3 Tdo 351/2007
Datum rozhodnutí: 18.04.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 351/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2007 dovolání obviněného Doc. Ing. J. P., proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 2 T 87/2006, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Doc. Ing. J. P. se podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 2 T 87/2006, byl obviněný Doc. Ing. J. P. uznán vinným trestným činem šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákona, za který byl podle § 199 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo Letiště P., s. p., odkázáno se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 10. 9. 2005 ve 21.34 hodin v místě svého bydliště zatelefonoval z mobilního telefonu své manželky Ing. P. P., tov. zn. Siemens A50, bez použití SIM karty na tísňovou linku č. 112 Hasičského záchranného sboru města P., a ačkoli věděl, že nemluví pravdu, oznámil zde, že na letišti je bomba , kdy na základě tohoto oznámení byl na letišti P. přerušen provoz v době od 21.59 hodin dne 10. 9. 2005 do 00.10 hodin dne 11. 9. 2005 a provedena prohlídka a dále byla provedena prohlídka na letištích v Aeroklubu H., v O., v M., v O., v P., v O., v H., v J., v B., v K., ve Z., v M., v K., v H., v L., v K. V., v Ch., ve S., v P., v B., v L., v B. v prostorách letecké záchranné služby, v R. n. L., v T., v N. M. n. M., v H., v J., v K., v M. H., v B., v L., přičemž nikde nebyl nalezen žádný nástražný výbušný systém.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal odvolání jednak obviněný, jednak okresní státní zástupce. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2006 Krajský soud v Praze, který svým usnesením sp. zn. 9 To 428/2006 obě odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a tvrdí, že rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení věci.



Své dovolání ze dne 13. 2. 2007 pak dovolatel doplňuje ještě dalším podáním ze dne 7. 3. 2007, ve kterém jednak opravuje chybu původního dovolání (místo odkazu na trestní řád byl uveden odkaz na občanský soudní řád), jednak doplňuje argumentaci k odůvodnění dovolání.



V odůvodnění svého dovolání (včetně zmíněného doplňku) dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudu, vznáší námitky proti rozsahu dokazování a proti hodnocení provedených důkazů. Kromě toho uvádí, že nebyl zjištěn a prokázán žádný motiv činu, tvrdí, že soud nepostupoval podle zásady in dubio pro reo a neprokázal náležitě jeho vinu, když nedostatečně zhodnotil zejména obsah znaleckého posudku a řetězec nepřímých důkazů.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky ve smyslu § 265k, případně § 265m zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu a odsouzeného zprostil viny .



Dalším podáním ze dne 22. 3. 2007 opět prostřednictvím svého obhájce dovolatel dále upřesňuje své dovolání, a to tak, že sděluje, že dovoláním je napadeno rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 428/2006 o zamítnutí jeho odvolání. Uvádí, že toto rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť čin, pro který byl odsouzen, není trestným činem. Tvrdí, že k závěrům právního posouzení neměl odvolací soud žádných důkazů a že z rozboru skutkových zjištění vyplývá, že právní posouzení věci je chybné a nemá oporu v provedeném dokazování. Je toho názoru, že způsob, jakým proběhlo jednání před odvolacím soudem, nasvědčuje tomu, že mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Důkazy nebyly hodnoceny dle zásady in dubio pro reo , nebylo přihlédnuto k tomu, že řetězec nepřímých důkazů byl přerušen výpovědí přímého svědka o tom, že jmenovaný v inkriminovanou dobu netelefonoval. Dále odkazuje na obsah dovolání. Dovolatel vyslovuje názor, že veškerá tvrzení o skutkových zjištěních mají za následek nesprávné právní posouzení věci.

Kromě výše uvedeného vznáší i námitku, že v daném případě nebylo možno použít důkaz prostřednictvím odposlechů a hodnotit tento důkaz v trestním řízení. Návrh obsažený v petitu podaného dovolání dovolatel již v tomto podání ze dne 22. 3. 2007 nemění.

K podanému dovolání podal své písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Upozorňuje na skutečnost, že dovolání směřuje výhradně proti rozsudku soudu prvního stupně, nikde v jeho obsahu ani v petitu není napadnuto rozhodnutí soudu odvolacího. Podle názoru státního zástupce tedy jde o dovolání proti rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání nepřipouští. Z toho důvodu státní zástupce navrhuje, aby toto dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.

K uvedenému vyjádření státního zástupce je zapotřebí podotknout, že bylo zpracováno dne 21. 2. 2007, tedy v době, než dovolatel upřesnil své dovolání podáním ze dne 22. 3. 2007.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání není přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Již z tohoto ustanovení je zřejmé, že dovoláním nelze relevantně napadat prvostupňové rozhodnutí soudu, aniž by bylo primárně (nebo alespoň současně) napadnuto rozhodnutí soudu druhého stupně.

V daném případě je z obsahu podaného dovolání zcela zjevné, že směřuje výhradně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ, zatímco proti usnesení soudu odvolacího nevznáší jedinou námitku. Z tohoto pohledu je pak nutno hodnotit i samotný petit podaného dovolání. Jestliže by měl Nejvyšší soud tomuto petitu vyhovět a zrušit napadené rozhodnutí (tedy rozsudek Okresního soudu Praha-západ) a dovolatele zprostit sám svým rozhodnutím obžaloby, pak se nabízí jen těžko zodpověditelná otázka, co by se v takovém případě stalo s pravomocným rozhodnutím soudu odvolacího, které není dovoláním vůbec napadeno a které by (ve smyslu petitu dovolání) zůstalo rozhodnutím Nejvyššího soudu nedotčeno.

Z podání ze dne 22. 3. 2007 sice vyplývá, že dovolatel tímto podáním rozsah, ve kterém je soudní rozhodnutí napadáno, upřesnil tak, že se vztahuje i k rozhodnutí soudu druhého stupně, k tomuto upřesnění však již Nejvyšší soud nemůže přihlížet.

Původní dovolání sice formálně nepostrádalo náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu a nebyl tedy důvod k postupu podle § 265h odst. 1 tr. řádu, nicméně rozsah, ve kterém bylo dovolání podáno, neumožňuje, aby toto dovolání mohlo být považováno za přípustné. Podle ustanovení § 265f odst. 2 tr. řádu rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Tato lhůta činí dle ustanovení § 265e tr. řádu dva měsíce od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Dle dokladů trestního spisu o doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému a jeho obhájci uplynula zákonná dvouměsíční lhůta dnem 12. 3. 2007, a proto nelze k upřesnění rozsahu dovolání a důvodů jeho podání obsaženém v podání ze dne 22. 3. 2007 přihlédnout.

Z uvedeného je zřejmé, že podané dovolání, přestože bylo podáno prostřednictvím advokáta jako osoby práva znalé, nemůže být věcně projednáno a je nepřípustné.

Nejvyšší soud považuje za vhodné rovněž poznamenat, že i kdyby podané dovolání nevykazovalo výše uvedenou zásadní vadu, muselo by být s ohledem na svůj obsah odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť i když dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, dovolání ve skutečnosti neobsahuje jedinou výhradu hmotně právního charakteru, nýbrž směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním soudu. Takový obsah dovolání ovšem není v souladu se žádným ze zákonných dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek svého druhu nemá charakter druhého odvolání , neslouží k revizi skutkových zjištění učiněných v předchozím řízení; dovolací soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními vázán.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud musí dovolání odmítnout, jestliže jde o dovolání nepřípustné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je nepřípustné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Doc. Ing. J. P. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 18. dubna 2007

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h