3 Tdo 311/2007
Datum rozhodnutí: 11.04.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 311/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2007 dovolání obviněného V. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 6 To 113/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 258/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání V. B. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 4 T 258/2004, byl obviněný V. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona spáchaným formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zákona a § 58 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného stanovení dohledu v rozsahu stanoveném v § 26b odst. 1 tr. zákona.



Podle § 60a odst. 3 tr. zákona mu byla jako podmínka osvědčení ve zkušební době uložena povinnost podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil.



Součástí rozsudku je i výrok o náhradě škody.



Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění V. B. a R. M. po předchozí společné domluvě a za vzájemné součinnosti společně pod záminkou prodeje a příslibu následné instalace kamerových systémů /bezdrátových zařízení pro přenos obrazu/ k zabezpečení objektů, v úmyslu vylákat finanční prostředky, vědomě nabízeli zařízení nehomologovaná pro daný účel v České republice a nesplňující parametry, které uvedli jednotlivým poškozeným, a to vše pod záminkou výhodné koupě, přislíbenou následnou instalaci neprovedli, přičemž vystupovali jako zástupci neexistujících společností

- AR. s.r.o.,

- O.-T.,

- E. s.r.o.

- C. s.r.o.,

- a ve dvou případech jako zástupci firmy R. M.,

- v dílčích útocích uvedených pod body 1-14, 16-22, 25-27 výroku společným jednáním ke škodě cizího majetku sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili takovým činem značnou škodu,

- v dílčích útocích uvedených pod body 15, 23, 14 výroku společným jednáním se dopustili jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby ke škodě cizího majetku sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili takovým činem značnou škodu, jehož se dopustili v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 113/2006 odvolání obou obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný V. B. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále dovolání, ve kterém napadá výrok soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že skutek, kterým byl uznán vinným soudem prvního stupně, nelze hmotně právně posuzovat jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona spáchaný formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, jak to učinil vedle soudu prvního stupně i soud odvolací, když odvolání V. B. zde napadeným usnesením zamítl.



V prvé řadě nadále popírá skutky popsané v obžalobě pod body 1 až 4, když má za to, že nebylo prokázáno, že se skutků účastnil. Pokud jde o ostatní skutky, tvrdí, že nemůže být řeči o jakémkoli uvedení poškozených v omyl, stejně jako o úmyslu takto jednat. Videokamery se volně prodávaly v supermarketech, dovolatel proto předpokládal, že jsou schváleny pro použití v České republice. Zákazníkům byly na místě předvedeny, aby bylo před nimi odzkoušeno, jak technické komponenty fungují, a byly plně funkční. Zákazníci se poté sami rozhodli, zda si výrobek koupí nebo ne. Pokud zčásti zákazníci namítají, že posléze kamery nefungují, tak toto vzniklo v důsledku neznalosti, jak systém zapojit. Z výpovědi znalce z oboru elektronika, ekonomika odvětví ceny spotřební elektroniky Mgr. F. B. jednoznačně vyplynulo, že videokamery jsou funkční a dále konstatoval, že pokud je člověk trošičku technicky zdatný, tak určitě je schopen kameru zapojit, nemusí být na to specielní školení.



Dovolatel připouští, že v některých případech nesdělil zákazníkům technické detaily v podobě přídavných zařízení, např. že k nahrání obrazu pomocí počítače je třeba zvláštní videokarty, to však bez dalšího nezakládá podvodný úmysl při prodeji s cílem obohatit se. Takové jednání by dle názoru dovolatele mohlo být posouzeno nanejvýš jako trestný čin poškozování spotřebitele dle ust. § 121 tr. zákona.



V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Konstatuje, že pokud je odůvodnění prvé části dovolací argumentace založeno na výslovném popření dovolatelovy účasti na spáchání dílčích skutků ad 1) 4) výroku o vině, pak je zcela evidentní, že tímto způsobem uplatněná námitka nesprávného právního posouzení skutku je v uvedeném rozsahu jen formálně deklarována a že nejsou dány důvody jejího věcného přezkoumání, a to ani na podkladě výjimečného zásahu do skutkového stavu věci.



Ve vztahu k převažující části dovolání, týkající se zbylé části pokračujících podvodných útoků, lze sice dle názoru státní zástupkyně konstatovat, že byla vybudována na hmotně právní námitce nedostatku dovolatelova podvodného záměru, nicméně za stavu, kdy dovolatel při jejím bližším odůvodnění zcela opomenul ty základní skutkové okolnosti, které odpovídaly právnímu závěru o jeho jednání v podvodném záměru, je zřejmé, že taková námitka nebyla uplatněna při povinném respektu k opatřeným skutkovým zjištěním. Proto také tato část dovolání dle názoru státní zástupkyně postrádá patřičnou míru právní relevance, potřebnou pro její věcné přezkoumání. Státní zástupkyně má za to, že námitky dovolatele neopravňují ani výjimečný zásah do přisouzeného skutkového stavu z důvodu jeho zřejmého nesouladu se způsobem jeho právního posouzení.



Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud je toho názoru, že uvedenému dovolacímu důvodu podané dovolání neodpovídá, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by primárně směřovala k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, ačkoli dovolatel v obecné rovině tvrdí, že rozhodnutí soudu druhého stupně je na nesprávném právním posouzení založeno a že jeho jednání mělo být posouzeno nanejvýš jako trestný čin poškozování spotřebitele podle § 121 tr. zákona.

V prvé řadě námitky dovolatele ohledně skutků popsaných pod body 1 až 4 výroku o vině zcela zjevně pouze napadají samotná skutková zjištění soudu, když dovolatel tvrdí, že nebylo prokázáno, že by se skutků zúčastnil. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však sleduje zcela jinou situaci, tedy případ, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, tedy kdy je právní posouzení primární příčinou nesprávnosti rozhodnutí, nikoli kdy je důsledkem údajného nesprávného skutkového zjištění. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek k revizi skutkových zjištění neslouží, dovolací soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními z předchozího řízení vázán. Dovolání nemá povahu dalšího odvolání a Nejvyšší soud není soudem řádné třetí instance.

Námitky proti skutkovým zjištěním soudu se tedy neslučují jak s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s žádným jiným z dovolacích důvodů uvedených v jejich taxativním výčtu dle § 265b odst. 1 tr. řádu.



Nejvyšší soud je toho názoru, že obdobného charakteru, i když už nikoli tak zjevně, je i zbývající část podaného dovolání. Dovolatel zde sice namítá údajnou nesprávnost právní kvalifikace skutku (a nabízí právní kvalifikaci ve smyslu § 121 tr. zákona), činí tak ovšem až na základě vlastní skutkové verze popsané v dovolání, přičemž ignoruje ta skutková zjištění, která ve věci učinil již soud prvního stupně a na jejichž základě dospěl ke kvalifikaci jednání obviněného jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, přičemž na základě přezkumu v odvolacím řízení k témuž právnímu posouzení dospěl i soud druhého stupně. Jde tedy i v této části dovolání o ryze formální uplatnění zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž ovšem povaha námitek dovolatele, opřená o primární zpochybnění skutkových zjištění soudu, nedovoluje učinit závěr, že dovolání je s uplatněným dovolacím důvodem skutečně v souladu.



Protože k revizi skutkových zjištění ve třetím stupni není určen ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v jejich taxativním výčtu dle § 265b odst. 1 tr. řádu, je nutno učinit závěr, že podané dovolání není v souladu se zákonnými dovolacími důvody.



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. B. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. dubna 2007

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h