3 Tdo 323/2007
Datum rozhodnutí: 28.03.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 323/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2007 o dovolání podaném B. U., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 7 To 208/2005 ze dne 11. 8. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 66/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 66/2004 ze dne 22. 2. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákona (dále jen tr. zák.) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. (bod 1 citovaného rozsudku), vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. (bod 2 citovaného rozsudku) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., dvěma trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (bod 3, 4 cit. rozsudku), dvěma trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 5, 6 cit. rozsudku), krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 7 cit. rozsudku), dále pod bodem 8 cit. rozsudku trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a dále pod bodem 9 cit. rozsudku trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a konečně pod bodem 10 citovaného rozsudku pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl za použití § 42 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto též o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal B. U. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 7 To 208/2005 ze dne 11. 8. 2005 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v napadeném rozsudku výrok o vině pod body 1), 2), 10) a dále celý výrok o trestu a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. B. U. nově odsoudil při nezměněném výroku o vině pod body 3) 9) napadeného rozsudku za použití § 35 odst. 1 tr. ř. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetiosmi měsíců a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Ve výrocích týkajících se rozhodnutí o náhradě škody ponechal napadený rozsudek nezměněn a ohledně bodu 1), 2), 10) výroku o vině napadeného rozsudku podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal B. U. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že soudy nezjistily řádně celou situaci a neobjasnily rozpory, na které poukazoval, když vycházely pouze z výpovědí svědkyně J. P., ač její tvrzení si v mnohém protiřečila, a v tomto směru poukázal i na to, že jeho návrhy na slyšení dalších svědků byly bez dalšího soudy odmítnuty. Pokud by navrhované důkazy soudy provedly, tak by skutky pod body 3, 6a, 6b, 7a, 8a až 8d nemohly být posouzeny jako trestné činy podvodu či krádeže, neboť příslušné zákonné znaky uvedených trestných činů nenaplnil po jejich objektivní ani subjektivní stránce. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že v rámci hlavního líčení konaného dne 9. 11. 2004 po výslechu svědků, které označil, požádal ze zdravotních důvodů o ukončení hlavního líčení pro tento den. Hlavní líčení bylo přerušeno a nebyl již přítomen tomu, kdy předsedkyně senátu stanovila nový termín hlavního líčení na 14. 12. 2004, nebyl k takto odročenému hlavnímu líčení ani dodatečně obeslán a nebyla tak dodržena ani pětidenní lhůta k jeho přípravě na takto stanovený termín hlavního líčení, když byl dotázán na jeho počátku (dne 14. 12. 2004), zda souhlasí se zkrácením této lhůty. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž je dovolání podáno, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a pokud dospěje k závěru, že dovolání je důvodné, aby podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, která v něm uvedla, že v části týkající se dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá argumentace dovolatele na výhradách vůči rozsahu provedeného dokazování a způsobu, kterým jej soudy hodnotily. Po obsahové stránce tak jde o výlučné odmítnutí soudy učiněných skutkových zjištění, kdy v souvislosti se zvoleným dovolacím důvodem je nutno poukázat na to, že podle něj je možné namítat pouze nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost skutkových zjištění samotných, vady v hodnocení důkazů apod. Takovou dovolací argumentaci nelze uznat za věcně odpovídající užitému dovolacímu důvodu, ale ani jinému ze zbývajících dovolacích důvodů plynoucích z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Právně relevantní je námitka dovolatele spočívající v tom, že popis skutkové věty ve výroku o vině ad 3, 6a, 6b, 7a, 8a až 8d obsažený v rozsudku soudu prvního stupně nekoresponduje s tzv. právní větou a že postrádá zákonné znaky objektivní i subjektivní stránky příslušných trestných činů v popisu skutků, je však zcela nedůvodná. To proto, že skutky, v nichž je soudy spatřován trestný čin podvodu, spáchal dovolatel tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu (v jednom případě nikoli nepatrnou, ve druhém nikoli malou), přičemž všechny zákonné znaky popis skutků obsahuje, včetně zavinění a jeho formy. I další skutkové věty obsažené ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu (ad 8 a až 8d) právně posouzené jako trestné činy krádeže, porušování domovní svobody a neoprávněné držení platební karty jsou formulovány tak, že zcela jasně vystihují, že jednáním dovolatele byly naplněny všechny znaky skutkových podstat předmětných trestných činů, jimiž byl uznán vinným, včetně jejich subjektivní stránky. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedla, že i přes omezený spisový materiál, jež má státní zastupitelství k dispozici, vycházeje z obsahu dovolání je zřejmé, že vytýkaný postup soudu neměl na postavení dovolatele z hlediska uvedeného dovolacího důvodu předpokládaný dopad a ten tak nebyl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům a skutečnosti, o které své dovolání v tomto smyslu dovolatel opřel, jsou právně irelevantní. Protože rozhodnutí obou soudů nejsou zatíženy dovolatelem vytýkanými vadami, navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Nerespektováním této skutečnosti by mohl být obviněný zkrácen na svém právu být přítomen projednání své věci před soudem spojeném s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Takový stav však v soudy projednávané věci ve vztahu k dovolateli nenastal, když ten byl vždy příslušnému hlavnímu líčení, resp. veřejnému zasedání přítomen a k jednotlivě prováděným důkazům měl možnost se vyjádřit a této své možnosti také aktivně využíval. Vůči uvedenému potom ostatně ani námitky dovolatele nesměřují, když z hlediska uplatněného dovolacího důvodu namítl pouze to, že nebyl vyrozuměn včas o konání hlavního líčení, které bylo dne 9. 11. 2004 odročeno na den 14. 12. 2004, za stavu, kdy byl přítomen předmětnému hlavnímu líčení a sám pro svůj aktuálně nedobrý zdravotní stav požádal o jeho přerušení. Z příslušného spisového materiálu potom zjevně plyne, že termín, na který bylo zmíněné hlavní líčení odročeno, vzal na vědomí a v rámci konání takto odročeného hlavního líčení soud konstatoval, že příslušná lhůta k jeho přípravě na jednání byla dodržena. S ohledem na uvedené tak nelze než uzavřít, že jeho námitky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou takto zjevně neopodstatněné a jeho právo na obhajobu v uvedeném smyslu nebylo (reálně) zasaženo.

K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je na místě uvést, že ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z uvedených hledisek dovolatel namítl, že soudy nezjistily řádně celou situaci , neobjasnily rozpory, na které poukazoval a vycházely pouze z rozporuplných výpovědí svědkyně P., když jeho návrhy na výslech dalších svědků bez dalšího odmítly. Jinak by jím označené skutky nemohly (bez toho, že by užil jakékoli další argumentace) být posouzeny jako trestné činy krádeže či podvodu, neboť zákonné znaky takto označených trestných činů nebyly jeho jednáním naplněny po objektivní ani subjektivní stránce. Z důvodů obsažených v citovaných rozhodnutích soudů obou stupňů však vyplývá, že soudy se jednotlivými skutky podrobně zabývaly a vysvětlily, z jakých důkazů při svém rozhodování vycházely, když své úvahy v tomto směru podrobně popsaly a lze tak mít za to, že učiněná skutková zjištění co do rozsahu i obsahu (v části napadeném dovoláním) jim umožnila přijmout adekvátní právní závěry. Je na místě pouze stručně dodat, že při svých úvahách vycházely nejenom z výpovědí svědkyně P. (při pečlivé zkoumání věrohodnosti jejích výpovědí), ale z celé řady dalších svědeckých výpovědích i jiných, soudy označených a učiněných skutkových zjištění. Nelze ani přehlédnout, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v přesně označené části zrušil a stran příslušných skutků vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. K návrhům na doplnění dokazování vznesených dovolatelem potom soud také vysvětlil (v rámci přijatého usnesení při hlavním líčení konaného dne 22. 2. 2005), že těmto pro jejich nadbytečnost nevyhověl. Z uvedených důvodů proto nelze než uzavřít, že také námitky uplatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněnými.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. března 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka