3 Tdo 302/2017
Datum rozhodnutí: 05.04.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku



3 Tdo 302/2017 -43

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2017 o dovolání podaném M. R. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 6 To 198/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 43/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 3. 2016, sp. zn. 1 T 43/2013, byl M. R. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin a za sbíhající se pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 67 T 93/2014, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2015, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 67 T 93/2014, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) a § 229 odst. 1 tr. ř. poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.

V předmětné věci podali obviněný M. R. a příslušná státní zástupkyně odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 6 To 198/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok, jímž byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozený Z. P., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal M. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněný M. R. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Připomenul závěry vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie vypracovaného znalci MUDr. Petrem Kubejem a PhDr. Jiřím Klosem, Ph. D., a zdůraznil, že poškozený není osobou, za kterou jej považoval soud prvního stupně, nýbrž je osobou racionální, běžného intelektu, bez poruch vnímání či paměti. Dále poukázal na rozpory ve výpovědích poškozeného z přípravného řízení a při hlavním líčení a zejména vyzdvihl nejpodstatnější bod, tedy s kým že to měl poškozený vlastně jednat. Připomenul rovněž výsledky rekognice, kdy poškozený za pachatele označil spíše bratra obviněného L. R. Nadto nastínil polemiku, že se sám obviněný mohl snažit krýt další osobu a proto se původně k jemu přisuzovanému jednání svým způsobem doznal. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Předně podotkl, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají, neboť obviněný se pouze domáhá přezkumu skutkových zjištění. Ve věci přitom není přítomen ani extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a rozsahu potřebném pro učinění rozhodnutí. Obviněný opomenul, že vyjádřením poškozeného stran podoby pachatele daného trestného činu se soudy pečlivě zabývaly a mohly tak dospět k závěru, že v tomto ohledu se poškozený mýlí. Krom toho uvedl, že závěry znalců k psychickému stavu poškozeného nikterak nevylučují, aby obviněný nemohl zneužít důvěřivosti poškozeného. Pokud jde o polemiku, že obviněný mohl krýt jinou osobu a vypovídat účelově, jedná se spíše o okolnost zavdávající důvod pro obnovu řízení, nikoli pro přezkum v rámci dovolacího řízení. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Nejvyšší soud předně podotýká, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní a námitky, kterým by bylo možné přiznat patřičnou právní relevanci, zejména pak s ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod, v podaném dovolání absentovaly. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné vyhodnocení důkazů (závěrů vyplývajících ze znaleckého posudku stran osobnosti poškozeného, výsledků provedené rekognice apod.) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.

Jak ostatně přiléhavě poukázal státní zástupce ve svém vyjádření, skutečnost, že poškozený je osobou racionální, běžného intelektu, bez poruch vnímání či paměti, ještě sama o sobě neznamená, že obviněný nemohl zneužít jeho důvěřivosti a uvést jej v omyl, kdy dané jednání směřovalo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu ve smyslu ustanovení § 209 tr. zákoníku, a to s ohledem na výši škody v jeho kvalifikované formě. Soudy se rovněž dokázaly náležitě vypořádat s okolnostmi, jež vyvstaly po prohlášení obviněného stran podoby pachatele, kdy obviněného nepoznal. V daném kontextu řádně a logicky vyložily, které důkazy ve svém souhrnu svědčí o vině obviněného a skutečnost, že poškozený neoznačil obviněného za pachatele, přičetly zdravotnímu stavu poškozeného (viz zejména odůvodnění na str. 23 rozhodnutí soudu prvního stupně a na str. 5 a 6 rozhodnutí soudu druhého stupně). Rovněž polemika obviněného, že mohl mít motivaci krýt jinou osobu, tedy skutečného pachatele, nemá v nastíněné formě potenciál jakkoli zvrátit důkazní situaci a vyvozená skutková zjištění. Zejména pak, když obviněný neuvádí nic konkrétního a toliko nadnáší možné úvahy typu a co když to všechno bylo jinak .

S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. 4. 2017

JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu