky trestného činu dotačního podvodu. Dále poukázala na tvrzení dovolatele stran jednotlivých znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu s tím, že se vztahují pouze na tu část dotačního řízení, která spočívá v podání žádosti o poskytnutí dotace s poukazem na Smlouvy o poskytnutí účelové podpory mezi společností UT 2002, s. r. o., a Ministerstvem životního prostředí ČR ze 14. 5. a 19. 5. 2005 s tím, že na jejich základě vznikl obligační závazek České republiky poskytnout uvedené společnosti finanční částky se závěrem, že výběr projektů pro přidělení dotace a tím i způsobilost jejich předkladatelů k uzavření Smluv, které jsou nástrojem k vyplacení dotace, když ty se staly předmětem rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 4. 4. 2005 a v Dodatcích uvedených smluvních jednání se řešily pouze parametry poskytnutých finančních prostředků. K tomu uvedla, že soud prvního stupně správně poukázal na dostupnou judikaturu, a to jak soudu Nejvyššího, tak i Ústavního (sp. zn. 6 Tdo 859/2008, 7 Tdo 312/2004 i II. ÚS 1748/08), která má sice svůj základ z doby předcházející trestně právní úpravy (trestní zákon ve svém § 250b), ale je plně využitelná k výkladu znaků plně srovnatelné skutkové podstaty právě v případě skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu podle § 212 trestního zákoníku. To s tím, že uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o poskytnutí dotace je třeba vykládat tak, že jde o všechny údaje, na jejichž podkladě je o dotaci rozhodováno a tedy včetně těch, které jsou nezbytné k jejímu vyplacení. Proto také je trestný čin podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku v tomto rozsahu dokonán již samotným předložením žádosti o úvěr, pokud je v ní zatajena nějaká podstatná skutečnost či přímo uveden nepravdivý či hrubě zkreslený údaj v téže míře právního významu, určujícího pro rozhodnutí jak o udělení dotace, tak i pro její vyplacení. Je třeba zdůraznit právní relevanci těch údajů, kterými se subjekt v uvedeném směru nadaný rozhodovací pravomocí řídí, přičemž však nelze dovodit závěr, že soudy za žádost o dotaci považují vedle žádosti samotné i uzavření Smlouvy o poskytnutí účelové dotace a uzavření Dodatku k takové (již existující) smlouvě. Soudy tak při posuzování předmětného jednání dovolatele jednotlivé právní kroky (z hlediska předepsaného zákonného postupu při rozhodování o přidělení dotace) důsledně rozlišovaly, nemohly však přehlédnout, že v daném případě nezůstalo pouze u tzv. předčasně dokonaného deliktu dle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, ale došlo i ke způsobení kvalifikovaného poruchového jevu ve smyslu § 212 odst. 6 písm. a.) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu a v případě dovolatelky ve smyslu § 212 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku zcela dokonaným. Přitom nelze ani u jednoho z dovolatelů úspěšně dovodit, že za jedině právně relevantní jednání lze považovat jednání dovolatele do podání žádosti o poskytnutí dotace s tím, že jakékoliv další časově navazující jednání je z hlediska přisouzené právní kvalifikace (§ 212 odst. 1, odst. 6 písm.a/ tr. zákoníku) zcela irelevantní. Otázkou vyhodnocení nepravdivosti či hrubého zkreslení údajů nebo zamlčením uváděných podstatných údajů (v části při podání žádosti o poskytnutí dotace ) se pak po stránce objektivní i subjektivní zabýval důsledně soud prvního stupně, a to natolik podrobně, že soud odvolací neměl potřebu popsané úvahy nijak doplnit a právem podpořil stanovisko, že veřejná soutěž vyhlášená ministerstvem životního prostředí ČR dne 30. 6. 2004 zavazovala všechny subjekty (uchazeče), a tedy i dovolatelem zastupovanou společnost UT 2002, s. r. o., z hlediska zadávacích dokumentů nezbytných pro zpracování a podání návrhu projektu, který je třeba považovat z hlediska zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, za předmětnou žádost uchazeče o poskytnutí účelových finančních prostředků ze státního rozpočtu. Uvedené plyne i z odpovídající právní úpravy (§ 17 odst. 7 zák. č. 130/2002 Sb. ve znění do 12. 9. 2005), podle které návrh projektu je žádostí uchazeče o poskytnutí účelové podpory formou dotace podle zvláštního právního předpisu, kterým je právě uvedený zákon č. 218/2000 Sb. Přitom soud prvního stupně důsledně vyložil stěžejní podmínky, za splnění kterých se lze do veřejné soutěže v oblasti výzkumu a vývoje přihlásit a následně i čerpat účelovou finanční podporu, a zabýval se i obsahem jednotlivých bodů takto vyhlášené veřejné soutěže, a to především z hlediska dodržení tomu odpovídající a v uvedeném směru závazné právní úpravy, kterou takto představoval zák. č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Proto také pod dovolatelem poukázaným bodem II. 1. písm. a) uvedené veřejné soutěže (stran prokazování kvalifikace a formy prokazování kvalifikace ) ve smyslu a způsobem uvedeným v § 18 odst. 2, 4 cit. zákona vztaženým ke kvalifikačním předpokladům na straně uchazeče, se z hlediska toho, který vyhlásil onu veřejnou soutěž, vyžadovalo i uvedení informací zahrnujících mimo jiné technické a materiální vybavení pro řešení programů/projektů i jmenný seznam všech tvůrčích pracovníků účastnících se na řešení, včetně jejich odborného životopisu, vymezení problémů, na kterých budou pracovat, objemu jejich pracovní účasti atd., což ve smyslu § 18 odst. 3 cit. zákona odpovídá oprávnění vyhlašovatele veřejné soutěže v intencích jejího charakteru a finančního rozsahu předpokládaných řešitelských projektů. Pokud je v bodě II. 3. předmětné veřejné soutěže uvedeno, že uchazeč je povinen poskytovatele písemně informovat o změnách, které nastaly v době od podání návrhu jeho projektu do případného uzavření smlouvy nebo vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory a které se také týkají údajů požadovaných pro prokázání způsobilosti a které by tak mohly mít vliv na rozhodování poskytovatele o udělení dotace (do sedmi kalendářních dnů ode dne, kdy se o takové skutečnosti dozvěděl), tak potom je seznam takových údajů z hlediska vyhlašovatele veřejné soutěže udělit účelové dotační prostředky příslušnému žadateli dostatečně transparentně vyjádřen v bodě II. 5. označené veřejné soutěže. Podle něj totiž v případě nesplněných podmínek uvedených v čl. II. 1. písm. a), čl. II. 3. je nutno přistoupit k vyloučení návrhu projektu z veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji. V uvedeném směru je proto správný hodnotící závěr nalézacího soudu s tím, že povinnosti uchazeče uvedené v bodě II. předmětné veřejné soutěže byly srozumitelným a současně zákonu odpovídajícím způsobem formulovány jako závazné podmínky jeho úspěšné účasti. Dále se státní zástupkyně vyjádřila k tomu, že dovolatel v části předmětného projektu nazvané Personální a institucionální zabezpečení sice uvedl, že na projektech budou spolupracovat vybraní pracovníci příslušných kateder s tím, že popř. i další, jejichž potřebnost se projeví v průběhu řešení. Uvedla, že s ohledem na výše uvedené konkretizované podmínky kvalifikačních předpokladů žadatele (v postavení tzv. řešitele) i jeho tvůrčích spolupracovníků, účastných na řešení projektu, však nelze vycházet z prostého gramatického výkladu takové formulace a na uvedeném podkladě důvodně dovozovat, že se jedná pouze o zamýšlenou spolupráci s tam uvedenými odborníky, ke které případně dojde až v souvislosti s aktuální potřebou s tím, že se tak může jednat o neuzavřenou množinou všech myslitelných subjektů, jež by mohly na projektu spolupracovat . Poukázala i na to, že postavení žadatele o dotaci a potažmo úspěšného řešitele v intencích veřejné soutěže je zásadní. Význam řešitele prioritně spočívá v jeho výlučné odpovědnosti za všechny rozhodné údaje, které si vyhlašovatel veřejné soutěže vymínil a bez kterých by podané žádosti o dotaci nemohlo být vyhověno. Mezi takové rozhodné údaje přitom nesporně patří i otázky Personálního a institucionálního zabezpečení projektu a nelze je vnímat jako dobrovolné, a to ani s odkazem na závěry expertního stanoviska Doc. JUDr. B. H., Ph.D., které ostatně nevycházejí ani z rozhodného textu vyhlášené (předmětné) veřejné soutěže ani ze znění odpovídající právní úpravy. Z ní totiž plyne, že poukazované a objektivně nevyloučené možnosti personálních změn v době realizace projektu podléhají ohlašovací povinnosti dle § 9 odst. 8 zák. č. 130/2002 Sb. S ohledem na uvedené má státní zástupkyně za to, že dovolateli byl nepochybně dostatečně znám význam údajů v části týkající se Personálního a institucionálního zabezpečení projektu , stejně jako rozpor v ní uváděných údajů (personálií) s objektivitou tvrzení o jejich budoucí spolupráci, stejně mu byla známa povinnost uvádět tyto údaje na pravou míru při všech příležitostech, a tedy od rozhodnutí o udělení dotačních prostředků přes smluvní úpravu jejich poskytnutí ve znění příslušných smluvních dodatků až po kontrolu pracovníků poskytovatele dotace v průběhu realizace projektu. K namítané absenci škody velkého rozsahu uvedla, že pokud označil za vadnou úvahu soudu spočívající v tom, že pokud by nebyly Smlouvy a Dodatky uzavřeny, nebyla by vyplacena přisouzená částka, nelze mu přisvědčit. Pokud dovolatel poukázal na plánovanost dotací na rok 2005-7 a na povinnost dvoustranná jednání uzavřít, pak takto nejde o trestný čin. Nelze však současně přehlédnout, že taková povinnost se opírala v dané věci o protiprávní podklad spočívající právě v nepravdivosti, hrubé zkreslenosti či zatajení podstatných údajů v žádosti o dotaci a takto absentoval právní nárok plynoucí z navazujících právních úkonů, na jejichž podkladě došlo k vyplacení dotace. Na výši škody přitom nemá vliv ani případné zohlednění finančních prostředků vložených do projektů společností UT 2002, s. r. o., neboť ať již tvrzené nebo skutečně vynaložené náklady se totiž při nesplněných podmínkách právního režimu řízení ve smyslu zák. č. 218/2000 Sb., a zák. č. 130/2002 Sb., neopírají o žádný právní titul tak, aby je bylo možné vůbec zohlednit z hledisek již uvedených. K otázce namítané spoluviny poškozeného potom státní zástupkyně uvedla, že i ve smyslu ustálené judikatury se příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, pokud jednání pachatele zůstává takovým, bez kterého by k následku nedošlo. Pokud tedy dovolatel uvedl, že se nemohl obohatit, pokud příjemcem byla společnost UT 2002, s. r. o., pak bez ohledu na jeho nezmenšenou odpovědnost statutárního orgánu za následky jeho jednání, uskutečněnou jménem právnické osoby, zůstává z hlediska předmětné skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu (jejího kvalifikovaného následku) podstatným to, že znak vlastního či cizího obohacení není (na rozdíl od tzv. obecného podvodu) zákonem předepsán. K jeho námitce stran absence úmyslného jednání ve snaze způsobit kvalifikovaný škodlivý následek (dotace vyplacené na rok 2007 po podpisu Dodatku č. 2 ze 13. 2. 2007 ke Smlouvě o poskytnutí účelové podpory z 15. 4. 2005) s tím, že v té době byla v postavení statutárního zástupce označené společnosti dovolatelka Ing. H. W., lze uvést, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že oba dovolatelé jednali ve spolupachatelské formě trestné součinnosti, což v rámci svého rozhodnutí přiléhavě vysvětlil odvolací soud. Nedůvodné je i tvrzení dovolatele spočívající v tom, že škoda nevznikla, případně byla menší, než bylo shledáno, a to ať již z hlediska vynaložených nákladů v souvislosti s projektem, spoluzavinění poškozeného či případné její vrácení do státního rozpočtu ve správním řízení, kdy takto by se jednalo pouze o skutečnosti potřebné pro posuzování adhezního nároku státu, který se však nestal předmětem rozhodování v předmětné věci. K namítané absenci společenské škodlivosti jednání dovolatelů státní zástupkyně uvedla, že soukromoprávní základ věci i předmětné smluvní vztahy nelze akceptovat ani při zdůraznění principu subsidiarity trestní represe, když k přidělení dotace a jejího čerpání došlo zjevně při naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu z hlediska § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. K tomu, že v předmětné věci byla aplikována nová úprava formálního pojetí trestného činu v rámci trestního zákoníku, ačkoli skutek se stal za účinnosti předchozí právní úpravy uvedla, že to, že byl trestný čin dotačního podvodu zahrnut do samostatné skutkové podstaty (§ 212 tr. zákoníku), není rozhodné proto, že takové jednání bylo již trestné i za dřívější právní úpravy a ta jako trestný čin úvěrového podvodu ve smyslu § 250b trestního zákona. Příznivost pozdější právní úpravy je jednoznačně dána porovnáním zákonného rozpětí příslušných trestních sazeb obou uvedených trestných činů, jak také uvádějí oba soudy v důvodech svých rozhodnutí. S ohledem na uvedené proto, státní zástupkyně navrhla, aby takto dovolání podaná Doc. Ing. P. W. a Ing. H. W. byla podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Přitom důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se tak nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim odpovídající právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
xxx
V posuzované věci je především nezbytné poukázat na to, že v rozhodné době Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo podle zák. č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, veřejnou soutěž (dne 30. 6. 2004) na řešení programů působnosti poskytovatele, ta byla uveřejněna v obchodním věstníku a upravovala řešení programů Krajina a sídla budoucnosti , Životní prostředí a ochrana přírodních zdrojů . Přitom společnost UT 2002, s. r. o., předložila právě na základě vyhlášené (zmíněné) veřejné soutěže programové projekty Relace mezi politikou životního prostředí a ekonomickým rozvojem (datovaný dne 3. 9. 2004) a Výzkum, zpracování a možného následného industriálního využití primárního a sekundárního odpadu segmentu pryže, pneumatik aj. pryžového odpadu (datovaný téhož dne). Dne 4. 4. 2005 pak bylo ministerstvem životního prostředí rozhodnuto o přidělení požadované dotace (po schválení stanoviska odborného poradního orgánu). Následně potom dovolatel uzavřel jako jednatel obchodní společnosti UT 2002, s. r. o., v postavení příjemce dotace Smlouvu o poskytnutí účelové podpory na řešení programového projektu formou dotace z výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj podle zák. č.130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, s přiděleným evidenčním označením projektu (dále jen Smlouva). Na tomto místě je potom nezbytným uvést, že na základě učiněných skutkových zjištění v rámci shora uvedeného (jím předloženého) projektu a ani následně dne 19. 4. 2005 uzavřené Smlouvy v části nazvané Institucionální a personální zabezpečení (jako její neoddělitelné součásti) nepravdivě uvedl, že na projektu budou spolupracovat osoby, které přesně označil. Za těchto okolností mu byla následně vyplacena zmíněným ministerstvem příslušná dotace a po uzavření Dodatku č. 1 ze dne 9. 2. 2006 dotace další. Prokázáno bylo i to, že předkládal průběžné zprávy o finančním čerpání dotace, v rámci kterých uváděl nepravdivé (soudy podrobně popsané) údaje. Na základě kontroly Smlouvy ze dne 19. 4. 2005 provedené označeným ministerstvem již k uzavření dalšího Dodatku nedošlo. Z učiněných skutkových zjištění lze již shora uvedené ve stejném rozsahu vztáhnout i na dovolatelem předložený projekt i na další (shora uvedený) projekt a v souvislosti s ním na uzavřenou Smlouvu (pod evidenčním označením projektu ze dne 15. 4. 2005 a s ní spojené Dodatky č. 1 a č. 2, v důsledku kterých pak došlo k vyplacení dotací v uvedené výši. Přitom je zjevné, že vyhlášená veřejná soutěž, následně předložené programové projekty a v důsledku toho uzavřené Smlouvy i se svými Dodatky jsou jediným a spolu souvisejícím celkem, v rámci kterého musely být splněny jednotlivě stanovené podmínky proto, aby mohla být příslušná dotace v souladu se zákonem také poskytnuta. Za daného stavu tak nemohlo zůstat u tzv. předčasně dokonaného zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, ale došlo již k trestně právnímu následku (poruchového jevu) z hlediska § 212 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Pokud tedy dovolatel prokazatelně (v rozporu s vymezenými podmínkami) nepravdivě uvedl řadu lidí (soudy přesně označených osob), kteří budou závazně spolupracovat na příslušných projektech a současně soudy prokázaly, že tito lidé takový souhlas nedali (případně nebyli ani osloveni), postupoval protiprávně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jak ve svém rozhodnutí přiléhavě vysvětlil odvolací soud, když v tomto směru korigoval (citované) rozhodnutí soudu prvního stupně. V uvedeném směru potom zejména soud prvního stupně podrobně a detailně vyložil zásadní podmínky, za splnění kterých bylo možné se do zmíněné veřejné soutěže vůbec přihlásit a po jejich splnění také čerpat účelově stanovenou finanční podporu (dotaci), když správně vycházel z obsahu k tomu určené právní úpravy v podobě podmínek stanovených zák. č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Z hlediska uvedeného zákona tak jde o splnění kvalifikačních předpokladů uchazeče, zajištění technického a materiálního vybavení pro řešení projektu a také jmenný seznam všech tvůrčích pracovníků, účastných na řešení projektu, včetně jejich odborného životopisu, vymezení problémů, na kterých budou participovat, objem jejich účasti atd. Stejně tak je citovaným zákonem stanovena povinnost písemně informovat o případných změnách projektu ve lhůtě tam stanovené. Soudy nepochybily, pokud uvedené povinnosti označily jako závazné. Shora uvedeným způsobem proto měly být jednotlivé osoby v rámci projektů zřetelným způsobem označeny z hlediska všech zákonem stanovených náležitostí, z hlediska jejich postavení při provádění předložených projektů, když za uvedené je nepochybně odpovědný řešitel. Tvrzení, že může jít o pracovníky (obecně), jejichž potřeba se projeví v průběhu řešení projektu, není udržitelné. K námitce stran výše způsobené škody je pouze namístě stručně poukázat na argumentaci obsaženou v napadených (citovaných rozhodnutí), kdy z hlediska prostředků, které měla společnost UT 2002, s. r. o., do předmětných projektů vložit, je uvedená skutečnost nerozhodná, když (případně) takto vynaložené prostředky se při nesplnění uvedených podmínek ve smyslu zák. č. 218/2000 Sb. a zák. č. 130/2002 Sb. nejsou těmi, které představují v rámci dotačního řízení jakýkoli právní nárok. Případné spoluzavinění druhé smluvní strany pro její neopatrnost je potom v uvedených souvislostech irelevantní (tak i R 37/1975). Další úvahy v tomto směru (stran vzniku škody, spoluzavinění poškozeného, vrácení finanční částky do státního rozpočtu v rámci správního řízení) by měly význam pouze z hlediska případného uplatnění nároku na náhradu škody. K namítané absenci společenské škodlivosti (ultima ratio) nelze mít za to, že popsané jednání (obou dovolatelů) nelze vnímat jako trestný čin, když (jak již uvedeno) naplnili všechny znaky skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu způsobem a v rozsahu soudy označeným. Konečně k otázce časové působnosti trestního zákona a trestního zákoníku je namístě připomenout, že popsané jednání bylo trestné i za účinnosti trestního zákona jako trestný čin úvěrového podvodu (§ 250b trestního zákona), přičemž příznivější pro dovolatele je nepochybně užití pozdější právní úpravy, jak plyne z porovnání zákonných sazeb obou označených trestných činů. Shora uvedené námitky byly vzneseny v zásadě oběma dovolateli, když dovolatelka Ing. H. W. samostatně zdůraznila, že v jejím (soud popsaném) jednání nutno spatřovat absenci jejího zavinění. K tomu je nutno uvést, že z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatelka byla manažerkou, která nepochybně věděla o předchozím jednání svého manžela, byla o něm informována, stejně tak i o způsobu personálního a institucionálního zabezpečení projektů, kdy v tomto směru i jednala s pedagogickými pracovníky popsaným způsobem. Komunikovala s ministerstvem životního prostředí ohledně zmíněných projektů a své (finančně ohodnocené) aktivity nemohla bez znalosti věci provádět, když se prokazatelně starala o zajišťování organizačních a administrativních úkonů z hlediska uváděných projektů. Její tvrzení, že v uvedeném směru neměla žádné znalosti tak neodpovídá učiněným skutkovým zjištěním a nelze tak mít ani za to, že neměla úmysl počínat si způsobem, který je jí kladen za vinu. Jeví se potřebným znovu připomenout, že v rámci zmíněných projektů nebyl tým potřebných spolupracovníků vůbec ustaven a takto zásadní údaj v žádosti o dotaci navazujícím předloženým projektům a s tím souvisejícími Smlouvami a jejich Dodatky nebyl uveden pravdivě a takto nebyla ani zajištěna potřebná záruka kvality odborných vědeckých pracovníků zásadně potřebná pro odpovídající řešení projektů, když taková záruka měla zásadní význam právě pro rozhodování vyhlašovatele veřejné soutěže a na to navazující případné oprávněné poskytnutí účelové dotace.

Je namístě uzavřít s tím, že shora uvedené námitky stran nesprávného právního posouzení jejich jednání, zavinění, výše (existence) způsobené škody i nerespektování principu ultima ratio byly vzneseny právně relevantně, jsou však z důvodů již shora zmíněných zjevně neopodstatněné. K ve věci učiněným skutkovým zjištěním pak lze v souhrnu (s odkazem na jejich podrobný popis obsažený v důvodech napadených a citovaných rozhodnutích) uvést, že ta mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi případně v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Takto učiněná skutková zjištění pak co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. září 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka