3 Tdo 320/2013
Datum rozhodnutí: 10.07.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoník, předpisu č. 467/2009Sb.



3 Tdo 320/2013-48

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2013 o dovolání, které podal obviněný L. M. , nar., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 1 To 26/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/2011, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 1 To 26/2012, a dále jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2012, sp. zn. 32 T 4/2011.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265 1 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2012, sp. zn. 32 T 4/2011 , byl obviněný L. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), kterého se dopustil dle skutkových zjištění jednáním tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce září 2010 do 2. 12. 2010, si v M. k. opatřil z nezjištěného zdroje nejméně 200 g kokainu, který přechovával v nezjištěném místě, ačkoliv nebyl s takovou látkou oprávněn nakládat, a postupně ji za úplatu prodával dalším osobám, zejména obžalovanému O. V., a

1) dne 7. 10. 2010 v době okolo 15:00 hod. v O. v ulici S. po předchozí domluvě nejprve neoprávněně nabídl k prodeji 26 g kokainu, následně neoprávněně prodal 10,2620 g této látky, kterou téhož dne okolo 15:42 hod. v O. v ulici H. neoprávněně prodal J. N. za 16.000,- Kč, jak je uvedeno také pod bodem I./3),

2) dne 11. 10. 2010 v době okolo 12:15 hod. v H. v ulici D., ve vchodě domu č. 101a), za účelem dalšího prodeje O. V. předal 12,9557 g kokainu, který vzápětí na parkovišti hotelu R. prodal J. N. za 19.500,- Kč, jak je uvedeno pod bodem I./4),

přičemž J. N. byl policistou a vystupoval podle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř., kokain je omamná látka uvedená v příloze 1 zákona číslo 167/1998 Sb. zařazená do seznamu I. Jednotné Úmluvy o omamných látkách, a tohoto jednání se dopustil s vědomím, že se o takovou látku jedná .

Za to byl obviněný L. M. odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného O. V., nar. v Č. T., a obviněného P. O., nar. v P.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2012, sp. zn. 32 T 4/2011, podal obviněný L. M. odvolání směřující do výroků o vině a trestu. Odvolání podali i obvinění O. V. a P. O.

O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 1 To 26/2012 , a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných O. V. a P. O. napadený rozsudek nalézacího soudu částečně zrušil ohledně těchto dvou obviněných v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině a trestu. Odvolání obviněného L. M. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 1 To 26/2012, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 2190 - 2196), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, maje za to, že pokud jeho odvolání Vrchní soud v Olomouci zamítl, a vytýkané jednání chybně právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2, písm. c) tr. zákoníku, protože bez objasnění a prokázání získávání, přecho­vávání, nabízení či prodávání omamné látky a bez uvedení výsledků kvantitativní analýzy, kterou by bylo zjištěno, kolik procent kokainu látka obsahovala, tedy kolik obsahovala gramů kokainu báze, nenaplnil znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odstavec 2, písm. c) tr. zákoníku.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný namítl, že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek přesto, že rozsudek nalézacího soudu je nepřezkoumatelný, když z něho nejsou patrné skutkové závěry ohledně přechovávání 200g kokainu a jeho prodeji dalším osobám, když konkrétně měl předat prostřednictvím spoluobviněného pouze cca 26g substance. Krajský soud ani na jednom místě napadeného rozsudku jednotlivé důkazy ve vztahu k jeho osobě nehodnotil ani zvlášť, ani v kontextu s jinými provedenými důkazy přesvědčivě a komplexně. V odůvodnění dostatečně přesvědčivě neodůvodnil některé skutečnosti stran místa a možnosti si v době od září do 2. 12. 2010 opatřit 200g kokainu, nebyl zjištěn ani zdroj obstarání, místo přechovávání (proto skutkové tvrzení na neznámém místě ) a osoby, jimž měl drogu prodat (uvedeno toliko prodával nezná­mým osobám , kdy nebyly ustanoveny konkrétní osoby ani jejich počet). Soud neuvedl, ze kterých konkrétních důkazů má za prokázané, že k nabídce (26g kokainu) a k prodeji (10,2620g, resp. 12,9557g kokainu) spoluobviněnému O. V. skutečně došlo. Právní závěry obou soudů o množství 200g jím údajně opatřeného kokainu, který měl přechovávat a dále prodávat, aniž bylo jednoznačně zjištěno, zda se jednalo o krystalickou látku, či skutečně 200g kokainu báze, ani kolik procent kokainu látka obsahovala, jsou toliko subjektivní úvahou soudů, kterou nelze ověřit dal­ším dokazováním, protože nelze provézt znalecké zkoumání z oboru chemie, kterým by byla provedena kvantita­tivní analýza eventuálního vzorku a je nesprávným právním posouzením. Pokud soudy dovodily, že k tomu muselo dojít ve dvou konkrétních případech, kdy zjištěné množství kokai­nu O. V. prodal agentovi N., pak toto ještě zcela jednoznačně nenasvědčuje závěru, že z přesně nezjiš­těného zdroje opatřil nejméně 200g kokainu. Příslib kohokoliv, O. V. nevyjímaje, bez dalšího pro toto právní posouzení nepostačuje. Chybí tak naplnění znaku subjektivní stránky u skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2, písm. c) tr. zákoníku. Měl by být známý reálný, nebo alespoň na základě objektivně ověřených skutečností zjistitelný zdroj a zejména množství reálně existující konkrétní drogy, kterou měl možnost si obsta­rat, aby tento znak skutkové podstaty naplnil. Obecně řečeno, bude-li kdokoliv o komkoliv tvrdit, že konkrétní osoba přechovává, nabízí, prodává drogy a že od ní lze drogu opatřit (např. i ve větším rozsahu), pak by podle závěrů obou soudů tím prakticky byla vyloučena jakákoliv obrana, a to bez ohledu na námitky o nere­álnosti takového prohlášení. V tom je rozpor mezi provedeným dokazováním a právním hodno­cením skutku.

Dle obviněného odvolací soud pominul, že prodej kokainu byl důsledkem nezákonné provokace policejního orgánu. Rozhovor O. V. s agentem N. je nekonkrétní a nezpůsobilý bez pochybností založit skutkové a právní závěry, tedy právní hodnocení jeho viny. V. příslib, tedy před N. vyslovený úmysl drogu mu zajistit, pokud by jej bylo možné vyhodnotit jako reálný, nutno hodnotit pouze vůči V., nikoliv vůči obviněnému, neboť v tomto pří­padě nebyl a nemohl být pachatelem, protože není zřejmé, že vůči komukoliv, i agentovi N., jeho nabídku V. tlumočil. Nelze pominout i agentem N. předestření jeho telefonního čísla O. V. a následné spojení obviněného s kokainem. Uvedené považuje za nezákonné. Za uvedené konstrukce by pak byl uznán vinným kdoko­liv pro přechovávání jakéhokoliv množství drogy, kdyby policejní orgán tímto nezákonným způsobem postupo­val. Navíc se soudy u žádného z odsouzených nezabývaly formou jejich osobní trestní odpovědnosti.

Dále obviněný namítl, že soudy nezohlednily skutečný obsah účinné látky v zajištěném kokainu. Domnívá se, že skutkový závěr o přechovávání 200g kokainu je důkazně nepodložený, neboť nebyl ani zjištěn zdroj takového kokainu. Má za to, že pro naplnění znaku ve značném rozsahu je třeba podle jím citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 544/2011 neoprávněně přechovávat omamnou látku nejméně v množství 400g, což však skutkovým zjištěním vůbec neodpovídá. Zároveň dle jeho názoru značný rozsah nevyplývá ani z dalších kritérií rozhodných pro určení rozsahu dle rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr., tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jez hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti. Soudům obviněný dále vytýká, že v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů nevyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané a o které důkazy opřely svá skutková zjištění. Odkazuje pak na judikaturu Ústavního soudu, jež se váže k principům spravedlivého procesu, kteréžto byly dle jeho názoru ve věci porušeny. Uzavírá tak, že soudy v jeho případě nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a jejich rozhodnutí nejsou v souladu s § 120 a § 125 tr. ř., zejména pak ve vztahu k absenci údajů plynoucích z kvantitativní analýzy 1.4675g a 1.8177g kokainu báze.

Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil výrok z napadeného rozsudku, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto a podle § 265 l tr. ř. vrátil věc Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení a rozhodnutí , popřípadě aby zrušil rovněž předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil tomuto soudu.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ).

Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněným vymezenému důvodu dovolání odpovídá část námitek, a to v tom rozsahu, v jakém namítá tzv. extrémní nesoulad mezi právním posouzením a učiněnými skutkovými zjištěními v intenzitě narušující jeho právo na spravedlivý proces.

Pokud jde o skutkový závěr soudů ve vztahu k samotnému prodeji omamné látky kokainu prostřednictvím O. V. svědkovi agentovi J. N., oproti názoru dovolatele má státní zástupce za to, že toto jednání obviněného bylo dostatečným způsobem prokázáno, respektive vyplývá z přijatelného a logického výkladu provedených důkazů. Přestože odůvodnění skutkových závěrů je v tomto směru ve vztahu k obviněnému relativně kusé, nelze mu z hlediska formální logiky a zásady volného hodnocení důkazů čehokoli vytknout. Jiná je ovšem dle názoru státního zástupce situace ohledně té části skutkových zjištění, jež jsou vyjádřena ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně tak, že obviněný v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce září 2010 do 2. 12. 2010 si opatřil z nezjištěného zdroje nejméně 200 g kokainu, který přechovával v nezjištěném místě a postupně ji za úplatu prodával dalším osobám . Jde přitom o jednání, jež je důvodem pro použití kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. V tomto směru však v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu absentuje rozvedení bližších skutečností, na jejichž základě by bylo možno dovodit, že obviněný skutečně nedovoleně nakládal právě s uvedeným množstvím omamné látky kokainu.

O konkrétním množství neoprávněně přechovávané omamné látky kokain obviněným, hovoří pouze vyjádřením obviněného V. o údajné schopnosti obviněného disponovat s množstvím 200g kokainu. Ani z tohoto vyjádření však není zřejmé, zda takový objem obviněný V. skutečně viděl, či zda se jednalo o slovní ujištění obviněného M., že takovým objemem drogy disponuje. Jedná se tak o jediný nepřímý důkaz, jehož důkazní význam je zároveň oslabován tím, že je důkazem prostředečným. Přestože v českém trestním procesu se neuplatňuje doktrína zákazu prostředečných důkazů, je třeba v případě jejich existence obzvláště pečlivě vyhodnocovat další zjištěné skutečnosti z toho hlediska, zda uvedený nepřímý prostředečný důkaz podporují, či nikoli. Stejně tak lze obecně souhlasit s výtkou obviněného, že skutková zjištění soudů, jak jsou uvedena ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, neobsahují upřesnění skutečného obsahu omamné látky v zajištěné substanci. Jak vyplývá i z judikátu č. 1/2006 Sb. rozh. tr., právě koncentrace, tj. čistota drogy, je jedním z relevantních kritérií pro určení rozsahu drogové trestné činnosti.

Státní zástupce dále uvedl, že se s dalšími námitkami obviněného, jež ve svém dovolání vznáší, neztotožňuje. V prvé řadě nesouhlasí se závěrem obviněného, že jeho jednání bylo důsledkem nepřípustné policejní provokace. Takový závěr z provedeného dokazování nevyplývá, když uskutečněné předstírané převody probíhaly standardním způsobem a z jejich průběhu nelze dovodit, že by policista provádějící předstíraný převod, vzbudil v obviněných rozhodnutí spáchat trestný čin. Stejně tak za nepodložený považuje závěr obviněného, že neoprávněná držba 200g kokainu nemůže naplňovat znak ve značném rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný v tomto směru do určité míry dezinterpretuje některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž účelově vybírá toliko kritérium samotného množství omamné a psychotropní látky. V nejnovější rozhodovací praxi Nejvyššího soudu lze naopak vysledovat důraz na vícekriteriální posouzení rozsahu distribuce psychotropních látek, když Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zdůrazňuje, že pojem rozsah nelze ztotožňovat s pojmem množství (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010, 3 Tdo 14/2012).

Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání lze přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., na podkladě dovolání obviněného podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 1 To 26/2012, ve vztahu k obviněnému L. M. a ve vztahu k tomuto obviněnému též jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2012, sp. zn. 32 T 4/2011, a další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 1 To 26/2012, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením .
Usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 11 Nt 31/2013, bylo rozhodnuto, že na osobu obviněného dopadá dnem 1. 1. 2013 vyhlášená Amnestie prezidenta republiky, konkrétně čl. III. odst. 1, odst. 2 citované amnestie, kdy se obviněnému promíjí zbytek trestu v trvání 639 dnů s účinkem, že se na pachatele hledí dnem tohoto rozhodnutí, jako by nebyl odsouzen.

Přípisem ze dne 17. 6. 2013, doručený Nejvyššímu soudu dne 19. 6. 2013, advokát obviněného JUDr. Alexander Belica k dotazu Nejvyššího soudu uvedl, že na projednání dovolání trvá.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm . l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm . l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.

Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Obviněný byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne , zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku , přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako ve značném rozsahu .

Spáchání činu ve značném rozsahu je přitěžující okolností k činu podle odstavce 1, kde není určen žádný rozsah uvedených látek a jedů. Při stanovení značného rozsahu omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu bude proto třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký). I s ohledem na ně (pro určení míry jejich vzájemné proporcionality) bude možné konkrétní rozsah stanovit.

Obviněnému je kladeno za vinu, že přechovával 200 g kokainu, který postupně za úplatu prodával dalším osobám, a dále že dne 7. 10. 2010 nabídl k prodeji 26 g kokainu, kdy následně neoprávněně prodal 10,2620 g této látky, kterážto obsahovala 14.3% kokainu, což činilo 1,4675 g kokainu báze, a dne 11. 10. 2010 za účelem dalšího prodeje předal 12,9557 g této látky obsahující 14.03% kokainu, což činilo 1,8177 g kokainu báze.

Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, zda zjištěné množství lze považovat za dostatečné k naplnění zákonného znaku značný rozsah .

Trestní zákoník rozlišuje množství větší než malé , větší rozsah , značný rozsah a velký rozsah . Toto pořadí zároveň vyjadřuje posloupnost jednotlivých kvantifikačních stupňů. Trestní zákoník neobsahuje žádné ustanovení, v němž by byla podána definice uvedených pojmů či alespoň některého z nich.

Pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu , ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako množství větší než malé (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). Větším rozsahem je pak desetinásobek množství většího než malého, značným rozsahem je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a velkým rozsahem je desetinásobek takto určeného značného rozsahu .

Základem pro toto určení by měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.

Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah (srovnej usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, kteréžto nebylo ke dni vydání tohoto rozhodnutí judikováno).

V posuzovaném případě tzv. typem drogy byl kokain s účinnou látkou methylester benzoylekgonin . Z přílohy č. 2 vládního nařízení č. 467/2009 Sb. se podává, že u kokainu se za množství větší než malé považuje více než 1 gramu drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,54 gramu. Vychází-li se pak z desetinásobku účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé, větší rozsah je stanoven hranicí 5.4 g účinné látky, značný rozsah hranicí 54 g účinné látky a hranice velkého rozsahu je splněna při 540 g účinné látky .

V projednávané věci obviněný L. M. prodal celkem 23.2177 g látky obsahující 3.2852 g kokainu báze, tedy množství větší než malé.

Obviněnému je dále kladeno za vinu, že disponoval 200 g kokainu, kdy však není ve skutkové větě nijak blíže specifikováno, jaké složení, resp. jaké procento účinné látky ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., toto množství obsahovalo. Kokain, který měl obviněný údajně opatřovat, obsahoval v prvním případě 14.3% účinné látky, v druhém případě pak 14.03% účinné látky. Budeme-li vycházet z těchto údajů, pak při obsahu 14.3% účinné látky (báze) v droze bylo ve 200 g kokainu 28.6 g účinné látky, při obsahu 14.03% by se jednalo o 28.06 g účinné látky. Celkem by tedy obviněný disponoval v prvém případě množstvím 30.0675 g účinné látky, v druhém případě pak 29.9777 g účinné látky, což nedosahuje a ani se dostatečně nepřibližuje množství 54 g odpovídajícímu znaku značného rozsahu.

Ve vztahu ke 200 g kokainu, jímž měl obviněný L. M. disponovat, je třeba přisvědčit obviněnému v tom smyslu, že o tomto množství neoprávněně přechovávané omamné látky, resp. o tom, že toto množství obviněný přechovával a následně jej distribuoval dále, se vyjádřil toliko spoluobviněný O. V., který agentovi svědkovi J. N. zprostředkoval nákup kokainu a jiných omamných látek. Jiné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že obviněný skutečně disponoval právě 200g kokainu, však zjištěny nebyly. Toliko na základě tohoto vyjádření spoluobviněného však nelze postavit najisto, že obviněný skutečně tímto množstvím drogy disponoval, neboť spoluobviněný O. V. na vlastní oči uvedené množství kokainu u obviněného neviděl, kdy současně nelze opominout skutečnost, že sám spoluobviněný V. zpochybnil důvěryhodnost tohoto tvrzení obviněného.

Jak uvedl státní zástupce, jedná se o tzv. prostředečný důkaz (tzv. hearsay evidence), resp. důkaz osamocený. K závěru o vině ve všech složkách přisouzeného trestného činu, včetně okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, je však třeba v konkrétním případě dovodit existenci uzavřeného řetězce nepřímých důkazů svědčících o vině obviněného, jejichž obsah zároveň jiný závěr o vině nepřipouští. Ve vztahu ke kvalifikační okolnosti spočívající v neoprávněném přechovávání 200 g kokainu, však konkrétní uzavřený řetězec nepřímých důkazů, na jejichž základě by bylo možno takový skutkový závěr vystavět, přesvědčivě nevyplývá a konkrétní důkazy o vině obviněného tak ve věci absentují.

IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného L. M. podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 1 To 26/2012, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2012, sp. zn. 32 T 4/2011, zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 věta první tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Ostravě nařídil, v souladu s ustanovením § 265 l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. V novém řízení bude Krajský soud v Ostravě povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání,

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a