3 Tdo 345/2009
Datum rozhodnutí: 08.04.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 345/2009

U s n e s e n í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2009 o dovolání obviněných J. Š. a M. I., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 6 To 460/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 93/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. Š. a M. I. o d m í t á .

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. 1 T 93/2008, byli obvinění J. Š. a M. I. uznáni vinnými jednak pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jednak pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se těchto pokračujících trestných činů dopustili takto:

Obviněný M. I. společně s dalšími (dosud nezjištěnými) pachateli

1)

a) v přesně nezjištěné době od 10:15 hodin dne 15. 4. 2007 do 05:30 hodin dne 16. 4. 2007 v B., okres U. H., nejprve vyřadili zabezpečovací zařízení prodejny družstva J., spotřební družstvo, v U. O., následně nezjištěným předmětem ve dvoře vypáčili vstupní dveře budovy prodejny a vnikli dovnitř a v prostorách prodejny vypáčili dveře vedoucí do skladu a dveře vedoucí do kanceláře, kde vybourali kovový trezor, který na místě vypáčili, odcizili z něho finanční hotovost a dobíjecí karty mobilních operátorů T-Mobile, Vodafone, 02, dále roztrhli stěnu druhého kovového trezoru, ze kterého odcizili finanční hotovost ve výši 152.498,50 Kč, z kanceláře odcizili 20 kusů kartonů cigaret různých značek, čímž družstvu J., spotřební družstvo, v U. O., způsobili odcizením finanční hotovosti škodu ve výši 152.498,50 Kč, odcizením zboží škodu ve výši 43.569,- Kč a poškozením zařízení škodu ve výši 18.140,- Kč,

b) v přesně nezjištěné době od 10:15 hodin dne 15. 4. 2007 do 05:30 hodin dne 16. 4. 2007 v B., okres U. H., po vytlačení plastového okna vnikli do budovy T. B. S., zde nic neodcizili, prošli skladištěm a prostory opustili otevřením nákladových vrat, čímž firmě B. S., způsobili poškozením zařízení škodu ve výši 6.000,not- Kč.

Obvinění M. I. a J. Š. společně s obviněným A. Š. a dalším (dosud nezjištěným) pachatelem

2) dne 30. 5. 2007 kolem 02:00 hodiny až 03:00 hodiny ve S. M., okres U. H., po rozstříhání plotu areálu společnosti F., a. s., a rozstřihnutí oplocení areálu společnosti M. T., a. s., nezjištěným předmětem vypáčili plechové dveře do kanceláře umístěné ve stavební buňce, zde odstřihli a odtrhli kabely zabezpečovacího kamerového systému a telefonu, pootvírali plechové skříně, které prohledali, věci ze skříní vyházeli na podlahu, poté montážní pěnou vyřadili z provozu akustický hlásič, následně nezjištěným předmětem vypáčili petlici na dveřích vážnice, vypáčili další prosklené dveře ve vážnici, odsunuli část stolu a z jeho zásuvky vyndali plastový šuplík, odkud odcizili finanční hotovost, poté z trezoru sundali chladničku a trezor převrátili, vypáčili zadní stěnu a z trezoru odcizili finanční hotovost ve výši 122.868,50 Kč a písemnosti, které odhodili do křoví při opuštění areálu, čímž společnosti M. T., a. s., způsobili odcizením finanční hotovosti škodu ve výši 122.868,50 Kč a poškozením zařízení škodu ve výši 57.063,50 Kč,

3) v přesně nezjištěné době od 18:00 hodin dne 13. 6. 2007 do 05:30 hodin dne 14. 6. 2007 v U. B., okres U. H., v místní části zvané H. na ulici V. K. vnikli po vypáčení okna chodby do budovy sídla Z. o. d. P., přičemž v budově vypáčili dveře do celkem 5 kanceláří, kdy z jedné z těchto kanceláří v přízemí budovy násilím nezjištěným způsobem vypáčili celkem 2 trezory, z jednoho z nich vyndali příruční plechovou pokladnu, tuto vypáčili a z ní odcizili finanční hotovost ve výši 55.178,50 Kč, čímž družstvu Z. o. d. P., způsobili odcizením finanční hotovosti škodu ve výši 55.178,50 Kč a poškozením zařízení škodu ve výši 33.422,- Kč.

Obvinění M. I. a J. Š. společně s obviněnými A. Š., B. S. a dalším (dosud nezjištěným) pachatelem

4) v přesně nezjištěné době od 23:00 hodin dne 20. 6. 2007 do 03:00 hodin dne 21. 6. 2007 ve V. D., okres K., na ulici K. nejprve rozpletli oplocení areálu prodejny společnosti S., s.r.o., poté vnikli přeštípnutím visacího zámku do stodoly, odkud odcizili rudl, následně potom postříkali montážní pěnou sirénu alarmu, rozbili krabici zabezpečovacího kódovacího zařízení, poté vyrazili dveře služebního vchodu zaměstnanců do objektu prodejny a zde odcizili trezor s finanční hotovostí, který naložili na rudl a opustili areál, čímž společnosti S., s.r.o., způsobili odcizením škodu ve výši 155.035,- Kč a poškozením zařízení škodu ve výši 39.450,- Kč.

Za to byl tímto rozsudkem uložen obviněnému J. Š. podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci, a sice mobilního telefonu N. 8800 šedostříbrné barvy, se SIM kartou Eurotel, jednoho páru kožených polobotek černé barvy a jednoho páru sportovní obuvi značky A. modročerné barvy s nápisem C.

Obviněnému M. I. byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. také trest propadnutí věci - SIM karty bez označení mobilního operátora.

Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno zabrání věcí, jejichž obsáhlý seznam je uveden v rozsudku. Jednalo se o mobilní telefony, nářadí, obuv, oblečení, zavazadla, jež byly užity při páchání trestné činnosti.

Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě škody. Tímto rozsudkem bylo zároveň rozhodnuto i ve věci dalších dvou obviněných A. Š. a B. S.

Stejným rozsudkem byli obvinění J. Š. a M. I. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby z dalších dílčích útoků obdobného charakteru jako shora podrobně popsaných ve výroku tohoto rozsudku, jimiž se měli dopustit trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odvolání v jejich neprospěch podal i okresní státní zástupce a to rovněž proti výroku o vině i trestu.

O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 6 To 460/2008. Zatímco odvolání obou obviněných zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná, z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek, a to ohledně obviněného M. I. ve výroku o vině, trestu a náhradě škody.

Podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. byl obviněný M. I. při úplném převzetí skutkových zjištění soudu prvého stupně (s jediným novým zjištěním, že celková obviněným způsobená škoda činí 529.149,50 Kč) nově uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Tomuto obviněnému pak byl uložen (tentokrát však podle § 247 odst. 3 tr. zák.) zcela shodný úhrnný trest odnětí svobody, vyhoštění a propadnutí věci jako v rozsudku soudu prvého stupně, jakož i totožná povinnost k náhradě škody.

Podle § 259 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek doplněn tak, že A. Š. a J. Š. byli zproštěni obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. ohledně dalších dvou dílčích útoků, které zůstaly soudem prvého stupně opomenuty.

II.

Obvinění J. Š. a M. I. podali prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovoláním napadli rozsudek ve výroku o vině, trestu i náhradě škody týkající se obviněného I. a dále ve výroku o zamítnutí odvolání obviněného J. Š.



V úvodu jeho odůvodnění obvinění namítají, že součástí skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by naplňovala zákonný znak trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., a to přisvojení si cizí věci vloupáním či trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., tedy způsobení nikoli nepatrné škody na cizím majetku zničením, poškozením nebo učiněním cizí věci neupotřebitelnou.

Obvinění dále poukazují na to, že od počátku trestního řízení popírají spáchání veškeré trestné činnosti, která jim byla obžalobou kladena za vinu. Byli proto také zproštění ze 17, resp. 18 dílčích útoků obsažených v obžalobě, když nebylo prokázáno, že by se jich dopustili. Podle jejich přesvědčení je situace ohledně těch útoků, jimiž byli uznáni vinnými, obdobná. I zde by podle jejich názoru měli být při respektování zásady in dubio pro reo obžaloby zproštěni, neboť neexistoval jediný přímý důkaz, který by je ze spáchání těchto útoků usvědčoval. Výpověď spoluobviněného S. z přípravného řízení, kterou soud pro závěr o jejich vině použil, považují za nevěrohodnou, neboť podle jejich mínění byla učiněna ve stresové situaci pod nátlakem policejního orgánu. Pokud jde o nepřímé důkazy, které měly soudy k dispozici, ty podle dovolatelů nebyly schopny vytvořit samy o sobě ucelený řetězec, který by poskytl soudu spolehlivý podklad pro vyslovení viny.

Z toho dovozují, že skutková stránka trestného činu krádeže ani trestného činu poškozování cizí věci tak nemohla být naplněna ani po subjektivní stránce, neboť dovolatelé neměli v úmyslu přisvojit si cizí věc vloupáním nebo způsobit škodu na cizím majetku zničením, poškozením nebo učiněním cizí věci neupotřebitelnou.

V petitu se dovolatelé domáhají, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně a v návaznosti na to i rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti. S ohledem na to, že se dovolatelé nacházejí ve výkonu trestu odnětí svobody, rovněž navrhují, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, ve vztahu k oběma dovolatelům.



Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle § 265h odst. 2 tr. ř.

Ve svém vyjádření oponuje názoru obviněných o absenci zjištění takového skutkového stavu, který by dovoloval právní posouzení jejich jednání jako trestného činu krádeže a trestného činu poškozování cizí věci. Má navíc za to, že obvinění tyto své námitky v dovolání nijak blíže neodůvodnili. Dle jejího názoru se tak svou argumentací ocitli mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož podle tohoto ustanovení je možné namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost samotných skutkových zjištění, vady v hodnocení důkazů apod.

Na základě výše uvedených závěrů nejvyšší státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda dovolateli uváděný důvod lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle § 265i odst. 3 tr. ř.

Dovolatelé opřeli své dovolání o důvod uvedený § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, tak jak byl soudy zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Nelze proto v jeho rámci namítat nesprávnost skutkových zjištění, napadat způsob hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování. Nejvyšší soud jako soud dovolací přezkoumává napadená rozhodnutí výhradně z důvodů taxativně vypočtených v ust. § 265b tr. ř., které byly zákonodárcem záměrně redukovány, neboť se jedná o mimořádný opravný prostředek. Další, v pořadí již třetí (po soudech prvého a druhého stupně) přezkum skutkových zjištění v tomto seznamu nefiguruje (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).

Z obsahu dovolání obviněných je však zřejmé, že napadenému rozhodnutí žádné vady právního posouzení zjištěného skutku nevytýkali. Prezentovali vlastní hodnocení důkazů, které by mělo podle jejich přesvědčení vyústit ve skutkový závěr, že se žádného jednání, kterým byli uznáni vinnými, nedopustili. Tedy, že nespáchali ve výroku popsaná vloupání. Nezpochybňovali však, že by jednání v napadených rozhodnutích popsaná, nevykazovala znaky trestných činů krádeže a poškozování cizí věci, nýbrž se snažili na podkladě odlišného hodnocení důkazů prosadit svou vlastní verzi skutkového děje, podle které nebyli pachateli stíhané trestné činnosti. Námitkami tohoto typu však dovolatelé zjevně vybočili z rámce jimi deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k nim nemohl přihlížet.

Nejvyšší soud si byl ovšem vědom, že výjimku z tohoto všeobecně respektovaného výkladu uvedeného dovolacího důvodu lze výjimečně připustit za situace, kdy mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé panuje extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry, k nimž soudy dospěly, v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované věci zjevně nejednalo. I když oba obvinění trestnou činnost důsledně popírali, okresní soud pečlivě analyzoval důkazy, jež měl za této situace k dispozici (výpověď svědka S. z přípravného řízení, záznamy odposlechů telefonních hovorů mezi spoluobviněnými, protokoly o ohledání míst činů, nářadí a oblečení zajištěné v jejich vozidlech, mechanoskopickou expertízu, trasologickou expertízu atd.). Své úvahy zevrubně a systematicky rozvedl v odůvodnění rozsudku na str. 15-21. O tom, že při hodnocení důkazů nepostupoval jednostranně svědčí i fakt, že v případě těch útoků, kde absentovaly především záznamy odposlechů telefonních rozhovorů obviněných, je obžaloby při důsledném respektování zásady in dubio pro reo zprostil, přičemž se jednalo o naprosto převažující část útoků (17, resp. 18 z 22 útoků). Naproti tomu nebylo žádného důvodu, aby tak postupoval i ve zbývajících případech, jak se toho obvinění v dovolání domáhali, neboť důkazní situace zde byla odlišná a dovoloval činit spolehlivý pozitivní závěr o vině obviněných.

Důvodně proto shledal odvolací soud hodnotící závěry okresního soudu logické, přesvědčivé a v souladu se zákonem, přičemž toto stanovisko zcela sdílí i Nejvyšší soud.

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněných J. Š. a M. I. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Vzhledem k odmítnutí dovolání neshledal předseda senátu Nejvyššího soudu u obviněných důvody pro přerušení výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr