3 Tdo 365/2007
Datum rozhodnutí: 18.04.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 365/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2007 dovolání obviněného P. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2006, sp. zn. 9 To 476/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 147/2006, a rozhodl t a k t o :

Dovolání P. R. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 2 T 147/2006, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 187 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen i trest propadnutí věci, a to věcí uvedených jednotlivě ve výroku zmíněného rozsudku.



Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v době od 13. 4. 2006 do 14. 4. 2006 nejméně v jednom případě vyrobil za použití varné soupravy psychotropní látku pervitin (metamfetamin), uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., v množství minimálně 2 gramů.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali odvolání jak obviněný, tak jeho bratr J. R. a jeho matka M. R. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 29. 12. 2006 Krajský soud v Praze, který svým usnesením sp. zn. 9 To 476/2006 podaná odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mělníku dovolání. V něm napadá rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu z tohoto důvodu, že v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí, tedy v řízení u soudu prvního stupně, došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a tedy k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z obsahu dovolání je zjevné, že směřuje především proti výroku o vině a v důsledku toho i proti výroku o trestu odnětí svobody.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítá, že soudy obou stupňů se dle jeho názoru vůbec nezabývaly jeho obhajobou, že výrobu 2 gramů pervitinu pouze dokončil, a to pod nátlakem, vydíráním a z přinucení ze strany svědka J. Také oběma soudům vytýká, že při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost ponechaly bez povšimnutí i prokázanou skutečnost, že se dovolatel objektivně snažil, i přes svoji minulost a nátlak blízkého okolí, vyhnout se páchání trestné činnosti, a to i tak, že se přestěhoval, aby přerušil veškeré kontakty. Dále dovolatel vznáší námitku proti rozsahu provedeného dokazování s tím, že soud nevyhověl v tomto směru návrhům obhajoby.



Dovolatel dále vyslovuje názor, že soudy obou stupňů pochybily, když jeho jednání posoudily jako trestný čin. Připouští sice, že i množství 2 gramů vyrobeného metamfetaminu postačuje pro naplnění formálních znaků citovaného trestného činu, avšak je přesvědčen, že v daném případě právě toto minimální množství ve spojení s dalšími okolnostmi případu výrazně snižují stupeň společenské nebezpečnosti činu tak, že nebylo na místě jeho jednání posoudit již jako trestný čin.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání podala své písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Pokud jde o tu část dovolání, ve které dovolatel namítá nedostatečný rozsah dokazování a nesprávné hodnocení důkazů, má státní zástupkyně za to, že v této části dovolání neodpovídá zákonným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Za námitku směřující proti právnímu posouzení považuje státní zástupkyně výhrady dovolatele k nedostatečnému zjištění materiální stránky trestného činu, i když není patrno, krom namítaného menšího množství vyrobené psychotropní látky, který další aspekt významný pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost by měl být soudem pominut. Dle názoru státní zástupkyně není argumentace dovolatele způsobilá zvrátit shodný závěr soudů obou stupňů, že přisouzeným jednáním dovolatele došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 187 odst. 1 tr. zákona a že čin je trestným činem i z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 tr. zákona.

Státní zástupkyně v této souvislosti odkazuje i na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kde jsou pečlivě všechny významné okolnosti činu i na straně pachatele hodnoceny, aniž by dle zjištění soudu jimi byl stupeň nebezpečnosti činu jakkoli snižován. Připomíná také, že mezi hledisky rozhodnými pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost je následek činu, vyrobení psychotropní látky v takovém množství, že je způsobilé ovlivnit psychiku člověka, což lze od 2 gramů pervitinu právem očekávat.

Námitku nesprávného hodnocení soudů rozhodných okolností případu, které mají vliv na jeho společenskou nebezpečnost ve smyslu § 3 odst. 4 tr. zákona, považuje státní zástupkyně za nedůvodnou. S odkazem na platnou judikaturu, že při naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu (nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona), ohledně kterých zákon předpokládá, že v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný, nebylo zjištěno nic, co by splnění materiální podmínky trestnosti zpochybňovalo.

S ohledem na to, že státní zástupkyně z uvedených důvodů považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm l) tr. řádu byl dovolatelem uplatněn ve vazbě na jeho tvrzení, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu pouze zčásti. V rozporu s tímto (jakož i kterýmkoliv jiným) zákonným dovolacím důvodem nejsou ty námitky dovolatele, kde např. poukazuje na nedostatečný rozsah dokazování či skutkové hodnocení provedených důkazů. V této části nelze považovat obsah dovolání za relevantní, neboť dovolání jako zvláštní druh mimořádného opravného prostředku k revizi podobných námitek neslouží, dovolání nemá povahu druhého odvolání a učiněná skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná.

Nejvyšší soud dále shledal, že dovolatel v rámci uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantně napadá pouze správnost právního posouzení materiální stránky trestného činu, konkrétně v posouzení, zda jeho jednání vykazovalo stupeň nebezpečnosti pro společnosti vyšší než nepatrný či nikoliv. Obdobně jako státní zástupkyně Nejvyšší soud považuje tuto část podaného dovolání za sice odpovídající svým charakterem uplatněnému dovolacímu důvodu, z hlediska důvodnosti však za zjevně neopodstatněnou.

Za správný a důvodný totiž nelze považovat názor dovolatele, že soud měl přihlédnout k malému množství vyrobené drogy jako k okolnosti, která snižuje míru nebezpečnosti pro společnost natolik, že se nejednalo o trestný čin. V prvé řadě je zcela evidentní, že samotné ustanovení § 187 tr. zákona z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty k množství vyrobené látky nikterak nepřihlíží, a to dokonce ani ve svých odstavcích 2) a 3), jejichž aplikaci odůvodňují jiná rozlišující kriteria. Je tomu tedy v případě tohoto trestného činu zcela jinak, než u trestného činu podle § 187a tr. zákona, kde je množství drogy kriteriem určujícím.

Domáhá-li se tedy dovolatel posouzení svého jednání s ohledem na množství 2 gramů vyrobené látky jako jednání nedosahujícího míry společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrné, pak tak činí neprávem. K posouzení míry nebezpečnosti činu pro společnost ovšem soud nemohl a také tak neučinil zvažovat samotné množství vyrobeného pervitinu (přičemž je nutno za správné považovat zjištění, že toto množství samo o sobě je nepochybně způsobilé ovlivnit psychiku člověka), ale byl povinen vzít do úvahy i další okolnosti případu mající na míru společenské nebezpečnosti vliv. Jak je z rozhodnutí soudů obou stupňů zcela zřejmé a není nutno je opakovat, zabývaly se soudy obou stupňů splněním materiálních podmínek dostatečně a své závěry také řádně zdůvodnily. Pokud dovolatel například namítá, že soudy pominuly skutečnost, že se přestěhoval, aby se vyhnul páchání trestné činnosti a aby přerušil veškeré kontakty , pak taková tvrzení dovolatele nelze považovat za relevantní s ohledem na další skutková zjištění soudu. Je sice možno reflektovat skutečnost, že dovolatel změnil místo svého působení, neopomněl však s sebou přivézt i aparaturu potřebnou k výrobě pervitinu, takže o upřímnosti jeho snahy vyhnout se dalšímu páchání trestné činnosti vypovídá nejen obsah znaleckého posudku, ale především chování dovolatele samotného. Soudy obou stupňů toto chování správně posoudily nejen po stránce skutkové (včetně zhodnocení všech polehčujících i přitěžujících okolností), ale i po stránce právní kvalifikace. Náležitě také posoudily a ve svých rozhodnutích také odůvodnily své právní závěry, včetně těch, které se dotýkají míry nebezpečnosti činu pro společnost. Na závěrech obou soudů neshledává Nejvyšší soud žádné vady, které by na základě námitek dovolatele bylo nutno odstraňovat a vyhovět tak návrhu obviněného obsaženému v petitu jeho dovolání.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že jak výše uvedeno Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. R. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 18. dubna 2007

Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h