3 Tdo 36/2004
Datum rozhodnutí: 24.02.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 36/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2004 dovolání obviněného G. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 5 To 36/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 7/2002, a rozhodl t a k t o :

Dovolání G. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 34 T 7/2002, byli obvinění G. S. a V. P. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Za spáchání tohoto trestného činu byl obviněný G. S. odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu 5 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným G. S. a V. P. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené společnosti N. H., a. s. O. K. škodu ve výši 7.928.157,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění G. S. a V. P. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po předcházející vzájemné dohodě, v době od 6. 8. 2001 do 21. 8. 2001 v O. celkem v sedmnácti případech vylákali s podvodným úmyslem od společnosti N. H., a. s. O., dodávky různého hutního materiálu v celkové hodnotě 7.928.156,90 Kč tím způsobem, že obžalovaný V. P. jako jednatel firmy M. S., spol. s. r.o., vystavil plnou moc pro G. S., na základě které tento následně provedl odběr zboží na faktury s třicetidenní lhůtou splatnosti, přičemž zboží do současné doby nebylo společnosti N. H., a. s., uhrazeno, čímž byla společnosti N. H., a. s. O., způsobena škoda ve výši 7.928.157,- Kč, a to přesto, že obžalovaný G. S. tento hutní materiál v uvedené hodnotě nabídl společnosti Q., s. r. o. se sídlem O. P., a požadoval platbu v hotovosti za každou dodávku hutního materiálu a vyinkasoval za tyto dodávky platby v hotovosti ve výši 7.428.978,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný G. S. odvolání, kterým se zabýval dne 17. 9. 2003 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 36/2003 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (přičemž tento soud rozhodl ve věci usnesením) a s tím související rozhodnutí (vydané formou rozsudku) Krajského soudu v Ostravě. Nespecifikuje při tom, kterou část obou rozhodnutí napadá, z obsahu dovolání však lze usoudit, že napadá rozsudek soudu prvního stupně i usnesení soudu druhého stupně v celém rozsahu. Výslovně se při tom odvolává na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že Vrchní soud v Olomouci chybně a nesprávně hodnotil důkazy, argumenty a vývody odsouzeného uvedené v jeho odvolání, dále že se vůbec nezabýval konkrétními námitkami odsouzeného a jeho obhájce, v čemž spatřuje porušení ustanovení § 125 tr. řádu. Řízení před soudem prvního stupně rovněž vytýká údajné nedodržení základních zásad trestního řízení, konkrétně porušení ustanovení § 220 odst. 2 tr. řádu a § 2 odst. 5 tr. řádu a vyslovuje názor, že s jeho námitkami v tomto směru se odvolací soud dostatečně nevypořádal. Dále vyslovuje názor, že odůvodnění napadeného rozsudku trpí takovými vadami, které § 258 odst. 1 uvádí jako důvody pro zrušení rozsudku .

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí, případně aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně.

Součástí dovolání je i požadavek obviněného na odložení nástupu výkonu trestu s výslovným odkazem na ustanovení § 265n tr. řádu, ač fakultativní možnost rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon trestu je upravena ustanovením § 265o odst. 1 tr. řádu

K podanému dovolání podala své písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především upozorňuje na zjevný rozpor mezi deklarovaným zákonným dovolacím důvodem a povahou námitek obviněného v samotném obsahu jeho dovolání. Konstatuje, že obsahem dovolání jsou námitky vůči skutkovému zjištění soudu a že dovolání neobsahuje jakoukoliv kvalifikovanou námitku hmotně právní povahy, kterou by obviněný způsobem předpokládaným v rámci jím použitého dovolacího důvodu zpochybnil právní posouzení jemu přisouzeného skutku. Protože povaha námitek obsažených v dovolání neodpovídá ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v neprovedení všech důkazů, v nesprávném hodnocení důkazů provedených, a tedy že podle jeho názoru nebyla jeho vina náležitě prokázána v průběhu dokazování. Soustřeďuje se při tom především na obsah odůvodnění odsuzujícího rozsudku, kterému vytýká nedostatečný popis skutkových zjištění. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu a k popisu těchto skutkových zjištění v odůvodnění rozsudku, přičemž se v této souvislosti domáhá zrušení rozsudku a odvolacímu soudu vytýká, že tak neučinil. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného G. S. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

O návrhu na odložení výkonu trestu i při pominutí formální vady uplatněného návrhu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť s dovoláním nebyl připojen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. února 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h