3 Tdo 292/2009
Datum rozhodnutí: 08.04.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 292/2009

U s n e s e n í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. dubna 2009 o dovolání obviněných M. H. a JUDr. Z. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 5 To 61/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 5/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. a dovolání obviněného JUDr. Z. N. o d m í t a j í .

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 50 T 5/2004, byl obviněný M. H. uznán vinným jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. za použití § 143 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jednak trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Obviněný JUDr. Z. N. byl pak tímto rozsudkem uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.

Podle skutkových zjištění krajského soudu se zmíněných trestných činů dopustili tím, že

v souvislosti s obstaráváním dodávky tkaniny A. pro P.V. C. T., s. r. o., se záměrem obohatit se na úkor dodavatelů tohoto materiálu C.N.M. k., s. r. o., a R. O. T., s. r. o., obžalovaný M. H. jako zmocněnec S.-B.M., a. s., na základě plné moci vystavené mu dne 5. 2. 2001 místopředsedou představenstva této obchodní společnosti JUDr. Z. N., zprostředkoval účast firmy S.-B.M., a. s., na obchodu, jehož předmětem byla dodávka shora uvedené tkaniny mezi dodavateli R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., a konečným odběratelem P.V. C. TEX., s. r. o., tím, že firma S.-B.M., a. s., měla koupit toto zboží od firem R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., a poté je s navýšením prodat firmě P.V. C. T., s. r. o., a současně měla také garantovat realizaci obchodu vystavenými směnkami, přičemž obžalovaný JUDr. Z. N. věděl, že společnost S.-B.M., a. s., se nachází v kritické době v tíživé ekonomické situaci a nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k realizaci takového obchodu, za účelem uskutečnění uvedeného záměru se dostavil přesně nezjištěného dne začátkem měsíce února 2001 do sídla firmy C.N.M. k., s. r. o., v D. společně s dalším mužem dosud nezjištěné totožnosti, vystupujícím pod nepravým jménem J. V., který byl v té době v obchodním rejstříku zapsán jako předseda představenstva firmy S.-B.M., a. s., a byl oprávněn zastupovat tuto firmu vůči třetím osobám, ačkoliv uvedenou funkci fakticky nevykonával, jenž podepsal jménem J. V. bianco směnku s místem vystavení v B. dne 2. 2. 2001 a k tomu se vztahující vyplňovací prohlášení směnečné z téhož dne, a poté obžalovaný M. H. dodal firmě C.N.M. komponenty, s. r. o., kupní smlouvu ze dne 5. 2. 2001 opatřenou padělaným podpisem J. V., vedeného v této smlouvě jako zástupce kupující S.-B.M., a. s., kterou podepsal za prodávající C.N.M. k., s. r. o., její jednatel Ing. J. Z. a následně dne 16. 2. 2001 v B. předložil jednateli R. O. T., s. r. o., Z. O. k podpisu kupní smlouvu mezi prodávajícím R. O. T., s. r. o., a kupujícím S.-B.M., a. s., s předmětem prodeje tkanina A., předem opatřenou padělaným podpisem předsedy představenstva S.-B.M., a. s., J. V., kterou Z. O. téhož dne podepsal, následně blíže nezjištěného dne v souvislosti s jednáním v sídle firmy R. O. T., s. r. o., ve F. M. předložil zástupcům firem R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., bianco směnky vlastní a vyplňovací prohlášení směnečné, datované dnem 6. 3. 2001, opatřené padělaným podpisem J. V., v němž S.-B.M., a. s., jako výstavce garantuje svoje závazky vůči R. O. T., s. r. o., vyplývající z kupní smlouvy v částkách 730.800,- Kč a 584.700,- Kč se splatností do 20. 3. 2001, a vyplňovací prohlášení směnečné datované dnem 6. 3. 2001, opatřené padělaným podpisem J. V., v němž S.-B.M., a. s., jako výstavce garantuje své závazky vůči C.N.M. k., s. r. o., vyplývající z kupní smlouvy v částkách 770.000,- Kč a 880.000,- Kč se splatností do 20. 3. 2001, kdy z důvodu blíže nespecifikovaných vad mu byly obě směnky vráceny a do ranních hodin následujícího dne doručil na vrátnici dvě nové bianco směnky vlastní, určené pro dříve zmíněné společnosti, vystavené výstavcem S.-B.M., a. s., opět opatřené padělaným podpisem J. V., které mohly být oprávněnými společnostmi R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., doplněny v souladu se zněním směnečných prohlášení, v případě prodlení S.-B.M., a. s., se zaplacením za dodaný materiál, k čemuž také došlo dne 5. 4. 2001, kdy oběma oprávněnými firmami bylo na směnkách doplněno shodně datum vystavení dne 5. 4. 2001, splatnost dne 16. 4. 2001 a částky u R. O. T., s. r. o., 1.315.500,- Kč, splatném u K. b., a. s., pobočka F. M.,a částky 1.650.000,- Kč u C.N.M. k., s. r. o., splatné u Č.S.O.B., a. s., avšak S.-B.M., a. s., na výzvy obou bank k úhradě nereagovala a částky uvedené ve směnkách nezaplatila, dále dne 8. 2. 2001 obžalovaný M. H. v souvislosti s uzavíráním kupní smlouvy mezi prodávajícím S.-B.M., a. s., a kupujícím P.V. C. T., s. r. o., po dohodě s obžalovaným JUDr. Z. N. převzal od jednatele této firmy V. P. zálohu ve výši 460.000,- Kč, následně dodal V. P. kupní smlouvu na dodávku tkaniny A., datovanou dnem 10. 2. 2001 a opatřenou za S.-B.M., a. s., padělaným podpisem J. V., později předal V. P. také faktury č. na částku 565.773,50 Kč a č. 20014129 na částku 2.317.497,40 Kč, vystavené dne 4. 4. 2001 dodavatelem S.-B.M., a. s., na odběratele P.V. C. T., s. r. o., se splatností do 30. 4. 2001, přičemž na těchto fakturách byl uveden jako bankovní účet firmy S.-B.M., a. s., na který mělo být placeno, účet č. vedený tehdy u E. B., a. s., ačkoliv tento účet nepatřil firmě S.-B.M., a. s., a byl účelově zřízen jinou osobou na žádost obžalovaného M. H., jenž měl k tomuto účtu přístupový elektronický klíč, přičemž sjednaný materiál byl řádně prostřednictvím S.-B.M., a. s., společnosti P.V. C. T., s. r. o., dodán ve dnech 8. - 9. 3. 2001 firmou R. O. T., s. r. o., a ve dnech 8. 2., 12. 2. a 9. 3. 2001 firmou C.N.M. k., s. r. o., a fakturován společnosti S.-B.M., a. s., fakturou č. vystavenou dne 8. 3. 2001 na částku 725.664,70 Kč a č. vystavenou dne 9. 3. 2001 na částku 604.647,60 Kč a firmou C.N.M. k., s. r. o. fakturou č. vystavenou dne 9. 2. 2001 na částku 765.349,- Kč a č. vystavenou dne 9. 3. 2001 na částku 910.279,- Kč, kdy společnost S.-B.M., a. s., na fakturované částky těmto firmám neuhradila nic a obžalovaný M. H. finanční prostředky vyplacené mu V. P., jednatelem P.V. C. T., s. r. o., ve formě zálohy ve výši 460.000,- Kč a finanční prostředky jmenovaným převedené na údajný účet S.-B.M., a. s., č. vedený tehdy u E. B., a. s., v celkové výši 2.648.270,90 Kč nepoužil na úhradu zboží firmám R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., ale s vědomím obžalovaného JUDr. Z. N. je použil pro sebe a další osoby, kdy obžalovanému JUDr. Z. N. z této částky bylo poskytnuto nejméně 500.000,- Kč, čímž byla způsobena firmě R. O. T., s. r. o., škoda ve výši 1.330.312,30 Kč a firmě C.N.M. k., s. r. o., nyní C.N.M. t., a. s., škoda ve výši 1.675.628,- Kč, celkem tak byla způsobena škoda ve výši 3.005.940,30 Kč.

Obviněnému M. H. byl uvedeným rozsudkem uložen podle § 140 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný JUDr. Z. N. byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému JUDr. N. navíc uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 9 T 107/2004, jenž nabyl právní moci dne 26. 9. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněnému M. H. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společnosti C.N.M. t., a. s., částku 1.675.628,- Kč a společnosti R. O. T., s. r. o., F. M., částku ve výši 1.309.312,30 Kč včetně úroků z prodlení ve výši 2,5 % od 30. 7. 2004 do 23. 5. 2005. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost R. O. T., s. r. o., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal krajský státní zástupce odvolání v neprospěch třetího obviněného P. B., který se podle obžaloby měl na celé transakci rovněž podílet, avšak byl rozsudkem krajského soudu podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby v plném rozsahu zproštěn. Obvinění H. i JUDr. N. napadli svými odvoláními výrok o vině i trestu, obviněný H. navíc i výrok o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci však usnesením ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 5 To 61/2008, všechna odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

II.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obviněný M. H. i obviněný JUDr. Z. N.

Obviněný M. H. opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vady obou napadených rozhodnutí spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku.

V úvodu svého dovolání namítá, že listina požívající ochrany podle § 140 tr. zák. za použití § 143 tr. zák. musí být dokonalým cenným papírem, který tak musí obsahovat všechny náležitosti. Ty však směnka, kterou uvedl do oběhu, neměla, neboť se jednalo o tzv. bianco směnku. Z tohoto, podle obviněného bezcenného dokumentu, se stává směnka až po vyplnění tzv. vyplňovacího směnečného prohlášení, kterým vystavitel směnky jejího majitele zmocní k vyplnění chybějících údajů. V době, kdy předmětné listiny byly uvedeny do oběhu tím, že je nabyly společnosti R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., nebyly podle dovolatele směnkami, nýbrž bezcennými listinami. Přitom u pachatele trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák. musí být dán úmysl udat padělané cenné papíry jako pravé.

Předáním zárodku směnky však podle přesvědčení dovolatele uvedenou skutkovou podstatu naplnit nelze. Za jisté důkazní situace, která však v jeho případě nenastala, by se mohlo jednat nejvýše o pokus nebo přípravu tohoto trestného činu. Podle mínění obviněného je trestný čin podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. dokonán udáním cenného papíru, nelze jej proto spáchat užitím bianco směnky. Odmítá rovněž úvahu odvolacího soudu, že bianco směnka se stane cenným papírem po jejím vyplnění v budoucnu a to ex tunc, k datu vystavení. To by podle názoru dovolatele znamenalo analogii v jeho neprospěch. Podle něj nelze akceptovat úvahu, že dokonání činu je vázáno na vůli poškozených, když vystavitel směnky nad ní ztratil faktické panství.

Vzhledem k tomu, že skutkové věty usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě i rozsudku krajského soudu popisují jeho jednání jako padělání směnky , nekoresponduje to podle jeho mínění se skutkovou podstatou trestného činu podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. V důsledku toho došlo podle něj k porušení zásady o totožnosti skutku, takže nezbývá než vrátit věc do stádia přípravného řízení.

Zásada zachování totožnosti skutku měla být podle dovolatele porušena i v případě trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl rovněž uznán vinným. Pochybení spatřuje v popisu subjektivní stránky činu, která byla popsána jako úmysl obviněného obohatit se ke škodě jednak společností C.N.M. k., s. r. o., a R. O. T., s. r. o., na straně jedné a současně v úmyslu vylákat plnění od P.V. C. T., s. r. o. Podle názoru obviněného tato konstrukce vylučuje kauzální nexus mezi jeho jednáním a způsobenou škodu. Navíc zatímco obžaloba spatřuje konkrétní objekt v penězích uhrazených společností P.V. C. T., s. r. o., subjektivní stránku činu v úmyslu obohatit se na úkor společností C.N.M. k., s. r. o., a R. O. T., s. r. o. Podle dovolatele je popis subjektivní stránky ve výroku rozsudku krajského soudu natolik vágní, že je z něj zřejmé, že se její existencí soudy obou stupňů nezabývaly, pouze ji předpokládaly.

V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil, jak usnesení Vrchního soudu v Olomouci, tak rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc přikázal místně příslušnému orgánu k novému projednání a rozhodnutí.

Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265o tr. ř. rozhodl o odložení výkonu trestu, který mu byl napadenými rozhodnutími uložen.

Obviněný JUDr. Z. N. napadl usnesení vrchního soudu a v návaznosti i rozsudek krajského soudu rovněž na podkladě dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu svého dovolání namítl, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. V této souvislosti vyzdvihuje, že pomoc je úmyslnou formou účasti na trestném činu a musí zahrnovat jak vůli přispět k jednání a následku realizovaným hlavním pachatelem, tak minimálně srozumění s tím, že svým jednáním tak učiní. Skutková zjištění obou soudů však podle názoru dovolatele takový právní závěr nedovolují.

Obviněný JUDr. N. dále plně odkazuje na argumentaci obsaženou v dovolání obviněného H., pokud jde o zásadu zachování totožnosti skutku stanovenou v § 176 odst. 2 tr. ř., která však podle jeho názoru v posuzovaném případě dodržena nebyla. Tuto argumentaci pak ve svém dovolání opakuje. Shodně s dovoláním obviněného H. uzavírá, že popis skutku prezentovaný ve skutkové větě obžaloby a v rozsudku krajského soudu obsahuje formálně vadně popsanou subjektivní stránku trestného činu, která v kombinaci s duplicitou konkrétního objektu trestného činu navozuje neexistenci kauzálního nexu mezi popsaným jednáním a tvrzenou škodou.

Obviněný dále vyslovuje přesvědčení, že jeho jednání nijak nepřispělo k trestné činnosti spoluobviněného H. Zdůrazňuje, že se neúčastnil průběhu celého obchodu, ani zřízení bankovního účtu u E. b., nezapříčinil, že peníze byly poukázány na tento účet a nezúčastnil se ani převodu peněz z tohoto účtu. Pokud vůbec vykazuje jeho jednání znaky pomoci k trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., pak stupeň její nebezpečnosti pro společnost je podle něj nižší než nepatrný.

V petitu svého dovolání posléze navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil, jak usnesení Vrchního soudu v Olomouci, tak rozsudek Krajského soudu v Ostravě a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc příslušnému orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl napadeným rozhodnutím uložen.

Nejvyšší státní zástupkyně se k oběma podaným dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

V úvodu vyjádření k dovolání obviněného M. H. uvedla, že bianco směnka (§ 10 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. ve znění předpisů pozdějších) skutečně směnkou a tedy ani cenným papírem není, je však vývojovou etapou konečné listiny. Její padělání by tudíž podle nejvyšší státní zástupkyně skutečně mohlo být toliko přípravou či pokusem trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 7 odst. 1, resp. § 8 odst. 1, § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. za použití § 143 tr. zák. Podle ní však podstatou jednání ve smyslu § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. je udání padělků, když udáním se míní jejich uvedení do oběhu, kdy dochází k dokonání činu. Má přitom za to, že v posuzovaném případě měly bianco směnky sloužit jako zajišťovací instrument v rámci obchodu, který byl od svého počátku sjednáván s podvodným úmyslem vylákat od poškozených společností zboží a neuhradit za ně kupní cenu. Obviněný si tedy musel být vědom, že poškozené společnosti využijí sjednaného vyplňovacího práva a užijí poté již perfektní cenný papír ve smyslu jeho zajišťovacího určení k získání či vymožení neuhrazené kupní ceny. V okamžiku doplnění chybějících údajů se tak ocitla v oběhu padělaná směnka a to v přímém důsledku trestněprávně relevantního jednání obviněného, který uvedl do chodu příčinně související děj, v jehož rámci byl s tímto vývojem situace zjevně srozuměn. Nesouhlasí s dovolatelem v tom, že by bylo absurdní, aby dokonání činu bylo v rukou poškozeného. Uvádí příklad pachatele, jenž v podvodném úmyslu požádá poškozeného o půjčku, kterou nehodlá splatit, kdy dokonání činu v podobě způsobení škody rovněž závisí na tom, kdy mu poškozený sjednanou částku přinese.

Námitky obviněného vůči porušení zásady o zachování totožnosti skutku v případě trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. pak podle nejvyšší státní zástupkyně jdou do jisté míry nad rámec uplatněného dovolacího důvodu. Nicméně v tomto směru má za to, že popisy skutkového děje v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě i rozsudku soudu prvního stupně prezentují shodné jednání obviněného. Jeho primárním cílem (úmyslem) bylo podle ní vylákání zboží do poškozených společností C.N.M. komponenty, s. r. o., a R. O. T., s. r. o., a jeho následné neuhrazení a zároveň získání finančního plnění od společnosti P.V. C. T., s. r. o., a jeho ponechání si. Subjektivní stránka i následek jednání obviněného H. jsou podle nejvyšší státní zástupkyně ve výroku popsány dostatečně.

Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. K návrhu obviněného na rozhodnutí o odkladu výkonu trestu, který mu byl uložen, uvádí, že se nejeví namístě.

V úvodu vyjádření k dovolání obviněného JUDr. Z. N. rekapituluje námitky vznesené tímto dovolatelem. Vyslovuje dále nesouhlas s námitkou, že jeho jednání nemá znaky pomoci k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Podle jejího názoru skutková zjištění naopak prokazují, že obviněný jednal po dohodě se spoluobviněným M. H., kterého zmocnil k realizaci předmětného obchodu za společnost S.-B.M., a. s., ač si byl vědom špatné ekonomické situace společnosti a její neschopnosti obchod garantovat. Následně se podílel na vyinkasování zálohy vyhotovením příjmového pokladního dokladu a to za situace, kdy mu bylo známo, že závazkový vztah je sjednáván spoluobviněným H. s podvodným záměrem si ponechat finanční prostředky od kupujícího a neuhradit platbu prodávajícímu. Za své jednání přitom získal i určitý profit. Toto jednání nese podle jejího mínění i potřebnou míru společenské nebezpečnosti, takže právní kvalifikaci považuje ze správnou.

Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného JUDr. Z. N. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a má za to, že tak nejsou dány ani podmínky pro odklad výkonu trestu podle § 265o odst. 1 tr. ř., jehož se obviněný domáhal.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že obě dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda dovolateli uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které svým obsahem naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).

K dovolání obviněného M. H.

Stěžejní námitkou tohoto dovolatele bylo, že samotným předáním bianco směnky se nemohl dopustit trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., když směnkou, která jako cenný papír ve smyslu § 143 tr. zák. ochrany požívá, se stala až později, po doplnění údajů zástupci společností R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., tedy v době, kdy ji již neměl ve své dispozici.

Jde o námitku, kterou obviněný uplatnil i v rámci svého odvolání a Vrchní soud v Olomouci se jí zevrubně zabýval (viz str. 26-27 odůvodnění jeho usnesení). Zaujal k ní stanovisko, které Nejvyšší soud považuje za logické a v souladu se zákonem. Nejvyšší soud je sdílí a proto spíše jen pro přehlednost opakuje stěžejní argumenty vztahující se k této námitce.

Obviněný byl rozsudkem krajského soudu uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. za použití § 143 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., tedy že padělaný tuzemský cenný papír udal jako pravý. Udáním se přitom v souladu s respektovanou judikaturou rozumí jakékoli pachatelovo odevzdání padělaných peněz (cenného papíru) jiné osobě jako pravých (viz č. 58/1978 Sb. rozh. tr.), tedy i případ, kdy je padělaný tuzemský papír někomu poskytnut jako zajišťovací prostředek, který nastupuje na místo smluvně dohodnutého peněžního závazku za situace, kdy tento nebyl ve smluvené lhůtě splněn.

S námitkou obviněného uplatněnou v dovolání lze souhlasit pouze potud, že bianco směnky (zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění předpisů pozdějších, hovoří o neúplné směnce v § 10, odborná česká literatura pak o blankosměnce), které v posuzovaném případě předal zástupcům zmíněných společností, neobsahovaly s výjimkou označení výstavce a místa a doby vystavení, další náležitosti stanovené v § 1 zákona (pro směnku cizí), resp. § 75 (pro směnku vlastní). Nebyly tedy v době jejich předání poškozeným plnohodnotným tuzemským cenným papírem, který by požíval v souladu s ust. § 143 tr. zák. ochrany obdobně jako peníze. Tím se skutečně staly až v důsledku jednání poškozených, kteří do jejich textu v souladu s vyplňovacím směnečným prohlášením doplnily částku, datum splatnosti směnky i další údaje. Soudy se tak důvodně zabývaly otázkou, která je pro posouzení viny obviněného H. rozhodná, a sice zda obviněný za této situace nese za udání padělaných směnek trestní odpovědnost.

Krajský i vrchní soud v této souvislosti opodstatněně zdůraznily, že obviněný spolu s bianco směnkami předal zástupcům uvedených společností za společnost S.-B.M., a. s., jako garanta obchodu, i tzv. vyplňovací prohlášení směnečné, které je opravňovalo v případě, že původní peněžní závazek vyplývající z kupní smlouvy nebude dodržen, aby chybějící údaje doplnily. Doplněním chybějících údajů se tak z bianco směnky stala řádná směnka uplatnitelná u příslušné společnosti nebo banky. Bylo proto nutno zkoumat, zda mezi předchozím jednáním obviněného a následkem v podobě uvedení falšovaných směnek do oběhu je příčinná souvislost a zda je kryta zaviněním obviněného.

Soudy v této souvislosti správně zdůraznily, že podle jejich skutkových zjištění obviněný již v době, kdy zástupcům obou společností bianco směnky a vyplňovací směnečná prohlášení předával, věděl, že k okolnostem, na které bylo doplnění a následně i uplatnění bianco směnek dojde a to v přímém důsledku jeho jednání, když jeho záměr bylo vyloučit, aby kupní cena zaplacená společností P.V. C. T., s. r. o., došla na účet společnosti S.-B.M., a. s., a naopak dosáhnout toho, aby se toto finanční plnění dostalo do jeho dispozice, čehož také dosáhl uvedením jiných čísel bankovního účtu, s nímž disponoval. Současně si podle zjištění obou soudů byl vědom, že bianco směnky nebyly podepsány oprávněnou osobou - předsedou představenstva S.-B.M., a. s., J. V., jak předstíral, nemohou proto plnit svůj účel a slouží jen k tomu, aby vzbudily u poškozených pocit větší jistoty a usnadnily tak vylákání zboží, které poškozené společnosti v souladu s kupní smlouvou bez šance na zaplacení kupní ceny měly dodat. V doplnění údajů do bianco směnek v souladu s vyplňovacím směnečným prohlášením tedy nedošlo ze strany poškozených k žádnému excesu, za který obviněný H. nemůže nést odpovědnost, nešlo o jednání v rozporu s představou, kterou u tohoto obviněného lze spolehlivě dovozovat. Šlo o jednání, s nímž musel obviněný H. nutně počítat, které sám a výhradně zapříčinil a bylo tudíž pokryto jeho zaviněním ve formě přímého úmyslu (viz str. 33 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Nutno dodat, že poškození neměli žádnou vědomost o tom, že bianco směnky byly falšovány se záměrem, aby je nebylo možno realizovat a inkasovat částku v nich uvedenou, takže se nevědomě staly jen nástrojem realizujícím záměr obviněného H.

Nejvyšší soud proto ve shodě s argumentací vrchního soudu shledal tuto námitku obviněného zjevně neopodstatněnou a sdílí tudíž i závěr, že zjištěné jednání obviněného H. vykazuje formální i materiální znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. za použití § 143 tr. zák., jak k tomu dospěl vrchní soud.

Druhou námitkou obviněného uplatněnou v dovolání bylo, že v případě obou trestných činů, kterými byl v jednočinném souběhu uznán vinným, tj. padělání a pozměňování peněz (viz výše) i podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., došlo k porušení zásady zachování totožnosti skutku uvedené v § 176 odst. 2 tr. ř.

V případě prvého trestného činu údajně proto, že skutkové věty usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloby i rozsudku krajského soudu hovoří o padělání směnky , ač ve skutečnosti šlo o vyplnění bianco směnky, která uvedený pojem nenaplňuje.

V případě trestného činu podvodu mělo podle dovolatele dojít rovněž k porušení uvedené zásady, neboť shora uvedená rozhodnutí obsahují formálně vadný popis subjektivní stránky činu, když podle skutkových vět usnesení o zahájení trestního stíhání se měli obvinění dopustit jednání v úmyslu způsobit škodu jak společnostem C.N.M. k., s. r. o., a R. O. T., s. r. o., tak společnosti P.V. C. T., s. r. o., jako odběratele zboží. Tato konstrukce však podle mínění dovolatele vylučuje kauzální nexus mezi jednáním obviněných a škodou způsobenou společnostem C.N.M. k., s. r. o., a R. O. T., s. r. o., když poškozenou měla být podle jeho mínění výhradně společnost P.V. C. T., s. r. o.

Zatímco usnesení o zahájení trestního stíhání považuje za konkrétní objekt trestného činu podvodu materiál v hodnotě 3.005.940,30 Kč, jež měl být podvodně vylákán od společností C.N.M. K., s. r. o., a R. O. T., s. r. o., s úmyslem neuhradit jej dodavatelům a ponechat si finanční plnění ve výši 3.108.270,90 Kč, obžaloba spatřuje konkrétní objekt v penězích zaplacených společností P.V. C. T., s. r. o.

Napadená rozhodnutí se podle mínění dovolatele s těmito rozpory dostatečně nevypořádala.

Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že dovolatel měl uvedenou výhradu opřít spíše o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

To by platilo za situace, kdy by došlo k obviněným tvrzenému porušení zásady zachování totožnosti skutku, která je zakotvena jednak v § 176 odst. 1 věta prvá tr. ř. ( Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání ), resp. v § 220 odst. 1 tr. ř. ( Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu ).

Obviněný sice vztáhl tuto námitku pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud má za to, že to lze při flexibilním výkladu dovolacích důvodů, tak jak je ve své judikatuře ve vztahu k interpretaci dovolacích důvodů v zájmu garance spravedlivého procesu zastává Ústavní soud, akceptovat. Dodržení shora uvedené zásady je totiž jedním ze základních předpokladů správného právního posouzení skutku.

Totožnost skutku je v souladu s právní naukou a respektovanou judikaturou zachována za předpokladu, že je zachována

a) alespoň úplná shoda jednání při různém následku

b) úplná shoda následku při různém jednání

c) při zachování alespoň částečné shody jednání i následku míněno v podstatných rysech, jimiž se rozumí zejména ty skutkové okolnosti, které jsou relevantní z hlediska jeho právní kvalifikace (blíže viz např. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl, 5. vydání. Praha: C.H. Beck, s. 1682). V průběhu řízení se proto může popis skutku měnit, některé okolnosti mohou přibýt či odpadnout, jeho popis lze upřesnit atp. (k tomu viz č. 19/1964, č. 64/1973, č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.)

Respektování zásady zachování totožnosti skutku má přitom význam nejen pro dodržení zásady obžalovací (§ 2 odst. 8 tr. ř.), ale i pro řádné zajištění práva na obhajobu a stanovení hranic dokazování.

Při aplikaci shora uvedených principů na posuzovaný případ je však zřejmé, že totožnost skutku, pro který byl obviněný H. stíhán, byla po celou dobu řízení zachována. Pro účely další argumentace Nejvyšší soud z velmi obsáhlého popisu skutku v jednotlivých rozhodnutích cituje ty pasáže, které uvedenou shodu dokumentují.

V usnesení o zahájení trestního stíhání proti obviněnému M. H. vydané policejním radou Policie ČR SKPV O. dne 17. 9. 2003, se mimo jiné uvádí:

jako zmocněnec zastupující S.-B.M., a. s. dodal [následuje výčet a specifikace kupní smlouvy, bianco směnek (tj. nikoli směnek, jak to tvrdí dovolatel) a vyplňovacích prohlášení směnečných], přestože si byl vědom, že všechny uvedené dokumenty jsou opatřeny padělanými podpisy J. V. v úmyslu vylákat uvedený materiál v hodnotě 3.005.940,30 Kč a tento dodavatelům (ROT a CNM) neuhradit a ponechat si finanční plnění ve výši 3.108.270,90 Kč získané od PVCT pro svou potřebu a potřebu dalších osob, čímž způsobil škodu CNM nejméně ve výši 1.650.000,- Kč a ROT ve výši 1.315.500,- Kč .

V obžalobě podané krajským státním zástupcem v O. dne 19. 11. 2004 jsou relevantní skutečnosti popsány následovně:

v úmyslu neoprávněně se obohatit ke škodě C.N.M. k., s. r. o., a R. O. T., s. r. o., a vylákat plnění od P.V. C. T., s. r. o., jako zmocněnec S.-B.M., a. s., ( následuje podrobný popis celé transakce včetně předání shora uvedených dokumentů opatřených padělaným podpisem J. V. označených jako bianco směnky a vyplňovací prohlášení směnečné ) přičemž finanční prostředky poskytnuté mu V. P., jednatelem P.V. C. T., s. r. o., ve formě zálohy ve výši 460.000,- K a prostředky V. P. převedené na údajný účet S.-B.M., a. s., nepoužil na úhradu zboží firmám R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., ale použil je pro svou potřebu a potřebu dalších osob a společně uvedeným jednáním způsobili firmě R. O. T., s. r. o., škodu ve výši 1.315.500,- Kč a firmě C.N.M. k., s. r. o., škodu ve výši 1.650.000,- Kč.

Konečně popis stěžejních pasáží skutku v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 50 T 5/2004, zní následovně:

na základě plné moci zprostředkoval účast firmy S.-B.M., a. s., na obchodu, (následuje opět velmi detailní popis celé transakce včetně přesné specifikace kupní smlouvy, bianco směnek a vyplňovacích prohlášení směnečných opatřených padělaným podpisem J. V.) přičemž sjednaný materiál byl řádně dodán firmami R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., a fakturován společnosti S.-B.M., a. s., ta však neuhradila nic a obviněný M. H. prostředky vyplacené mu V. P., jednatelem P.V. C. T., s. r. o., ve formě zálohy ve výši 460.000,- Kč a finanční prostředky jmenovaným převedené na údajný účet S.-B.M., a. s., nepoužil na úhradu zboží firmám R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., ale s vědomím obviněného JUDr. Z. N. je použil pro sebe a další osoby čímž byla způsobena firmě R. O. T., s. r. o., škoda ve výši 1.330.312,30 Kč a firmě C.N.M. k., s. r. o., ve výši 1.675.628,- Kč.

S ohledem na zbytečně extenzivní popis skutku není snadné se v něm orientovat, nicméně porovnáním těch skutečností, které jsou relevantní pro jeho právní posouzení, lze dospět k závěru, že tyto se v průběhu řízení nijak zásadně nezměnily. Změnil se pouze popis průvodních okolností celé transakce a také výše škody způsobená společnosti R. O. T., s. r. o. (z původně v obžalobě uváděných 1.315.500,- Kč na v rozsudku zjištěných 1.330.312,30 Kč).

Ve všech třech shora uvedených rozhodnutích se však naprosto shodně uvádí jako škoda způsobená trestným činem cena zboží dodaného a fakturovaného společnosti S.-B.M., a. s., společnostmi R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., za dodané zboží. Popis skutku se přitom rovněž zmiňuje o částkách vyplacených za fakturované a dodané zboží V. P., jednatelem společnosti P.V. C. T., s. r. o., ovšem s tím, že tyto částky byly namísto na účet společnosti S.-B.M., a. s., zaslány v důsledku jednání obviněného H. na bankovní účet, jímž disponoval. Tyto částky pak správně nejsou označovány jako škoda způsobená trestným činem, neboť šlo o úhradu za skutečně dodané zboží ve shodě s uzavřenou smlouvou. Všechna tři rozhodnutí tedy shodně vycházejí z koncepce, že škoda vznikla jen společnostem, jež dodaly materiál a nedostaly za něj zaplaceno, když prostředky, které jim prostřednictvím společnosti S.-B.M., a. s., měly být zaplaceny, si přisvojil obviněný H. a další osoby.

Nejvyšší soud proto neshledal, že by nebyla zachována totožnost skutku, pro který byl obviněný H. stíhán a posléze odsouzen, ani dovolatelem tvrzené vady popisu skutkových okolností charakterizujících objektivní a subjektivní stránku činu. Lichá byla i námitka o údajné absenci kauzálního nexu, když tento ze skutkové věty rozsudku krajského soudu jasně vyplýval.

Lze proto shrnout, že dovolání obviněného M. H. posoudil Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné.

K dovolání obviněného JUDr. Z. N.

Dovolání tohoto obviněného bylo rovněž opřeno o dvě stěžejní námitky. Jedna z nich byla téměř totožná se shora rozvedenou námitkou spoluobviněného M. H., když tvrdila, že nebyla zachována totožnost skutku, resp. že popis skutkových okolností charakterizujících subjektivní a objektivní stránku činu byl vadný.

I v tomto případě uvádí Nejvyšší soud na podporu své argumentace výňatky ze stěžejních pasáží rozhodnutí, které jsou pro posouzení zachování totožnosti skutku rozhodné.

V usnesení o zahájení trestního stíhání vydaného dne 17. 9. 2003 policejním radou Policie ČR SKPV, bylo stíhané jednání obviněného popsáno velmi detailně: jako místopředseda představenstva zmocnitele S.-B.M., a. s., podepsal pro M. H. zmocnění v úmyslu pomoci M. H. v uzavření projednávaného obchodu, přičemž byl srozuměn s tím (následuje podrobný popis jednání obviněného H.) přestože si byl vědom, že všechny uvedené dokumenty jsou opatřeny padělanými podpisy J. V. (následuje popis plateb od P.V. C. T., s. r. o.), s vědomím, že toto bankovní spojení patří jinému subjektu schválil příjem uvedené zálohy podpisem příjmového dokladu a převzal uvedené faktury, které následně doložil do daňového přiznání společnosti S.-B.M., s. r. o., a to v úmyslu pomoci vylákat uvedený materiál v hodnotě 3.005.940,30 Kč a tento dodavatelům neuhradit a ponechat si finanční plnění ve výši 3.108.270,90 Kč od P.V. C. T., s. r. o., čímž způsobili škodu C.N.M. k., s. r. o., ve výši nejméně 1.650.000,- Kč a R. O. T., s. r. o., ve výši nejméně 1.315.500,- Kč.

Naproti tomu obžaloba popisuje jednání obviněného JUDr. Z. N. prostřednictvím popisu jednání spoluobviněného M. H. s tím, že všichni tři obvinění (vedle M. H. a JUDr. Z. N. byl obžalobou stíhán ještě obviněný P. B.) se jednání dopustili v úmyslu neoprávněně se obohatit ke škodě C.N.M. k., s. r. o., a R. O. T., s. r. o., a vylákat plnění od P.V. C. T., s. r. o., a těmto společnostem způsobili škodu ve výši 1.315.500,- Kč, resp. 1.650.000,- Kč (jak se uvádí v samotném závěru znělky obžaloby), přičemž popis konkrétního podílu obviněného JUDr. Z. N. na společném jednání se v obžalobě vyčerpává tvrzením, že obviněný H. se veškerého jednání dopustil na základě plné moci vystavené mu za tím účelem obviněným JUDr. Z. N. Z úvodní formulace obžaloby, že se tohoto jednání dopustili všichni tři obvinění úmyslně, lze logicky dovozovat, že obviněný JUDr. N. měl obviněnému H. udělit plnou moc s plným vědomím toho, že bude užita k dále popisované podvodné transakci.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě podíl obviněného JUDr. Z. N. oproti obžalobě více specifikuje a to tak, že:

se záměrem obohatit se na úkor dodavatelů C.N.M. k., s. r. o., a R. O. T., s. r. o., M. H. jako zmocněnec S.-B.M., a. s., na základě plné moci vystavené mu JUDr. Z. N. (následuje popis jednání obviněného H.), přičemž obviněný JUDr. Z. N. věděl, že S.-B.M., a. s., se nachází v tíživé ekonomické situaci a nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k realizaci takového obchodu, obviněný M. H. po dohodě s obviněným JUDr. Z. N. převzal od jednatele P.V. C. T., s. r. o., V. P. zálohu ve výši 460.000,- Kč obviněný M. H. tyto a další prostředky vyplacené V. P. ve formě zálohy a dále prostředky ve výši 2.648.270,90 Kč převedené na údajný účet S.-B.M., a. s., nepoužil na úhradu zboží firmám R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., ale s vědomím obviněného JUDr. Z. N. je použil pro sebe a další osoby, kdy obviněnému JUDr. Z. N. bylo z této částky poskytnuto nejméně 500.000,- Kč, čímž byla způsobena škoda R. O. T., s. r. o. ve výši 1.330.312,30 Kč a C.N.M. k., s. r. o., ve výši 1.675.628,- Kč.

Z porovnání tří uvedených rozhodnutí je patrné, že zatímco popis jednání obviněného se měnil, popis následku zůstal s výjimkou dílčího upřesnění výše škody způsobené obviněnými společnosti R. O. T., s. r. o., neměnný. Shodně jako v případě obviněného H. se proto i námitky vůči údajně vadnému popisu okolností charakterizujících subjektivní a objektivní stránku činu nejeví opodstatněné.

Druhou stěžejní námitkou dovolání obviněného JUDr. Z. N., která na rozdíl od námitky prvé nesporně naplňovala zákonný rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo, že jednání, jímž byl soudy uznán vinným, popsané ve výroku rozsudku krajského soudu, nenaplňuje znaky pomoci k trestnému činu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle obviněného v jeho případě absentují známky vůle přispět k jednání obviněného M. H., a nejsou dány ani známky jeho srozumění s takovým jednáním. Poukazuje na to, že do realizace celého obchodu prakticky nevstoupil a pokud by snad jeho jednání mělo vykazovat znaky pomoci k trestnému činu obviněného H., byl by stupeň jeho nebezpečnosti nižší než nepatrný.

I v této části však Nejvyšší soud shledal dovolání tohoto obviněného zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud sdílí názor krajského i vrchního soudu, že i když hlavní roli při realizaci posuzované trestné činnosti sehrál obviněný H., obviněný JUDr. N. při ní sehrál rovněž nezastupitelnou úlohu, která významně přispěla k tomu, že připravený podvodný záměr došel naplnění.



Jak vyplývá z popisu skutku v rozsudku krajského soudu, jehož stěžejní pasáže jsou citovány shora, tento je založen především na popisu jednání hlavního pachatele M. H., přičemž podíl obviněného JUDr. N. charakterizuje v souvislosti s ním. Z popisu skutku je přitom patrné, že obviněný JUDr. N. vybavil obviněného M. H. plnou mocí opravňující ho jednat za společnost S.-B.M., a. s., ačkoli věděl, že společnost není s to sjednávaný obchod realizovat a že tím jsou společnosti R. O. T., s. r. o., a C.N.M. k., s. r. o., uváděny v omyl a v závěrečné části celé transakce s jeho vědomím došlo obviněným H. k převodu prostředků fakturovaných společností S.-B.M., a. s., nikoli na její účet, nýbrž na účet, jímž disponoval obviněný H., přičemž sám obviněný JUDr. N. z těchto prostředků přijal částku 500.000,- Kč.



Přitom bez plné moci vystavené obviněným JUDr. N. by obviněný H. nikdy nemohl celou transakci realizovat. Toto jednání tedy nese jednoznačně znaky pomoci k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť obviněný JUDr. N. úmyslně poskytl jinému pomoc k tomu, aby ke škodě cizího majetku sebe a jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Přitom vzhledem k výši způsobené škody a kvalifikovanému způsobu provedení nelze činit závěr, že by stupeň nebezpečnosti tohoto jednání pro společnost byl nižší než nepatrný, aby to dovolovalo závěr, že nejde o trestný čin (§ 3 odst. 2 tr. zák.), jak se toho domáhal dovolatel.

IV.

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obou obviněných jako zjevně neopodstatněná a jako taková je obě odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr