3 Tdo 3/2004
Datum rozhodnutí: 11.02.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 3/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2004 o dovolání, které podal ing. J. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 86/2003 ze dne 29. 4. 2003 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 237/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e), f) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově, sp. zn. 101 T 237/2001 ze dne 27. 11. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kdy uvedeného trestného činu se dopustil jednáním, které je přesně popsáno ve výrokové části (skutkové větě) citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal ing. Ch., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 86/2003 ze dne 29. 4. 2003 a to tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení podal včas, prostřednictvím své obhájkyně a za dodržení všech dalších zákonem požadovaných náležitostí, dovolání, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku potom uvedl stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., že citovaná rozhodnutí obou soudů obsahují neúplný výrok s tím, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně není uveden odkaz na přesné ustanovení právní normy, kterou dovolatel svým zaviněným jednáním porušil, chybí také forma, v jaké se měl dovolatel dopustit trestného činu a jaký vznikl následek. Pouze v důvodech rozsudku je neurčitě uvedeno, že inkriminovaného jednání se dovolatel dopustil v rozporu zejména s ustanovením § 44 a následujících obchodního zákoníku a vytýkané nedostatky odvolací soud ve svém usnesení neodstranil. V argumentaci věnované dalšímu dovolacímu důvodu (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) poukázal na to, že podle jeho přesvědčení nešlo v daném případě o jednání v hospodářské soutěži, která předpokládá, že jde o subjekt, který koná veškerou samostatně provozovanou hospodářskou činnost směřující k vytváření zdrojů příjmů zhodnocováním zboží nebo výkonů, bez rozdílu, zda jde o činnost upravenou živnostenským zákonem nebo jiným právním předpisem. Dovolatel ani společnost A. P. spol. s r. o. nebyly v hospodářské soutěži a nešlo tak o konkurenční podnikatelské subjekty. Ani jeden z nich nebyl soutěžitelem, a proto jednání dovolatele nemohlo být v rozporu s dobrými mravy soutěže. Uzavřel své námitky s tím, že ostatně žádné dopisy, kladené mu k tíži, nenapsal, nepodepsal a ani neodeslal, když v trestním řízení ani originál takového dopisu nebyl předložen. S poukazem na uvedené pak navrhl (žádá), aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2003, č. j. 5 To 86/2003 a rozsudek Okresního soudu v Karviné, pob. v Havířově ze dne 27. 11. 2002, č. j. 101 T 237/2001-408, které mu předcházelo, a aby vydal rozhodnutí, kterým obžalovaného zprostí obžaloby, protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem .

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ), která uvedla, že z hlediska věcného naplnění použitých dovolacích důvodů lze akceptovat pouze výtku nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a to jenom částečně. K namítané neúplnosti citovaného rozsudečného výroku či jeho absenci jako celku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedla, že takovou námitku dovodit nelze a v daném případě tak byl tento dovolací důvod uplatněn pouze formálně. Trestný čin nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. má pro svůj odkaz na právní režim tzv. nekalostního jednání pachatele nepochybně povahu blanketní normy, v daném případě však nelze na tomto podkladě dovozený požadavek popisu přisouzeného skutku posouvat nad rámec podmínek ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Způsob popisu přisouzeného skutku je dostatečně konkrétní tak, aby nemohl být zaměněn se skutkem jiným a současně pokrývá všechny tři znaky generální klausule pojmu nekalé soutěže. K argumentaci dovolatele stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to především k námitce, že v posuzované věci nešlo o jednání v hospodářské soutěži, poukázala státní zástupkyně ve svém vyjádření k podanému dovolání na to, že i přes zdůrazněný vztah k firmě poškozeného právě z titulu dovolatelovy funkce ve vedení družstva Š. je nezbytné vycházet z tehdy existujícího ekonomického klimatu mezi nimi jako podnikatelskými subjekty, a to ve smyslu výkladu označeného pojmu z hlediska teoretických a praktických poznatků k němu se vážících a plně odpovídajících jeho interpretaci ve smyslu odůvodnění rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 6 Tdo 72/2003 ze dne 29. 1. 2003. Šlo tedy nepochybně o vztah dvou subjektů hospodářského podnikání v oblasti obchodování s potravinami, a tedy o postavení soutěžitelů v právním slova smyslu. Z něj plynoucí a v uvedených ekonomických podmínkách zcela přirozený proces střetu zájmů mezi subjekty trhu nepochybně znamenal vznik konkurenčního prostředí, které nebylo poznamenáno ani seskupením soutěžitelů uvedeného typu v Družstvu Š., fungujícím jako zájmové obchodní sdružení rozdílných podnikatelských subjektů. Také rozpor s předpisy, upravujícími soutěž v hospodářském styku, je zřetelný konstatováním objektivně nepravdivého dovolatelova sdělení, rozeslaného více jak dvaceti obchodním partnerům poškozeného, které přivodilo nejen ztrátu hlasovacího práva jejího jednatele, ale především zhoršení postavení jeho firmy při obchodování na trhu. Je přitom nepochybné, že některé z takto informovaných partnerských obchodních společností přestaly poškozené firmě dodávat zboží, a to právě v důsledku dovolatelova jednání, které spáchal s ohledem na uvedené za podmínek § 4 písm. b) tr. zák., přičemž také došlo uvedeným způsobem k poškození její dobré pověsti a k ohrožení jejího chodu. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku sice chybí bližší konkretizace jednání, které je objektivně v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku, avšak ani tato vada není s ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. dovoláním napadnutelná, přesto však lze dovodit, že přisouzené jednání je podřaditelné pod ustanovení § 44 odst. 2 písm. f) obchodního zákoníku, resp. jeho § 50 odst. 1, jako zlehčování. Relevantní je podle názoru státní zástupkyně, i když dovolatelem formálně striktně vzato nevytýkaná, diskrepance mezi v rozsudku obsaženou skutkovou a právní větou. Přes pouhý odkaz na přisouzený rozpor s dobrými mravy soutěže v návaznosti na popis skutku, podmínkám ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. plně vyhovující popis skutku skutečně neodpovídá k němu přiřazené právní větě, když ta je pouhým opisem znaků skutkové podstaty trestného činu nekalé soutěže uvedeným v § 149 tr. zák. Přesto však ani s ohledem na uvedené nelze přehlédnout jinak zcela přiléhavou právní kvalifikaci dovolatelova jednání, přičemž shledaný formální nedostatek nemůže projednáním dovolání ovlivnit dovolatelovo postavení ani vyvolat potřebu řešení otázky zásadního právního významu. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f), b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tak nutné posoudit, zda konkrétní důvody, o které je dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání v tomto směru je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tedy nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska obecných norem hmotného práva.

S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným, lze mít za to, že dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně. Při posouzení jeho opodstatněnosti však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněný. Na tomto místě je nutné uvést, že i Nejvyšší soud si dovede představit podrobnější a pregnantnější popis skutku uvedeného ve výroku nalézacího soudu s odkazem na příslušné ustanovení právní normy, kterou dovolatel svým jednáním porušil a v jaké formě se tak stalo, když nepochybně trestný čin nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. je trestným činem s blanketní dispozicí. Na druhé straně však nelze dovodit z uvedeného popisu skutku, že by byl tak vágní a neurčitý do té míry, že na jeho základě nelze dospět k závěru o vině uvedeným trestným činem tak, jak jej nakonec soudy shledaly. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku se rozumí ustanovení § 44 až § 52 obchodního zákoníku. Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Právní úprava ochrany proti nekalé soutěži v obchodním zákoníku potom záleží ve vymezení tzv. generální klauzule jednání nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.). Musí jít vždy o jednání v hospodářské soutěži, jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže a musí být způsobilé přivodit újmu jednotlivým soutěžitelům nebo spotřebitelům. Argumentace dovolatele spočívající v tom, že mezi Družstvem Š. a společností A. P. spol. s r. o. nebyl vztah soutěžitelů neobstojí. Oba tyto subjekty byla ve svém hospodaření (podnikání) zjevně samostatné a pouze na trhu spolupracovaly, šlo o vztah dvou subjektů hospodářského podnikání v oblasti obchodování s potravinami, a tedy s postavením dvou soutěžitelů v právním slova smyslu, střetávajících se na trhu v rámci konkurenčního prostředí a nemohlo být poznamenáno ani seskupením soutěžitelů uvedeného typu v Družstvu Š., které fungovalo jako zájmové obchodní sdružení rozdílných podnikatelských subjektů. Jinak řečeno, oba subjekty sice spolupracovaly, nebyly však jeden k druhému ve vztahu podřízenosti a jeden subjekt nebyl součástí druhého. Je naprosto zřejmé, že v takovém případě by rozeslání popsaného sdělení více než dvaceti obchodním partnerům o tom, že došlo k pozastavení dodávek přes Družstvo Š. firmě A. P. spol. s r. o., postrádalo jakýkoli smysl. Prokazatelné zaslání onoho sdělení o zařazení firmy A. P. spol. s r. o. do kategorie dlužník, i když dovolatel jako nepochybný autor tohoto sdělení věděl, že uvedená společnost, jakožto jeden z členů družstva své závazky plní, je právě oním jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže. Stejně tak je nepochybné, že v důsledku tohoto sdělení skutečně některé z takto informovaných firem společnosti A. P. spol. s r. o. zboží přestaly dodávat, když tato skutečnost ani dovolatelem zpochybňována není, když ostatně veškeré své námitky směřuje pouze k tomu, že mezi oběma subjekty nebyl soutěžní vztah. Skutkový stav věci, zjištěný po vyhodnocení provedených důkazů, jež byl formulován ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění (i když v tomto směru si lze představit argumentaci pečlivější a obsáhlejší) obsahuje podle shora uvedených kriterií všechny základní skutkové okolnosti, které ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. V popisu skutku je v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. uvedeno, v čem mělo spočívat konkrétní nekalosoutěžní jednání dovolatele (vědomé jednání s tím, že výrazně zhorší postavení uvedené firmy, a tedy směřující vůči konkrétnímu subjektu při obchodování na trhu, když takto jednal v rozporu s předpisy upravujícími ochranu hospodářské soutěže). Stejně tak svým jednáním přivodil zamýšlený následek spočívající v pozastavení dodávek zboží A. P. spol. s r. o. některými firmami, které nepravdivě informoval. Z popisu skutku a ze skutečností plynoucích z rozsudku plyne, že zjištěné skutkové okolnosti umožňují závěr o zavinění dovolatele, a to nejméně formou nepřímého úmyslu (§ 4 písm. b/ tr. zák.), jakož i o příčinném vztahu mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Nelze proto přisvědčit námitkám dovolatele, že předmětný skutek postrádá náležitosti vztahující se ke všem znakům skutkové podstaty uvažovaného trestného činu. Z odůvodnění napadaného usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že skutkové a právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné a shodl se s nimi, i když i odůvodnění jeho rozhodnutí nelze označit za zcela přiléhavé a reflektující uvedené nedostatky rozsudku soudu prvního stupně. Lze souhrnně rozhodnutím soudů obou stupňů vytknout, že v jejich odůvodnění v části, v níž posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona, nebylo podrobněji rozvedeno, jakými úvahami se ve svých závěrech řídily (§ 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř.), avšak tento formální nedostatek z výše uvedených důvodů neměl v dané věci vliv na dovolatelem namítaný rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací.

Obdobné úvahy lze vztáhnout i na nepříliš přesně vyjádřenou námitku stran specifikace jednání dovolatele z hlediska jeho popisu v právní větě uvedeného rozsudku. Lze souhlasit s tím, že ta byla vytvořena opisem znaků skutkové podstaty trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák., aniž by přesně reflektovala jednání popsané ve skutkové větě citovaného rozsudku. V této souvislosti je však zřejmé, že v daném případě je na místě jednání dovolatele v těchto souvislostech posoudit jako zlehčování z hlediska ustanovení § 44 odst. 2 písm. f), resp. § 50 odst. 1 obchodního zákoníku. Takovéto pochybení je však nutné posuzovat ve světle jinak zcela přiléhavé právní kvalifikace jednání dovolatele, jak již shora uvedeno s tím, že tento formální nedostatek nemůže projednáním dovolání zásadně ovlivnit jeho postavení s tím, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu (§ 265i odst. 1 písm. f/ tr. ř.).

Za daného stavu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu ani jím přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně, přes shora řečené, nebyly zatíženy vadami, s nimiž dovolatel ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku, resp. namítal absenci či neúplnost výroku citovaného rozhodnutí.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e), f) tr. ř. odmítnout, přičemž tak učinil za dodržení podmínek vymezených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravnýprostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. února 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval: JUDr. Vladimír Jurka