3 Tdo 328/2003
Datum rozhodnutí: 24.06.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 328/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2003 o dovolání podaném obviněnou B. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 12 To 340/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 5/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 1 T 5/2002, byla obviněná B. M. uznána vinnou trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustila tím, že v době nejméně od roku 1995 do konce roku 1998 v M. jako pokladní Z. o. F. p. p. ž. s., žel. stanice M. v účetních dokladech řádně nezaevidovala postupně vybrané prostředky z účtu vedeného u Č. s., a.s., pobočka N., účetní doklady řádně nevedla a vyhotovila celkem 33 falešných výpisů z účtu u Č. s., které předložila ke kontrole hospodaření v Z. o. F. p. p. ž. s., žel. stanice M. Za to byla odsouzena podle § 125 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná B. M., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové. Rozsudkem ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 12 To 340/2002, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 24 odst. 1 tr. zák. upustil od potrestání obviněné B. M. za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčený. Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 18. 11. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a v souvislosti s ním v nezrušené části nabyl téhož dne právní moci i výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala obviněná B. M. včas prostřednictvím svého obhájce dovolání, jímž toto rozhodnutí napadla ve všech výrocích, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V tomto mimořádném opravném prostředku dovolatelka především uvedla, že trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. se může dopustit jedině ten, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen. Od počátku trestního řízení obžaloba neoznačila zákon, podle kterého byla (obviněná) povinna vést řádně účetní doklady a účetní evidenci. Dovolatelka k tomu zdůraznila, že Z. o. F. p. p. ž. s. (dále jen ZO FPPžs ) v M. není podle § 35 obch. zák. a § 1 odst. 1, 2 zák. č. 563/1991 Sb. podnikatelským subjektem a není účetní jednotkou. Ani stanovy FPPžs z 18. 5. 1991 neobsahují žádné ustanovení o tom, že ZO FPPžs je účetní jednotkou a že vede alespoň jednoduché účetnictví podle § 9 zák. č. 563/1991 Sb. Naopak ze Zprávy o hloubkové kontrole evidence příjmů a výdajů ZO FPPžs v M. z 10. 2. 2000 vyplývá, že se nejednalo o revizi účetnictví, ale o kontrolu evidence toliko příjmů a výdajů v ZO FPPžs. V závěru zpráva výslovně konstatuje, že hospodaření ZO FPPžs nepodléhá zákonu č. 563/1991 Sb. Metodické pokyny nebo směrnice prezidia FPPžs nejsou, jak dovolatelka poznamenala, zákonem, který by jí ve smyslu § 125 odst. 1 tr. zák. ukládal jako pokladní ZO FPPžs povinnost vést účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření. Dále dovolatelka označila za nesprávný názor odvolacího soudu, že zákonem č. 83/1990 Sb. bylo jí uloženo vést řádným způsobem doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření. Podle jejího názoru je chybné interpretovat ust. § 2 odst. 3 zák. č. 83/1990 Sb., tak, že když sdružení jsou právnickými osobami, je i FPPžs právnickou osobou a pak i její organizační složka, tj. ZO FPPžs v M., je právnickou osobou - podnikatelem ve smyslu § 2 odst. 2 obch. zák., je účetní jednotkou ve smyslu § 1 a § 2 zák. č. 563/1991 Sb., a je povinna vést účetnictví způsobem stanoveným posledně uvedeným zákonem, takže jí (obviněné) jako pokladní ZO FPPžs v M. zák. č. 83/1990 Sb. potažmo ukládal za povinnost vést účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku. V návaznosti na vlastní výklad zákona č. 83/1990 Sb. dovodila, že hospodaření ZO FPPžs v M. nebylo upraveno žádným zákonem, podléhalo jedině zásadám hospodařením vydaným FPPžs, a tudíž jí neukládal žádný zákon povinnost ve smyslu § 125 odst. 1 tr. zák. vést účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku. V době, kdy měla posuzovaný skutek spáchat, žádné zásady hospodaření vydané prezidiem FPPžs neexistovaly a i kdyby tomu bylo opačně, nelze je považovat za zákon, který má na mysli § 125 odst. 1 tr. zák. Dovolatelka rovněž poznamenala, že trestný čin podle § 125 odst. 1 tr. zák. je úmyslným trestným činem s kvalifikovaným nebo speciálním subjektem, přičemž není žádného důkazu o přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. či eventuálním úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., o tom, že věděla, že jí nějaký zákon a který zákon ukládá povinnosti uvedené v § 125 odst. 1 tr. zák.

V petitu dovolání dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací ve smyslu § 265i odst. 3 tr. z. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených shora jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí a aby Nejvyšší soud dle § 265m odst. 1 tr. ř. při zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že se obž. B. M. dle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje z obžaloby, když v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (v žalobním skutku v obžalobě a ani v rozsudku soudu I. stupně není citován žádný zákon ukládající obžalované povinnost, jejíž porušení předpokládá ustanovení § 125 odst. 1 tr. z.).

Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

Obviněná B. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jež lze podřadit pod ust. § 265b odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání také splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzovaném případě dovolatelka spatřuje vady rozhodnutí v nesprávné aplikaci hmotně právního ustanovení § 125 odst. 1 tr. zák. (konkrétně alinei 1 tohoto zákonného ustanovení) a tudíž v nesprávném právním posouzení soudy zjištěného skutku. Z tohoto hlediska je proto třeba považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za právně relevantní.

Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten,

kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, nebo

kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, nebo

kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají,

a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně.

Objektem tohoto trestného činu je zájem na vedení a uchování řádného účetnictví a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole.

Obsah pojmů účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady vymezuje především zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákonů jej měnících, dílem též např. zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů jej měnících, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákonů jej měnících a zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákonů jej měnících.

Účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady nevede ten, kdo si takové knihy nebo doklady vůbec neopatří nebo si je nevyhotoví, anebo si je sice opatří či vyhotoví, ale buď je vůbec nevyplňuje anebo je vyplňuje nedostatečně, takže nemají příslušné náležitosti a nedávají přehled o stavu hospodaření. Povinnost vést účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady musí vyplývat ze zákona.

Dovolatelce ovšem nelze dát za pravdu v tom, že nebyla podle zákona povinna vést účetní a další doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole.

F. p. p. ž. s. jako odborová organizace je a v rozhodné době byla podle § 2 odst. 3 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, právnickou osobou a jako taková je a byla nadána právní subjektivitou. Z ustanovení § 6 odst. 2 písm. e) téhož zákona (k návrhu na registraci sdružení musí být připojeny stanovy, v nichž musí být uvedena mimo jiné ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem) přitom vyplývá, že na odborovou organizaci je delegováno právo stanovami určit své organizační jednotky s právní subjektivitou. V tomto smyslu je třeba mít na zřeteli stanovy FPPžs platné od 18. 5. 1991 do 24. 10. 1998 (viz č. l. 360 až 371 spisu), zejména čl. 14, podle něhož jsou základním článkem FPPžs základní organizace, přičemž základní organizace FPPžs je samostatnou právnickou osobou, která vlastní majetek a disponuje jím. Obdobně lze odkázat na čl. 26 písm. a) uvedených stanov, podle něhož nabývat práv a povinností (právní subjektivita) mohou svým jménem v rozsahu své působnosti ZO FPPžs.

Týmž způsobem upravovaly právní postavení ZO FPPžs také stanovy FPPžs platné od 25. 10. 1998 do 14. 3. 2000 (viz. č. l. 372 až 384 spisu). Rovněž tyto stanovy totiž v čl. 10.2 definovaly ZO FPPžs jako samostatnou právnickou osobu, která vlastní majetek a disponuje jím. V čl. 26 písm. a) uvedených stanov pak bylo deklarováno, že nabývat práv a povinností mohou svým jménem v rozsahu své působnosti základní organizace.

ZO FPPžs v M. byla tedy v rozhodné době právnickou osobou. Tento mezitímní závěr dokládá i fakt, že uvedená organizační jednotka FFPžs uzavírala v rozhodné době s Č. d. s.o. (Železniční stanice M.) místní kolektivní smlouvy či Smlouvu o financování nákladů vzniklých při zabezpečování a organizování akcí vyplývajících z možností vyhlášky MF č. 310/95 Sb., a to nákladů vzniklých v souvislosti s nimi.

Podle § 1 odst. 1 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, tento zákon stanoví rozsah a způsob vedení účetnictví a jeho průkaznosti též pro všechny právnické osoby. Podle § 1 odst. 2 se pro účely tohoto zákona považují osoby podle odst. 1 za účetní jednotky. Podle § 2 účetní jednotky účtují v soustavě podvojného nebo jednoduchého účetnictví o stavu a pohybu majetku a závazků, o rozdílu majetku a závazků, o nákladech a výnosech nebo výdajích a příjmech a o výsledku hospodaření (předmět účetnictví). Podle § 6 odst. 1 účetní jednotky dokládají skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví (dále jen účetní případy ), účetními doklady nebo, jsou-li údaje o těchto skutečnostech zachyceny při jejich vzniku přímo na technický nosič dat zařízeními jiné techniky a účetní doklad nevzniká, způsobem uvedeným v projekčně programové dokumentaci. Podle § 6 odst. 2 účetní jednotky zapisují účetní případy v účetních knihách. Podle § 7 odst. 1 jsou účetní jednotky povinny vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem. Podle § 9 odst. 1 písm. d) v soustavě jednoduchého účetnictví účtují též občanská sdružení, jejich organizační složky a orgány, které mají právní subjektivitu. V daných souvislostech se pak připomíná ust. čl. 15 stanov FPPžs platných od 18. 5. 1991 do 24. 10. 1998, podle něhož organizace veškeré činnosti včetně hospodaření ZO FPPŽS je plně v její pravomoci s tím, že musí být v souladu se Stanovami FPPŽS a obecně platnými právními předpisy.

Z uvedených skutečností vyplývá, že ZO FPPžs v M. byla tedy povinna vést řádné účetnictví podle zák. č. 563/1991 Sb. Tuto povinnost měla v konkrétních souvislostech vzhledem ke svému funkčnímu postavení ve jmenované ZO FPPžs obviněná B. M.

Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. je trestným činem úmyslným, musí tedy být po subjektivní stránce dáno zavinění ve formě úmyslu přímého podle § 4 písm. a) tr. zák. nebo úmyslu nepřímého (eventuálního) podle § 4 písm. b) tr. zák. V těchto souvislostech nelze akceptovat argumentaci dovolatelky o neexistenci důkazu o úmyslném zavinění, o tom, že věděla, že jí zákon, resp. který zákon, ukládá povinnosti uvedené v § 125 odst. 1 tr. zák. Jde totiž o argumentaci právním omylem, který, jedná-li se o negativní omyl o trestních normách a normách, jichž se trestní zákon dovolává, je právně irelevantní, neboť se uplatní zásada, že neznalost trestního zákona a toho, co je trestným činem, neomlouvá. Zákony totiž zavazují každého, i když je nezná. Úmyslné zavinění obviněné přitom vyplývá z kontextu skutkových zjištění popsaných především v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku nalézacího soudu potvrzených rozsudkem soudu odvolacího, podle nichž obviněná v účetních dokladech řádně nezaevidovala postupně vybrané prostředky z účtu vedeného u Č. s., a.s., pobočka N., účetní doklady řádně nevedla a vyhotovila celkem 33 falešných výpisů z účtu u Č. s., které předložila ke kontrole hospodaření. Jde o formulace, které spolu s ostatními okolnostmi popsanými v rozhodnutí soudů obou stupňů vyjadřují úmyslnou povahu jednání obviněné.

Nejvyšší soud proto neshledal dovolání v jakémkoliv směru za opodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné B. M. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Veselý