3 Tdo 298/2007
Datum rozhodnutí: 21.03.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 298/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2007 o dovolání podaném P. R., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 274/2006 ze dne 20. 9. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 88/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 88/2004 ze dne 6. 3. 2006 byl P. R. uznán vinným trestnými činy neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a útisku podle § 237 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byli poškození A. K., L. Š., J. T. a M. I. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

V předmětné věci podaly (pouze) poškozené A. K. a L. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 274/2006 ze dne 20. 9. 2006 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným A. K. a L. Š. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že P. R. je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozené A. K. náhradu škody ve výši 13.070,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3% jdoucím od 5. 10. 2004 do zaplacení a poškozené L. Š. náhradu škody ve výši 16.900,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% jdoucím od 5. 10. 2004 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. potom poškozenou A. K. odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal P. R. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takto podané dovolání směroval do výroku o náhradě škody obsaženém ve výroku citovaného rozsudku odvolacího soudu. To s tím, že dokazování ve věci náhrady škody přesahuje rámec adhézního řízení a tato otázka by měla být řešena v rámci řízení občanskoprávního. Dle jeho názoru nebyla v trestním řízení vedeném proti jeho osobě prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklou škodou. V této souvislosti poukázal na nedostatek součinnosti nájemníků, přitom ve věci byl vypracován znalecký posudek z popudu poškozených a ten nevzal v úvahu, že poškozené byty byly vybaveny starším nábytkem a byl vypracován pouze na základě informací poškozených. Proto navrhl, aby citovaný rozsudek odvolacího soudu soud dovolací zrušil.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, která v něm uvedla, že námitka stran dokazování ve věci náhrady škody není takovou, kterou by napadl výrok o vině a v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem se tak netýká správnosti právního posouzení předmětného skutku. Přitom způsobení škodlivého následku není obligatorním znakem skutkové podstaty přisouzených trestných činů neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a útisku podle § 237 tr. zák., a proto případné uplatnění takové námitky by nemohlo být považováno za právně relevantní. Takovou námitku nelze přezkoumat v řízení o dovolání ani tehdy, pokud by byla spojena s vytýkáním jiného hmotně právního posouzení a pokud se výlučně opírá o odkaz na nesplněné podmínky pro přiznání nároků poškozených na náhradu škody podle procesního ustanovení obsaženém v § 228 odst. 1 tr. ř. Význam této druhé varianty použitého důvodu dovolání (poukaz na nesprávné vyčíslení způsobené škody na bytovém zařízení poškozených) byl respektován, když dovolatel namítl, že při stanovení výše způsobené škody (v souladu s podmínkami § 89 odst. 12 tr. zák.) nebyla zohledněna amortizace poškozených věcí. Této námitce však nelze přisvědčit, a to s ohledem na správnost znaleckého posudku, který byl ve věci podán, kdy při výpočtu způsobené škody znalec vycházel z pořizovací hodnoty předmětných věcí i z míry jejich opotřebení při běžném používání. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm.e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující vůbec přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání přípustné není. To proto, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovýmto odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Z hlediska přípustnosti takto podaného dovolání je ovšem zjevné, že citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1 a 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozených na náhradu škody. Odvolací soud tak z podnětu poškozených přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci (srov. též rozhodnutí Rt 3 Tdo 489/2006).

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. března 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka