3 Tdo 30/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 30/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 o dovolání, které podala obviněná L. T. H. A., a obviněný P. M. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 10 To 194/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 162/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 6 T 162/2002, byli obvinění L. T. H. A. a P. M. K. spolu s obviněným N. B. T. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že společně s M. X. T. dne 8. 1. 2002 kolem 21,05 hodin v H. K. B. v obchodním domě M. po společné dohodě odcizili pánskou koženou bundu černé barvy v hodnotě 3.658,78 Kč, dámskou koženou bundu hnědé barvy v hodnotě 1.340,78 Kč, jedno balení zubní pasty Signál v hodnotě 140,91 Kč, pánskou koženou bundu černé barvy v hodnotě 4.268,- Kč, 2 zubní kartáčky v celkové hodnotě 272,- Kč, 2 zubní kartáčky zn. Aquafresh v celkové hodnotě 318,- Kč, 3 balení deodorantu zn. Nivea v celkové hodnotě 381,- Kč, 2 balení šampónů zn. Pantene v celkové hodnotě 278,- Kč, 1 balení styling gelu zn. Nivea v hodnotě 158,-Kč, 1 balení sprchového gelu zn. Palmolive v hodnotě 120,- Kč a 2 balení deodorantu zn. Nivea v celkové hodnotě 254,- Kč tím způsobem, že je vložili do prázdné krabice od žampiónů, následně u pokladny zaplatili pouze cenu žampiónů uvedenou na krabici ve výši 1.225,- Kč, zboží uložené v krabici nezaplatili, přičemž byli za pokladní zónou zadrženi pracovníky obchodního domu a svým jednáním způsobili společnosti M. C. a C. , s.r.o. P. škodu v celkové výši 9.964,47 Kč. Za tento trestný čin byla obviněná L. T. H. A. podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 3 tr. zák. odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, obviněné stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Obviněný P. M. K. byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl uložený peněžitý trest vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.

O odvoláních všech tří obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 10 To 194/2003, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 6. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Obviněná L. T. H. A. a obviněný P. M. K. podali prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, která směřují proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a napadají výrok, jímž byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek (odvolání). Oba dovolatelé uplatnili dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelé namítli, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí v podstatě nezabýval hodnocením provedených důkazů a odkázal na argumentaci uvedenou v rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že obhajoba obviněných je značně nevěrohodná, a že na základě všech prokázaných okolností museli o převáženém zboží vědět. Dovolatelé dále namítli, že za situace, kdy se jednoznačný pachatel doznal, že jim zboží ukryl do košíku za účelem jejich diskreditace z konkurenčních důvodů, což shodně uvedli též oba obvinění (dovolatelé), pak pouhá nepravděpodobnost takového jednání jednoznačného pachatele, neumožňuje (s ohledem na zásadu in dubio pro reo ) spolehlivě dovodit, že se dovolatelé inkriminovaného jednání skutečně dopustili. V uvedené souvislosti pak poukázali rovněž na to, že jejich obhajoba, stejně jako motivace jednání skutečného pachatele, se mohou v tuzemských podmínkách jevit na pohled jako těžko pochopitelné a tudíž i nevěrohodně, ale je třeba si uvědomit, že v poměrech, v jakých obvinění vyrostli, se konkurence v podnikání považuje za věc zcela zásadní. Odvolacímu soudu dovolatelé vytkli, že na jedné straně poukázal na tzv. prokázané okolnosti , aniž by je však na straně druhé blíže specifikoval. Přitom důkazy rozebírané okresním soudem, tj. podle názoru dovolatelů nic nedokumentující videokazeta a výpověď svědka nijak nezpochybňující jejich tvrzení, nemohou stačit k jednoznačnému závěru o jejich vině.

S ohledem na výše uvedené důvody dovolatelé v petitu podaných dovolání navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a přikázal tomuto soudu odvolání obviněných znovu projednat a o něm znovu rozhodnout. Současně vyslovili souhlas s projednání dovolání v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněných dne 29. 12. 2003 nejvyšší státní zástupkyni. Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, zda se nejvyšší státní zástupkyně rozhodla využít svých práv vyplývajících z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména vyjádřit se k dovolání obviněných.

Obvinění L. T. H. A. a P. M. K. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání obviněných současně splňují zákonem stanovené náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. a § 265d odst. 2 věta první tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění svá dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.

V projednávané věci však dovolatelé L. T. H. A. a P. M. K. nenamítali rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení souvisejících důležitých hmotně právních skutečností. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřeli o námitku, že soudy obou stupňů a ve stadiu odvolacího řízení zejména Krajský soud v Hradci Králové, se dostatečně nevypořádaly s obsahem provedených důkazů, přičemž existující pochybnosti v rozporu se zásadou in dubio pro reo hodnotily nikoliv v jejich prospěch, ale k jejich tíži. V důsledku tohoto vadného postupu pak oba soudy měly dospět k nesprávnému závěru o vině, ačkoliv podle přesvědčení dovolatelů reálně existoval skutkový stav věci, který takový závěr nedovoloval.

Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v rozhodnutí soudu prvního stupně náležitě rozvedena a odůvodněna, a s nimiž se odvolací soud ztotožnil), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily posouzení relevantních hmotně právních otázek. To znamená, že se dovolatelé s poukazem na vytýkané porušení zásad o provádění a hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. domáhali revize soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání de facto uplatnili na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jejich námitky proto pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají.

Jak uvedeno výše, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze relevantně uplatnit pouze tehdy, jestliže nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., nebo byl-li v řízení takovému rozhodnutí předcházejícímu dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzovaném případě však Krajský soud v Hradci Králové z podnětu řádných opravných prostředků (odvolání) podaných obviněnou L. T. H. A. a obviněným P. M. K. napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumával (§ 254 odst. 1 tr. ř.); to znamená, že nebylo dotčeno jejich právo na přezkum napadeného rozhodnutí ve druhé instanci. Poněvadž Nejvyšší soud současně neshledal, že by již v řízení předcházejícím byl dán některý z výše uvedených důvodů dovolání, je zřejmé, že uplatněné dovolací námitky nespadají ani pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněné L. T. H. A. a obviněného P. M. K. dospěl k závěru, že jejich dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. února 2004

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler