3 Tdo 354/2013
Datum rozhodnutí: 17.04.2013
Dotčené předpisy: § 41 tr. zákoník



3 Tdo 354/2013 -16
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. dubna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 To 458/2012-69, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 107/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 1 T 107/2012-45, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /) na skutkovém základě, že dne 17. 9. 2012 kolem 14.40 hodin v B. na ulici M. v prodejně DM drogerie odcizil dvě plata žvýkaček značky Orbit, celkem 60 kusů á 13.90 Kč, a to tím způsobem, že si je na prodejní ploše vložil do igelitové tašky a poté bez zaplacení prodejnu opustil, a svým jednáním společnosti DM drogerie markt, s. r. o., B., M., způsobil celkovou škodu ve výši 834,- Kč; přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 99 T 145/2011, za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 8. 9. 2012. Za to byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud současně uložil povinnost nahradit poškozené společnosti DM drogerie markt, s. r. o., škodu ve výši 834,- Kč.

O odvolání obviněného, který je podal proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 To 458/2012-69, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak v napadené části (výroku) nabyl právní moci dne 27. 11. 2012 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. M. následně dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) podobně jako ve svém odvolání namítl, že soud prvního stupně při ukládání trestu dostatečně nepřihlédl k významu učiněného doznání, ačkoli pro závěr o jeho vině jinak neměl k dispozici žádný jiný přímý důkaz a důkazy nepřímé by bez přiznání viny netvořily potřebný ucelený řetězec. Záběry z bezpečnostních kamer nebyly na tak kvalitní úrovni, aby se dalo jednoznačně říci, že to byl právě dovolatel, kdo byl na nich zachycen ve chvíli, kdy z regálu byla odcizena inkriminovaná dvě plata žvýkaček. Jeho doznání za dané důkazní situace proto mělo být vzato za výrazně polehčující okolnost ve smyslu § 41 tr. zákoníku, což ovšem soud prvního stupně neučinil. Nesprávně tak aplikoval příslušná hmotně právní ustanovení o ukládání trestu. Odvolací soud namítané pochybení neodstranil a tím své rozhodnutí založil vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.

S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 8 To 458/2012, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně (zde samosoudcem) za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 28. 2. 2013. Přípisem zaslaným dovolacímu soudu pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání.

Obviněný M. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že podané dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž soud rozhodl ve druhém stupni výrokem o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného proti výroku o trestu z rozsudku uvedeného v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Námitku dovolatele směřující proti nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem soudu prvního stupně, jehož výrok následně potvrdil jako správný soud odvolací, pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.

Ze systematiky, s níž jsou v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k výroku o trestu se vztahuje především dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř . , který spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takovou vadou však rozsudek soudu prvního stupně a v návaznosti na tom ani zamítavé usnesení odvolacího soudu v této trestní věci netrpí a dovolatel ji ostatně ani nenamítl.

Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu či způsobu jeho výkonu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku či v § 41 tr. zákoníku a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. v judikatuře přiměřeně R 22/2003 SbRt.). Opačný výklad by totiž znamenal akceptovat dovolací důvod spočívající v jiném nesprávném právním posouzení též ve vztahu k projevu soudcovské individualizace trestu v konkrétním případě, a to i při obecné přípustnosti (zákonnosti) postupu, jehož soud v daném případě použil. To by ovšem bylo v evidentním rozporu s charakterem dovolání jako mimořádného opravného prostředku , jehož účelem je náprava jen těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé. Zároveň by se tím stíral rozdíl mezi odvoláním (řádným opravným prostředkem) podaným z důvodu, že uložený trest - včetně způsobu jeho výkonu - je ve vztahu k obviněnému nepřiměřený, a dovoláním; šlo v podstatě jen o zavedení další běžné přezkumné instance v procesu trestního řízení. Jestliže by dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohl (obecně) mít dopad na jakýkoliv nesprávně uložený trest, byl by v zákoně zakotvený dovolací důvod určený k nápravě taxativně vymezených vad výroku o trestu (§ 265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.) nefunkční a nadbytečný.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud pouze jako obiter dictum podotýká, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že při rozhodování o vině dovolatele neměl k dispozici jako důkazy pouze jeho doznání a záznamy z průmyslových kamer umístěných v prodejně drogerie, ale i věrohodnou výpověď pracovníka tamní ostrahy, svědka P. S. Tento svědek si obviněného dobře pamatoval již z dřívějška. O odcizení dvou plat žvýkaček byl bezprostředně po jeho odchodu z prodejny dne 17. 9. 2012 informován prodavačkou P., která krádež zpozorovala. Obviněného si ihned ztotožnil na kamerových záznamech, které následně předal vypálené na CD nosiči Policii ČR. Dva dny poté se mu podařilo obviněného, který po předchozí úspěšné krádeži prodejnu opětovně navštívil, zadržet a předat ho policii. Za dané situace pak nelze učiněné doznání přeceňovat a tvrdit, že by se soud prvního stupně ocitl v důkazní nouzi, která by mu - při absenci doznání dovolatele - neumožňovala v projednávané věci rozhodnout odsuzujícím výrokem.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného M. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. K tomuto postupu zákon nevyžaduje souhlasu stran (srov. § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. dubna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler